V herní branži se nachází pár firem, které nad ostatními jasně dominují, ať už je to díky kvalitě, kvantitě, originalitě nebo čemukoliv dalšímu, co najdeme u každé z jejich her. Raven Software se řadí mezi tyto exkluzivní týmy, a to především svojí schopností chrlit výborné first person shootery ve vražedném tempu. Pro ilustraci nejlépe poslouží, když si připomeneme, že za dobu vývoje Duke Nukem Forever, který už většina hráčů stejně chápe spíše jako špatný vtip, Raveni dokončili 4 (!) FPS, které můžeme bez obav označit jako kvalitní a zábavné. Přesněji šlo o Soldier of Fortune, Star Trek Voyager: Elite Force, Jedi Knight 2: Jedi Outcast a právě nyní popisovaného Soldier of Fortune 2. A tento počet se ještě může dále rozšířit, třeba se Ravenu povede dokončit Quaka 4, který jim byl svěřen, dříve než zmíněný DNF... Uvidíme.
Jisté je, že v paměti hráčům nejvíce utkvěl Soldier of Fortune (dále SOF), který přišel s tak dokonalým modelem postav a z toho vyplývající brutalitou, že byl a je považován za jednu z nejbrutálnějších her všech dob. Není těžké se rozpomenout na chvíle strávené ustřelováním končetin všeho druhu a hektolitry krve, které na monitoru nepřetržitě tekly. Bylo by ale špatné se na SOF dívat pouze takto, šlo především o velmi zábavnou akci s chytlavým příběhem a designem misí. Nedávno jsem si SOF zahrál z nostalgie podruhé a neztratil vůbec nic ze svojí tehdejší krásy. 
Nyní vychází jeho notoricky očekávané a propírané pokračování, které slibovalo zlepšení hry na všech frontách, většina lidí si ale všímá hlavně toho, jak pokročilo zpracování vraždění a do kolika zásahových zón se budou moci trefovat. A stejně jako před dvěma lety i nyní platí, že by byla škoda všímat si pouze ustřelených částí těla, protože pomocí SOF2 Raven dokazuje, že skutečně FPS dělat umí.
Příběh obvykle nebývá u stříleček zrovna nejsilnější částí, ale SOF2 ukazuje svoji nadprůměrnost už zde. Stejně jako v originále se vžijete do role žoldáka Johna Mullinse, inspirovaného skutečnou postavou, který pracuje pro The Shop, utajenou protiteroristickou organizaci. Tentokrát máte za úkol "vyšetřit" okolnosti kolem jisté skupiny připravující útok na USA biologickými zbraněmi. Hlavní tvůrce viru se však rozhodl změnit strany a vaším prvním úkolem je ho osvobodit. Následuje několik dějových zvratů a smyček, které jsou celkem předvídatelné, ale dostatečně dobré, aby vás udržely napjaté při sledování vývoje. Na úplném počátku si můžete samozřejmě projít tutoriál, kterým vás opět provede Sam, vůdce The Shop, a naučí vás některým novým vychytávkám, jako je třeba plazení, díky kterému si hra může dovolit ještě lepší design misí, a další. Po první misi, která je vlastně ohlédnutím zpět, se budete v Shopu i vyzbrojovat a číst pokyny pro další mise, přesně jako v jedničce.
Hned v první misi však přichází velký problém, který nepochybně dost lidí nepřekousne. Jak jsem již zmínil, vrátíte se do minulosti a budete zachraňovat přeběhnuvšího doktora Ivanoviče z rukou teroristů. Již dopředu autoři avizovali, že se jedna část bude odehrávat v Praze, a je to právě tato. Následuje ovšem série šoků, která ukazuje, že autoři v Praze jednak vůbec nebyli a přesně ve stylu myšlení typického Američana mají za to, že cokoliv na východ od Pacifiku je už vlastně Rusko. V Praze á la SOF2 nejsou v ulicích chodci, pouze se v animačce setkáte se svým komplicem 'domovním Němcem', který je vlastně spíše hostinský. Další lahůdkou je dohodnuté heslo, které zní "The Polevka". Nedělám si legraci, Němec se pouze pro kontrolu zeptá, jestli si Mullins radši nedá "The Svickova" (omluvte zvýšenou frekvenci závorek, ale bez nich to nejde), a po ujištění, že polévka byla vysoce doporučována, si radostně do sklepa odejdou předat zbraně. Nepřátelé mluví zásadně rusky, ostatně jako i taxikář, který vás do Prahy propašuje, protože město je evidentně ve válečném stavu, všude stojí hlídky, zátarasy atp. Toto všechno by šlo jakž takž přejít, ale začátek je také spolehlivě nejhorší částí, co se hratelnosti týče. Radím však vydržet a se zaťatými zuby se přes ni dostat.
Co vás čeká dál je totiž mnohonásobně lepší. Ve hře je celkem přes 60 misí, po Praze se podíváte postupně do Kolumbie, Hongkongu, na Kamčatku, loď směřující do Tampy Bay a další. Obecně se dá říci, že prostředí jsou různorodá a nudit se v nich určitě nebudete. 
Díky tomu se i délka hry slušně natáhla a rozhodně ji nedojedete za jedno odpoledne, zvláště ke konci se stává značně tuhou a střední obtížnost jde nejlépe popsat jako hard z jiných FPS. Mise jsou rozloženy do exteriérů a interiérů v rozumném poměru, najde se i pár kousků vysloveně pro zábavu, kdy se projedete v náklaďáku nebo proletíte v helikoptéře a jediným cílem je zneškodnit vše živé. Tak to ale bohužel není po celou dobu hry, autoři se z nějakého prapodivného důvodu chtěli držet současné módy a zahrnuli i několik tzv. stealth misí, které se ale krutě nepovedly. Hra se totiž jakoby nemůže rozhodnout, jestli jde skutečně o stealth, kdy se máte v tichosti plížit a pokud možno vůbec nestřílet, nebo jen o ochuzenou akci. Vzniká tak nemastný neslaný polotovar, kdy se stejně budete muset nakonec uchýlit ke střelbě, nebo alespoň k vraždění nožem. Pokud hrajete na vyšší obtížnosti, máte poměrně drasticky omezený počet savů, takže není možné si pomoci ani tímto způsobem (samozřejmě pokud si počet pozic nezměníte, což naštěstí jde). Bohužel je zahrnutý i alarm, který když se vám podaří spustit, je lepší se nepokoušet o další postup a rovnou loadovat, protože najednou kolem vás nepřátelé poletují jak včeličky a čekání na smrt se počítá na sekundy. Kdyby autoři tento pokus o okořenění akce vypustili, bylo by to jen dobře.
Samotný boj s nepřáteli a jejich umělá inteligence však jasně září nad ostatními složkami hry a nedá se jim skoro nic vytknout. Originální SOF proslul mj. vykláněním za rohy, kdy jste mohli v pohodičce masakrovat nepřátele bez toho, že by na vás před smrtí reagovali. Vyklánění zůstalo zachováno, stupidní AI naštěstí ne. Je zpracována neobvyklým způsobem, kdy se v jistém momentě nepříteli spustí skript, který ho vyšle na určené místo, obvykle poté co např. otevřete dveře, vystřelíte atd. Poté, co dojde na samotný boj, s vámi však AI analyzuje nejlepší možné postupy a často se stane, že se nejde na boj nějak speciálně připravit, protože nikdy nemáte jistotu jak AI zareaguje, bez výjimky jí to však jde na výbornou. Nepřátelé se mohou schovávat za krabicí nebo stromem, vykukují zpoza rohu a ostřelují vás, hází po vás granáty (a zatraceně přesně), jsou schopní vás docela dobře sledovat a v případě nutnosti si přivolají posily. Umělá inteligence je jistě největším vylepšením SOF2 oproti svému předchůdci, i když se čas od času objeví muška, kdy na vás zaseknutý nepřítel nereaguje apod., ale stává se to pouze zřídka. Čas od času se AI objeví i na vaší straně, kdy musíte postupovat spolu s týmem, čehož se dá dobře využít, protože se nemusíte příliš starat o akci a máte možnost si trochu odpočinout, počítač se navzájem vystřílí i bez vaší účasti.
Zbraňový arzenál je rozdělen do skupin, v každé si můžete vybrat z několika exemplářů reálných i smyšlených zbraní, kterých je dohromady přes 15. 
Ať už se jedná o pistole, samopaly, kulomety nebo sniperku, určitě si vyberete. A když ne před začátkem mise, pak jistě v jejím průběhu, protože po nepřátelích zůstávají dostatečné porce zbraní i nábojů. Za zmínku stojí možnost házení nože, kterou jistě využijete ve stealth misích.
Nyní se dostávám k věci, kvůli které si většina lidí SOF2 zahraje a od které se tolik očekává. Mluvím samozřejmě o možnostech modelovacího systému Ghoul 2, který by vám měl svojí realističností vyrazit dech, a musím říci, že se mu to daří beze zbytku. Kromě toho, že je možné vystřelit oponentům zbraně z rukou, vás bude zajisté nejvíc zajímat zpracování zranění, možnosti ustřelování končetin atd. Nemá cenu maskovat, že ve hře realistické zpracování přechází někdy až do nesmyslné brutality, kdy např. můžete do detailů prozkoumávat možnosti zásahových zón po usmrcení nepřítele. V anglickém PC Gameru udělali dokonce takový malý seriál, jak jde kousek po kousku ustřelovat kusy hlavy, s komentářem, že zdaleka nejde o to nejdrsnější, co vám SOF2 nabízí. Kromě toho můžete postavy upižlávat nožem nebo samozřejmě ustřelovat nohy i ruce, spolehlivá smrt následuje po headshotu, který je obzvláště naturalisticky zpracován při zásahu brokovnicí nebo sniperkou. Zmínit musím i různorodé animace smrti, kdy se tělo přesně podle svého výborného fyzikálního modelu zkroutí pokaždé trochu jinak. 
Když např. nepřítel zemře na kapotě vozu, přehne se v půli, pokud odletí po zásahu brokovnicí na zeď, pomalu se po ní sveze atd. Jsem si jistý, že si sami domyslíte všechny možnosti. SOF2 ukazuje násilí velmi realisticky a brutálně a i když v sobě nabízí možnost regulovat úroveň krve, vnitřností atp., silně pochybuji o tom, že ji někdo využije – jde spíš o pojistku, která by měla hru ochránit před zákazem prodeje. Pokud vám jednička přišla přehnaně brutální, na dvojku rovnou zapomeňte, protože by se vám u ní mohlo lehce udělat zle.
Pokud jste již singleplayer dokončili, čeká na vás unikátní možnost, jak si požitek prodloužit, totiž generátor náhodných misí. Jejich počet nejde odhadnout, ale donekonečna si mise generovat nemůžete, každá má totiž přiřazen svůj specifický kód, tudíž je zřejmé, že nějaká hranice existuje. Všechny vygenerované mapy jsou zasazené do venkovního prostředí, vy si zvolíte, jaký typ úkolu chcete plnit, zda za světla nebo v noci + dalších pár věcí a můžete se vrhnout do akce. Generátor funguje i pro multiplayer, ale tam je jeho využití poněkud omezeno tím, že se spíš hráči naučí předem připravené mise a na hraní generovaných se vykašlou. Každopádně se jedná o zajímavou a originální vlastnost, která vám může čas věnovaný SOF2 dost prodloužit.
Zmínil jsem multiplayer, který je ve hře samozřejmě také obsažen, jak jsme se již mohli přesvědčit v MP testu. Módy jsou především týmové, kromě deathmatche se připravte na Capture The Flag, Infiltration, Team Deathmatch a Last Man Standing. 
Síťový kód je naštěstí velmi dobrý a hra sama o sobě je také slušná, jde spíše o taktické zpracování než o čistou akci. Map dostanete na výběr kolem deseti, pokud vám nebudou stačit, máte k dispozici výše popsaný generátor misí.
Po technické stránce není hře podle očekávání co vytýkat, naopak můžeme chválit – engine Quake 3 dostali autoři na samé hranice jeho možností, zpracování postav působí až fotorealistickým dojmem, efekty počasí jsou perfektní a i grafika okolí vypadá dobře, zvláště vynikají levely v džungli a na Kamčatce. Kvalitní je i zvukové zpracování, především cinkání nábojů o železo a namluvení postav, o které se naštěstí postarali skuteční profesionálové, mj. uslyšíte i Marka Hamilla.
Soldier of Fortune 2 má pouze několik slabin, z nich největší je bezesporu slabý začátek. Pokud se však nenecháte odradit, zjistíte, že hrajete skutečně do detailů promyšlenou a zpracovanou akci, která nezáří svojí originalitou, ale zaběhnutá schémata využívá na maximum a výsledkem je skutečně dobrá zábava. Pokud se nedočkáme překvapení, má SOF2 dobrou šanci stát se nejlepší střílečkou z pohledu první osoby za tento rok, a pokud ne, rozhodně se stane hrou nejkrvavější. Ale jak už jsem zmiňoval na začátku – nedívejte se jen na počet ustřelených částí těla, SOF2 vám nabídne daleko víc.
| Soldier of Fortune 2: Double Helix | ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
| ||||||||||
|
