Silent Hill je série natolik významná, že pomáhala v posledních třech dekádách formulovat podobu současných herních hororů a ovlivnila nespočet strašidelných games napříč platformami. O třech filmových zpracováních (recenze druhého a třetího snímku) ani nemluvě. Se ságou to ale nevypadalo po zrušení vysoce očekávaného pokračování Silent Hills od vývojáře Hidea Kodžimy a režiséra Guillerma del Tora s hercem Normanem Reedusem v hlavní roli vůbec dobře. Všichni tři se nakonec sešli u artové videohry Death Stranding a jejího pokračování.
Mračna se nad zamlženým Silent Hillem nakonec naplno rozplynula před dvěma lety, kdy vyšel remake druhého dílu, který svými kvalitami dokonce předčil originál. Vydavatelský dům Konami neusnul na vavřínech a rozhodl se fanouškům dopřát dostatečný přísun děsů a hnusů i nadále včetně zajímavých spin-offů.
Zamlžené skotské městečko St. Amelia
Loni jsme se dočkali Silent Hillu f, jenž se neodehrává v prokletém americkém maloměstě, alebrž v horském vesnickém městečku Ebisugaoka v 60. letech minulého století. Hra byla úspěšná u kritiků i části hráčů. Některým pařanům ale nebyla moc po chuti a kritizovali zejména odklon od tradičního západního pojetí a repetitivní soulslike souboje, které jim lezly na nervy.
Nyní vychází další spin-off, který se opět neodehrává v Silent Hillu. Děj se nyní přesouvá taktéž na jiný kontinent, ale tentokrát ne do Asie, nýbrž do Evropy. Novinka Silent Hill: Townfall je umístěna do přístavního městečka St. Amelia nalézajícím se ve Skotsku roku 1996. Změna prostředí je to obrovská, ale přeci jenom skotské městečko připomíná Silent Hill rozhodně více než Ebisugaoka. Klasickým dílům je ale svým pojetím vzdálenější. První, čeho si každý všimne už letmým pohledem, je změna perspektivy.
Tentokrát pohledem z první osoby
Na veškeré dění totiž hledíte z pohledu první osoby. I když byla většina dílů snímána z pohledu třetí osoby, nejde v sérii o nic nového. Už Silent Hill 4: The Room nabízel části odehrávající se v bytě v této podobě. Legendární a dnes už bohužel hard delistované demo P.T. k zrušené hře Silent Hills je taktéž snímáno z pohledu první osoby, stejně jako neprávem haněný krátký horor zaměřený na útrapy mladých Silent Hill: The Short Message. Ten vyšel zcela zdarma na online službě PlayStation Network a příští rok se konečně dočká limitovaného fyzického vydání.
Hlavním hrdinou Silent Hill: Townfall je Simon Ordell – muž, jehož vyplavilo moře na pobřeží St. Amelie, aby dal, jak sami tvůrci ze studia Screen Burn (dříve No Code) uvádějí „věci do pořádku“. Jenže jak Simon přichází k sobě, neví, která bije. V ruce má kanylu, která nejde vyndat. Skotské přístavní městečko i další lokace, kam se ve hře podíváte, jsou otevřenější prostředí. Tím rozhodně nemyslím, že jde o open world hru, to zase ne.
Šup s tím do kanyly
Otevřenější prostředí však dělá pro Silent Hill tolik typickou exploraci ještě zajímavější. Prohledávání prostředí je klíčové a vězte, že při hraní budete zkoumat vše, co bude kolem vás, a podíváte se i do těch nejzapadlejších koutů. Ostatně máte k dispozici i tlačítko pro vykukování, což se hodí nejenom při šmejdění kolem, ale hlavně při zírání, jestli se za rohem nenachází nějaké to monstrum.
Úspěšná explorace vede k nalezení předmětů, ať těch klíčových k řešení hádanek a k postupu ve hře, nebo těch k léčení. Sbírat budete i náboje, kterých je zpočátku tradičně málo, ale že by bylo munice nedostatek v druhé části hry a ke konci, to se říct nedá. V sérii je to celkem nezvyklé.
V inventáři vás čeká mikro-crafting v podobě kombinování předmětů a vytváření silnějšího ozdravování s kombinací alkoholu a obvazové gázy. Nacházet budete i prázdné infuzní vaky, které můžete doplnit infuzní tekutinou. Pokud si koktejl píchnete do kanyly, aktivujete zajímavý herní prvek. Když zemřete, budete oživeni. Když přidáte do vaku i antibiotika, budete při případné smrti oživeni s plným zdravím.
Přenosná TV namísto rádia
Tento zajímavý mechanismus funguje dobře, pokud ho nezhatí bug, ale o těch až později. Poznávacím znamením série Silent Hill není jenom mlha, ale i chrastící přenosné rádio, které odhaluje praskáním a ruchy přítomnost monster v okolí. V Townfall dostanete do rukou dokonce přenosnou televizi s dobovým CRT displejem. Jak už bylo uvedeno, hra se odehrává v 90. letech minulého století.
Na přenosném televizoru můžete naladit nejenom frekvence nepřátel a na displeji tím odhalit jejich přesnou polohu i skrze zdi. Zařízení naladí i video záznamy, které vás navedou na správnou cestu dál. K těm nejtěžším pak budete muset při ladění používat i gyroskop ovladače DualSense. A vězte, že se s ním budete nejednou naklánět do všech možných i nemožných úhlů, až vám z toho potečou nervy.
Samotná setkání s monstry jsou zpočátku děsivá a budete při nich umírat. Vyzbrojeni totiž budete nejdřív jen dřevěnou latí. Trefit se z revolveru do hlavy, což je několikanásobně účinnější než do těla monster, také není na začátku žádná legrace. Ale naučíte se to.
Překvapivě málo druhů monster
Naučíte se to časem dokonce dobře. I když není Townfall ani omylem střílečkou, dostanete se postupem času nejenom k revolveru, ale i signální pistoli na světlice a brokovnici, která už dokáže napáchat pořádnou škodu. Přiznávám se, že hra byla, co se konfliktů s monstry týče, zpočátku docela těžká a umíral jsem často. Pak jsem se ale naučil mířit a hlavně používat trik, který jsem už znal jako stará škola z boomer shooterů. Tím trikem je neustálý pohyb a kroužení kolem nepřátel.
Dřevěná lať je první provizorní zbraní, kterou dostanete do rukou, a není nic moc. Celkem rychle se rozbije. Jakmile ale dostanete do rukou ocelovou trubku, kterou James Sutherland z druhého dílu označuje za účinnou stejně jako polštář, dokážete se už o sebe postarat. Po vzoru boomer shooterů se stačí kolem monster točit dokola, obíhat je a bušit do nich trubkou, než padnou k zemi definitivně mrtvá. V tomto případě se jejich výpadům vyhnete, schytáte maximálně jednu ránu. Berte to jako cennou radu. Ale co se týče samotných monster, jsem jejich podobou i malou variabilitou zklamán. Ve hře jich je jen pár druhů.
Pronásledováni jako v Resident Evilu
Jejich design je sice docela děsivý, ale na jedno brdo. Jsou to zdeformované zrůdy bez tváře, které vypadají jako béčkové variace na Cenobity z filmové série Hellraiser, která bude již brzy převedena do videoherní podoby.
Jediný, s kým si neporadíte hned, je stalkující monstrum, které vás bude nahánět v určitých částech hry. Koncept stalkera, který je vám stále v patách, je známý především z konkurenční série Resident Evil, ale takový Pyramid Head ze Silent Hillu 2 vás také proháněl celou hrou, že?
Souboje nejsou ale zdaleka tak náročné jako hádanky. Ty jsou jedny z nejdrsnějších v celé sérii a neberou si s hráčem servítky. Těžké jsou, i když zvolíte obtížnost se zviditelněnými vodítky. Budete se muset rozhlížet kolem sebe po stopách a opravdu přemýšlet. Nutno zdůraznit, že jsem hrál videohru s předstihem, bez day-one patche a bez možnosti využít návodů z internetu, jelikož Townfall ještě nevyšel. Takže zatímco by se spousta z vás poradila na webu, i když byste to nepřiznali, já se trápil hodiny, než jsem na některé hlavolamy přišel. Ale jsem na sebe patřičně pyšný, že jsem je nakonec vyřešil.
Na dva dny zaseknutý kvůli bugu
Nejhorší při řešení hlavolamu ale je, když nastane bug a nespustí se patřičný skript. To se mi přesně stalo na lékařské klinice v St. Amelii, kde jsem se celé dva dny trápil s hlavolamem, cítil se jako naprostý idiot, abych se nakonec odhodlal věřit vlastní intuici, že jde o bug, a zkusil se vrátit v hraní o hodinu zpátky díky předposlední uložené pozici. Ani nevíte, jaké zadostiučinění jsem cítil, když jsem zjistil, že nejsem tak hloupý, jak si myslím, ale chyba je na straně hry.
Na druhé straně jsem cítil nezvladatelný hněv z promarněných dvou dní směrem k vývojářům a vydavateli, kteří mi poslali pár dní před vydáním takto problémový build k recenzi. Toto sice byla největší technická chyba, která mi překazila postup vpřed, ale narazil jsem na spoustu dalších. Včetně jiné hádanky, kterou jsem vyřešil správně, ale opět se nespustil skript. Odešel jsem tedy od ní, vrátil se a použil stejný postup, abych vzápětí zjistil, že se opět nespustil skript a já už předtím řešil hádanku správně. A to stále nebylo vše, ve hře jsou i glitche typu monstrum se někde zasekne a vy kolem něj ani přes něj nemůžete přejít atd.
Zahrajete si za víc postav
Je mi jasné, že až bude většina z vás Townfall hrát, budou tyto chyby opraveny patchi, ale během mého hraní se kvůli nim stávala hratelnost nezábavnou frustrací. I když mi to žádné embargo nezakazuje, rozhodl jsem se pomlčet o dalších hratelných postavách. Těch je víc a posouvají příběh kupředu svými pohnutkami, akcemi i proslovy. Postupně odhalují další střípky toho, co se stalo.
Story Townfallu je temnou a povedenou záležitostí. Rozebírá klasická silenthillovská témata jako zármutek, ztrátu a smrt. Příběh je správně temný i depresivní. Tak, jak se na tuto značku sluší a patří. Hudba je melancholická jako vždy a při správném zaposlouchání uslyšíte mráz na zádech nahánějící motivy. Tentokrát přitom neskládal soundtrack ke hře veterán série Akira Jamaoka, alebrž Anthony Scott Burns známý pod svým uměleckým jménem Pilotpriest. Ale i on odvedl svou práci dobře.
Životnost hry je přitom více než solidní. Sice je moje herní tempo objektivně pomalejší než ostatních, ale 20 hodin čistého herního času jsem nasbíral. Píšu čistého, takže si přidejte pár hodin umírání.
Zamlžená optimalizace
Hra běží na Unreal Engine 5, takže vypadá k světu. Samozřejmě pokud si libujete v temných hororových výjevech. Prostředí je pěkně detailní, čehož si všimnete při jeho exploraci, bez níž se nepohnete dál. Modely postav nejsou nejhorší, i když jsme viděli už lepší a taktéž s povedenější animací. Ale i když není Townfall žádným grafickým vrcholem, kouká se na něj dobře.
Co se plynulosti hry týče, nabízí dva režimy, jak už je dnes zvykem. Tím jedním je kvalita, která cílí na 30 fps s co nejvyšším rozlišením, druhým výkon s frameratem mířícím na 60 snímků za sekundu, ale s nižším rozlišením. Upřímně, ani jeden z režimů není stabilní a bez propadů snímkování. A to jsem hrál na PlayStation 5 Pro! Ale režim kvalita je hotová tragédie, v postatě sekaná PowerPoint prezentace ve Windows XP. K 30 snímkům se to nevyšplhá nikdy a z pohledu na hraní mě rozbolely oči. Opravdu nepřeháním. Režim výkon je jiné kafe. 60 snímků si udrží většinu času, i když framerate v těch nejhorších případech padá k hranici kolem 40 fps. Ale opravdu jen někdy.
Silent Hill: Townfall je bez pochyb dobrý horor, jen škoda, že mě mnohdy děsil více technickými chybami než monstry, atmosférou a obtížnými hlavolamy.


































