Když jsem nedávno uviděl první obrázky z vesmírné strategie Space Colony, připomněly mi postarší hru Outpost, kterou jsem před nějakým tím rokem hrál. Hra spočívala v kolonizaci planety a hráč musel dbát na dostatek kyslíku, potravin a podobných důležitých surovin pro své osadníky, jinak zemřeli. Hra celkem dokázala pobavit a tak jsem Space Colony netrpělivě vyhlížel. Teď už se mi Space Colony hřeje na disku a mým úkolem je podělit se s vámi o své dojmy.
Jak se žije ve vesmírné kolonii?
Stručně řečeno to není žádný med. Hra není tak úplně podobná Outpostu, jak jsem se domníval, i když jeho prvky tu nepochybně jsou - ve Space Colony ovládáte jednotlivé osadníky, ne celou kolonii jako celek. Tím se hra podobná i veleúspěšné hře The Sims, protože každý charakter má svoje vlastnosti, potřeby, ovládá jiné činnosti a k ostatním členům kolonie chová individuální vztahy. Každý obyvatel kolonie potřebuje jíst, spát, komunikovat s ostatními, bavit se, musíte mu zaplatit, musí mít možnost hygieny, atd. Podle toho, jak mu tyto věci dopřejeme, tak efektivně pracuje, respektive tak dlouhá je jeho pracovní doba. Pojďme si teď povědět o životu v kolonii něco více.
Začínáme se zabydlovat
Na začátku je kolonie malá – je tu pouze přistávací plocha, nějaké sklady, ovládací centrum (zde jsou tři panely – výroba kyslíku, výroby elektřiny a zdravotnictví) a několik dalších nevybavených místností. Přilétá první postavička – schopná dívčina jménem „Venus Jones“. Postavíme ji tedy vlastní postel, taneční parket pro chvíle volna a další věci. Pošleme „Venus“ vyrobit trochu elektřiny a kyslíku do zásoby, postavíme stroj na výrobu potravy z místních rostlin a necháme ji tam pracovat. Po odehrání několika prvních misí, které jsou velmi jednoduché a které vás dobře uvedou do ovládání už v kolonii žije několik postaviček. Postavíme tedy nějaké další vybavení pro práci i pro chvíle volna (každý má jiný vkus, takže zatímco někdo se chce odreagovat tancem, někdo hledá uvolnění v baru, apod.) a splníme několik úkolů.
Úkoly jsou poměrně různorodé - zatímco v některé misi máte za úkol spřátelit dva obyvatele, kteří se nemají rádi, v jiné misi musíte natěžit určité množství suroviny. S každou další misí ale obtížnost narůstá, takže až vaši kolonii napadne neznámý virus a většina obyvatel onemocní, budete se muset sakra ohánět, aby vám 
některý nezemřel. Téměř každou misi se vám také odkryjí nové možnosti pro výstavbu, takže zatímco ze začátku můžete postavit pouze několik základních nezbytností, v dalších misích se výběr rozroste o různé druhy těžebních strojů, elektrárny, farmy a další vybavení. Spousta věcí také funguje pouze pokud je někdo ovládá, takže každému obyvateli musíte nastavit jeho primární a sekundární úkol (a také ne každý dokáže všechno).
Jak se to tedy hraje?
Správná otázka. Zatímco ze začátku stíháte bez problémů sledovat hru a jednotlivým postavičkám zadávat úkoly, v pozdějších misích, kdy už stojí velká základna, je úkolů několik a ovládáte vícero postaviček - to už přestáváte mít přehled, kdo vlastně co dělá a hra se stává méně přehlednou. Naštěstí si toho byli tvůrci vědomi a tak každé postavičce lze alespoň zadat primární a sekundární činnost, kterou provádí automaticky. Tím se také řeší problém – málo postaviček, mnoho pracovních míst. Pokud totiž postavička skončí na jednom místě, automaticky se přesune na druhé (pokud je v „pracovní době“). Po několika odehraným misích, když už jsem začínal mít pocit, že to bude pořád to samé, jsem dokončil pouze první planetu a hra mi dala na výběr, zda 
budu pokračovat mírumilovnými misemi (nasbírat určité suroviny, apod.) nebo se vydám cestou boje a pustím se do bitek na jiných planetách s mimozemskými potvorami. Každý nechť si vybere podle svého gusta.
Dále hra také nabízí možnost výroby androidů (pokud k tomu máte vybavení a kvalifikovaného pracovníka), kteří vám v mnohém pomohou a zastanou práci leckterého člena posádky. Nutno dodat, že ne každý člen umí všechno. Například někdo je výborný lékař, ale o těžbě neví zhola nic. Naštěstí tu ale máme dvě možnosti – buď človíčka pošleme pěkně pilně studovat do knihovny, což je sice značně zdlouhavé, ale také velice levné, nebo ho šoupneme do speciálního stroje, kde se určitou dovednost naučí téměř okamžitě. V druhém případě buďte připraveni na pořádnou redukci konta. Navíc lze jednotlivé dovednosti zdokonalovat a tím tak ve výsledku zefektivnit práci. Takovýchto možností je ve hře spousta a je jen na vás, jak se s nimi poperete. Hra disponuje třemi režimy rychlosti, takže pokud nestíháte, není problém úplně zastavit čas a v pauze postavit důležité přístroje a budovy nebo rozdělit příkazy mezi kolonisty. Druhý stupeň je normální plynutí času a třetí stupeň je dvojnásobná rychlost, což se velice 
hodí pokud už nemáte co stavět a jen čekáte, až se natěží určité množství surovin.
A jak to vůbec vypadá?
Nutno dodat, že grafika je opravdu skvělá. Přestože hra není ve 3D, přímo kypí detaily, což je částečně vidět na obrázcích roztroušených všude okolo (ovšem vidět to v pohybu je něco úplně jiného). Například obyčejný cyklus těžby rudy – postavička dojde k přetlakovým dveřím a ve skafandru vyjde na povrch planety. Antigravitační vznášedlo (pokud jste ho postavili) ji dopraví na místo a postavička vleze do malého jeřábu, odkud ovládá menšího robota, který těží. Ten se po chvíli těžení vrátí k jeřábu a vysype natěženou rudu. Zařízení v jeřábu ji okamžitě začne zpracovávat a nakonec z něj vyleze finální produkt, pro nějž si okamžitě přiletí malé vznášedlo, které odveze zpracovanou rudu do skladu – to vše se děje automaticky bez zásahu hráče. To byl pouze malý příklad jedné činnosti, kterých Space Colony skýtá opravdu hodně. Budete chovat vesmírná kuřata, bojovat proti jakémusi druhu obřích termitů a spalovat jejich hnízda, extrahovat vzácné léčivé látky z místních rostlin a vyrábět z nich léky, bránit se proti invazi vetřelců a spoustu dalších věcí. Postavičky by se sice mohly pohybovat trochu rychleji, ale 
na to si zvyknete a navíc to neplatí pro všechny – zatímco starý profesor se belhá opravdu rychlostí šneka, skejťák „Slim“ si to na prkně pěkně frčí.
Co se týká zvukové stránky hry, musím říct, že ani ta nedopadla špatně. Každá událost je výborně namluvená, každá postava má jinou povahu, takže mluví jinak a má úplně jiné hlášky, apod. Hudba je bohužel nevýrazná a v průběhu hry ji ani nezaregistrujete. Naštěstí je tu možnost nahrát si do hry vlastní skladby ve formátu MP3.
A to je všechno?
Někomu by se možná mohlo zdát pár misí málo. Pak vězte, že v kampani opravdu není jen „pár“ misí, ale že vám zabere pěkných pár dnů než ji dohrajete. Komu by to nestačilo může si vybrat z několika modů hraní, kde je k dispozici také spousta planetek k osídlení. A komu by ani tohle nestačilo, nabízí se výborně zpracovaný editor, jehož ovládání vám přejde do krve tak rychle, že není problém udělat dobrou mapu během chvíle.
Samozřejmě jako každé hře se ani Space Colony nevyhnuly některé neduhy. Tím prvním je absence multiplayeru, což jistě zamrzí nejednoho stratéga, který by si chtěl změřit síly s kamarádem. Tím druhým je určitý stereotyp, do kterého hra po čase bohužel upadne a také částečná nepřehlednost v pozdějších fázích hry.
A jak to nakonec dopadlo? Space Colony je opravdu skvělá strategie, kterou ocení zejména milovníci nenáročných strategií a milovníci The Sims. Kazí ji bohužel absence multiplayeru a pár dalších mušek, ale klady jednoznačně zápory převyšují. Pokus se chcete o kvalitách této strategie přesvědčit na vlastní oči, což rozhodně doporučuji, stáhněte si demoverzi. Tato strategie se asi nezapíše do herní historie ani neprolomí prodejní rekordy, ale jedná se o výbornou oddechovou záležitost, kterou doporučuji každému, kdo se o tento žánr alespoň trochu zajímá.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
