Že je vítězem této generace herních konzolí PlayStation není pochyb, to ovšem nic nemění na tom, že Xbox v posledních měsících vyloženě „jede bomby“. Indiana Jones u nás získal hodnocení 100 % a odnesl si i ocenění nejlepší hry roku od našich čtenářů, S.T.A.L.K.E.R. 2 se navzdory problematickému vývoji stal jasným hitem, Microsoft Flight Simulator je splněným snem všech milovníků letectví a jedinou opravdovou příčinou neúspěchu Avowed bylo nešťastné načasování přímo proti žánrově spřízněnému Kingdom Come: Deliverance 2.
Hlavním tahákem South of Midnight je stylizace do světa Jižanské gotiky.
Akční adventura South of Midnight od lidí, kteří dali světu nijak výrazné hry We Happy Few a Contast, je sice v přímém srovnání s výše jmenovaných béčkem nejen od pohledu, ale i sníženou cenovkou, přesto už od oznámení vzbuzovala zájem. Kvůli zaměření na předplatné Game Pass totiž už se totiž Microsoft nesnaží každým titulem zasáhnout co nejširší hráčské publikum, ale prakticky na míru obhospodařuje i okrajové části trhu. A to se tady bez debaty podařilo, byť si troufám tvrdit, že tentokrát je cílová skupina opravdu malá.
Ona vzývaná originalita ovšem nepřichází po herní stránce. V jádru jde totiž o klasickou akční adventuru viděnou z pohledu třetí osoby, která se odehrává v úzkými koridory sevřených úrovních, kde není žádný prostor pro kreativitu. Jako pes na vodítku musíte následovat trasu naplánovanou páníčky, maximálně občas dostanete příležitost za rohem zvednout nožičku, tedy sebrat nějaký ten nedůmyslně schovaný poklad.
Čas od času vás hra uzamkne v menší aréně, kde budete muset systémem „úskok, úder, úskok“ vymlátit všechny nepřátele, čas od času na vás čeká nějaká jednoduchá hádanka nebo bludiště. V úvodním nadšení mi hra připomínala Beyond Good & Evil, po pár hodinách jsem ovšem naznal, že má daleko blíže k bývalé playstationové exkluzivitě Kena: Bridge of Spirits.
Souboje se odehrávají jen v arénách a jsou při nejlepším žánrovým standardem.
Jenže zatímco Kena nabídla jen vizuálně poutavý, ovšem ve výsledku prázdný a banální pohádkový svět, South of Midnight vytahuje trumf v podobě neokoukaného žánru tzv. Jižanské Gotiky, což je něco, co bylo dosud vynahrazeno indie titulům (viz náš článek o vývoji extrémně neúspěšné hře Where the Water Taste like Wine).
Hrajeme zde za úspěšnou sportovkyni Hazel, která žije s ovdovělou matkou v malé komunitě někde vprostřed bohem zapomenutého jižanského venkova. Příchozí tornádo, na jejichž existenci jsou všichni místní od narození zvyklí, se ovšem ukáže být daleko silnější než slibovala předpověď, jejich na kůlech postavenou kůču utrhne veliká voda a pošle po rozbouřené řece do neznámých končin.
Hra působí místy až naivně, o to více dokáže překvapit velmi krutými výjevy.
Přijde vám to přitažené za vlasy? Ale ovšem, jenže určitá naivita k žánru jednoduše patří. Spíše než hlavní dějová linka jsou podnětná následující mnohá setkání s bizarními postavičkami, na kterými Hazel během své cca 15 hodinové cesty narazí. Termín jižanská gotika je poměrně vágní, na rozdíl třeba od takového seriálu True Detective (nebo abychom ukázali jistý kulturní kapitál tak třeba i literárního díla Marka Twaina), zde autoři pracují výrazně pracují s prvky mystiky. Kromě titulní premisy, že samotná Hazel je jakousi vyvolenou „tkalkyní“ schopnou měnit předivo světa, tu máme i spoustu mytických bytostí a kouzelných prvků.
Jižanská gotika v podání autorů zde tak trochu připomíná postapokalyptický svět, jen zasazený do aktuálních kulis. Zbytky malých osad se zuby nehty drží ekonomickou krizí zdevastovaných továren, sociální zmar lidí, kteří nehledají lepší budoucnost už ani pro svoje děti, je všudypřítomný a vede k neskrývanému rasismu a pocitu křivdy vůči lidem odjinud. To vše tvoří dohromady prostředí, které jinak ve hrách nevídáme. Pokud vás ale toto depresivní zasazení nepřitahuje, kouzlo hry přichází vniveč.
Košatý příběh si díky české lokalizaci může vychutnat každý.
Protože pokud se neusmějete při rozhovorech s věčně filosofujícím sumcem, nezamáčknete slzu u tragického příběhu domácího násilí nebo nepocítíte spravedlivé rozhořčení při rozhovorech s místní zbohatlickou paničkou, pak ze hry zůstane jen obyčejná nenápaditá plošinovka, jaké jsme hráli už někdy před dvaceti lety.
Jen samozřejmě vizuálně daleko zajímavější. Zdejší grafiku bych asi nenazval vyloženě krásnou a stylizace příběhových animací (kterých je opravdu spousta) do podoby trhaného loutkového představení je poněkud samoúčelná, to nic nemění na to, že některé scény jižanského venkova jsou vyloženě oku lahodící. Připočtěte správně „křupanský“ country soundtrack a máte tu atmosféru, která by se dala krájet.
South of Midnight lze jen těžko označit za zklamání, už jen proto, že od něj vlastně nikdo nic pořádného neočekával. Ano prostřední jižanského mysticismu šlo určitě vyždímat víc, na druhou stranu člověk musí být rád, že se někdo do něčeho podobného vůbec pustil. Pokud vás zrovna toto obskurní téma zajímá, nebo si platíte předplatné Game Pass, není nad čím váhat, pokud ne, jde jen o řadovou, ničím vynikající hru, která sice zabaví, ale proti dnešní nabité konkurenci nemá šanci.
