Nejlepší Sonic za posledních 20 let. Recenze Sonic Mania

Jen málokdo by věřil, že se modrý ježek Sonic vrátí v síle jako za éry 16bitové konzole Mega Drive. A přece, zázraky se dějí.

Sééégááá. Pokud vás při tomto zvolání doprovázející logo japonské videoherní společnosti vždy zaplaví vlna nostalgie, jste na správné adrese. Série ultrarychlých hopsaček se Sonicem patří k tomu nejlepšímu, co 90. léta přinesla. Vzhledem k rozšířenosti Mega Drivu v Česku patří i v naší domovině původní hry se Sonicem k tomu nejoblíbenějšímu, co se u nás před více jak dvěma dekádami hrálo.

Jenže s kvalitou nových (převážně 3D) dílů to v posledních letech nebylo valné. Sonic už nebyl rychlíkem, ale pomalu skomírající zombií, která ne a ne zemřít, i když skoro celá shnila. Ve skutečnosti se vlastně Sonic nestal nemrtvým, ale jednou byl vlkodlakem. To když Seze došly nápady a se svou nejcennější značkou začala dělat hokusy pokusy.

Sonic Mania

Nejnovější díl Sonic Mania ukazuje směr, kterým se série vždy měla ubírat. Tedy zleva doprava a někdy i zprava doleva. Jo, dojde i na nahoru a dolů a naopak. Sonic Mania je totiž retro do morku ježkových kostí a rozhodně nejzábavnější hra z celé série od dob Mega Drivu. 2D je někdy více než 3D.

Všum, to je rychlost

Stejně jako je příběh o zlém Dr. Eggmanovi, jeho robotech a zcizených rubínech hodný zapomnění, je hratelnost Sonic Mania nezapomenutelná. Vystihuje totiž esenci všeho, o čem vždy Sonic byl. Dvourozměrná a zběsilá hratelnost, v níž hraje prim hopsání, sbírání kroužků, likvidace robotických zvířat a záchrana těch skutečných, huňatých, je zpět v plné polní. Stejně tak šílená rychlost, do které se často dostanete.

CRT filtry

Mega Drive se připojoval k televizi ještě přes koaxiální vstup pro kabel vedoucí z televizní antény. Abyste získali obraz, bylo ho potřeba naladit jako televizní kanál. Tehdejší televizory byly samozřejmě CRT. Tedy s obrazem, který nám dnes připadá už jako se zrněním. Hry pro staré konzole však na nich vypadají lépe než na HD televizích, k UHDTV už je ani nelze v drtivém počtu případů připojit.

Sonic Mania jsme testovali právě na 4K televizi s úhlopříčkou 55 palců. A na ní hra složená ze spritů nevypadala vůbec dobře. Naštěstí Sonic Mania podporuje virtuální CRT filtr (slabší i silnější), díky kterému vypadá hra rázem lépe. Navíc je to retro, jak má být.

Budete v ní probíhat loopingy, přeskakovat celé propasti a popravdě i předstírat, že máte kontrolu nad tím, co se na obrazovce děje. I o tom Sonic je, i když na to fandové Maria a Nintenda vždy prskali. Ono se pořádně rozběhnout a neskončit v propasti nebo na ostnech dá hodně velkou práci. Přijít o desítky kroužků je o zešílení, i když vám k přežití stačí jenom jeden.

Obtížnost hry je ostatně na vysoké úrovni, což potěší pamětníky. Mladší nebo příležitostní hráči nebudou mít podle nás na Sonic Mania dostatek trpělivosti. Hra se totiž ukládá až po proběhnutí obou částí zóny.

Něco nového, něco starého

A to lze ježka pohodlně ovládat analogovou páčkou, což hraní usnadňuje. Proradná a pochybná detekce kolizí, kvůli níž zemřete i po lehkém dotyku s pohybující se plošinou, však nechybí. Z toho budou mladí hráči na prášky, herní veterány to ovšem nerozhází.

Sonic Mania

Ve hře na vás čeká celých 13 zón, které jsou rozděleny na dva akty završené pokaždé soubojem s bossem. Čekají vás staré známé zóny jako Green Hill nebo Chemical Plant. Pamětníci si však brzy všimnou toho, že i když jsou některé jejich části identické, jiné byly kompletně pozměněny. Například právě v Chemical Plant narazíte na části, v nichž měníte toxickou tekutinu na želatinu, která vás odpálí vzhůru.

Sonic Mania nenabízí kompilaci starých zón, jde o jejich přetvoření či update. Zažijete v nich nepoznané a utkáte se s bossy, s nimiž jste nikdy nebojovali. K tomu si připočtěte řadu zcela nových zón jako Studiopolis nebo Titanic Monarch se zcela novými prvky hratelnosti a vyjde vám z toho hra, která rozhodně nespoléhá jenom na nejslavnější Sonicovy dny.

Sonic Mania

Trojrozměrné retro

Hrát můžete za ježka Sonica, lišáka Tailse se dvěma ocasy, za Sonica s Tailsem za bodlinami, jak tomu bylo v druhém díle, i za boxující ježuru Knucklese. Sonic je klasická modrá šmouha útočící z otočky, umí se roztočit k zběsilému rozjetí, až ho nic nezastaví. Tails k tomu všemu umí létat a Knucles pro změnu plachtí a dokáže lézt i po strmých površích.

I když je Sonic asi favoritem většiny hráčů, ti, kteří chtějí usnadnění, si hraní mohou nejdříve vyzkoušet za Tailse. Všichni se kromě třinácti základních podívají i do speciálních „3D“ úrovní, kde se budou snažit dohonit UFO. Je legrační, jak se kdysi trojrozměrná grafika zpracovávala na 16bitové konzoli. Tyto speciální úrovně jsou zábavné, ale často nevidíte, kam běžíte, proto je lepší je brát s rezervou. Stejně trojrozměrná jsou i bonusová kola, v nichž lovíte modré koule. Sonic Mania je hra, kterou lze dohrát s vypětím sil za pět hodin. Vzhledem k obtížnosti si ale myslíme, že ji většina hráčů dohraje za nejméně dvojnásobek. A vedle toho tu je i kompetitivní mulťák na rozdělené obrazovce, což jedině vítáme.

Sonic Mania

Vizuálně je hra naprosto věrná originálu. Dokonce na postavičkách i prostředí uvidíte jednotlivé sprity. Jakkoliv je vyhladit by však bylo vzhledem k pojetí hry kacířstvím. Animace je stále vtipná, a pokud máte cit pro retrogaming, budete se blahem tetelit. To samé platí i o hudbě. Zóny doprovází původní i zremixovaný hudební doprovod. Tohle je klasická herní hudba se stejně věrnými 16bitovými remixy.

Kdo prostě Sonica kdysi zbožňoval, novinku Sonic Mania si zamiluje. A to i přesto, že ho třeba kvůli novějším dílům zavrhl a tvrdil, že se k němu už nikdy nevrátí. Takové ortely po vydání této ódy na herní genialitu 90. let už neplatí. I když bychom tomu sami nevěřili, Sonic je zpět v plné síle. A to myslíme opravdu, ne že se podařilo vytvořit něco, co se blíží kvalitám původních Mega Drive, Sonic Mania se jim naplno vyrovnává. Teď ještě, aby si z toho vzala sama Sega ponaučení. Sonic Mania potvrdila, že ten nejlepší a pravý Sonic je ten, co pobíhá ve dvou rozměrech.

Stylová retro reklama na sběratelskou edici: