RECENZE: Zlodějské dobrodružství ve Star Wars Outlaws fanoušky nezklame

Prvotina ze světa Star Wars od Ubisoftu odložila světelné meče a jedijské triky, místo toho vás zavede do podsvětí vesmírných zlodějů a pašeráků. Rukopis autorů, včetně jejich typických chyb, se sice nezapře, ale Outlaws i přes to nabídnou povedené rozšíření známého vesmíru.

Filmový a seriálový svět Star Wars to v posledních letech nemá úplně lehké. Značná část produkce se nesetkává s přízní fanoušků a mnozí tvrdí, že se svět od George Lucase, který v roce 2012 koupil zábavní gigant Disney, řítí neustále do propasti. Záchranné lano této ikonické „hvězdné opeře“ však hází videohry, kterým se naopak docela daří.

Jakožto fanouška dílů Star Wars Jedi od studia Respawn jsem se při hraní Outlaws musel opravdu hodně přemáhat, abych hru neustále nesrovnával právě s produkcí Respawnu. A to i přesto, že jde vlastně o tematicky a žánrově docela rozdílné tituly. Právě Star Wars Jedi Fallen Order a Survivor totiž ukázaly, že Star Wars ve videoherní formě stále zdaleka nemají vyčerpaný potenciál. Zároveň je však i kvůli takovým titulům laťka pro novinku Outlaws docela vysoko.

Outlaws se musí vedle jisté předpojatosti proti autorům (viz boxík) potýkat především s tím, že jde o prvotinu značky Star Wars z produkce Ubisoftu. Konkrétně švédské pobočky Massive Entertainment, která je známá především díky akčním titulům Tom Clancy’s The Division 1 a 2. Studio je však poměrně všestranné, v minulosti pomáhalo s vývojem Assassin’s Creed Revelations, Far Cry 3 a jejich posledním dílem je loňský Avatar: Frontiers of Pandora, což nebyl ani hit, ani propadák. Jak tedy obstojí v produkci hry ze světa Star Wars s otevřeným světem bylo tedy dost nejisté. No a jak to tedy celé dopadlo?

Odsouzeno k záhubě ještě před vydáním?

Možná jste mohli v jistých kruzích zaznamenat snahu o bojkot letošních novinek od Ubisoftu, které zahrnují jak Star Wars Outlaws, tak chystaný Assassin’s Creed Shadows. Kritika Ubisoftu je především na sociálních sítích poměrně hlasitá, ale důvody se různí, od těch validních až po ty opravdu hloupé.

Je naprosto v pořádku nedávat Ubisoftu peníze proto, že se vám nelíbí jednání firmy vůči zákazníkům. Prohlášením, že je třeba vychovávat zákazníky, ať si zvykají na fakt, že nevlastní zakoupené produkty, se Ubisoft pořádně střelil do nohy (více zde). Požadovat za maximálně vybavenou digitální edici hry 130 eur (asi 3 200 korun) také může leckoho odradit. Hru navíc na PC nekoupíte na Steamu, což také není moc vstřícná taktika. A k tomu všemu se o hrách od Ubisoftu říká, že často rychle zlevňují, takže proč si nepočkat. Potud v pořádku, jde o zcela pochopitelné důvody, proč si hru nekoupit.

Ovšem pokud někdo Outlaws veřejně haní především kvůli tomu, že se mu hlavní hrdinka zdá málo sexy a upozorňuje na její mužsky vypadající čelist (více zde), což má být důkazem tajného plánu západních herních studií jak kolektivně ponížit ty „pravé hráče“, tak to je přinejmenším k smíchu. A stejně tak si hra nezaslouží být hozena do jednoho pytle jen proto, že je od stejného vydavatelství jako zmíněný Assassin’s Creed Shadows, který má rovněž dost svých problémů s image už dlouhé měsíce před vydáním. Na hrách pracovaly úplně rozdílné týmy.

Nenechte se proto strhnout rozvášněným davem s pochodněmi, koukněte se sami na záběry ze hry, přečtěte si recenze a udělejte si vlastní názor.

Kay a Nix, dynamické duo

Ačkoliv Outlaws zdaleka nejsou prvním příběhem ze světa Star Wars, který se netočí okolo rytířů Jedi, pořád je třeba na to upozornit, aby náhodou někdo nebyl zklamaný. Pokud vás totiž v podobných hrách baví nejvíce právě máchání světelným mečem a používání vesmírné Síly, zde to nehledejte. Star Wars Outlaws jsou naopak jako dělané pro ty, kterým se hodně líbily filmy Rogue One a Solo: Star Wars Story, případně seriál Andor. Autoři zkrátka berou reálie světa, jako je vesmírné Impérium, zločinecké kartely a známé planety a vypráví na nich vlastní příběh týkající se převážně zločineckého podsvětí.

Hlavní hrdinkou je zlodějka Kay, která se ocitne v nezáviděníhodné situaci. Její vlastní tým ji podrazí během vloupačky do trezoru místního šéfa podsvětí. Jen díky své vynalézavosti se jí ze zajetí povede prchnout, ovšem musí přitom opustit svou rodnou planetu. Naštěstí se jí během úniku podaří odcizit vyspělou vesmírnou loď a poté, co se rozkřikne, že unikla prakticky jisté smrti, se o ní začne zajímat elitní tým zlodějů, který ji pomůže se pomstít a trezor napodruhé úspěšně vybílit. Příběh hry je sice z kraje dost pomalý, ale o zajímavé zvraty a promyšlené dějové odbočky v něm rozhodně není nouze.

Kay už od začátku však není na nic sama, má totiž čtyřnohého parťáka. Nix je něco jako kombinace kočky, psa a axolotla. Od kočky si půjčuje svéráznou povahu a potřebu si mýt kožich, od psa zase schopnost čenichat specifické pachy a nosit předměty, vzhledem pak nejvíc připomíná právě axolotla. Toto stvoření vymysleli právě v Ubsioftu, jakožto jejich přínos do širokého univerza Star Wars, společně s jednou novou planetou (Toshara) a také novými syndikáty zločinců (Ashiga, Zerek Besh).

Nix je v podstatě rozšířením schopností Kay samotné. Hrdinka umí střílet ze svého blasteru, plížit se, lézt po zdech, tiše omračovat nepřátele, pilotovat vesmírnou loď a jezdit na vznášející se motorce (speeder). Nix jí pak pomáhá nosit vzdálené předměty, odhalovat skryté poklady či sledovat pohyb nepřátel. Na povel umí také upoutat něčí pozornost, aby se Kay mohla tiše proplížit okolo, případně rozkousat elektroniku některých zařízení, aby přestala fungovat či explodovala. A když je nejhůř, umí i útočit, ovšem spíše jen aby daného nepřítele zaměstnal na dobu nezbytně nutnou, než Kay přiběhne a dá mu pořádnou nakládačku.

Ačkoliv jde technicky o jiné studio, než které pravidelně vyvíjí díly série Assassin’s Creed, Outlaws se hraje často hodně podobně. Mluvím teď hlavně o tichém řešení problémů, což je jedna z cest, kterou se většinou můžete vydat. Kay je v takovém případě zdatná akrobatka, takže může lézt a skákat po střechách, ručkovat a šplhat po lanech a přepadávat nepřátele třeba z úkrytu vysoké trávy nebo kouře. A ještě občas zapíská, aby přilákala pozornost. Tomu už opravdu chybí jen balík sena a skrytá čepel.

Na druhou stranu vás technicky nic nenutí vyrazit hlavní dveře a nepřátele prostě postřílet. Hra vás někdy v rámci příběhových misí dokonce k takovému postupu přinutí (v custscéně se spustí alarm a vy s tím nic nezmůžete) a rozhodně tedy nepočítejte s tím, že budete výhradně tichým zabijákem. Blaster, který nosí Kay, má navíc celou řadu nastavení, může omračovat nepřátele, střílet pomalu a přesně či v rychlých dávkách, paralyzovat roboty a štíty a dokonce disponuje i výbušnými projektily. A když vám to pořád bude málo, prostě ze země seberete laserovou pušku, odstřelovací pušku či granátomet. Ty ovšem Kay bude nosit jen do té doby, dokud nedojdou náboje, nebo dokud nebude moc těžká na akrobacii.

V situacích řešitelných jednou ze dvou zmíněných možností budete sice hodně často, ale není to celá náplň hry. Ve hře se zároveň najde i celá řada průzkumných misí, které se hrají spíše jako Uncharted, jsou tedy o hledání cesty vpřed v jeskyni či rozpadající se budově. V Outlaws najdete také hned několik otevřených světů na rozličných planetách, které můžete objevovat a dokonce zde najdete i pasáže ve vesmíru za kniplem vaší lodi. Zatímco otevřené světy jsou celkem detailní a především ve městech je pořád co dělat, a s kým mluvit, vesmírná složka hry je zde spíše navíc.

Ubisoft měl podle mne možná až příliš velké plány a nakonec to dopadlo tak, že otevřeným světům se dostalo patřičné péče, ovšem létání vesmírem bych nazval spíše jako (často nepovinnou) minihru. Ano, můžete si vylepšovat svou loď v mnoha parametrech, objevovat ukryté zásoby v rozpadlých lodích a pouštět se do boje s stíhacími loděmi nepřátel... ale také nemusíte. Hra vás povinně posadí do sedadla pilota jen na pár místech v rámci příběhu a také při cestování mezi planetami, ovšem první varianta je vždy poměrně krátká a druhá jen spíše takovou dlouhou nahrávací obrazovkou, při které zmáčknete pár tlačítek. Zbytek je jen na vás, jak moc vás průzkum vesmíru baví, ale já bych raději v takovém případě hrál třeba Everspace.

Válka gangů

Vedle hlavního příběhu, který následuje především skládání týmu pro náročný finální úkol, se hra točí především kolem čtyřech zločineckých syndikátů, které stojí za většinou vedlejších úkolů pro Kay. Jejich plněním si přitom nevyděláváte jen kredity, ale i upevňujete reputaci s tou či onou frakcí. Hra vám však většinou předloží nějaké dilema, takže body můžete sice u jednoho gangu získat, ale současně u druhého ztratit.

Například v jednu chvíli mi zástupce klanu Ashiga zadal úkol, že mám pro něj zajistit zásilku pašovaných zbraní pocházejících od blíže neurčeného zdroje. Když jsem dorazil na místo, tak vyšlo najevo, že zbraně jsou ukradené od syndikátu Huttů. Hra mi dala na výběr, zda dodržím zadání a zbraně doručím klanu Ashiga, ovšem Huttové na to přijdou a obviní mě, že jsem s krádeží pomáhal. A nebo jsem se mohl rozhodnout, že zbraně navrátím jejich majiteli, za což mne Huttové sice pochválí, ale u klanu Ashiga upadnu v nemilost, protože jsem jejich informace využil ve vlastní prospěch. Většinou se zkrátka nejde zavděčit všem.

Vysoká reputace u jednotlivých syndikátů vám jednak zaručuje odměny, ale i mise, na které se můžete vydat. Naopak znepřátelená frakce vůči vám bude podezřívavá a nepustí vás ani na své území, a pokud je opravdu naštvete, tak na vás náhodně budou mimo města útočit i jejich komanda smrti. Systém je to zajímavý, jen mi přišlo, že zatímco vysoká reputace se buduje déle, upadnout v nemilost nepoměrně rychlejší.

Vedle gangů zločinců je tu samozřejmě i galaktické Impérium, které dohlíží na pořádek na všech planetách. Má zde rozeseté základny a vojáci hlídkují ve městech. Zatímco padouchy můžete likvidovat prakticky beztrestně, stačí jen namířit zbraň proti vojákovi Impéria nebo se nechat nachytat na jejich území a jdou po vás ve stylu policistů z Grand Theft Auto. Míra sledovanosti zvyšuje počet vojáků, kteří po vás aktivně pátrají a zbavit se jí můžete buď podplacením zkorumpovaného úředníka, a nebo se musíte někam na čas ukrýt. Platí to i pro potyčky ve vesmíru.

Vedlejší mise získáváte i od obyvatel planety. Informace se nejlépe sbírají v místních kantýnách a já jsem mimochodem opravdu rád, že tu najdete i legendární podnik v Mos Eisley na planetě Tatooine, kde se odehrávala část prvního filmu. Sem tam se stane, že třeba jen posloucháte konverzaci mezi dvěma hosty, jindy zase musíte informaci lovit z vícero zdrojů, než vás to zavede na správnou cestu. A ve hře jsou rovněž i náhodné úkoly, které se na daném místě objevují jen někdy.

Gamblerství a obžerství

Trochu jsem se bál, že otevřené světy s velkými městy budou působit prázdně, ale autoři se dost snažili najít celou řadu vedlejších aktivit, kterými vás mohou zabavit. Mimo města potkáváte bandity, hlídky Impéria, hledáte zde ukryté poklady a vraky plné zásob. Města žijí vlastním životem, obyvatelé a roboti se baví mezi sebou a míhají se kolem vás, potkáte také celou řadu větších či menších příšerek, které si můžete pohladit. A čeká na vás i celá řada miniher.

Ta nejzásadnější je sabacc, což je takový mix pokeru a blackjacku, který můžete hrát v mnoha kantýnách a je překvapivě propracovaný. Před hrou si sestavíte vlastní mix žetonů s výhodami a během ní pak může Kay i využít různých blafů, například poslat Nixe, aby okoukal, co mají protihráči za karty. Vedle toho můžete také hrát na automatech různé arkádové hry a nebo sázet na vesmírné dostihy. I v tom je překvapivá komplexita, někdy se můžete náhodně na ulici dozvědět důležitý tip na jezdce v dobré formě, nebo můžete vítěze zkusit odhadnout podle jeho statistik.

Velice zajímavá minihra pak spočívá v hostině regionální pochutiny. Kay s Nix najdou stánek s pouličním občerstvením a následuje minihra, ve které se oba ládují a vy do toho musíte správně mačkat tlačítka. Variabilita je zde například v tom, že si může Kay příliš okořenit jídlo, což ji natolik rozhodí, že vám hra servíruje tlačítka ke zmáčknutí různě nakloněné nebo i vzhůru nohama. Všechny minihry jsou každopádně hezky propracované a animace baštícího Nixe jsou i velice roztomilé.

Vedle toho jsou tu i dvě „povinné“ minihry, které slouží k odemykání dveří a hackování počítačů, které jsou paradoxně asi nejméně zábavné. Sci-fi paklíč k odemykání dveří a truhel funguje na principu rytmické minihry, kdy se musíte trefit do rytmu cvakání zámku. Hacking je takový zjednodušený Wordle, kdy vybíráte ze symbolů správnou kombinaci a hra vám po jednotlivých pokusech napovídá jejich správné nebo přibližné umístění. Upřímně se mi obě hodně rychle okoukaly.

Zmíním také i systém vylepšování schopností hrdinky, který je poměrně zjednodušený. Část nových schopností se Kay zkrátka učí přirozeně postupem času, o jiné se však musí snažit s pomocí jejich známých profesionálů v oboru, kteří ji zadají různé podmínky k odemknutí. Většinou se pojí s nějakým konkrétním místem, sérií aktivit nebo počtem konkrétních sebraných předmětů. Kay si navíc může vylepšit vlastnosti pomocí různých talismanů, Nix zase pomocí získaných pamlsků ze zmíněné minihry pouličního občerstvení.

No a pak je tu také přímo výbava Kay, která je složena z vesty, opasku a kalhot. Oblečení může být čistě na estetiku, ale spousta kousků oděvu patří do nějakého specifického setu (třeba pistolník, zloděj), který pak pro Kay přináší různé herní výhody. Stejně tak si můžete i vybrat vzhled vašeho blasteru a vesmírné lodi.

Next-gen? Ano, ale…

O grafice a výkonu hry už leccos napoví fakt, že se Ubisoft konečně oprostil od konzolí minulé generace. Hru jsme testovali na PlayStationu 5, kde jsou nahrávací časy hezky krátké, grafika detailní a opravdu hezká. Jednotlivé planety jsou plné přírodních i umělých dominant, plus především na planetě Tatooine najdete i hromadu věrně zpracovaných míst z filmů. Střídá se zde také den a noc, takže si užijete i spoustu hrátek se světlem a stíny v závislosti na denní době.

Záběry z fotorežimu

Hra už v oné testovací verzi disponuje fotorežimem, který na mnoha místech opravdu láká k vyzkoušení. Věřím, že se Outlaws zapíše na seznam titulů, ve kterých si herní fotografové přijdou na své. Co mne také na PS5 verzi překvapilo, bylo základní nastavení poměru stran obrazu 21:9. Zprvu to ve hře působilo tak, že je tento poměr stran schválně, ale není. Hru si prostě jen musíte manuálně přepnout na 16:9, pokud to tak chcete.

Konkrétně na PlayStationu 5 je dále jednak plná podpora haptické odezvy ovladače DualSense, takže vám třeba při jízdě na vznášedle bude páčka pro akceleraci klást větší odpor, v kantýně vám zase bude ovladač detailně vibrovat do rytmu hudby. A co se grafických nastavení týče, tak tu máme tři režimy: kvalitu obrazu se 30 FPS, výkon s nižší kvalitou a 60 FPS a nebo „něco mezi“ snažící se o 40 FPS s variabilní obnovovací frekvencí. Osobně jsem hrál pouze na režim výkonu, 30 FPS je prostě málo, ovšem režim 40 FPS se také zdál celkem přijatelný. Režim výkonu mne rozhodně nezklamal, hra byla většinu času hezky plynulá, zaznamenal jsem jen pár zaškubání, které se Outlaws dají odpustit.

Příklad bugů: Hra robota naklonovala 2×

Příklad bugů: Chudák zaseknutý v textuře

Když tu máme velkou hru od Ubisoftu, asi se ptáte, co nějaké ty bugy, jsou tady? Bohužel ano a není jich málo, byť zároveň nejsou toho typu, co by vám vyloženě kazil hru. Asi nejotravnější bylo pro mne zrnění obrazu, které pravidelně nastávalo při rychlejším pohybu kamerou v místech s hustou vegetací. Párkrát se mi tělo poraženého nepřítele zaseklo do textury a jednou se stalo, že hra omylem na jednom místě vyvolala dvakrát tu stejnou postavu, které se pak vzájemně prolínaly, avšak prováděly jiné animace.

To všechno jsou věci, které by mohl teoreticky Ubisoft ještě opravit, nicméně není jisté, že se tak stane a proto byste s tím měli v případě koupě hry první den počítat. Co ovšem Ubisoft nejspíš neopraví jsou místy dost prkenné animace pohybů postav a mimiky obličejů. Přišlo mi, že hra má v tomto ohledu lepší i horší chvilky, někdy působily pohyby hezky přirozeně a jindy se postavy hýbaly a gestikulovaly jako simíci z patnáct let staré hry. Je zde prostě znát nepoměr péče, které některé scény obdržely oproti jiným.

Prvotina s dobrým základem

Star Wars Outlaws je jednou z nejostřeji sledovaných her letošního roku a plně si uvědomuji, že očekávání mohou být různá. Někdo v Outlaws může dopředu vidět druhý dech pro Ubisoft, jiný zase naopak až příliš bezpečnou sázku na jistotu, která studio nemá šanci posunout nijak výrazně dopředu. Na mne hra každopádně působí poměrně svěže a myslím si, že pro Ubisoft vybudovala solidní základ, na kterém klidně autoři z Massive mohou vystavět příště ještě velkolepější výlet do světa Star Wars.

Netroufám si tvrdit, že Outlaws bude horkým kandidátem na hru roku. Na to má pořád dost hluchých míst a nedodělků. Především létání vesmírem mne moc neuchvátilo a vedle několika lehce otravných bugů mne bily do očí i některé trochu odbyté animace. Ale hra jinak funguje dobře a má tendenci vás v průběhu hraní bavit s postupem vpřed čím dál víc. Jakmile si osvojíte herní mechaniky, je v otevřených světech pořád co dělat a objevovat a pro skalní fanoušky Star Wars je tu navíc hromada známých míst a postav, které jistě rádi uvidí.

Nedá se popřít, že Ubisoft má co dohánět, co se image firmy mezi hráči týče, ale hra jako Star Wars Outlaws je dobrým příkladem, jak si produkci této velké herní firmy zase trochu víc oblíbit a zároveň jak vrátit oblibu značce Star Wars jako takové. Outlaws je především zábavné dobrodružství v populárním světě této hvězdné opery a byla by škoda mu nedat šanci.