Konečně jsme se dočkali, SiN už vyšel na světlo světa ve své plné síle. A že má páru, o tom jsme se mohli přesvědčit, už tak před 3 měsíci, kdy vyšlo hratelné demo. Tehdy nám bylo slibováno, že hra bude hotová nejpozději příští týden. Jak vidíte, nebylo to tak. Ale teď už je to jedno, protože už vyšla plná verze a je skvělá, i když to má pár svých "ale", o tomto později.
Na jevišti se objevila jedna postavička. Byl to všemi milovaný a uznávaný Leech :o), přišel sebejistým krokem ošlehaného profesionála. Chvíli mluvil z nějakými lidmi v černém, byli to pořadatelé. Do rukou dostal papíry a chvíli si je prohlížel. Pak šel k mikrofonu, který jako obvykle na takovýchto akcích selhal. Po chvíli, kdy technici měnili mikrofony, se konečně ujal slova v sále.
Povídal něco, jako že dnes mezi nás zavítá John R. Blade, jeho kámoš J. C. a možná i samotná slečna Elexis Sinclair. Jak vidíte drazí přátelé bude tu nebezpečno! Potom říkal ještě něco o tom, že naši hosté přijedou z města Freeport. Toto město je známe svojí vysokou hladinou kriminality. Tito hosté prodali svůj příběh jedné počítačové firmě, která na základě příběhu udělala počítačovou hru. Leech chtěl ještě něco povědět, ale v tom mu do sluchátka přišla zpráva, že J. R. Blade je připraven jít na plac. Tak Leech ještě jen řekl, aby se lidé uklidnili, že mezi nás přichází muž, kterému vděčíme za to, že tu ještě jsme.
Rozhrnula se opona, kužely světel se zamířily na bránu za oponou, kde právě vycházel on, muž ocelových svalů, bystrých reflexů, muž který u sebe nosí pořád svojí věrnou magnumku. Lidi začínají ječet radostí, ženy pláčou při pohledu na svého idola, moderátor se marně snaží uklidnit davy, J. R. Blade přichází.
Moderátor jde k Bladovi, který už chystá svoji pravici, přátelsky si potřepou rukama a poplácají se po ramenech. Hraje dramatická hudba, která se marně snaží přehlušit stále větší hluk v davu. Po chvíli hudba ustane a lidé jakoby na povel se taky uklidní. "Tak Johne, co kdyby ses nám trochu představil," začíná opatrně moderátor. "Jistě Paule, tak tede jmenuji se John R. Blade, jsem už dlouhý čas šéfem zvláštní policejní jednotky Hardcorps v mém rodném městě Freeportu." "Hezká práce, ale pověz nám co se děje v té tvoji jednotce." "Mno, děláme práci na kterou normální policajti prostě už nestačí, teď jsem měl zrovna takový případ, který se rozhodla firma Ritual, převést do formy počítačové hry." "Ano, ještě že jsi to připomněl, pojďme se na ní podívat, předávám ti slovo Johne, popiš nám svoje/herní dobrodružství." "Díky, tak půjdeme na to děcka, ne?"
Hráč je v mé roli. Celou hru je vtělený ve mně. Začíná se v místní bance, kterou se zrovna nějací teroristi rozhodli vykrást, tehdy jsem ještě netušil, že za nitky loupeže tahá přes místního lumpa Manciniho samotná Elexis. Přiletěl jsem tam ve vrtulníku, už z něho jsem postřílel pár zakuklenců. Po vyčistění venkovních prostor banky jsem přistál na její střeše. A do další akce jsem se vydal už po svých. Vystřílel jsem banku od zlodějů, zachránil jsem pár civilistů a nakonec jsem našel i samotného Manchiniho, který mě utekl. Hra je přesně podle mého postupu, samozřejmě že tu jsou jistá omezení, jako například, když chcete opustit herní lokaci, tak ve většině her byste narazili na nějakou stěnu nebo překážku, ale tady se vám ozve J. C. a řekne vám, že by to sice bylo hezké odejit, ale jaksi by jste nesplnili svůj úkol. No, ale pokračujme v mém putování. Postupně půjdete za Manchinim, který bude z mutován. Zni to blbě, ale je to tak, rozčílená Elexis s nepodařené akce podá nebožákovi nebezpečnou drogu U4, která má mutující účinky. Celá moje první série misí skončí v metru, kde se s mutantem potkáte tváří v tvář. V této době jsem už začínal tušit, kam se mám vydat dál, byly to laboratoře SinTechu. Ale to už vám dál nebudu prozrazovat.
Nyní vám řeknu něco o designu jednotlivých levelů:o), jsou absolutně parádní. Nejsou to žádné jatka, starého typu, tj. "potvora na každém rohu", ale neni to ani prázdnost Unrealu. V současné době je to špička svého oboru. Atmosféru hry perfektně dotváří obtížnost, která je sice volitelná, ale i na nejlehčí stupeň mě dala hra místy zabrat, jednoznačně nejtěžší byla podmořská část, kdy jsem plaval od bublinky k bublince a ještě na mě útočili žabí muži a hezké výplody z Elexiných laboratoří. Při hře jsem se i párkrát zasmál, např. když jsem si pustil sprchu a J. C. mě zkritizoval, že i když páchnu, tak není čas na sprchováni. A pak tu bylo ještě několik vtipných situací. Další věc, která mě uchvátila je fakt, že všechno si ve hře žije svým vlastním životem, všude se nacházejí počítače, do kterých se budete muset logovat a odblokovat dveře, nebo třeba vypnout poplach. Jistě v těchto ohledech se hra nedá srovnávat s geniálním Half Lifem, ale je důležité, že tu je snaha a ta se cení.
Hudební doprovod se opravdu povedl, je dynamický, měnící se, i když ne tak efektivně jako v Unrealu. Hudba se nenechala unést jen jedním hudebním žánrem, je tu rozsah od funky melodií až pro rockové pasáže. Hudba se opravdu povedla.
Ve hře najdete i pro své potěšení spoustu blbůstek na potěšení, jako třeba malou čtyřkolku, nebo ponorky na převážení beden, nebo taky vysokozdvižný vozík. Jsou to sice jen takové hlouposti, ale potěší to. No když jsem byl ke konci hry v Elexině domě, tak byly všude SM obrazy, před vstupem do jejího pokoje byly dva obrovské modely penisů. Další perfektní věc je, že v některých momentech můžete jít dvěma cestama, a tak třeba vynecháte 2 levely, ale na oplátku jdete zase přes jiné. To je perfektní. Někdy se muže taky stát, že se trefím do nějaké podpory, která spadne a zavalí mi tak cestu. Naštěstí se v tento moment objeví cesta jiná.
Další věcí která stojí z povšimnutí jsou nepřátelé. Zpočátku tu jsou jen teroristi, těm stačí jedna rána do hlavy a jsou jasní, za předpokladu, že nemají přilbu na hlavě.
Později se objeví vojáci, na ty to už chce aspoň brokovnici. Ta se mimochodem stala moji nejpoužívanější zbraní ve hře. Tou to chce zase napálit přímo do prostředku čela. Ale na pozdější mutanty to už nebude stačit. Nejenže mají úplně jiný způsob boje, ale jsou i neuvěřitelně odolní. Nepřátele mají i vysokou inteligenci, když jsou zranění, tak se snaží utéct z boje pryč. Vy ve snaze ho dodělat se za ním poženete, a tím se jen dostanete do problémů, protože se dostanete do klubka nepřátel. Všichni nepřátele se schovávají, uskakují a snaží se vám všemožně znemožnit strefení se do nich. Nejhorší je to s odstřelovači. To si tak hezky běžíte, teď uslyšíte jen pfff a 3/4 života jsou...už nejsou :o(. A než se zorientujete, tak jste většinou mrtví.
A co jsem to u sebe nesl? Tak hlavně hned ze začátku jsem měl u sebe magnumku, s tou to fakt bylo těžké. Po chvíli jsem našel brokovnici a to už bylo o něčem jinším, protože je to opravdu zbraň drsňáků. Nejlepší bylo zblízka to napálit do partičky kamarádů. Tuto zbraň jsem používal asi ze všeho nejvíc. Pak jsem našel i samopal a pak armádní kulomet se dvěma módy střelby. Ten první byl kulomet a druhý byl granátomet. Pak jsem si od kámoše Duka vypůjčil jeho obdobu Pipebomby, užitečná hračka. A teď už přišly zbraně nejtěžšího kalibru. První z nich je raketomet, co říct zbraň stará jako historie 3D akčních her, pak jsem během celé hry našel 3 součástky, které jsem zkompletoval a vznikla tak jedna z nejničivějších zbraní hry, pulsní kanon, když jsem ještě použil druhý mod, který byl dá se říct bleskomet. A teď jsme asi u nejnebezpečnější zbraně pro vás, tím je přenosný termální generátor. Čím déle držíte střelbu, tím víc se nabije a pak jen obrovská detonace. A poslední zbraň kterou máte je odstřelovačka, to je snad jasné co to je. A ještě v podmořské části budete mít u sebe harpunu.
| ||||||||||||||||||||||||
| ||||||
Ve hře je samozřejmě i multiplayer. Je tu několik map, kde se budeme moci vraždit s kamarády. Můžeme hrát za mě, J. C. nebo Elexis. Ale nevím, Quake 2 multiplayer se mi zamlouvá víc. Mimochodem to jsem ještě nenapsal, že hra je zpracována ve Quake 2 enginu.
Co říct víc? Snad jen že hra je velmi náročná na hardware, bez 3D karty a PII 233 to nejni moc sranda. Teď ve velké konkurenci Blooda 2, Half Life a Turoka 2, se hra stejně určitě neztratí. Velmi zjednodušeně jde říct, že jde o Duke Nukem v moderním kabátku. A to by bylo tak všechno co vám můžu o této perfektní pařbě říct. Předávám slovo Leechovi.
Děkuji ti Blade. Tak tedy vidíte, vo co go. Koho ještě Blade nepřesvědčil, tak ať si zkusí zahrát demo a pochopí, v čem je kouzlo této hry.
Lidi vysloveně okouzleni se vydávají do blízkého stánku JRC a hru si kupují....a já? Já jdu střílet....tak nashledanou u Half Life nebo Blooda 2.
