X-Meni jsou mutanti. Mutanti jsou lákaví nejen pro svět filmu, ale i pro ten videoherní. Objevil se nespočet titulů, kde byli hlavními hrdiny a musíme konstatovat, že mnoho z nich bylo mnohem lepších než recenzovaný kousek.
Vývojářské studio Silicon Knights naposledy vypustilo do světa hru na hrdiny Too Human, která byla sice lehce nadprůměrná, ale žádný skvost to nebyl. X-Men: Destiny jim rozhodně reputaci nenapraví.
Slibovali mnohé, ale splněno bylo jen málo. Tvůrci se holedbali tím, že vaše rozhodnutí ovlivní vývoj příběhu. Přeháněli. A ne málo. Děj, ať už uděláte cokoliv, se bude měnit pouze mírně, dojde jen k drobným obměnám, které nejsou v drtivé většině případů vůbec podstatné a je nakonec víceméně jedno, co uděláte, protože herní zážitek se téměř nezmění.
Nezáleží ani na tom, jestli se přidáte na stranu Bratrstva, vedeného Magnetem, nebo k X-Menům, kterým šéfuje Cyclops. Ať už budete sympatizovat s kýmkoliv, mnoha změn se nedočkáte.
Je rozhodně zarážející, že bez ohledu na to, kam se přikloníte, následující průběh se příliš nezmění a procházíte stejnými událostmi, popřípadě jen lehce modifikovanými. Přitom slovo "lehce" je skutečně na místě.
Titul je zasazen do doby, ve které už nepotkáte Profesora X. Je mrtvý. Vy se ocitáte v San Francisku, které je rozděleno na sekce obývané lidmi a sekce obývané mutanty. Ve společnosti se šíří nenávist vůči těm druhým a situace nevypadá růžově. A zvláště pro vás, protože se samozřejmě ujmete postavy, která má v sobě mutantní gen.
K dispozici jsou tři, každá s vlastní historií a důvodem, proč se pouštět do boje. Je to dobrý odrazový můstek pro variabilní vývoj děje, ale ani v tomto případě se nebude postup pro jednotlivé hrdiny výrazně lišit. Takže ne, X-Men: Destiny nejsou tři hry v jedné.
Všichni tři borci byli vytvořeni přímo pro X-Men: Destiny. Je tu Grant Alexander, který zrovna nastoupil na vysokou, zajímá ho především fotbal a nějaké politické čachry jsou mu naprosto ukradené. Jenže se do nich zaplete a nezbývá mu, než se zúčastnit probíhajícího konfliktu.
Fotogalerie |
Aimi Yoshida je mladá Japonka. Rodiče ji poslali do USA, protože hrozilo, že bude umístěna do tábora pro mutanty. A tam by ji nečekala hezká budoucnost. Bohužel ji rodiče nemohou doprovodit, a tak se Aimi musí postarat sama o sebe v cizím městě.
Adrian Luca je mladík, jehož otec tvrdě bojoval proti mutantům jako člen organizace vystupující pod názvem Purifiers a při jednom boji byl zabit. Adrien tak není velkým fanouškem mutantů a touží po pomstě.
Jak bylo řečeno, žádný z hrdinů nemá prapůvod v komiksu, filmu nebo seriálu, ale o známé postavy nebudete ochuzeni. Kromě toho, že se s některými utkáte, jsou tu také ty, které vám pomohou. Setkáte se například s Colossem, Gambitem, Icemanem, Emmou Frost, Mystique, Pixie, Wolverinem, Toadem, Cyclopsem, Magnetem a pár dalšími.
Samozřejmě je to fajn, že se objeví staří známí a že jsou dokonce ochotni přiložit ruku k dílu. Ale nedá se říct, že by byli pokaždé nápomocní. Ne že by nechtěli, ale umělá inteligence jim v tom brání a tak někdy provádějí dost zvláštní věci.
Protivníci na tom ale nejsou o mnoho lépe, zřejmě v rámci fair play. Ani oni vás nezaskočí zrovna vynikající taktikou. Umělá inteligence obecně není nevypilovanější a dalo by se na ní ještě dost zapracovat.
Titul je označován jako akční hra na hrdiny a v určitých momentech to tak skutečně vypadá, alespoň na počátku. Tam si zvolíte, jakou schopnost bude vaše postava mít. Density Control je určen pro ty, kteří preferují hrubou a brutální sílu. Mutant si vytvoří jakési brnění, které z něj dělá nezastavitelný tank.
Shadow Matter je vhodnou volbou pro ty, kteří sázejí na bleskové útoky. Mutant je díky ní rychlý a má k dispozici nebezpečné čepele. A Energy Projection je vystavěna na možnost používat rychlé energetické útoky nebo silné paprsky zpovzdálí.
Kromě schopnosti, která se časem vylepšuje, jsou k dispozici ještě různé obleky ovlivňující vaše atributy a také X-Geny, které získáte od jiných mutantů a díky nim také jim podobné schopnosti.
To je ale docela matoucí. Například když jako primární schopnost zvolíte Energy Projection, ale díky uzmutým genům se vaše útoky obohatí o talent, který funguje na naprosto jiné bázi. Narušuje to tak komplexnost postavy, dělá to z ní zmutovaného Brouka Pytlíka a ubírá identitu a unikátnost.
Za získané body si můžete pořídit nové talenty. To je vlastně nejvýraznější aspekt, který svými rozhodnutími ovlivníte. Podle toho, jakými body disponujete, zpřístupní se různé speciální schopnosti. Některé jsou k dispozici jen s body Bratrstva, jiné s body X-Menů.
A X-Men: Destiny napsal…
Autorem příběhu k X-Men: Destiny je Mike Carey, britský autor, který má na kontě desítky komiksů a románů. Jeho kariéra naplno odstartovala, když dostal na starost biografický komiks o Ozzym Osbourneovi. Následovala práce na Hellblazerovi, Sandmanovi, Vampirelle, Elektře a samozřejmě X-Menech. Na komiksu X-Men: Legacy se podílel od roku 2008 až do 2011 a stal se také autorem komiksu Age of X, ve kterém se střetávají dvě legendární uskupení: X-Meni a New Mutants. |
Přesto je to titul spíše akční, než hrou na hrdiny. K úpravám schopností bijců dochází, ale systém není kdovíjak propracovaný a asi nehrozí, že si budete desítky minut lámat hlavu, do jakého atributu investovat.
Většinu času strávíte mlácením bezejmenných postav po hlavě. Ovládání je jednoduché, žádné složitosti se nekonají. K dispozici jsou samozřejmě mutantí talenty, z nichž některé jsou opravdu nápomocné a dají se s nimi provádět zajímavé kousky.
Ale ani ony nepomohou k tomu, aby hra časem nezačala nudit. Je příliš lineární a souboje jednotvárné, takže i když X-Men: Destiny nejsou delší než pět šest hodin, tak stereotypu se stejně nevyhnete.
O jeho rozbourání se snaží pár výzev, které ale nejsou natolik originální, aby se jim to skutečně podařilo. Jde v nich o likvidaci nepřátel, ale za určitých podmínek, kdy jste například omezeni časem.
Alespoň souboje s bossy jsou občas docela zajímavé, i když pravda, někteří z nich nejsou tak nebezpeční, jak se tváří a jejich taktika se dá velmi rychle odhadnout a za chvíli se jí přizpůsobíte.
Nedočkáte se ani žádných vizuálních orgií. Textury či animace postav relativně ujdou, efekty speciálních úderů jsou ale zklamáním, stejně tak jako občasné kolísání snímkování. Potěší ale dabing, kde figurují jména jako Milo Ventimiglia z Hrdinů, Jamie Chung ze Sucker Punch a Scott Porter z Dobré manželky. Ti svou práci odvedli dobře.
Pokud tedy nejste vyslovenými fandy mutantů, nemá vám tato hra co nabídnout. Je to přímočará akce bez propracovanějších herních mechanismů s průměrnou grafikou. V tomto případě platí, že sliby jsou skutečně chyby. Většinu z nich tvůrci nesplnili tak, jak bychom si představovali.
