Stačil jediný telefonát - ten odstartoval nové dobrodružství Spider-Mana alias Petera Parkera. Vše začalo třemi zdánlivě nesouvisejícími incidenty v odlišných částech města, které vyžadovaly asistenci našeho super hrdiny. Prázdniny končí, pavoučího muže volá povinnost... aneb v souvislosti s uvedením/odložením nového filmu s oblíbeným comicsovým hrdinou si držitelé licence rozhodli přihřát polívčičku i na poli elektronické zábavy. Ale možná, že se všechno seběhlo nakonec nějak úplně jinak, protože ani v téhle oblasti není Spider-Man žádným nováčkem. Zhruba před rokem vyšla celkem solidní PSX verze, spokojeni mohou být i majitelé PC, protože před časem dorazil i na jejich platformu. Ačkoli obě verze od sebe odděluje celý rok, mnoho zásadního se snad ani nezměnilo – pro připomenutí, hrálo se ve 3D. A právě tenhle fakt se neslučuje s koncepcí GBA, který zůstává, i přes své slušné možnosti, spoután svými výkonnostními parametry
(ano, všichni jsem zvědavi na Dooma). Z tohoto důvodu odpovídá nové dobrodružství koncepci, jež přijal GBA za svou, tedy 2D arkádě. Vzpomínám na dobu, kdy neexistoval žádný GB (natož GBC a GBA), Amiga zdárně sekundovala PC a právě na poslední zmíněné platformě se objevil Spider-Man. A světe div se, to, co dříve nabízelo PC na své 286, v pohodě zvládá, a ještě mnohem lépe, mašinka několikrát menší.
Je potěšitelné, že zpracování vychází vstříc příznivcům comicsu, neboť důležité grafické momenty odpovídají svému papírovému ztvárnění. Ale nejen grafika respektuje původní duch Spider-Mana, vlastně i celý příběh odpovídá požadavkům comicsových fandů. Stačila chvilka a připadalo mi, jako by všechna comicsová okénka ožila, postavy na nich se daly do pohybu a já se stal hlavním
aktérem. Místo otáčení listů však mačkám tlačítka a sám (trochu nadneseně) určuji další osud Spider-Mana. V „comicsovém booku“ se ovšem nikdy nestalo, že bych byl zastřelen, spálen či jinak zasažen obyčejným přisluhovačem zla.
Ale i jako arkáda se Spider-Man nese v odlišném duchu než hry obdobné. Proč? Každý super hrdina disponuje určitou vlastností, jež mu dává výhodu nad svými protivníky. Superman byl silný jako býk a dokázal létat, Batman spoléhal na svoje skvělé vybavení, Casanova dokázal "dostat" každou ženu... zkrátka každý se může pochlubit něčím zajímavým. Pavoučí muž zručně zvládá manipulaci s pavoučími sítěmi – to obnáší především to, že kdykoli dokáže vystřelit pavučinový hák a o cokoli se zachytiti. Díky tomu zdolává různé pasti, ale i výškové budovy a plošiny, kam by se obyčejný smrtelník těžko dopracovával. Těmto atributům pak odpovídají geniálně navržené úrovně s porůznu
skrytými místnůstkami, kde nestačí pouze porazit protivníka. Často bývá hádankou i samotné překonání určitého úseku. K mému nesmírnému potěšení ale nestačí pouze skákat a zachytávat se zdí – v některých případech je opravdu nezbytné použití kotvy a přehoupnutí se přes danou oblast. V některých lokalitách stropy a zdi lemuje porouchaný rozvod elektriky a tak nezbývá než hledání cesty vzduchem. Zajímavé mi přijde, že hra nefunguje na osvědčeném principu "běž zleva doprava", ale díky několika dveřím, které spojují jednotlivé větší lokace, nabývá úroveň na velikosti. Díky tomu, že máte za úkol třeba záchranu pěti civilistů či kompletaci artefaktů v muzeu, musíte se občas vracet i na již navštívená místa. Nehledě na to, že každou úroveň si můžete projít kdykoli znovu (opět s nepřáteli) a pokusit se tak najít různě poschovávané bonusy. Kromě klasických lékárniček se zde vyskytují i štíty a speciální věcičky, díky nimž se třeba redukuje
zranění způsobené ohněm či elektřinou. Právě možnost najít unikáty motivuje důkladné prolézání úrovně, protože tohle za trochu té snahy prostě stojí.
Konec levelu samozřejmě hlídají tzv. strážci úrovně, kteří představují takovou třešničku na dortu dané úrovně a vašeho snažení. Takový Hammerhead patří do sorty ještě těch pohodových, Big Wheel také nečinil tolik potíží, ale skákající Scorpion s většinou následujících si žádají promyšlenou strategii. Ale i obyčejní oponenti dokáží překvapit – ať už jen svojí přítomností, sprškou kulek či hozenou zápalnou láhví. Tomu se Spider-Man brání obratnými údery, kopy či náhlým přepadem protivníka z výšky (díky zachytávání se). Ale tím to nekončí. Spider-Man disponuje projektilem, jenž lehce zraní svého soupeře a samozřejmě projektilem, který po zásahu spoutá svůj
cíl pavoučí sítí. To vám poskytuje dostatek času k potřebné akci – jakmile se někdo dostane pod palbu vašich pěstí, většinou se, vyjma nevypočitatelných bossů, nechá hravě umlátit. To platí však i opačně – pokud se později dostanete pod ruku schopnému protivníkovi, dostanete nepříjemnou nakládačku. Celkově bych ovládání označil za jedno z nejlepších vůbec, protože naprosto vyhovuje pojetí této hry.
Spider-Man zaslouží chválu i za bezvadné technické zpracování. Několik vrstev na pozadí potěší, ale ve spojení s jemnou animací to je nádherný koncert pro oči. Hlavní postava se prvotřídně pohupuje a všechny jeho akce mě nenechávají na pochybách, že za nimi stojí kus dobře odvedené práce. Lokality se samozřejmě mění, což zážitek patřičně umocňuje. Spider-Man tak rozhodně patří k těm několika málo hrám, které by většině hráčů zřejmě neměly chybět v jejich GBA sbírce.
| Spider-Man: Mysterio‘s Menance | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|
