Vývojářské studio SonicTeam, patřící pod ochranná křídla Segy, již o sobě dalo několikrát znát skrze plošinovkové eskapády oblíbeného maskota Segy. Jejich poslední počin Sonic Battle také vychází z motivu ježka Soníka, nicméně jeho samého i bandu přátel a nepřátel usadilo do role neohrožených bojovníků, kteří si to rozdávají na potkání kdykoli a kdekoli. Sonic Battle je totiž kupodivu velmi dospělá bojovka, s přimhouřením oka na způsob sérií Tekken, nebo Soul Calibur, ovšem dokonale adaptovaná na hardware kapesní konzole.
Hra je postavená na hromadných bitvách známých postaviček, které spolu, či proti sobě bojují v několika arénách. Kromě Soníka je k dispozici další sedmička hratelných človíčků, namátkou jmenujme zlého ježka Shadowa, sličnou Amy, robůtka Emerla, či lištičku Tails. Všechny postavičky jsou samozřejmě součástí Soníkova světa a vystupují i v jeho dalších hrách. Navíc je možné později odemknout jednoho tajemného bojovníka se zvláštními schopnostmi.
Základní bitevní koncept je rozdělen do několika režimů, které mají osvěžit vlastní bojování a postarat se o to, aby titul ihned neomrzel. Každý správný bojovník začíná pěkně od píky, tudíž nepohrdne
tréninkem. V něm si zvolí protivníka a způsob jeho obrany, načež si na něm pěkně vyzkouší svoje útoky a schopnosti. K tomu se báječně hodí možnost totální nečinnosti protivníka, kdy do něj můžete bez obav mlátit co se do něj vejde. Poté již můžete vstoupit do víru soubojů takříkajíc na krev a to sami proti zbytku světa nebo přes link kabel až se třemi živými spolubojovníky. V aréně totiž mohou bojovat včetně singleplayeru najednou až čtyři postavičky a pak se bitva samozřejmě rázem stává dosti nepřehlednou a nezřídka se stane, že mlátíte i sami sebe.
Vy i protivníci máte určitý počet životní energie, která zásahy klesá a v případě jejího absolutního poklesu přijdete o jeden z životů. Tímto můžete v aréně bojovat o to, kdo zmlátí K.O. stylem daný počet protivníků, nebo kdo nejdéle přežije. Zajímavějším se jeví více motivující Challenge režim, kdy začínáte s jedním nepřítelem v aréně a s každým vyhraným zápasem se stupňuje obtížnost a do arény přibude další oponent. Zlatým hřebem Sonic Battle je ovšem kariéra, dávající všudypřítomným soubojům špetku děje, který jednotlivé bitvy spojuje. Každá postavička má svůj malý příběh, který je vystaven na konfrontaci s obyvateli Soníkova světa. Stylem „já se ti nelíbím, ty se mně taky nelíbíš, tak si dáme do ciferníku“ se každá postavička posunuje dále a přitom sbírá cenné zkušenosti v podobě
nových pohybů a útoků. Děj posunují kupředu výhradně dialogové bubliny, které ale po krátké době začínají docela nudit, protože rozhovory moc zajímavé nejsou a každá věta se musí „odmáčknout“ tlačítkem
Například Soník objeví na pláži kousek za svým domkem divného robota, kterého poslal jeden zloduch s jistě zlými úmysly. Ježura se robota v dobré víře ujme, mezitím se ho snaží ochránit před dotěrnými spoluobčany (nešahej mi na něj, nebo ti dám do držky) a snaží se ho dostat do laboratoře k podrobnému prozkoumání. Ostatní postavičky do kariéry nejsou ihned přístupné, tyto se odemknou až po určitých úspěších v ostatních režimech. Jejich dějové linky ovšem „geniálně“ kopírují příběhy ostatních ve smyslu „tak já jsem se ho jen dotkl a ty jsi mě zbušil, takže ti to oplatím!“ a tak větší smysluplnost v nich nemá cenu hledat.
Každá postavička samozřejmě má své jedinečné pohyby a útoky. Jedna zvládá rychle a vysoko skákat (hádejte kdopak to asi je), další zase šlape vzduch, prostě klasika. Postupem času, jak se zvolený panáček učí nové pohyby a zvláštní útoky, stává se silnějším, ale také nepřátelé jsou tužší; obtížnost
je tudíž dobře vyvážená a lineárně stoupá. Největší překvapení má ale na svědomí špičková audiovizuální stránka věci, jež vyniká hlavně plně 3D arénami s občasným přeletem kamery, která bitku snímá ze šikmé ptačí perspektivy. I když jsou tato místa dosti strohá, nelze jim upřít šmrnc, který dvojrozměrné bojiště nemůže poskytnout. Postavičky jsou také parádně detailní a hudební podbarvení pěkně výrazné.
Zvukové efekty úderů i chroptění zasažených nebožáků je také na slušné úrovni. Potěší i ukládání kdykoliv přímo na kazetku a zmiňovaný multiplayer nabízející kvartetu hráčů boje v týmech i proti sobě. A to vše prosím pouze s jednou cartridgí! Navíc Sonic Battle obsahuje i několik skrytých miniher, které se zpřístupní postupem ve hře. Prostě po všech stránkách slušná, i když nenáročná a poněkud méně komplexní, bojovka s výborným zpracováním, která dostatečně zabaví v singlu, ale určitě ji mnohem lépe vychutnáte s přáteli.
| Sonic Battle | ||||
| ||||
| ||||
| ||||
|
