Zatímco druhý díl ságy (se svými klony) právě útočí na kinosály po celém světě, my se v rámci recenze na Star Wars: Jedi Power Battles vrátíme k Epizodě I. Asi nemá cenu se příliš oddávat zdejšímu příběhu, hra téměř žádný nemá a proto mi nepřipadá důležité věnovat mu mnoho prostoru. Skutečně, ať se na mě nikdo nezlobí, ale i jako fanda musím uznat, že pro Star Wars nedotčené se tento počin musí jevit jako vcelku obyčejná mlátička vedená proti robotům s panákem v hlavní roli, co všechny likviduje světelným mečem. My, kteří "víme", samozřejmě chápeme, že to není žádný panák, ale uznávaný rytíř Jedi a robotům se říká droidi. Popel na hlavu proto můžeme sypat tvůrcům konceptu, i když tak trochu nespravedlivě, poněvadž Star Wars: Jedi Power Battles (dále jen SW: JPB) jsou pouhou předělávkou a u těch se nemění nic.
Hnedle na začátku jsem podstoupil výběr hlavní postavy – nabízí se Obi-Wan Kenobi, Qui-Gon Jinn a Mace Windu. Z herního hlediska se v podstatě nijak neliší, ale když hra čerpá z motivů Epizody I, tak proč toho nevyužít, že? Abych byl poctivý, německý manuál se ještě zmiňuje o čtvrté postavě, kterou je dle předpokladů Darth Maul – ten se pravděpodobně (německý jazyk není mojí doménou) zpřístupní po dohrání všech deseti úrovní. Přiznávám, SW: JPB nemohu zařadit do galerie pokořených her, neboť jsem celé své snažení zabalil hnedle na začátku sedmé úrovně. Proč? Prozradím, ale začněme pěkně od začátku.
SW: JPB vypadají z grafického i herního hlediska naprosto skvěle – alespoň na začátku a na některých místech během hry. Hnedle v první scéně podstupuji bombastický souboj s partou robotů – droidů, kteří se na mě valí ze všech stran. Mačkám tedy tlačítko, několikrát elegantně máchnu mečem a to, co se jevilo jako velký problém na obzoru, se proměnilo v hromádku šrotu. Fascinován grafikou, ale i velice schopným ovládáním, běžím dále a stále ještě potěšen svými úspěchy ničím jednoho droida za druhým. Droidy občas vystřídá nepříjemnější verze robotů, kteří vydrží docela hodně a skoro pořád střílejí. Moje první setkání s tímto typem mi vyneslo ztrátu prvního života, než jsem pochopil, že bych měl využít další funkce světelného meče. Když ho správně natočím, ochrání mě před zásahy z laserových zbraní. Dobrá, funguje to, jak ale docílím toho, abych paprsek odrazil přesně na původce výstřelu? Nakonec se ukázalo, že když obranu světelným mečem spustím až po samotném výstřelu (ale ještě před tím, než mě zasáhne :-)), paprsek se zacílí na svého původce. Skvělé. Tohle si na hrách docela cením, když přináší správnou kombinaci uspokojivé řeže, ale i silnější nepřátele, na které platí nějaká finta na postřeh.
Jakými dovednostmi oplývá ve SW: JPB rytíř Jedi? Směrový kříž doprovázejí všechny čtyři funkční klávesy – útok mečem, skok, krytí mečem a použití Síly. Bohužel, co se týká nějaké obšírnější interakce, říkám rovnou, zapomeňte. Rytíři Jedi pouze skáčí a máchají mečem – dokonce ani nebloudí (úrovně nedovolují žádnou odbočku), ani nemačkají tlačítka a spínače, ani nic nehledají. Pravda,
v jedné z misí, tuším že páté, bylo mým úkolem osvobodit zajatce. Ale jaképak osvobozování, ptám se, když v podstatě pouze probíhám kolem těchto "zajatců" a tím je "zachráním". Ale ani tohle bych ještě nepokládal za chybu, kdyby už někdy ve druhé, třetí úrovni nedošel dech samotné koncepci. To, co se z počátku jevilo jako pořádná taškařice, už začíná trochu nudit. Autoři přinášejí nové nápady pouze velmi sporadicky – hodně zajímavé mi přišlo, když na mě útočily poletující sondy... jenže takových scén je ve SW: JPB jako šafránu. Zbytek se omezuje na nudné, tupé likvidování stále stejných nepřátel. Zatímco droidi jsou ještě docela zábavní, pokročilí nepřátelé – třeba na planetě Tatooine – nestřílejí a musejí se likvidovat pěkně ručně. Stačí přiběhnout k jejich pozici a vyčkat, až doběhnou přímo k vám. Vy připravíte krytí a po jejich úderu jim to vrátíte. To samé ještě jednou, protože vydrží dva zásahy. Při představě, že takovýchhle mě čeká ještě nejmíň padesát, mě napadá jediné – proboha, já nejsem robot, tohle má být zábava!? Tohle?
Zatím by se mohlo zdát, že se herní doba počítá maximálně na tři hodiny, když není kde se zaseknout. Ale omyl! Autoři přišli s dalšími fintami, třeba takovou, že hru si můžete uložit, respektive zapsat si kód, až po odehrané úrovni, opakuji celé úrovni. Takový herní level není nijak extrémně dlouhý, dokonce se tam vyskytují i záchytné body, když eventuelně zemřete – a standardně máte tři pokusy. Jenže, někam spadnout, zvlášť když do vás ze zálohy pálí imperiální vojáci (dávají zpětný ráz), není žádným uměním. Celkově ještě 3D nadhled znesnadňuje orientaci v prostoru a
nezachrání to ani malý stín postavy při výskoku. Upřímně – některé pasáže, překvapivě nejvíce v prvních dvou úrovních, jsou přímo pekelné a bez prvotní strategie pokus-omyl jen velmi těžko uspějete. Ale ty pokusy máte většinou jenom tři, potom už následuje regulérní smrt, proto nezbývá, než hrát celou úroveň k problematickému místu znovu. A znovu... pořád dokola. Nebo – mám dva zelené ostrůvky, chci skočit z jednoho na druhý, ale nedaří se – Jedi vždycky nesmyslně spadne. Teprve později si všímám, že pod prvním ostrůvkem je několik drobných pixelů a už ze zoufalství tam skáči – a hle, správná cesta. Nemohu si pomoci, ale tohle mi přijde dosti trapné.
A to je v podstatě všechno. Samozřejmě, občas se po úrovni válí nějaký bonus či posilovač. Rád vám prozradím i to, co se skrývá za třemi tajemnými indikátory v levé horní části obrazovky. První představuje zdraví, k tomu není co dodat. Ten druhý, zelený, indikuje přetížení vašeho světelného meče – tzn. když vám do něj hodně střílí z laseru, brzy přestane odolávat a prolomí se obrana. To mi přijde jako dobrý nápad, díky tomu se nemůžete donekonečna krýt. Pod třetím, modrým proužkem se schovává Síla. Díky ní někoho třeba odhodíte dál, ale jinak mi přijde trochu bezzubá a navíc si ji ani moc neužijete, protože skoro pořád skomírá na nule.
Hodnotit SW: JPW je vcelku obtížná věc. Na jednu stranu hra skýtá ve svých několika částech poměrně slušnou zábavu, navíc hezky vypadá, na stranu druhou ovšem zabředla do nevyrovnané obtížnosti a nudícího stereotypu. Až vás totiž závěrečný boss pošle už po desáté do Věčných lovišť a vy si díky tomu dáte opakovačku celé úrovně, asi vám ani Síla nepomůže zachovat klid.
| Star Wars: Jedi Power Battles | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
