Spy Vs Spy byli poměrně známou hitovkou starších osmibitů. V roli jakýchsi agentů znázorněných tehdy jak jinak nežli jednoduchými postavičkami, jste se snažili přechytračit svého soka. Rozdíl mezi jednotlivými hrdiny byl jediný. Jeden byl bílý a jeden černý. Úkolem pak bylo získat například nějaké dokumenty dříve než konkurenční agent. Na nepřátelského agenta jste mohli nastražit několik jednoduchých pastí pomocí nejrůznějších předmětů. Pokud jste soupeře potkali přímo, mohli jste se pokusit utlouci jej páčidlem k smrti. Věřte nebo ne, ve dvou hráčích to bývala tehdy zábava takřka královská. A jak to vypadá dnes? Nu, přiznejme autorům, že se patrně snažili zachovat původní hru, seč jim síly stačily. A to zřejmě nebyl dobrý nápad. Pojďme si to probrat pěkně po pořádku.
Boj beze zbraní je zde sice označen jako Spy-Fu, což má být patrně vtipné, ale obsahuje toliko jediný úder.
Co se týká nějakého základního popisu hry, námět byl zpracován zcela totožným způsobem jako na osmibitech. To jest způsobem veskrze jednoduchým. Stejně jako kdysi soupeříte s konkurenčním agentem a stejně jako kdysi se jej pokoušíte přechytračit jednoduchými léčkami a pastmi. Hra je rozdělena do několika lokací. V každé z nich máte svůj úkryt, jakousi tajnou místnost na území nepřítele, o které zřejmě nikdo jiný neví a kde můžete doplňovat zdraví a dokupovat zbraně či vybavení. Logiku
zde opravdu nehledejte. Smiřte se s tím, že máte před sebou značně jednoduchou až infantilní záležitost. Jednoduchou svým zpracováním i celkovým pojetím hry. Během plnění jednotlivých levelů se vám otvírají určité dílčí úkoly, avšak nějaké větvení či alternativní postupy hrou abyste pohledali. Je to něco ve stylu, že máte například najít bezpečnostní kartu k jistým dveřím a cestou narazíte na to, že mezi vámi a lokací, kde se karta nachází, je třeba vyřadit bezpečnostní zařízení a hned se vám do seznamu úkolů přidá „deaktivuj bezpečnostní zařízení“. Takovýmto způsobem tedy získáváte a opět se zbavujete nových úkolů. No budiž, Metal Gear Solid to není a asi ani být nemá. Pojďme dál.
Výrazným těžištěm hry se mělo patrně stát líčení pastí na nepřátelské agenty. A snad možná i humorné zpracování. Posuďte sami. Mezi důmyslné pasti například patří umístění kbelíku nade dveře či boxerské rukavice na péru do trezoru. V každé lokaci je navíc několik řadových nepřátel, po jejichž zničení se vám dostane finanční odměny, kterou pak můžete vyměnit za potřebné vybavení. Řadové nepřátele budete jistojistě likvidovat nejjednodušším způsobem a sice umlácením baseballovou pálkou, kterou máte
v základní výbavě nebo zastřelením prakem, jenž se dá záhy dokoupit, případně můžete použít bojových umění. Kdo se teď nadšeně zvedl ze židle v očekávání nějakých osvěžujících bojovkových prvků, nechť se zase klidně posadí. Boj beze zbraní je zde sice označen jako Spy-Fu, což má být patrně vtipné, ale obsahuje toliko jediný úder opět prováděný jediným tlačítkem. Potkáte-li tváří v tvář konkurenčního agenta, postaráte se o něj stejným způsobem, tedy zuřivým mačkáním onoho tlačítka. Je už v podstatě šumafuk, zda máte v ruce nějakou zbraň nebo ne. Pasti pak používáte pouze tam, kde vám to hra sama nabídne, lépe řečeno přikáže. Pak se dočkáte nějaké té humorné animace, kdy třeba dáte nade dveře kbelík s kyselinou (mimochodem aniž byste je otevřeli a dokonce aniž by byl kýbl vidět) a následně na ně zaklepete. Nepřátelskému agentu na druhé straně dveří to prostě
nedá a jde se podívat, kdo to klepe. A fór je na světě. Můžete si vychutnat „vtipnou“ animaci, kdy se potácí s kýblem na hlavě. Tolik asi k pastím a humoru.
Na obalu hry se totiž nachází dnes již téměř samozřejmý nápis „with net play“.
Grafika je sice trojrozměrná, ale působí spíše jako něco, co by mohlo klidně běžet i na první PlayStation. Z hlavních postaviček se nám staly velmi podivné figurky, připomínající snad nejvíce myši či lemingy. Umí chodit, běhat, skákat a používat různé předměty. Vše vyvedeno v jednoduché účelné grafice, která se velmi brzy okouká. Totéž platí i pro jednotlivé animace postav či in-game filmečky na začátku a v průběhu hry.
|
Zvuková složka hry je na tom podobně. Jednoduché účelné zvuky vás budou provázet po celou hru. Agenti, zřejmě to budou
opravdu myši, vydávají pištivé zvuky. Nic více co by stálo za zdlouhavější popis. Co se týká hudby, tak ta nám k srdci rozhodně nepřirostla a v podstatě ihned začala lézt pěkně na nervy a slabším povahám ji tedy doporučujeme vypnout.
K přetřesu nám zbývá ještě ovládání. Co k němu říci? No tak abychom dnes pouze nehanili, ovládá se to docela dobře. Ostatně na výše popsaném způsobu likvidace nepřítel snad ani nebylo co zkazit. Avšak i tak se několikrát dostanete do situace, kdy byste vzteky snědli ovladač. V podstatě jedinou inovací oproti starým Spy Vs Spy jsou totiž jakési puzzle. I když to je asi silné slovo. Nejedná se o nějaké logické orgie, spíše o nutnost sem tam přeskákat po nějakých těch plošinkách ve správném pořadí, aby se otevřely dveře či zasáhnout nějaký ten spínač a otevřít tak průchod do jinak skrytých prostor. Několik omylů a pádů v kombinaci s nervy drásající muzikou nás několikrát dokázaly přivést téměř k šílenství.
Pojďme to celé nějak uzavřít. Poslední trumf autorů jsme si nechali až nakonec. Na obalu hry se totiž nachází dnes již téměř
|
Nemusíte to vůbec hrát, už jsme se potrápili za vás
Na dnešní dobu slabá grafikaSpy Vs Spy jsou zkrátka předělávkou, jenž nijak nevybočuje z řady. Opět se někdo pokusil oprášit zašlou slávu starého hitu a opět vznikl podprůměrný mišmaš. Po pravdě jsme toho názoru, že jsou mumie, které by se neměly exhumovat. Ze statistického hlediska se to nevyplácí.
| Spy vs Spy | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
