Simon The Sorcerer 4 CZ: Ještě větší spratek než Harry Potter

Drzý kouzelnický spratek si před ničím nebere servítky a dostává se tak do mnoha vtipně svízelných situací.

Simon the Sorcerer 4 (PC) | foto: pro iDNES.cz

Troufám si tvrdit, že toho většina našich čtenářů o Simonovi příliš neví, takže určitě přijde vhod krátké představení:
Simon je obyčejný kluk, který se ovšem jednoho dne díky své magické skříni dostane do Země kouzel, kde bojuje proti klasickému záporákovi jménem Sordid. Narozdíl od Harryho Pottera ale není Simon žádný slušný klaďas. Naopak – je to drzý, nevychovaný fracek, který si před ničím nebere servítky. To mu na jednu stranu značně komplikuje život, protože k němu okolní postavy nejsou příliš vstřícné, na stranu druhou je to ale ohromná legrace.

Simon The Sorcerer má až překvapivě mnoho shodných znaků s další legendární sérií adventur - Broken Swordy. Stejně jako on má na svém kontě dva fantastické první díly, které sice od sebe na první pohled dokáže rozeznat pouze odborník, ale oba nabízejí srovnatelnou porci skvělé zábavy. Ovšem stejně tak mají za sebou i velice kontroverzní díl třetí, který se odklonil od zaběhnutých postupů a pokusil se překročit hranice svého žánru. Jenže zatímco Broken Sword 3 byl přese všechno zlé alespoň pro některé lidi hrou zábavnou (minimálně pro mě), byl Simon 3D průser nejtěžšího kalibru. Měl totiž tu smůlu, že vyšel v době, kdy musely být 3D i piškvorky, a autoři z Adventure Softu (budiž mu země lehká) tak byli nuceni hru přizpůsobit požadavkům trhu.

Výsledkem byl naprosto neovladatelný brak s akčními sekvencemi a nekoukatelně odpornou grafikou. Těch několik trpělivých, kteří se přes tyto „chybičky“ dokázali přenést, tvrdí, že se v jádru jednalo o docela dobrou hru, ale většinu hráčů dostatečně odradily už obrázky na krabici. A stejně jako u Broken Swordu nyní přichází čtvrtý díl, který se vrací ke kořenům a má za cíl vrátit Simonovi zašlý lesk a slávu. Povedlo se mu to? Nebudu vás napínat, stejně jste se již určitě podívali na závěrečné hodnocení: povedlo! Ale radši pěkně od začátku…

"Narozdíl od Harryho Pottera ale není Simon žádný slušný klaďas. Naopak – je to drzý, nevychovaný fracek, který si před ničím nebere servítky."

Sordid na konci třetího dílu definitivně zemřel a všichni by podle tradice pohádek měli žít šťastně až do smrti. Simon již několik let žije v naší nudné realitě a na svá předchozí dobrodružství pomalu zapomíná. Jednoho dne se mu ale ve spánku zjeví jeho kamarádka Alix s naléhavým sdělením – Země kouzel je opět v nebezpečí…

Jako správný hrdina Simon neváhá ani vteřinu, nastartuje svoji kouzelnou skříň a vydává se na pomoc. Po příletu ale nestačí valit oči. Alix (mimochodem, stejně jako Simon znatelně zestárla. I když… při pohledu na její hruď je asi vhodnější slovo vyspěla.) si na žádné volání o pomoc nepamatuje a navíc se ještě se Simonem na místě rozejde. Něco tady nehraje – dostat kopačky dřív, než k nějakému vztahu dojde, to vskutku není obvyklé. Vysvětlení na sebe nenechá dlouho čekat – v Zemi kouzel se pohybuje Simonův dvojník! A jakoby to samo o sobě nestačilo, ještě dělá našemu Simonovi ostudu – je totiž pořádný, mluví pouze slušně, dokonce lidem okolo sebe nezištně pomáhá. To si Simon samozřejmě nemůže nechat líbit a ihned se vydává do boje.

VIDEO (německy)

Příběh není sám o sobě ničím výjimečným, ale zato nabízí dostatek prostoru pro hromadu vtipných situací. Přestože humor od minulých dílů trochu vyměkl, je to stále pořádná legrace, obzvláště pak konfrontace mezi hodným a zlým Simonem jsou nezapomenutelné. Přibližně v polovině hry navíc nastává v příběhu zlom a vy budete mít možnost hrát za obě postavy současně – je to báječné zpestření a je jen škoda, že ze vzájemné spolupráce nevytěžili autoři více.

Hra je totiž kompletně založena na práci s inventářem, sbírání a používání mnoha předmětů na různých místech, žádné puzzly ani hádanky ve hře nenajdete. Zato je zde velké množství skvěle napsaných rozhovorů. Přestože důležité informace se dozvíte velice rychle, a teoreticky byste mohli rozpravu ukončit, jsem si jistý, že to nikdy neuděláte. Postav je ve hře kolem dvaceti a dobrou polovinu jich znáte z předchozích dílů. Kromě již zmiňované Alix tu jsou například démoni Geralt a Max, Swampy se svou nechutnou bahenní polévkou, zlodějka Goldylock a dokonce i Calypso. Ano ten, který ve druhém dílu zemřel. Nyní je z něj již jen pouze senilní duch, ale i tak je radost ho znovu vidět. Pokud pro vás ale tyto jména nic neznamenají a předchozí díly jste nehráli, nemusíte smutnit. Kromě pár narážek, které vám asi uniknou, si hru můžete bez problémů vychutnat i tak.

"Pokud jste nehráli předchozí díly, nemusíte smutnit. Kromě pár narážek, které vám asi uniknou, si hru můžete bez problémů vychutnat i tak."

Ve hře navštívíte celkem 40 lokací, což je opravdu slušné číslo. Možná je to až příliš veliké číslo, když uvážíme, že se po krátkém úvodu můžeme ve hře pohybovat zcela volně, takže v případě zákysu pak probíháte po tolika obrazovkách, že se vám z toho může zamotat hlava. Zkoušet všechno na všechno tedy nepřipadá v úvahu.

V tu chvíli přichází ke slovu nápověda, jejíž zpracování je asi nejlepší, jaké jsem u adventury kdy viděl. Simon si během svého putování totiž píše deníček, kde má jasně vysvětleno, jaké úkoly má momentálně splnit. Pokud jste se zasekli a nevíte jak dál, máte možnost u každého úkolu poprosit o pomoc. Tato pomoc má tři stupně, přičemž na prvním se jedná pouze o lehké pošťouchnutí kýženým směrem, zatímco na třetím se již přímo dozvíte jak konkrétně postupovat.

Chce to ovšem trochu sebedisciplíny a tuto možnost využívat pouze pokud jste již opravdu zoufalí, jinak si hru zkazíte. Jak vidíte z okolních obrázků, grafika je pěkná, i když o první ligu se rozhodně nejedná. Postavy jsou vymodelovány ve 3D a překvapují množstvím detailů. Ty vyniknou obzvláště při rozhovorech, kdy kamera zabírá obličeje – mimika i synchronizace řeči a pohybu úst se povedla. Jednotlivá pozadí pak mají kolísavou kvalitu, ale nijak zvlášť nezaujmou – a to ani v dobrém ani ve špatném smyslu slova. Rozhodně je ale dobře, že původní myšlenka, udělat hru kompletně ve 3D (jako např. Ankh) byla zamítnuta.

Dabing se také povedl, ale Chris Berrie (například Rimmer z Červeného trpaslíka), který Simona daboval v prvním díle, to bohužel není. Ovládání je klasické point&click, se všemi vychytávkami, které hraní zpříjemňují – Simon může běhat, pomocí dvojkliku rychle opustí obrazovku a navíc je k dispozici mapa celého světa, která zkracuje dobu cestování mezi lokacemi na minimum.

Čtvrtý díl se tedy povedl a očistil Simonovo jméno, v což už po minulém fiasku snad ani nikdo nedoufal. Jako fanoušek prvních dvou dílů musím konstatovat, že jejich kvality hra sice nedosáhla, ale pokud se smíříte s faktem, že staré časy už se nikdy nevrátí, bude se vám hra líbit. Pokud si navíc připočteme herní dobu, která přesahuje 20 hodin a fakt, že u nás hra vyjde s českými titulky za směšných 299 Kč, není co řešit.