Nebudeme si mazat med kolem pusy a hned na úvod si řekneme, že tak špatnou hru jsme tady už dlouho neměli a dlouho mít nebudeme. Na konci recenze se vyjímá krásná pětka, která dokumentuje, že hraní tahové strategie Squad Battles: Vietnam (dále jen
Vietnam)je něco tak strašného, co se písmenky spojenými do slov a vět nedá ani vyjádřit.
Celkem na vás čeká sedmdesát misí, které vás zavedou o pár desítek let zpátky do Vietnamu. Vše si můžete zahrát za obě strany – Vietnamce i Američany. Kampaň vzhledem k velkému počtu misí chybí, ale i když je číslo sedmdesát velké, absence čehosi kontinuálního, co by vás nutilo hrát dál a dál, je jenom na škodu. Zvláště když jsou si všechny mise podobné jako vejce vejci, totálně nepromyšlené a hlavně neotestované. Totiž někdy mise nejde dohrát (či naopak jde vyhrát příliš lehce), neboť jsou síly nevyrovnané, a někdy je zase mapa natolik uhozená, že mise vždy, ať už se jakkoliv namáháte, skončí remízou. Každopádně jejich designer měl místo sebe k počítači posadit alespoň gorilu nebo šimpanze, který by nahodilým bušením do klávesnice a náhodným pohybem myši vytvořil mapy daleko promyšlenější a mise alespoň trochu hratelné.
Nuže, popišme si, jak taková mise vypadá. Někdo brání, někdo zase útočí, a to na nějaká důležitá obodovaná místa na mapě. Po určitém počtu tahů, kterými je mise omezena, se spočítají body a kdo jich má víc, ten vyhrál. Tento systém není ale nic nového a objevil se například v nedávno recenzované hře Divided Ground, což je ostatně taky moc „povedený“ kousek. Tímto veškerý výčet kladných vlastností hry Vietnam končí.
Prvý problém je v ovládání. Jednotky se nepohybují klasickým stylem, kdy kliknete na nějaký hex a paňáca se na něm objeví. Ne, vy musíte kliknou na jednotku, držet levé tlačítko a táhnout na políčko, kam se má jednotka uvelebit. Tím nic nekončí, jen začíná. Chcete-li vystřelit, musíte držet klávesu Ctrl; nikdy nevíte, kam jednotku vlastně můžete poslat, resp. na jaké políčko maximálně dojde; rovněž ani netušíte, kam sahá dostřel zbraní; nemáte přehled, které jednotce ještě zbývají nějaké akční body a tak dále… Jednotky mají několik zbraní (pěchota třeba granátomet, M-16, protitankový LAW a ještě nějaký lehký kulomet, helikoptéry zase disponují raketami a minigunem atd.), což je docela dobrý nápad, leč nápad ne zcela nový, takřka omšelý, takže se prakticky o nápadu jako takovém mluvit nedá. S výběrem mezi několika zbraněmi souvisí jeden problémek. Co problémek, pořádný vypasený problém. Spočívá v tom, že jakmile jednotku označíte, vyberete automaticky i všechny zbraně. Chcete-li ale vystřelit jen z jedné z nich, musíte ostatní odznačit. A když
třeba v nějaké misi ovládáte třicet jednotek, uklikáte se k smrti. Vietnam, ať se to možná z tohoto suchého popisu nezdá, prostě vše podává v naprosto chaotické formě, jež je tak dokonale nepřehledná, frustrující a totálně zmatená, že odradí i toho největšího příznivce tahových strategií. Jdeme dál.
Jednotek není příliš mnoho druhů, ba leckdy, vlastně pořád, budete mít pocit déjá vu, které vás bude celou hru neúprosně pronásledovat, aniž by vám dodalo chvilku odpočinku. V devadesáti procentech všech misí budete komandovat pěchotu a ve zbylých nějakou těžší techniku. Panáčci se neodlišují v ničem, sem tam se na vás bude usmívat nějaký velitel, čímž výčet veškerých druhů pěších jednotek končí. A tak v mnoha misích kolem vás bude poskakovat dvacet naprosto stejných jednotek plus dva tři tanky. Jak variabilní, že? Ano, válka ve Vietnamu sice byla hlavně o pěchotě, která tvořila páteř i svaly amerických (ale i těch komunistických) sil. Jenomže tu a tam byl ostřelovač, někde psovod, který se brzy (poté, co Američané zjistili, že Vietnamci nejsou žádní tupci a mnohdy využívají zrádných pastí i znalost prostředí ku svému prospěchu) stal nezbytnou součástí průzkumných jednotek, protože zavčasu dokázal odhalit skrytou nástrahu a schované vietnamské vojáky. Avšak ve hře Vietnam žádní psovodi nejsou a nenarazíte ani na ony pasti. Když už jsme u nich, autoři
hry nepostřehnuli to, že konflikt ve Vietnamu byl docela ostrý a že obě strany bojovaly neskutečně brutálně. Ano, byla to jatka, jež ukončila život pěti desítkám tisíc amerických mužů, kteří za nic nemohli a kteří bojovat vůbec nechtěli. Zato lidé na vlivných místech ano, jenže oni nevzali do ruky M-16tku a nešli se mordovat do džungle, aby následně mohli pozorovat svoje střeva, jak jim kvůli nějakému granátu, který přiletěl odkudsi zpoza stromu, lezou z břicha. Válka ve Vietnamu bylo peklo, to není nějaké zveličování, to nejsou prázdná slova. Každopádně když už se někdo pustí do hry jménem Vietnam, měl by tento fakt ve svém dílku trochu zachytit, třeba i nepatrně a okrajově, ale přece.
Další zajímavou vlastností Vietnamu jsou téměř nesmrtelné jednotky. Ačkoliv do skupinky deseti mužů (na mapě reprezentována jako jedna jednotka) šijete klidně i několik tahů, a to vším možným i nemožným, bez jakékoliv pauzy, ze všech stran a veškeré síly soustředíte právě na ni, ne a ne vymizet mapy. Zatímco pěší síly pobraly příliš dobré zdraví, pořádná těžká technika leckdy skončí ve šrotu díky jedné šťastné trefě. Ano, proč by ne? Taková RPG-7 dokáže své, nicméně když čtyři tanky z bezprostřední blízkosti pálí do několika paňáců a nikterak vážně se to neprojevuje na jejich zdraví, je něco v nepořádku.
Umělá inteligence nepřítele prakticky neexistuje, prostě tvrdošíjně jde ke svému cíli a po cestě si razí cestu svými zbraněmi. Ovšem jak už bylo řečeno výše, jednotky, zejména ty pěší, mají celkem tuhý kořínek, a tak v obranných misích stačí postavit kolem klíčových bodů hráz z několika jednotek, které nikdy nezemřou, a čekat, čekat a čekat, než uběhne počet tahů, po němž misi končí. Tuto taktiku lze uplatnit téměř v každé mapě, takže se nemusíte bát, že byste někdy prohráli. Remíza je vždy jistá.
Ke grafice jen velmi stručně. Bojiště lze pozorovat jen z 2D pohledu, a to ze dvou různých vzdáleností. Jednotky jsou, což jste si z přiložených obrázků jistě všimli, zpracovány velmi jednoduše. Hudba nehraje, zvuky zbraní zní nevěrohodně. To je k technickému zpracování vše. (Původně jsem do tohoto odstavce chtěl vkládat výrazy jako „odpudivý“, „strašný“, „několik let starý“ a „otřesný“, ale proč ztrácet čas. Jednoduše stačí říct, že Vietnam svou grafikou atp. spadá do let dávno minulých a že tak špatně zpracovaná hra již dlouho, dlouho nevyšla.)
Závěrečný odstavec bude v podobném duchu jako předchozí: Vietnam je hra. (Původně jsem do tohoto odstavce chtěl vložit slova „neskutečně špatná a totálně odbitá“, ale to není třeba, to už jste jistě z této recenze pochopili.)
| Squad Battles: Vietnam | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
