RECENZE: Ve Star Wars: Squadrons se stanete stíhacím esem snadno a rychle

Milovníci Hvězdných válek budou nadšeni. Vesmírný simulátor s možností osedlat si až osm různých stíhaček, navíc ve fantastickém audiovizuálním kabátku, to tu opravdu dlouho nebylo. Otázkou je, jak dlouho jim to vydrží.

Oznámení nové hry ze světa Star Wars přišlo v červnu jako blesk z čistého nebe a překvapilo nejednoho fanouška ságy. Že navíc půjde o vesmírný simulátor po vzoru starého X-Wingu nebo TIE Fightera, to už překvapilo všechny. Opravdu bych si nikdy netipl, že zrovna Electronic Arts, tedy distributor známý svou finanční nenažraností a neustálým ždímáním prověřených značek, vydá hru v žánru, o který nikdy nebyl velký zájem. 

Přesto se tak stalo a my si můžeme vychutnat zcela nový příběh odehrávající se těsně po filmové epizodě šest, tedy po bitvě u Endoru a zničení druhé Hvězdy smrti (kromě prologu, který se odehrává po zničení Alderaanu). Hra obsahuje jak příběhovou kampaň pro jednoho hráče, tak online bitvy pro více hráčů. Ještě něž si ale obě varianty rozebereme, pojďme si říct něco o grafice, ozvučení a celkové optimalizaci.

Safra, ta grafika nám nějak pokročila…

Těžko uvěřit, že od originálního X-Wingu uplynulo už nějakých 27 let. Tehdy nám stačilo pár polygonů, několik zvuků a midi hudba. Dnes jsou ale hráči jinak namlsaní a vývojáři si toho byli moc dobře vědomi. Hru tedy patřičně vyšperkovali a já tak mohu s klidem potvrdit, že je graficky doslova nádherná. Modely všech lodí jsou tak detailní, až oko přechází, a já při průletu vedle Star Destroyeru častokrát nevěděl, kam koukat dřív. 

O to víc je překvapující naprosto parádní optimalizace, kdy i na starším počítači s průměrnou grafickou kartou jede vše na plné detaily bez sebemenšího zaškobrtnutí. Třešničkou na dortu je povedený dabing, originální hudba Johna Williamse i filmové zvuky. Zde zkrátka hra obstála na jedničku. Hru si lze rovněž užít přes VR, ale to jsem neměl možnost vyzkoušet. Ale teď už si pojďme něco povědět o hratelnosti.

Hra jednoho hráče

Od oznámení jsme věděli, že hra bude obsahovat kampaň jak za rebely, tak za impérium. Osobně mě ale zklamalo, že to nejsou dvě samostatné kampaně, ale pouze jedna. V průběhu hry se totiž strany budou měnit a hráč tak sleduje příběh z obou stran zároveň. V něčem to má své výhody, ale osobně bych preferoval vybrat si na začátku jednu stranu a dovézt ji do vítězného konce a poté to třeba zkusit z pohledu druhé strany.

Máme zde tedy jednu pevně danou kampaň. Rebelové na neznámém místě dokončují tajemný projekt Starhawk a impérium se jim v tom snaží zabránit. Takové klasické dobro versus zlo, na což jsme u Hvězdných válek zvyklí. Bohužel dohrání kampaně zabere pouze několik hodin a za pár večerů je konec. Uteče to strašně rychle, a pokud ji nechcete zkusit znovu třeba na vyšší obtížnost, máte de facto dohráno. Jak jsem psal výše, je opravdu škoda, že kampaně nejsou dvě, případně že nemáte možnost její průběh jakkoliv ovlivnit. Třeba nějakým rozhodnutím, zda vzít tu nebo onu misi a dodat tak hře alespoň minimální znovuhratelnost.

Star Wars: Squadrons

Star Wars: Squadrons

Dobrá, kampaň je tedy jenom jedna a s tím už nic nenaděláme. Jak se ale hraje? Překvapivě dobře. Za obě strany si nadesignujete svého pilota/pilotku, následně jste přiřazeni do letky čítající kromě vás další čtyři členy a dobrodružství může začít. Před každou misí si poslechnete v briefingové místnosti aktuální úkol a následně můžete pokecat s vašimi spolubojovníky a několika dalšími postavami (snad to není velký spoiler, ale jedna z těch postav je i Wedge Antilles, což mě osobně hodně potěšilo).

Bohužel to nejsou rozhovory jako takové, ale spíše monology. Hlavní hrdina nemluví a nelze si ani vybírat témata. Zkrátka kliknete na postavu a jen si poslechnete, co má zrovna na srdci. Někdy bude odhadovat následující události, někdy si zanadává na aktuální okolnosti. Jindy vám poděkuje za dobrou práci a ještě jindy třeba prozradí něco o sobě, a odhalí tak třeba svoji homosexuální orientaci (osobně nechápu, co má toto dělat ve světě Hvězdných válek, ale to je zkrátka Disney). Celkově jsou tyto „rozhovory“ dobrý nápad, ale provedení je už vcelku nudné a působí to až moc uměle.

Ještě než vystartujete do vesmíru, je nutné poštelovat váš nástroj zkázy. Stíhačky jsou k dispozici čtyři za každou stranu, za rebely konkrétně univerzální X-Wing, bombardér Y-Wing, rychlý stíhač A-Wing a podporující U-Wing, za impérium pak analogicky TIE Fighter, TIE Bomber, TIE Interceptor a TIE Reaper. 

Na některé mise dostanete konkrétní model, jindy si budete moci zvolit vámi preferovaný stroj. Před startem si lze rovněž vybrat z několika typů kanónů, motoru, trupu, raket apod. Kromě těch základních má každá možnost své pro i proti, takže zatímco jednou volbou navýšíte štíty, zároveň ztratíte trochu maximální rychlosti apod. Je na vás, jaký styl hry vám bude vyhovovat. Zároveň si lze takto „zdarma“ osahat jednotlivá vylepšení a následně využít získané informace ve hře více hráčů, kde je nutné tyto vychytávky nejprve odemknout. Tím se dostáváme k hlavnímu gró hry, které by vás u počítače mělo udržet co nejdéle.

Hra více hráčů

Hra více hráčů obsahuje pouhé dva módy. Za prvé tu máme Dogfight, což je ve zkratce klasický team deathmatch pět na pět. Lze si nastavit preferovanou stranu nebo to nechat na náhodě. Po připojení do lobby si vyberete svoji stíhačku (během hry ji nelze změnit), nakonfigurujete a poté se lze na chvíli před začátkem souboje rozhlížet a třeba mávat na své spolubojovníky (případně si odemknout jiné gesto, ale ruku na srdce, nikdo na to nereaguje a je to úplně zbytečné). 

Star Wars: Squadrons

Star Wars: Squadrons

Následně se náhodně vybere jedna ze šesti map, souboj začne a první strana se třiceti fragy vyhrává. Nic extra ale jako chvilkové odreagování to není špatné. Po boji dostanete zkušenosti a po přechodu na novou úroveň jste odměněni body na odemknutí vybavení do stíhaček a měnou na kupování kosmetických detailů (helmy, obleky, skiny na stíhačky apod.)

Hlavním tahounem hry více hráčů je mód nazvaný Fleet Battles, který se zpřístupní po dosažení páté úrovně. Zde už nejde o množství fragů, ale o zničení soupeřovy hlavní lodě (rebelské MC75 nebo imperiálního Star Destroyeru). Aby se vám to povedlo, je nutné nejprve vyřadit určité množství stíhačů, následně zničit počítačem ovládané malé korvety a až ve chvíli, kdy je cesta k hlavní lodi volná, cílit postupně na její klíčové systémy a zničit ji.

Zde už je nutné trochu taktizovat, soustředit se na aktuální úkol a kooperovat. Pokud jsou týmy vyrovnané, může se jedna hra natáhnout klidně i na půl hodiny. Za sebe můžu říct, že hraní tohoto módu je ze začátku poměrně zábavné, ale po nějaké době se stává vcelku stereotypní a nudné. Na vině je několik faktorů.

Za prvé, map je pouze šest a jsou si velice podobné. Ne tak graficky jako designově. Zkrátka na jedné straně mapy jsou rebelové, na druhé impérium a mezi nimi něco je. Jednou vesmírná stanice, jednou pole asteroidů, jednou hromady šrotu po dávné bitvě apod. Pokaždé je to tedy prakticky totéž, pouze v jiném grafickém kabátku.

Za druhé, je pokaždé stejný úkol. Je škoda, že jediným cílem je vždy nepřátelská hlavní loď. Mnohem zábavnější by bylo v některých mapách napadnout/bránit vesmírnou stanici, jinde zase chránit nějaký náklad apod. Možností by byla spousta a ve finále to mohlo dopadnout např. jako ve střílečce Overwatch, kde jsou různé mapy s různými úkoly. Zde je to bohužel šestkrát to samé.

Stojí to tedy za to?

Ve finále jsme tak dostali jednu velice krátkou kampaň pro jednoho hráče, team deathmatch jako odreagovačku na pár minut a jeden komplexnější mód, jehož křivka zábavnosti ale rapidně klesá po několika hodinách hraní. Hra se sice neprodává za standardní plnou cenu, ale krapet sníženou (konkrétně 39,99 €, případně 999 Kč), což se může zdát jako dobrý deal, ale je zde bohužel ještě jedna věc, kterou je nutné vyzdvihnout.

Star Wars: Squadrons

Star Wars: Squadrons

Je už potvrzené od vývojářů, že stav, v jakém je hra dnes, je finální. Do budoucna nás nečekají žádné nové mapy, žádné nové stíhačky nebo odemykatelný obsah, žádné nové módy a žádná nová kampaň, která by třeba rozšířila příběh. Zkrátka nic, co by vás nutilo se po čase vrátit. Osobně toto považuji za naprosté zazdění jakéhokoliv potenciálu a hru to velice brzy pohřbí. Jsem velký fanoušek Hvězdných válek, kampaň jsem si v rámci možností užil, nalétal pár hodin v multiplayeru, sem tam si ještě jednu dvě partičky dám, ale troufám si tvrdit, že za měsíc po hře ani neštěknu a půjde z disku. Je tedy na vás, zda vám tento obsah stačí, nebo nikoliv.