Z lovce se stává štvaná zvěř. Jsi nejlepší námezdný voják světa a tvůj úkol je jasný: přežít v sérii tajných misí odehrávajících se po celé Zeměkouli. Musíš pro to udělat jediné: zničit fanatickou teroristickou organizaci dříve, než zničí ona tebe. Vítej ve světě Vojáků štěstěny.
Tak takhle nějak začíná momentálně nejkrvavější doomovka, jakou si můžete za své peníze koupit. Konečně si někdo uvědomil, že téma boje proti terorismu je příliš lákavé na to, aby bylo zapovězeno pouze pro náruživé hráče nudných plánovacích simulátorů (omlouvám se všem, které tato věta uráží). Ve hře Soldier Of Fortune (dále SoF) totiž na žádné plánování, pročítání statistik a studování komplikovaných pravidel nenarazíte. Svou porci herního blaha si tak budete muset najít jinde (vřele doporučuji Swat III) a zůstanou pouze čtenáři, kteří mají rádi krystalicky čistou, nefalšovanou (a trochu jednoduchou) zábavu. Té je totiž v nejnovějším dárečku od Raven Software přehršel.
Abych moc nechodil kolem horké kaše, hned přejdu k tomu, co je na SoF nejlepší - totiž k soubojům. Přesněji bych měl asi říct přestřelkám, protože až na občasné házení a sekání nožem budete používat střelné zbraně. A to způsoben dosud nevídaným. Tak nevídaným, že jeden můj známý poznamenal, že by se SoF klidně mohl prodávat jako interaktivní naučný program o zabíjení. Metod zneškodnění protivníka je ve hře odhadem okolo stovky. Od obyčejných průstřelů libovolných částí těla,
přes ty méně běžné jako je odstřelení hlavy, ruky nebo nohy, až po velmi exotické způsoby - zásah do rozkroku je zpracován tak nádherně, že se při něm prostě musí škodolibě zašklebit i ten největší suchar.
A nejenom díky animacím si budete v přestřelkách připadat jako uprostřed akčního filmu. Dokonalý je i způsob, kterým se nepřátelé objevují na scéně. Většinou se krčí někde za překážkou, občas vystrčí hlavu a párkrát vypálí, často ale taky vykouknou zpoza rohu, seskočí z vyššího patra nebo vám vpadnou do zad, což dokonale přispívá k dobré atmosféře. O něco málo horší je to s umělou inteligencí. Občas se stane, že terorista sejme v bitce svého kolegu, který má tu smůlu, že stojí před vámi, nikdo naprosto nereaguje na zvuky, a dokonce protivníky příliš nevzruší ani to, že jste právě odstřelili chlapíka, co stojí pár metrů opodál.
Poměrně málo pochopitelná je i možnost vystřelit zbraň nepřátelům z ruky. Ve skutečnosti by ji pravděpodobně každý normální člověk velmi brzy zvedl a začal by do vás pálit dál. Ve hře prostě zvedne ruce, vzdá se a do konce mise už s ním nemáte problémy. Možná je to ale myšleno jako argument proti brojířům neustále poukazujícím na násilí ve hrách. Takto získají možnost dohrát skoro celou hru bez jediného zabití. Samotného by mě zajímalo, jestli mají humanisté (v tom horším slova smyslu, sám jsem v podstatě pacifista) tak dobrou mušku, aby to zvládli. Každopádně jsou tedy souboje, i přes pár menších chybek v AI, to nejlepší, co v SoF je. Není pochyb, že v tomto ohledu je novým králem 3D stříleček.
Realistické pojetí soubojů, zranění a smrti je věc tak chytlavá a zábavná, že si občas budete říkat, jestli jste duševně v pořádku, když něco podobného hrajete a navíc se u toho dokonale bavíte.
Dám vám dobrou radu, raději nad tím (a nad ničím jiným) vůbec nepřemýšlejte. Bude to tak pro vás lepší. SoF rozhodně není hrou pro lidi s akutní potřebou zaměstnávat vyšší sféry mozku (já vím, že se tomu tak v medicíně neříká, ale po rozstřílení asi dvou tisíc teroristů jsem získal poněkud svéráznou představu o lidské anatomii). Jediný typ problému, který budete mít možnost řešit je, jestli budete střílet do chlapíka vlevo nebo vpravo a jestli budete mířit na hlavu, na tělo nebo na nohy.
Přesně v duchu nulového zapojení mozku jsou také řešeny všechny úrovně, kterými budete probíhat. Jsou totálně lineární a nikdy vám neumožní jakýkoliv výběr. Naprosto typické jsou místnosti, ve kterých jsou čtyři dveře. Jedněmi jste, samozřejmě za zvuků střelby a smrtelného chroptění protivníků, naklusali, dvoje jsou zamčené a těmi posledními se vydáte. Nikdy nemusíte hledat cestu a logické úkoly (pokud se tak dá nazývat zmáčknutí spínače) jsou tak primitivní, že jsem se snad poprvé v životě ve hře tohoto typu ani jednou nezasekl a nemusel hledat cestu dál.
Nedá se přitom ale říct, že by byly úrovně nějak odfláknuté. Pořád je na co se dívat, textury na stěnách vypadají velmi slušně, místy až výborně a rozsáhlé prostory nepůsobí, díky spoustě nábytku, různých předmětů a později i mrtvol, prázdně. Malou výtku bych snad mohl mít k interaktivitě prostředí. I v této oblasti je vidět jistá snaha, v podstatě všechny věci jdou rozstřílet, ale dokážu si představit, že by autoři mohli jít v tomto směru dál a umožnit například rozsvěcovat a zhasínat světla (s odpovídajícím dopadem na chování nepřátel) nebo třeba používat tu spoustu vozítek, které po cestě uvidíte. Snad příště.
Pravděpodobně vás bude zajímat také technické zpracování SoF. Co se týče grafických kvalit, těžko si může někdo stěžovat. Použitá technologie (Quake II engine) je už sice poněkud postarší, ale vůbec se nemusíte bát, programátoři z Raven celý engine přepracovali a přidali ohromnou spoustu novodobých vylepšení, jejichž výčet vás nejspíš nezajímá (pokud ano, psal jsem o nich už v preview). To, co vás zajímá určitě, je výsledek, který sice nedosahuje grafických kvalit Quake III, ale i tak se každopádně vaše grafická karta nebude nudit a vy se budete mít na co dívat.
Jestli je grafika v porovnání s dnešními standardy ucházejícím průměrem, musím zvláště vyzdvihnout zvukovou stránku věci. Samply výstřelů, pokřikování nepřátel, různá oznámení z rádia nebo reproduktorů v rodné mluvě země, ve které se mise zrovna odehrává, a hlavně samozřejmě výkřiky bolesti skvěle doplňují již tak filmovou atmosféru. Navíc vše podbarvuje stylová hudba, která, podobně jako v Unrealu, mění své tempo v závislosti na dění na obrazovce.
V SoF je i možnost hrát přes Internet nebo po lokální síti. Kooperativní multiplayer jaksi chybí, takže máme možnost hrát pouze proti sobě a to v těchto módech: klasický deathmatch, capture the flag, assassin a arsenal. Poslední dva způsoby jsou novinky, které byly vymyšleny speciálně pro SoF a je nutné uznat, že přinejmenším první z nich, assassin, se docela povedl. Jde v něm o to, že máte za úkol zabít jedince označené červenou barvou a ty zelené nechat na pokoji. Hraje se to sice hodně podobně jako normální teamplay, ale mám pocit, že to je přece jen o trochu lepší. Arsenal je oproti tomu celkem nuda, máte za úkol použít při zabíjení předem určený počet typů zbraní a když se vám to povede, dostanete pár bodů k dobru.
V době, kdy jsem multiplayer zkoušel, nebylo bohužel ještě v provozu moc serverů (natož nějaké s českými hráči), a tak byl můj dojem ještě o něco zeslaben tím, že jsem většinu času hrál s Američany s rychlým připojením a minimální odezvou, což jim dávalo nemalou výhodu. Přece jen se nemíří úplně nejlíp, když vám občas protivník zmizí z obrazu a objeví se o pár metrů dál. Snad se situace po uvedení do českých obchodů mírně zlepší, ale vzhledem k jistým specificky českým problémům s dostupností kvalitního internetového připojení v domácnostech bych byl spíše skeptický. Rozhodně je tedy pozitivní, že je multiplayer v SoF obsažen, aspoň vám vydrží i po dohrání singleplayeru, ale s největší pravděpodobností pro vás nebude tím pravým důvodem ke koupi.
Určitě se už trochu divíte, proč pořád ještě nenapíšu něco o příběhu. Je to jednoduché - kritika se v recenzích píše obvykle až na konec. Příběh měl být jednou z báječných novinek, které nám autoři slibovali. Ano, doposud nebylo moc zvykem se u střílečky babrat s podobnými věcmi, ale doba poněkud pokročila a je jisté, že dnes je kvalitní příběh důležitý i u tohoto žánru. Autoři si to dobře uvědomují, ale, nalijme si čistého vína, scénář se jim moc nepodařil. Pár věcí, například námět ze současnosti nebo místo děje na nejprofláknutějších místech planety (New York, Sibiř, Bagdád, Kosovo...) sice odhadli dobře, ale například zápletka (zabijte všechny teroristy na světě a nakonec taky jejich šéfa) je jako vystřižená z toho nejbéčkovějšího filmu, jaký jste kdy viděli. Není dost na tom, že celému příběhu chybí pointa, zdaleka nejhorší práce byla podle mého názoru odvedena při vymýšlení kladných hrdinů. Jsou tři a všechny jsem je nenáviděl.
Tím hlavním je John Mullins. V jeho roli budete střílet houfy teroristů a prodírat se skrze haldy jejich těl ke kýženému konci úrovní. Výhodou je, že John Mullins je skutečný veterán z války ve Vietnamu a jeho rad prý tvůrci využívali při vymýšlení příběhu, zbraní a umělé inteligence protivníků. Nevýhodou je, že vypadá jako dobrácký sedlák z amerického venkova, má dokonale zelený mozek a životní filozofii ve stylu "Ano, pane! Samozřejmě, pane!".
Při zachraňování Ameriky a zbytku světa mu přicmrndávají dva soudruzi, Sam Gladstone a Hawk Parsons. Sam do příběhu vlastně nijak nezasáhne, jenom vám párkrát řekne, že se všechno potřebné dozvíte v e-mailovém briefingu. Zato Hawk se během hry bude objevovat velmi často. A je to právě jeho postava, která pro mě sráží SoF mezi průměrné hry. Raven prostě nedokázali chytit pomyslnou rukavici hozenou Half-Lifem a udělali ze skvělého nápadu mít ve střílečce parťáka zlý sen. Ne, ani jednou za celou hru se nestane, že byste se bok po boku objevili uprostřed bitevní řeže, ani jednou vám nepomůže ze složité situace.
Naopak. Vždy, když se s vypětím všech sil prostřílíte přes celou úroveň, zjistíte, že jste neskutečná máčka, protože Hawk už tam na vás dávno soucitně čeká, pravděpodobně jenom kvůli tomu, aby Mullinsovi nemohlo být líto, že nebyl při plnění úkolu potřeba. Většinu hry jsem si myslel, že Raven mají celou věc dokonale promyšlenou a nakonec se ukáže, že Hawk byl zrádce a celou dobu jenom špatně hrál svou zrádcovskou roli. Bohužel tomu tak ale není a takový příběhový zvrat by byl asi pro hráče nebezpečný,
neboť by ho mohl nepříjemně zmást. Všechno to tedy skončí tak, že se vám před očima utvoří krvavý berserkovský závoj, přes který budete ze svých zbraní vystřelovat nenávistné dávky určené nejenom všudypřítomné teroristické špíně, ale hlavně neschopným autorům scénáře. Naštěstí pro vaše duševní zdraví se už bude stejně celému adrenalinovému šílenství v podobě singleplayerové verze SoF nemilosrdně blížit konec.
Absenci kvalitního příběhu potom dokonale podtrhují amatérské dialogy. Nechápu, proč si Raven na jejich namluvení najali profesionály, když ti potom i tak nudné a plytké konverzace prostě přečetli nevzrušeným, suchým a úředním tónem. Možná mohli do nich vložené peníze investovat třeba na zaplacení jednoho průměrného scénáristy. Na druhou stranu možná příběh SoF posuzuji trochu příliš nelítostně. Uznávám, že srovnávat v tomto směru akční střílečku s hrami jako Gabriel Knight III a Planescape: Torment není úplně fér, ale Raven si za to můžou sami. Neměli se v reklamních materiálech chlubit komplikovaným epickým příběhem. Navíc stejnou věc slibuje i většina dalších kandidátů na nejlepší akční hru tohoto roku, za všechny můžeme zmínit třeba Deus Ex, Daikatanu a Messiah. Jistě bude zajímavé vývoj v této oblasti sledovat.
Když už jsme u kritiky, musím se bohužel zmínit i o poměrně krvavých (tohle slovo se prostě k SoF hodí) požadavcích na konfiguraci vašeho počítače. Jako první věc určitě každého nemile zaskočí nutnost nainstalovat celou hru (asi 750Mb) na harddisk.
Dalším problémem je paměť. Zkoušel jsem hrát na 64 MB, ale hra se nejenže nahrávala nepříjemně dlouho, ale během hraní také často swapovala, což vůbec nesvědčí přesné mušce. Po přikoupení dalších 64MB se situace radikálně zlepšila. Další nároky už tolik nepřekvapí - pořádná 3D grafická karta s plnou podporou OpenGL je dnes samozřejmostí a pokud máte slabší procesor, umožní vám velmi podrobný systém nastavení vyladit poměr kvalita zobrazení/počet obrázků za sekundu na rozumnou mez.
Takže to shrneme. Soldier of Fortune je 3D střílečkou v tom nejužším slova smyslu. Nemá příliš velké ambice, co se týče počtu inovací, zato se pyšní velmi kvalitním zpracováním všech běžných náležitostí, které od tohoto herního žánru očekáváte. Navíc přidává "pouze" jedinou věc - zásahové zóny a realistický model zranění. Pokud tedy nemáte velké nároky na intelektuální hodnotu vaší zábavy, chcete se výborně bavit, a nadto vás zajímá anatomie lidského těla, mohu Soldier Of Fortune jen doporučit. V žádné jiné hře prostě není takhle jednoduché dostat se člověku pod kůži. Vnitřnosti budete potkávat na každém kroku.
| Soldier of Fortune | ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
| ||||||||
|
