Žánr realtimových strategií je již léty notně vyčpělý. Z neustálých klonů těch nejúspěšnějších kousků už se jednomu točí hlava, ale tyto se pořád a pořád dostávají na výrobní linky největších distributorských gigantů, kteří na nich překvapivě stále vydělávají nemalé peníze. Pro náročnější a zkušebně starší hráče však tyto kousky již nepředstavují žádnou výzvu, natož pak zábavu. Proto je jimi každý kousek, byť s malými změnami v léty utvrzovaném konceptu, vítán s otevřenou náručí. Volker Wertich, tvůrce úspěšné série Settlers, si je tohoto jevu vědom a s německou firmou Phenomic se jal vytvářet jedinečný mix strategie a RPG, o nějž už se pokusila hra
Skvěle sestříhané intro jako by z oka vypadlo nejlepším kouskům
z produkce nejen v tomto odvětví proslulého Blizzardu vás seznámí s poněkud neoriginálním fantasy příběhem, který nepřekračuje stín svých četných předchůdců. Dva mocní mágové bojují na život a na smrt, zatímco za nimi se bortí celý svět Fiara a zůstává z něj jen několik ostrůvků, na nichž přežívají poslední zbytky obyvatelstva kdysi prosperující země. Jeden z mágů o osm let později vyvolá avatara, aby vše navrátil do starých kolejí a zabránil ještě větším chystaným zvěrstvům. Není těžké si domyslet, že se hrdiny zmocní hráč a pokusí se zabránit všemožným temným rituálům a opět sjednotit Fiaru do kompaktního celku.
RPG elementy mají ve Spellforce větší než jen kosmetický význam a dovolím si tvrdit, že jejich implementaci do RTS v podobné míře jsme tu zatím neměli. Jednoznačně musíme prohlásit, že silný role-playing prvek hře prospívá a dodává zcela nový, dosud nezažitý rozměr. Na počátku vaší dlouhé cesty stojí tvorba hrdiny, která sice není kdovíjak propracovaná, ale ani v nejmenším neurazí. Svůj charakter si zformujete pomocí sedmi klasických vlastností jako síla 
, moudrost či obratnost a ke všemu ještě přidáte nějaké z dvaadvaceti speciálních schopností, mezi něž se řadí záležitosti jako specializace na určité druhy magie nebo nejrůznější styly boje. Epická kampaň nás provede přes všech 21 ostrovů, které jsou spojeny pomocí portálů. Když už jsme u těch čísel, musím zmínit, že se dočkáte pěkných 22 hlavních a 28 vedlejších úkolů, což na první pohled není zas až tak obrovská porce, ale mnohé z nich vyžadují i urputné snažení, čímž pádem můžeme být s tímto počtem jen spokojeni. Hlavní postavou kampaně je samozřejmě váš rek, ale bez jedné ze šesti ras by byl takřka bezbranný, a proto si s každou z nich projdeme určitou část příběhu, která bohatě postačí na to, abychom si dostatečně osvojili všechny přednosti a nevýhody daného národa a patřičně si hru za něj užili. Jedná se o elfy, orky, lidi, trpaslíky, trolly a temné elfy. Jistě nemusím připomínat, jaké z ras mají mírumilovné priority a naopak které by nejraději viděly všechno živé smažící se v pekle. Můžu vás však ujistit, že si nejsou ani za mák podobné a za každou z nich se hraje trošku jinak. Není to tak fatální rozdíl, na
jaký jsme zvyklí z Warcraftu 3 či ještě lépe ze Starcraftu, ale vzhledem k jejich velkému počtu můžeme být navýsost spokojeni. Všechny strany mají zhruba deset jednotek, jež se pro úspěšné tažení musíte naučit ovládat. Důležité je brát ohled i na střídání dne a noci, například nekromanti temných elfů mohou z padlých bojovníků vytvářet kostlivce jen ve chvíli, kdy se Fiara zahalí do roušky noci. Pro každou rasu je rovněž veledůležitý titán, kterého si můžete dovolit vyvolat jednou na každém ostrově a vedle toho, že skvěle vypadá, je výborný i v boji a s jeho pomocí se dá zvrátit celá bitva. K příběhu musím bohužel ještě dodat, že je často přerušen in-game animacemi, jež však nemají příliš co nabídnout a hodně narušují již tak pomalé tempo plynutí celého děje.
Na každém z ostrovů je k nalezení nějaké to sídlo, kde se nachází obchodníci i NPC postavy zadávající úkoly. Proto, abyste měli možnost přejít na další z ostrovů, je nutné na tom aktuálním splnit
hlavní úkol, čímž se vám otevře portál nabízející další dobrodružství. Bohužel s důležitými úkoly si ve Phenomenicu příliš nevyhráli, jedná se o klasická schémata ve stylu vymýtit tábor nepřítele, někde něco ochránit či donést důležitý předmět osobě, jíž patří. Otázkou je, zda se něco nového vymyslet ještě vůbec dá, ale skvělé tituly jako již zmíněný či
jen na jednom z ostrovů a když se vracíte na již pokořené, svou základnu byste zde hledali marně, což maličko zamrzí. Naopak potěší, že si hra pamatuje již zdolaná důležitá monstra, čímž pádem při procházení nenarazíte na přílišný odpor.
Stavba základen je vůbec trošku jiná, než jak ji známe z konkurenčních titulů. Osobně bych řekl, že na to jde Spellforce jinou cestou, neříkám lepší, ani horší, prostě jinou, a to se cení. Na každém z ostrovů je třeba, pro úspěšné vystavění báze, objevit monument, jenž se pro architektonické choutky stane alfou a omegou celé věci. Z nich si přivoláte nutné dělníky a ze svých plánů jim zadáte vybudování potřebné stavby. Plány pro stavbu bude váš hrdina získávat prakticky po celou dobu hraní a také mu hezky zůstanou v inventáři. Není tedy nemožné starat se o více základen, třeba i odlišných, zároveň. Tato možnost se však vyplatí především na vhodných místech, jinak se může, díky slušné komplexnosti managementu byť jedné
jediné základny, stát spíše kontraproduktivní. Je totiž nutné se starat hnedle o sedm surovin a každý z národů upřednostňuje jinou, což zjednoduší mikromanagemnet v případě ovládání jedné z ras, opačný efektem však disponuje, když máte pod palcem více než jeden národ. Zamrzí i celkem dlouhá výstavba jednotlivých budov, ale to už je úděl Spellforce ve všech ohledech, je prostě neustále trochu pomalá a rozvláčná. Nejedná se však o nic, nač by se nedalo zvyknout.
K hrdinovi si můžete přibrat ještě další, jemu podobné, osoby. Stačí jen disponovat potřebnou runou a najít monument, kde se dají další rekové vyvolat. Může jich být až pět a zkušenosti, které mají připadnout jim, se připočtou na konto vám. Tito pomocníci mohou hlavního hrdinu následovat až k portálu na další ostrůvek, na něm už se ale pak neobjeví. V případě, že vystoupáte o jeden level nahoru, dostanete tradičně bodíky, jež se dají přidělit ke kýženým
vlastnostem. Stejně jako například v Diablu 2 vypadávají z nepřátel nejrůznější předměty, ať už cenné, na něž nedáte dopustit nebo naprosté cetky, jež si nezaslouží nic jiného než být prodány nejbližšímu obchodníkovi. Všemožných předmětů je obrovská spousta a časem se stejně jako v jiných RPG stanou jedním z největších nabízených motivačních faktorů. Najdeme i raritní kousky, při jejichž nasazení se správní hráči tetelí blahem. V případě, že pochodujete s hrdinou a několika málo jednotkami, vyplatí se přepnout do pohledu za hrdinou á la Gothic a užívat si férového RPG.
Skvěle si tvůrci poradili i s bojovým systémem, jenž vyvinuli speciálně pro potřeby Spellforce a nazvali jej Click and Fight, tedy klikni a bojuj. Nejdříve jsem v něj přílišnou důvěru nevkládal, ale v průběhu hry mne velice příjemně překvapil. Funguje prakticky obráceně než systém, na nějž jsme již léta zvyklí (ve hře je rovněž přístupný).
Nejdříve kliknete na protivníka a na horní straně obrazovky se zjeví menu s akcemi, jež je možno provádět, zde si stačí již jen vybrat a zničit nepřítele. Možná se to zdá být trošku neohrabané, ale je tomu přesně naopak. Jedná se o elegantní způsob, jak trochu pomoct v hektickém tempu bojů. Naučíte se ho využívat především v komorních potyčkách v RPG stylu, ale zcela nepoužitelný není ani ve velkých bitvách, jichž se ale dočkáme spíše jen sporadicky, jelikož zde figuruje, stejně jako ve většině ostatních strategiích, limit na jednotky, který je možná až trochu moc drastický.
Umělá inteligence protivníků i spolubojovníků není kdovíjak oslnivá, může být ráda za zařazení do průměru. To by ani tolik nevadilo, mnohem horší je, že počítač disponuje neomezenými surovinami, čímž pádem na vás neustále posílá své pohůnky. Vy vycházíte jen tak tak a jste rádi, když si můžete dovolit nějakou tu silnější jednotku, ale náhle přiběhne banda protivníků a rozseká vám ji - takhle to pak funguje v přesně stanovených intervalech, bez sebemenší obměny. Neděje se tak na všech ostrovech, ale občas je to velice frustrující. Jedinou účinnou taktikou je vystavění mnoha obranných věží, na něž se počítač nesmyslně vrhá pořád dokola, i když zjevně nemá šanci.
Spellforce pohání mocný Krass engine z akční hry Aquanox a je to vidět. Nebojím se prohlásit, že podobně krásnou strategii, byť je křížená s RPG, jsme tu ještě neměli. 3D je opravdu takřka absolutní a je možné přibližovat či otáčet kamerou, kam si jen vzpomenete. Města jsou krásně propracovaná, detaily se zde rozhodně nešetřilo, jednotky bezvadně rozanimované, prostředí živé jako nikdy předtím. Prostě nádhera, to se musí vidět na vlastní oči, jinak těžko uvěříte. Bohužel, celá tahle nádhera si vybírá právoplatnou daň v podobě obrovských hardwarových nároků, jež se sice dají trošku snížit nejrůznějšími položkami v options, ale pak hra nevypadá ani zdaleka tak, jak jsem ji popisoval a ztrácí značnou část svého pohádkového kouzla. Zvuky se řadí mezi obstojné, především pak namluvení celkem příjemně překvapí, hudba se pak řadí k mírnému nadprůměru a prakticky ji ani nebudete vnímat, což je ale jen dobře, jelikož na pozadí plní svou funkci bezvadně. Na multiplayer se Phenomic u Spellforce příliš nesoustředili, jelikož připravili sice pěkných 12 map pro deathmatch, ale na více modů nenarazíte. Pokud si chcete Spellforce trochu více vychutnat po internetu či síti, musíte počkat na chystaný datadisk plánovaný na léto.
Celkově musím Spellforce prohlásit za jedno z nejpříjemnějších překvapení letošní zimy, i když jeho potenciál byl patrný hned z prvních informací, ale výsledek se stejně jako v případě Knightshiftu nemusel povést zcela podle představ. Spellforce se ale povedlo na jedničku, i když v něm čas od času narazíme na větší či menší mušky, které však nejsou, možná až na celkovou „pomalost“ (a i na ni si většina zvykne) nijak moc závažné. A to, že vám kampaň zabere nějakých 50-60 hodin času, také není k zahození. Pro milovníky RPG nebo RTS(nejlépe pak obou) je hra takřka povinností, jelikož přináší svěží vítr do zatuchlých vod obou žánrů. Ostatní mohou zkusit a třeba se jim odlišný styl zalíbí a tyto žánry si ještě oblíbí. Musím říct, že jsem čekal celkem velké zjednodušení obou prvků, tedy RPG i RTS, ale naštěstí se tak nestalo nebo alespoň ne v tak drastické míře. Takhle nějak měl asi původně vypadat Warcraft 3…
| Spellforce: The Order of Dawn |
|
 |
|
Minimum: |
P-1,3 GHz, 256 MB RAM, 64 MB 3D karta
|
 |
|
Optimum:
|
P-2,5 GHz, 512 MB RAM, 128 MB 3D karta
|
|
|
Multiplayer:
|
ano
|
|
| Další informace: |
demo /
screenshoty /
trailer
|
|
|
Výrobce/distributor:
|
Phenomic / JoWood
|
|
|
Distributor v ČR:
|
SevenM
|
|
|
Oficiální stránka:
|
homepage
|
|
|
Verdikt:
|
Vynikající a novátorská strategie s opravdu silnými prvky RPG
|
|
|
Hodnocení:
|
83%
|
|
|
Žánr realtimových strategií je již léty notně vyčpělý. Z neustálých klonů těch nejúspěšnějších kousků už se jednomu točí hlava, ale tyto se pořád a pořád dostávají na výrobní linky největších distributorských gigantů, kteří na nich překvapivě stále vydělávají nemalé peníze. Pro náročnější a zkušebně starší hráče však tyto kousky již nepředstavují žádnou výzvu, natož pak zábavu. Proto je jimi každý kousek, byť s malými změnami v léty utvrzovaném konceptu, vítán s otevřenou náručí. Volker Wertich, tvůrce úspěšné série Settlers, si je tohoto jevu vědom a s německou firmou Phenomic se jal vytvářet jedinečný mix strategie a RPG, o nějž už se pokusila hra 
z produkce nejen v tomto odvětví proslulého Blizzardu vás seznámí s poněkud neoriginálním fantasy příběhem, který nepřekračuje stín svých četných předchůdců. Dva mocní mágové bojují na život a na smrt, zatímco za nimi se bortí celý svět Fiara a zůstává z něj jen několik ostrůvků, na nichž přežívají poslední zbytky obyvatelstva kdysi prosperující země. Jeden z mágů o osm let později vyvolá avatara, aby vše navrátil do starých kolejí a zabránil ještě větším chystaným zvěrstvům. Není těžké si domyslet, že se hrdiny zmocní hráč a pokusí se zabránit všemožným temným rituálům a opět sjednotit Fiaru do kompaktního celku.
RPG elementy mají ve Spellforce větší než jen kosmetický význam a dovolím si tvrdit, že jejich implementaci do RTS v podobné míře jsme tu zatím neměli. Jednoznačně musíme prohlásit, že silný role-playing prvek hře prospívá a dodává zcela nový, dosud nezažitý rozměr. Na počátku vaší dlouhé cesty stojí tvorba hrdiny, která sice není kdovíjak propracovaná, ale ani v nejmenším neurazí. Svůj charakter si zformujete pomocí sedmi klasických vlastností jako síla 
, moudrost či obratnost a ke všemu ještě přidáte nějaké z dvaadvaceti speciálních schopností, mezi něž se řadí záležitosti jako specializace na určité druhy magie nebo nejrůznější styly boje. Epická kampaň nás provede přes všech 21 ostrovů, které jsou spojeny pomocí portálů. Když už jsme u těch čísel, musím zmínit, že se dočkáte pěkných 22 hlavních a 28 vedlejších úkolů, což na první pohled není zas až tak obrovská porce, ale mnohé z nich vyžadují i urputné snažení, čímž pádem můžeme být s tímto počtem jen spokojeni. Hlavní postavou kampaně je samozřejmě váš rek, ale bez jedné ze šesti ras by byl takřka bezbranný, a proto si s každou z nich projdeme určitou část příběhu, která bohatě postačí na to, abychom si dostatečně osvojili všechny přednosti a nevýhody daného národa a patřičně si hru za něj užili. Jedná se o elfy, orky, lidi, trpaslíky, trolly a temné elfy. Jistě nemusím připomínat, jaké z ras mají mírumilovné priority a naopak které by nejraději viděly všechno živé smažící se v pekle. Můžu vás však ujistit, že si nejsou ani za mák podobné a za každou z nich se hraje trošku jinak. Není to tak fatální rozdíl, na 
jaký jsme zvyklí z Warcraftu 3 či ještě lépe ze Starcraftu, ale vzhledem k jejich velkému počtu můžeme být navýsost spokojeni. Všechny strany mají zhruba deset jednotek, jež se pro úspěšné tažení musíte naučit ovládat. Důležité je brát ohled i na střídání dne a noci, například nekromanti temných elfů mohou z padlých bojovníků vytvářet kostlivce jen ve chvíli, kdy se Fiara zahalí do roušky noci. Pro každou rasu je rovněž veledůležitý titán, kterého si můžete dovolit vyvolat jednou na každém ostrově a vedle toho, že skvěle vypadá, je výborný i v boji a s jeho pomocí se dá zvrátit celá bitva. K příběhu musím bohužel ještě dodat, že je často přerušen in-game animacemi, jež však nemají příliš co nabídnout a hodně narušují již tak pomalé tempo plynutí celého děje.
Na každém z ostrovů je k nalezení nějaké to sídlo, kde se nachází obchodníci i NPC postavy zadávající úkoly. Proto, abyste měli možnost přejít na další z ostrovů, je nutné na tom aktuálním splnit 
hlavní úkol, čímž se vám otevře portál nabízející další dobrodružství. Bohužel s důležitými úkoly si ve Phenomenicu příliš nevyhráli, jedná se o klasická schémata ve stylu vymýtit tábor nepřítele, někde něco ochránit či donést důležitý předmět osobě, jíž patří. Otázkou je, zda se něco nového vymyslet ještě vůbec dá, ale skvělé tituly jako již zmíněný či 
jen na jednom z ostrovů a když se vracíte na již pokořené, svou základnu byste zde hledali marně, což maličko zamrzí. Naopak potěší, že si hra pamatuje již zdolaná důležitá monstra, čímž pádem při procházení nenarazíte na přílišný odpor.
Stavba základen je vůbec trošku jiná, než jak ji známe z konkurenčních titulů. Osobně bych řekl, že na to jde Spellforce jinou cestou, neříkám lepší, ani horší, prostě jinou, a to se cení. Na každém z ostrovů je třeba, pro úspěšné vystavění báze, objevit monument, jenž se pro architektonické choutky stane alfou a omegou celé věci. Z nich si přivoláte nutné dělníky a ze svých plánů jim zadáte vybudování potřebné stavby. Plány pro stavbu bude váš hrdina získávat prakticky po celou dobu hraní a také mu hezky zůstanou v inventáři. Není tedy nemožné starat se o více základen, třeba i odlišných, zároveň. Tato možnost se však vyplatí především na vhodných místech, jinak se může, díky slušné komplexnosti managementu byť jedné 
jediné základny, stát spíše kontraproduktivní. Je totiž nutné se starat hnedle o sedm surovin a každý z národů upřednostňuje jinou, což zjednoduší mikromanagemnet v případě ovládání jedné z ras, opačný efektem však disponuje, když máte pod palcem více než jeden národ. Zamrzí i celkem dlouhá výstavba jednotlivých budov, ale to už je úděl Spellforce ve všech ohledech, je prostě neustále trochu pomalá a rozvláčná. Nejedná se však o nic, nač by se nedalo zvyknout.
K hrdinovi si můžete přibrat ještě další, jemu podobné, osoby. Stačí jen disponovat potřebnou runou a najít monument, kde se dají další rekové vyvolat. Může jich být až pět a zkušenosti, které mají připadnout jim, se připočtou na konto vám. Tito pomocníci mohou hlavního hrdinu následovat až k portálu na další ostrůvek, na něm už se ale pak neobjeví. V případě, že vystoupáte o jeden level nahoru, dostanete tradičně bodíky, jež se dají přidělit ke kýženým 
vlastnostem. Stejně jako například v Diablu 2 vypadávají z nepřátel nejrůznější předměty, ať už cenné, na něž nedáte dopustit nebo naprosté cetky, jež si nezaslouží nic jiného než být prodány nejbližšímu obchodníkovi. Všemožných předmětů je obrovská spousta a časem se stejně jako v jiných RPG stanou jedním z největších nabízených motivačních faktorů. Najdeme i raritní kousky, při jejichž nasazení se správní hráči tetelí blahem. V případě, že pochodujete s hrdinou a několika málo jednotkami, vyplatí se přepnout do pohledu za hrdinou á la Gothic a užívat si férového RPG.
Skvěle si tvůrci poradili i s bojovým systémem, jenž vyvinuli speciálně pro potřeby Spellforce a nazvali jej Click and Fight, tedy klikni a bojuj. Nejdříve jsem v něj přílišnou důvěru nevkládal, ale v průběhu hry mne velice příjemně překvapil. Funguje prakticky obráceně než systém, na nějž jsme již léta zvyklí (ve hře je rovněž přístupný). 
Nejdříve kliknete na protivníka a na horní straně obrazovky se zjeví menu s akcemi, jež je možno provádět, zde si stačí již jen vybrat a zničit nepřítele. Možná se to zdá být trošku neohrabané, ale je tomu přesně naopak. Jedná se o elegantní způsob, jak trochu pomoct v hektickém tempu bojů. Naučíte se ho využívat především v komorních potyčkách v RPG stylu, ale zcela nepoužitelný není ani ve velkých bitvách, jichž se ale dočkáme spíše jen sporadicky, jelikož zde figuruje, stejně jako ve většině ostatních strategiích, limit na jednotky, který je možná až trochu moc drastický.
Umělá inteligence protivníků i spolubojovníků není kdovíjak oslnivá, může být ráda za zařazení do průměru. To by ani tolik nevadilo, mnohem horší je, že počítač disponuje neomezenými surovinami, čímž pádem na vás neustále posílá své pohůnky. Vy vycházíte jen tak tak a jste rádi, když si můžete dovolit nějakou tu silnější jednotku, ale náhle přiběhne banda protivníků a rozseká vám ji - takhle to pak funguje v přesně stanovených intervalech, bez sebemenší obměny. Neděje se tak na všech ostrovech, ale občas je to velice frustrující. Jedinou účinnou taktikou je vystavění mnoha obranných věží, na něž se počítač nesmyslně vrhá pořád dokola, i když zjevně nemá šanci.
Spellforce pohání mocný Krass engine z akční hry Aquanox a je to vidět. Nebojím se prohlásit, že podobně krásnou strategii, byť je křížená s RPG, jsme tu ještě neměli. 3D je opravdu takřka absolutní a je možné přibližovat či otáčet kamerou, kam si jen vzpomenete. Města jsou krásně propracovaná, detaily se zde rozhodně nešetřilo, jednotky bezvadně rozanimované, prostředí živé jako nikdy předtím. Prostě nádhera, to se musí vidět na vlastní oči, jinak těžko uvěříte. Bohužel, celá tahle nádhera si vybírá právoplatnou daň v podobě obrovských hardwarových nároků, jež se sice dají trošku snížit nejrůznějšími položkami v options, ale pak hra nevypadá ani zdaleka tak, jak jsem ji popisoval a ztrácí značnou část svého pohádkového kouzla. Zvuky se řadí mezi obstojné, především pak namluvení celkem příjemně překvapí, hudba se pak řadí k mírnému nadprůměru a prakticky ji ani nebudete vnímat, což je ale jen dobře, jelikož na pozadí plní svou funkci bezvadně. Na multiplayer se Phenomic u Spellforce příliš nesoustředili, jelikož připravili sice pěkných 12 map pro deathmatch, ale na více modů nenarazíte. Pokud si chcete Spellforce trochu více vychutnat po internetu či síti, musíte počkat na chystaný datadisk plánovaný na léto.
Celkově musím Spellforce prohlásit za jedno z nejpříjemnějších překvapení letošní zimy, i když jeho potenciál byl patrný hned z prvních informací, ale výsledek se stejně jako v případě Knightshiftu nemusel povést zcela podle představ. Spellforce se ale povedlo na jedničku, i když v něm čas od času narazíme na větší či menší mušky, které však nejsou, možná až na celkovou „pomalost“ (a i na ni si většina zvykne) nijak moc závažné. A to, že vám kampaň zabere nějakých 50-60 hodin času, také není k zahození. Pro milovníky RPG nebo RTS(nejlépe pak obou) je hra takřka povinností, jelikož přináší svěží vítr do zatuchlých vod obou žánrů. Ostatní mohou zkusit a třeba se jim odlišný styl zalíbí a tyto žánry si ještě oblíbí. Musím říct, že jsem čekal celkem velké zjednodušení obou prvků, tedy RPG i RTS, ale naštěstí se tak nestalo nebo alespoň ne v tak drastické míře. Takhle nějak měl asi původně vypadat Warcraft 3…
