Asi nikomu nemusím dvakrát představovat malého dráčka Spyra, který prožil nezapomenutelné patálie ve třech svých dobrodružstvích na konzoli PSX. Nyní se znovu vrací na scénu v novém příběhu, zasazeném na platformu GBA. Ve zkratce by se mohlo říci, že Rhynocové jsou opět zpátky a svět už není tím, co býval. A tak nastupuje Spyro se svou kamarádkou - vážkou Sparx, aby nám ukázal, že pořád umí.
V první řadě musím upozornit na půvabné grafické zpracování, snímané povětšinou ve stylové izometrické perspektivě. Díky neuvěřitelné rozmanitosti jednotlivých úrovní každého ze čtyř světů se tak stěží kdy budete nudit. K tomu si připočtěte pro každou úroveň jinou architekturu lokace, jiné obyvatele, nepřátele a v neposlední řadě stojí za připomenutí hudební doprovod, který tak nějak uzavírá naše krátké ohlédnutí za jedničkovým audiovizuálním představením. Bravo!
Herní koncepce pak nabízí prozkoumávání relativně rozlehlých oblastí při neustálém sběru drahokamů a nalézání malých víl, které Rhynocové uvěznili v ledových krystalech, pročež malé frknutí plamenem tyto bytosti dostane z jejich studeného vězení.
Máte před sebou celkem čtyři světy, přičemž každý je rozčleněn do několika úrovní, jejichž pokořením se otevírá cesta dále. Začátek každého ze světů je centralizován v lokaci prozaicky nazvané Fairy Home a tato sféra pak funguje jako jakýsi
rozcestník - skrze zde otevřené portály totiž vstupujete do jednotlivých úrovní. Ve Fairy Home nehrozí žádná nebezpečenství, vedle všudepřítomného sbírání drahokamů a objevování prvotně zmrzlých víl se dočkáte vděčného nalézání životů navíc, což se bude hodit. Zatímco v každém z Fairy Home nelze např. spadnout z okrajů platforem, ve standardních úrovních to už není nic neobvyklého, spíše naopak. Vedle občasných potíží s ovládáním Spyra při korekci směru ve shora avizované izometrické perspektivě (jejímž výsledkem může být právě nešťastný pád odněkud shůry) se totiž nadějete i takových momentů, že vás nelítostní protivníci sami srazí do propasti, což - na rozdíl od klasického ublížení na zdraví - resultuje ve vaši okamžitou smrt. Nejvíce obezřetní musíte být zejména během akrobatické schopnosti plachtění vzduchem, vyšperkované dovedností na konci této aktivity ještě chvíli šlapat vzduch, než přijde díky zemské přitažlivosti definitivní pád. Když jsme již nakousli téma pohybových možností Spyra, můžeme ještě připomenout jednoduchý skok, tradiční chrlení ohně, nabrání na rohy (s rozběhem) a užitečnou feature, kdy se lze pomocí tlačítka L v omezené míře rozhlížet po obraze.
Z Fairy Home tedy vždy cestujete do přilehlých levelů, přičemž tomu se děje postupně, jednotlivé portály vás pustí skrz jenom při splnění určitých kritérií (vymezený počet nalezených víl), čemuž však příliš nerozumím, protože Spyro nezískává žádné další klíčové schopnosti, takže nač ty obstrukce?
Mimo standardních úrovní, o nichž ještě bude řeč, se dočkáte také speciálních levelů, kam patří pravidelný průlet pseudo 3D oblastí a hodně akční hledání klíčů se Sparxem ve 2D přírodě. Onen zmiňovaný 3D průlet je nápadem, v němž se na Spyra díváte zezadu a pohybujete s ním po vertikální a horizontální ose, přičemž se tak vyhýbáte v ústrety letícím nepřátelům (jež je však možné zavčas sestřelit) a vybíráte drahokamy - všechno tohle musíte stihnout v nemilosrdném časovém limitu! Sparxovo dobrodružství je však ještě akčnější. Ve 2D pohledu shora se s touto jinak milou vážkou pachtíte vytyčeným levelem plném hmyzích nepřátel (které likvidujete opravdu intenzivní střelbou "nevímpřesněčeho", připomínající svou kadencí neúnavný automat), hledáte klíče pro vstup do dalších dveří a ve finále se pak musíte vypořádat s nepříjemným bossem, jehož poražením bude váš hlavní úkol splněn. Je tu však určitý problém. Sparx se může pohybovat osmisměrně, což je leckdy při nutné anihilaci početných a neuvěřitelně dotěrných zástupců hmyzí říše klíčový moment pro konečný úspěch, jenomže občas je nastavení "šikmoSparxe" špatně aplikovatelné a tak se přihodí, že se do šikovně postupujících nepřátelských řad protivníků nedá pořádně trefit. Ale jinak to - také díky neomezenému počtu pokračování a přítomnosti checkpointů - představuje vcelku příjemné rozptýlení.
Co se týče standardních izometrických levelů, majících početně největší zastoupení, tak zde se pohříchu dostavuje velice brzy určitá repetetivnost. A to zejména s ohledem na fakt, že kvůli vysbírání všech drahokamů v lokaci v ní dosti často bloudíte nazdařbůh, neboť tvůrci sem z nějakého záhadného důvodu neimplementovali mapu. Vedle hledání drahokamů tu máte co do činění i s řadou NPC, kteří vás pravidelně žádají o pomoc, přičemž odměna v podobě krystalu s vílou je určitě dostatečným argumentem, proč přiložit ruku k dílu. Takže vysbírat drahokamy. Najít a nandat to všem Rhynocům. Zlikvidovat určité klíčové objekty v lokaci (hrady z písku, krystaly atd.). Vyhovět několika málo přáním místních obyvatelů (třeba zapálit strážný oheň v majácích či opakovaně chytat ultra rychlého zloděje). Tohle schéma je tak říkajíc všeprostupující a opakuje se v každém dalším levelu s důmyslnou proměnnou hodnotou - zprovoznit zvony tím, že na ně ve správném pořadí zazvoníte; aktivovat všechny přepínače; nalezení ztracence apod. - což by mohlo být vcelku akceptovatelné, nebýt několika skutečností. Jednak tu máme hodně nepříjemné pravidlo. Pokud totiž bídně zhynete, sice vám zůstává hodnota nasbíraných drahokamů, ale příslušný quest musíte rozjet úplně od jeho začátku, nemluvě o skutečnosti, že všichni protivníci jsou znovu na scéně, což se mi příliš nelíbí, anžto to je pro hráče jednoznačně nevýhodný systém. Nicméně hlavní kámen úrazu spočívá v tom, že všechny úkoly obnáší toliko vaše putování danou oblastí tam a zase zpátky, což je při špatné orientaci (absence mapky, už o tom byla řeč) místy doslova ubíjející a zbytečné natahování herního času. Navíc, pokud jsou některé obrazovky v rámci jednoho levelu hodně podobné (nechci říci stejné), podstupujete při zjišťování, kde jste už byli a kde nikoliv, celkem náročný test vaší trpělivosti!
Abych však závěrem článku jenom nehaněl. Tvůrci se to občas snažili příjemně ulehčit, např. na otevřených mostech přes prázdno nelze spadnout, nebo že navzdory místy špatnému nasměrování ataku na protivníka je případné zohlednění zásahu vůči vám hodně tolerantní. Také stojí za zmínku sympatická interakce prostředí, kam patří možnost rozbíjení váz, amfor a jiného materiálu, v němž posléze najdete tolik hledané gemy. Občas narazíte na klíč, který vám zpřístupní obsah předtím zamčené truhličky - další gemy na obzoru. Rozpohybování Spyra je také kouzelné a možnost zkusit si ještě jednou předtím dokončené levely v rámci daného světa není k zahození. Takže jak to uzavřít. Možná se vám zdá, že jsem vůči novému Spyrovu dobrodružství zaujatý při poukazování na jeho určitou jednotvárnost. Neboť př. takový Sonic není jiný. Jenomže v Sonicovi a podobných plošinovkách to velice rychle spěje dopředu, zatímco ve Spyro - Season of Ice se díky prozkoumávání rozlehlých lokací plácáte strašně dlouho na jednom místě a nic se neděje, pročež se občas vkrádá nuda. Na druhou stranu pokud nikam nespěcháte, může vám pomalejší tempo vyhovovat (a pak si k výsledné známce klidně připočítejte 5%) - neodpustitelnou se stává až pravidelně špatná orientace v prostoru!
| Spyro – Season of Ice | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
