Sam Fisher ztratil všechno, jeho milovaná dcera zemřela za nevyjasněných událostí při autonehodě. Přesto však pokračuje slavný špion ve svém poslání, aby zahnal chmury prací, ale neúspěšně. Následně přijde při nebezpečné misi o svého kolegu-nováčka a zdá se, že přijdou ještě horší časy.
Double Agent není příliš svázaný s nutností nebýt viděn.
Příběh nejnovějšího Fisherova dobrodružství se sáhodlouhým názvem Tom Clancy’s Splinter Cell: Double Agent (dále jen
Double Agent), je dokonalou parafrází na všechny moderní špionážní filmy. Hlavní předností však zůstává, že ve hře opravdu JE. Ne, že by ho předchozí tři řadové díly neměly, ale nejednalo se o nic zázračného a upřímně: kdo z nás si pamatuje o co ve Splinter Cell 1-3 vlastně šlo? Double Agent perfektně navazuje na to, co handheldový Splinter Cell: Essentials započal. Po příběhové stránce nejoduševnělejší dobrodružství vůbec. Větší rozmanitost příběhové linie se ale nese ruku v ruce i s daleko nápaditějšími lokacemi, které navštívíte. Podíváte se do chladného Ruska, zamrzlého Islandu, graficky úžasné Šanghaje v Číně, na zaoceánskou loď v mexických vodách, do kansaské věznice, či válkou zmítaného Konga, kde se odehraje velké finále. Sice jste
v předchozích dílech také cestovali po celém světě, ale místa, která jste navštívili, byla obvykle na jedno brdo – tajná základna, továrna, tajná základna atd. Nic takového se právě v Double Agent neopakuje, lokace jsou rozmanitější, členitější, daleko více interaktivní a ne již tak temné. To však neznamená, že byste přišli o oblíbenou hru světla a stínů, která byla již
v prvním díle velmi povedená.
Graficky je totiž Double Agent pro X360 naprosto bombastický. Kvalitní textury, pixel shader efekty, měkké stíny, HDR, perfektní realistická animace a oslňující modely postav. Samotný Fisher se pyšní takovými detaily v obličeji, že i my smekáme. Reálná mimika obličeje, viditelné póry, podrážděná pokožka od holení či stékající kapky potu. Samozřejmě, že ostatní postavy ve hře (zejména bezejmenní vojáci) nejsou takto propracováni, ale i tak jde o silný nadprůměr. Díky pokročilé fyzice Havok navíc vypadají pády zneškodněných protivníků též nadmíru dobře. Celkově z vizuálního hlediska zamrzí jen vypnutá synchronizace obrazu, ale díky naprosto plynulému chodu hry jde o zcela pochopitelnou věc. Škoda jen nepříliš výrazné hudby se stále se opakujícími motivy. V tomto ohledu by bylo jistě co zlepšovat.
První next-gen Splinter Cell jistě staví na herních základech vybudovaných svými předchůdci, ale díky novým prvkům je celá hratelnost mnohem živější. Fisher několikrát zavítá pod vodní hladinu, okenní římsy překonává s daleko větší ladností a celkově už není takové prkno, jakým býval. Například ono zmiňované plavání s sebou přináší i nové prvky v hratelnosti. Krom větší mobility je Sam schopný i v zimních lokacích prolomit led a stáhnout nepřítele pod vodu, aby mu vzápětí probodl srdce kudlou.
Ano, tolik opěvovaná kudla, která se poprvé objevila v Chaos Theory, je zpět ve Fisherově inventáři a my jásáme.
Po neúspěšné misi na Islandu je Sam vyslán jako nastražený vězeň do věznice.
Double Agent není příliš svázaný s nutností nebýt viděn. Můžete tedy nepřátele likvidovat pomocí střelných zbraní, stejně jako rychlým nožem. Ten se dá samozřejmě využít i při plíživém stylu hraní nebo jako donucovací prostředek při rychlém výslechu
zajatých protivníků. Pokud se vám podaří navíc „odchytit“ někoho s vyšší hodností a přístupem k tajným
informacím, tak z něj můžete vymámit i nějaké ty údaje typu kde je vámi hledaná lokace, osoba, či například kód k sejfu. Co poté s nešťastníkem provedete, je jen na vás. Nikdo vás (obvykle) k přímému zabíjení nenutí. Tady se dostáváme k onomu novému a Ubisoftem tolik vychvalovanému prvku důvěry.
Po neúspěšné misi na Islandu je Sam vyslán jako nastražený vězeň do věznice, aby se „spřátelil“ s členem John Brown’s Army (JBA) a následně infiltroval do celé této organizace. V podstatě celou hru tak budete hrát na obě strany a
plnit úkoly jak pro JBA, tak pro svojí mateřskou NSA. Velkou roli tak kromě hlavních úkolů sehrají právě i ony nepovinné vedlejší,
které vám dopomohou k doplnění potřebné důvěry od jedné či druhé strany. K zjištění náklonnosti JBA i NSA vám bude dopomáhat šikovný ukazatel s vaší aktuální důvěrou. Velmi nápomocno je i vaše osobní PDA, na kterém se zobrazuje i případný úbytek důvěry při nesplnění té či oné mise. Některé úkoly zákonitě zvýší důvěřivost jedné strany, ale sníží u druhé, některé
nikoliv. Jedná se právě o ony vedlejší úkoly, které není rozumné opomíjet. Například taková NSA nerada vidí pokud zabíjíte civilisty, či její zaměstnance a za každého odpraveného člobrdu vám hra ubere kousek důvěry. Jsou však i příběhové scény, kterým se nevyhnete a budete se muset rychle rozhodovat, ke které straně se přikloníte. Ukazatel důvěry pak létá nahoru a dolů. Tyto scény pak mají za následek odlišný vývoj příběhu. Opakované hraní tak přináší možnost vyzkoušet si odlišný postup a okusit mnoho nového.
Aby se fanoušci původních dílů nebáli, že přijdou o své oblíbené mise, kde se spatření rovná nucenému restartu celého úkolu,
tak vězte, že veškeré dění na základně JBA se nese přesně v tomto stylu. Jako dvojitý agent budete muset plnit většinou úkoly pro NSA, při kterých vás právě nesmí nikdo zahlédnout a to ještě v časovém limitu (obvykle 25 minut). Jelikož jste v JBA nováčkem, tak samozřejmě nemáte přístup do všech lokací a pokud do nich tedy zavítáte, tak vězte, že důvěra vám u
teroristické skupiny klesne prudce dolů. A jakmile vás někdo spatří se zařízením NSA, tak je s vámi okamžitě amen.
|
|
Vylepšená a variabilní hratelnost
Nevýrazný hudební doprovodDouble Agent tedy rozhodně zabodoval. Naroubování nového herního konceptu na zaběhlé herní mechanismy proběhlo na jedničku. Hratelnost je absolutní, vizuální zpracování špičkové a multiplayer téměř nekonečný. Můžeme chtít vlastně od hry pro X360 více?
| Splinter Cell: Double Agent | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
