O tom, že studio Santa Monica kutí menší projekt, se spekulovalo už delší dobu. Dokonce se i tušilo, že půjde o hru žánru metroidvania a že s mladým hlavním hrdinou z God of War bude sloužit jako prequel k této slavné sérii. To všechno se vyplnilo a autoři navíc hru odhalili a ještě ten samý den vydali, což bylo hezkým překvapením.
Nakonec se ukázalo, že studio Santa Monica na hru jen dohlíželo, největší kus práce na ní odvedl tým Mega Cat Studios. Už na první pohled totiž je jasné, že God of War Sons of Sparta je jakýmsi herním experimentem, sami autoři přiznali, že jejich záměr byl udělat hru tak, jak by vypadala na starší platformě, třeba PlayStationu 1. V principu má jít o jakýsi „nultý díl“, který má sloužit jako úvodní kapitola příběhu slavného boha války.
Kratos je tedy skutečně zpět, dokonce jej opět dabuje Terrence C. Carson, který byl jeho hlasem po celou dobu trvání staré trilogie, než jej u moderních her vystřídal Christopher Judge. Ve hře nicméně Carson vystupuje v roli vypravěče a popisuje příběh ze svého mládí, kdy byl ještě pouhým řadovým bojovníkem ve Spartě.
Pokud jste tedy byli zvyklí na zběsilou a krvavou řežbu s mladým bohem války, Sons of Sparta vypráví trochu jiný příběh. Zaměřuje se na Kratovo mládí, kdy mu byl nerozlučným parťákem jeho bratr Deimos a spolu prozkoumávali krajiny okolo svého domova. Příběhu hry hned od začátku chybí spád, je to takové potloukání se po herním světě a plnění celkem obyčejných úkolů. Bohužel první dojem je nesmírně důležitý a to že se příběh v pozdějších částech hry po stránce vztahu obou bratrů trochu rozjede, už spousta hráčů ani nemusí zažít, když je úvod otráví.
Bohužel to samé musím říci i o hratelnosti. Metroidvanie jsou teď opravdu populárním žánrem a v nedávné době vyšla celá řada velice zajímavých titulů. Laťka je proto hodně vysoko a jaksi už nestačí být porcí zábavy jen lehce nad průměrem, je třeba také hodně originality a zároveň využívání toho, co v žánru nejvíce funguje. God of War Sons of Sparta se ovšem s průměrností spokojuje, což je problém.
Kupříkladu dobré metroidvanie často bývají hodně dynamické jak v soubojích, tak v akrobacii. Jenže autoři se vydali co se pohybu týče cestou retro skákačky, což znamená, že Kratos se svou obratností ani zdaleka nedosahuje pohyblivosti třeba Hornet, Sargona nebo Oriho. I souboje, byť vylepšené o celou řadu speciálních schopností, jsou ve výsledku často dost statické.
Ano, hra má alespoň docela zajímavý systém několika stromů schopností, dále také vylepšování kopí pomocí různých doplňkových částí se speciálními výhodami. Vlastně je to celkem podobné, jako vylepšování Kratovy výbavy v moderních dílech. A navíc jak velí žánr metroidvania, Kratos si během hry bude odemykat novou výbavu, která mu pomůže dostat se na místo, kam dříve nemohl.
Všechno to ale nakonec působí jako něco, co vzniklo spíše inspirací starými Castlevaniemi a Metroidem, než tím, co u hráčů „frčí“ v poslední době. Hra se bojí s žánrem experimentovat a spíše jde na jistotu, aby si odškrtla všechny nezbytné prvky, jenže s nimi vlastně nepředvádí nic moc zajímavého.
Vizuální styl je pak klasický pixelart, který podtrhuje onen retro pocit ze hry. Zde osobně problém nevidím, hra se mi vizuálně i celkem líbí, ale zároveň chápu kritiku, že zrovna hráči na PlayStationu 5 nejsou úplně ta ideální cílová skupina, která by si libovala v retro grafice. A fanoušci her God of War, obzvláště tech moderních, které si zakládaly na detailní grafice a až filmovém vyprávění, to také asi neocení tolik, jak by autoři chtěli.
Nemá v podstatě ani smysl se pozastavovat u výkonu na konzoli, spíše bych Sons of Sparta vytkl celkem obyčejnou věc, a sice že hra by se možná i více mohla líbit PC hráčům a příznivcům PC handheldů. Jenže jde o exkluzivní titul, takže jediný handheld, na kterém si Sons of Sparta zahrajete, je PlayStation Portal.
God of War Sons of Sparta není vyloženě špatná hra, to ani omylem. Jen jsem se během hraní nemohl zbavit pocitu, že jediné, co mě na ní zajímá, je ona značka God of War. Bez ní by to byl prudce generický titul, který by si podmanila asi jen opravdové retro fanoušky, kteří by se vytrvalostí propracovali do pozdějších fází příběhu, kde už přestává tak nudit. Ale i s podporou God of War a slavného hrdiny to vlastně není žádná sláva.
Chápu, proč hra Sons of Sparta vznikla. Je to něco, po čem autoři toužili: splnit si sen o retro titulu a dát si pauzu od nároků moderní produkce. Jenže výsledek je zkrátka jen taková docela nemastná a neslaná hra se známými jmény, ze které jsem neměl moc radost. A pokud tedy máte náladu zahrát si moderní metroidvanii odkazující se na slavnou herní sérii, pusťte se raději do Prince of Persia: The Lost Crown.
