Pamatujete si ještě na dobu okolo launche PlayStation 2? Tehdy naprosto neznámá hra SSX zaskočila celý herní svět. Snowboardových her jsme sice již předtím na PSone viděli několik, ale jejich kvalita byla poněkud sporná a kolísavá a ani ty nejúspěšnější z nich se nemohly kvalitativně rovnat božskému Tony Hawkovi, jenž v té době zcela suverénně vládl žánru trikových sportů. Tvůrci z EA Big na to ovšem v případě SSX šli od lesa a namísto toho, aby vymýšleli plno různých snowparků a dalších z dnešního pohledu již statických záležitostí, vytvořili hru, v níž se v prvé řadě závodilo. A jelikož se závodilo na snowboardech, nějaké ty triky se již nabídly samy. Úspěch byl ve výsledku naprosto fantastický.
Trochu zamrzí odklon od volného pohybu na horském masivu, který tak úspěšně fungoval v SSX 3.
Dnes jsme ale již o pět let starší a za tu dobu jsme mohli vidět či hrát stovky dalších her. Série SSX se nám ale průběžně stále připomíná a letos jsme se tak dočkali v pořadí již čtvrtého dílu, jenž je výsledkem strategie neustálého postupného zvětšování a nafukování hry nejrůznějšími prostředky. SSX On Tour je tak v prvé řadě zcela jednoznačně nejobsáhlejším dílem z celé série, kdy na vás jen v hlavním kariérním režimu čeká střízlivým odhadem tak na dvě stovky nejrůznějších soutěžních podniků. V tomto ohledu musí tedy být spokojen každý a ne jen zarytí fanoušci podobných sportů.
V jiných ohledech to ale v našich očích již poněkud vázne. To na jednu stranu zamrzí, ovšem na stranu druhou je potřeba si uvědomit, že základní koncept celé série je poměrně úzký a je tedy v jistém ohledu docela zázrak, že se EA stále daří držet laťku kvality této série takto vysoko. Aby ovšem hned v úvodu nedošlo ke zbytečnému omylu: SSX On Tour je stále velmi slušnou hrou, ale poněkud omezené možnosti základní myšlenky nyní již dají mnohým hráčům prostor k úvahám o nastavované
kaši. Zdejší změny se totiž dají označit pouze za kosmetické. Tou největší je samozřejmě přítomnost lyžařů, čímž v EA velmi pružně zareagovali na skutečnost, že se v amerických snowparcích čím dál častěji prohánějí týpci v rozevlátém oblečení s lyžemi
ohnutými na obou stranách. Bylo tím samozřejmě docíleno jistého zvýšení rozmanitosti, ovšem při bližším průzkumu je jasné, že princip hraní se tím nijak nemění.
Těžištěm celé hry je samozřejmě klasická kariéra, kdy vstupujete na scénu jako naprostý zelenáč, který se na lyžích či prkně sotva udrží a který si svými výkony nejprve musí zasloužit, aby byl vůbec připuštěn k účasti v obrovském závodním turné,
jehož se účastní plné dvě stovky dalších závodníků. Ti jsou podle svých výkonů seřazeni do žebříčku a vaším úkolem je se prokousávat stále výše a výše, až budete nejlepším jezdcem v celém vesmíru a vůbec. Aby k tomu vůbec došlo, musíte si na začátku vytvořit svou postavu a rozhodnout se, zdali budete chtít dobývat svět na prkýnku jednom nebo na dvou. Postupným
úspěšným účinkováním v jednotlivých soutěžích získáváte kromě nehynoucí slávy a prestiže samozřejmě i peníze, díky nimž si můžete pořídit jak nové vybavení, tak i nové triky, které vám následně pomohou k dosahování ještě lepších výsledků, díky nimž se dostanete k ještě lepším penězům a tak stále dokola až do úplného konce. Prostě klasika.
Ve výsledku je tak SSX On Tour zase o něco lepší než předchozí díl.
Trochu zamrzí odklon od volného pohybu na horském masivu, který tak úspěšně fungoval v SSX 3, ale na druhou stranu to s sebou nese tu výhodu, že jednotlivé soutěže již nemusíte hledat a prostřednictvím mapky hory se přesunete rovnou k požadované soutěži. Ty jsou tradičně velmi pestré a opět se dají rozdělit na závodní a trikové. Bohužel byla ovšem závodní klání ještě o něco více potlačena do pozadí, což shledáváme poněkud nešťastným, jelikož dlouhý závod s velikými skoky a mnoha zkratkami nám přijde přeci jen zábavnější a
našlápnutější než opakované pokusy o nejrůznější triková komba. Každopádně zde jde ale o vyloženě subjektivní dojem, takže
pokud naopak rádi trikujete, seč vám DualShock stačí, připište si to naopak jako plus.
Co již ale moc pochválit nemůžeme z jakéhokoliv úhlu pohledu, je design tratí. A to jak jejich vizuální zpracování, tak jejich návrh. Rozhodně tím nemáme na mysli, že by grafické zpracování bylo na špatné úrovni, právě naopak, ale v některých místech se dostanete do úseku, kde jsou postranní sněhové mantinely až tak nepřirozeně vysoké, až máte pocit, že jedete v
nějakém tunelu, což poněkud kontrastuje s volností, kterou nám nabídlo SSX 3. jsme sice jedni z posledních, kdo by volal po volnosti pohybu ve všech možných hrách, jelikož málokdy se tuto vlastnost podaří zpracovat tak, že nemáte sebemenší pochybnost, že je zde pouze do počtu či v důsledku současné módní vlny, ale u SSX se to minule již osvědčilo. Co se týče návrhu
tratí, tam máme zase pocit, že některá místa jsou vytvořena dosti účelově, takže když si autoři řekli, že by neškodilo trať „zahustit“ stromy, jsou v dané oblasti stromy tak hustě vedle sebe, že tudy máte problém nějak rozumně projet. Působí to
trošku násilně.
Naopak velkou pochvalu si zaslouží celkové prezentace hry. Grafika je standardně kvalitní, tady netřeba cokoli rozebírat, ale za povšimnutí stojí ztvárnění menu a dalších „věcí okolo“. Již intro dává tušit, že tentokráte nás čeká něco netradičního. Místo spektakulárních záběrů na trikující jezdce na vás totiž vybafne pohyblivá černá kresba na bílém pozadí, v níž se zjevují nejrůznější bizarní obrazy: troubící vlak je vystřídán koněm hrajícím na kytaru, následně tam jakési podivné individuum začne stavět pódium a do toho všeho tam poletuje hubený maník na prkénku. Stejným způsobem jsou zpracována i menu či nahrávací obrazovky a celkově to působí velmi neotřele a do značné míry i vtipně. Pozadu nezůstává ani zvuková stránka hry, jelikož na nás hulákají velmi řízné songy, které se ke hře hodí naprosto perfektně.
|
|
Rozsáhlost
Lehce rozpačitý design tratí| SSX On Tour | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
