Děsivou ságu Silent Hill netřeba dlouze představovat. Od prvního dílu pro původní PlayStation se řadí mezi herní hororovou extratřídu. Novinka Silent Hill f je spin-offem série, a tak je k němu potřeba přistupovat. Je nám totiž jasné, že spousta lidí bude prskat: „To není ten pravý Silent Hill.“
 |
Za hrou stojí převážně tchajwanské studio NeoBards Entertainment, což v nás nejdříve vzbuzovalo nedůvěru. Kromě několika víceméně povedených konverzí a remasterů totiž stojí za dvojicí multiplayerových hrůz Resident Evil: Resistance a Resident Evil Re:Verse. Naštěstí je jejich Silent Hill f kvalitativně na hony vzdálený těmto dvěma taškařicím.
Vítejte v Japonsku
Příběh se odehrává ve fiktivním venkovském městečku Ebisugaoka v 60. letech minulého století. Hlavní hrdinka, školačka Hinako se potýká se složitou rodinnou situací. Despotický otec ji bije, stejně jako její matku. Ta ho přesto neustále hájí a klidně mu jde v noci pro další lahev saké. Aby toho nebylo málo, ve školním kolektivu není oblíbená a šikanují ji.
I když jde o závažné problémy, vmžiku se stanou naprosto banální, když se město ponoří do mlhy a jeho části porostou jakési červené suchozemské korály, mech, či co za hnus to je. Začíná tak temné dobrodružství, které sice není klasickým Silent Hillem, ale jeho DNA v sobě určitě má. I když se neodehrává ve stejnojmenném městečku, najdeme zde mnoho spojitostí s řadovými díly.
Jsou jimi všudypřítomná mlha, odříznutí od světa, změny realit i boj s trubkou proti monstrům. Souboje jsou však jiné než kdykoliv předtím. Příběh jako takový je poutavý a vaši pozornost i zvědavost udrží až do samotného konce. Ale není to extratřída, a že bychom si z přítomných postav sednuli na zadek, to se rozhodně říct nedá. Jsou dost tuctové.
Silent Hill f
Silent Hill f
Pojetí je však nesmírně stylové. Silent Hill v Japonsku je trefa do černého. Celá audiovizuální stránka je fenomenální. Architektura Ebisugaoka je dechberoucí a je vidět, že se na hře podíleli i Japonci včetně spisovatele a umělce Ryukishiho07. Monstra, která budou chtít vaši uniformu školačky zalít krví, jsou děsivá.
Jako v Silent Hillu
Od základních fujtajblů, které vypadají jako překroucené figuríny přes masité hroudy plné hlav panenek až po otoky a tumory znetvořené masité postavy. Jsou tu i morbidně obézní kolosy ozbrojené meči nebo extra obtížní bossové. Druhy zrůd se však až příliš často opakují. Na grafiku je radost i hrůza pohledět (v hororovém slova smyslu).
Prostředí nepostrádá cit pro detail a má i rozumnou rozlehlost. Mapy v Silent Hill f jsou „rozlehlejší“ alias průchod hrou je lineární, ale nabízí několik odboček i slepých uliček plných předmětů k posbírání. Explorace hraje důležitou roli jako vždy. Bloudit budete v ulicích, po vzoru jiných dílů zavítáte do školy a v alternativní dimenzi navštívíte atmosférou kypící chrámy s dobovou architekturou.
Postavy a jejich modely jsou propracovány do detailů jako šátečky na školních uniformách. Grafika je opravdu krásná a bodejť by ne, když Silent Hill f běží na Unreal Enginu 5. Jako všechny moderní hry nabízí dva režimy zobrazení. Tím prvním je ten, který preferuje kvalitu obrazu a má mít zamčených 30 fps. Že by byly ale stabilní, se nám opravdu nezdálo. Na základní konzoli PlayStation 5 šlo o docela trhaný zážitek. Oproti tomu režim výkonu je jiné kafe. Rozlišení sice je horší, ale nejde o nic do očí bijícího. Na 60 fps cílící framerate je, co se plynulosti při hraní týče, diametrálně odlišný zážitek. Nejenom, že hra běží rychleji a hladčeji, ale co je hlavní, netrhá se! Hra podporuje i funkce výkonnějšího modelu PlayStation 5 Pro.
Soulslike souboje nejsou pro každého
A co že je ten hlavní důvod, proč jsme framerate preferovali především? Je to už mnohokrát propíraný soulslike bojový systém. Když jsem loni při recenzování brilantního a o třídu lepšího remaku Silent Hillu 2 hudroval, že přidaná možnost úskoků kazí hororové pojetí, netušil jsem, co přijde dál. No a teď tu máme Silent Hill f, v němž jsou úskoky naprosto klíčové, jelikož jsou skutečně inspirovány soulslike hrami. I když to tvůrci sami popírají, přehlédnout to nelze.
Silent Hill f
Boje jsou založeny na časovaných útocích, úskocích a protiútocích. Výpady, úskoky, ale třeba i běh spotřebovávají staminu. Soustředěné útoky zase příčetnost. Oba ukazatele lze, stejně jako zdraví, samozřejmě doplnit konzumováním nejrůznějších pokrmů a pití.
K příčetnosti se taktéž vrátíte, pokud nabídnete v Hokora svatyních nějakou oběť. Rozesety jsou po celé hře a můžete si v nich uložit hru, vylepšit schopnosti, vytvořit Omamori nebo vybrat z dalších kostýmů. Pokud jste si hru předobjednali, bude jedním z nich i obleček růžového králíka, který jasně odkazuje na Silent Hill 3. Omamori jsou šintoistické amulety, které mají podle legend přinášet štěstí a ochranu. Zde slouží k posílení vašich schopností.
Soulslike i RPG prvků je zde tedy hned několik. Zpátky k soubojům, které nejsou vůbec lehké. Hra nabízí dvě možnosti obtížnosti – story a těžkou. A story není rozhodně lehká, jak tomu bývá u ostatních titulů. Jde o více než výzvu, zvláště při soubojích s bossy.
Těžká je skoro až martyrium. Někomu a možná i většině hráčů bude soulslike boj vyhovovat. Jenže když na vás útočí boss v hororové videohře se slovy: „Vyhni se tomu!“, nepůsobí to podle nás dobře. Stejně jako veškeré ty úskoky a někdy až přehnaně dlouhé souboje. Mnohdy je lepší se monstrům vyhnout. Narazíte dokonce i na taková, která po chvíli zase obživnou, takže jim věnovat až příliš času a námahy nedává smysl.
Silent Hill f
Silent Hill f
Odměňováni za boje nejste nijak. Při soubojích taktéž zavítá kamera občas do nešťastných končin. Zbrojní arzenál se tentokrát musel obejít bez střelných zbraní, fňuk. Co se však týče zbraní na blízko, je tu srp, trubky, baseballové pálky, ale i třeba naginata – tradiční japonská tyčová zbraň. Všechny kousky se po čase opotřebují a rozbijí, ale je tu i možnost jejich opravy.
V každém správném hororu hrají velkou roli hádanky a nejinak je tomu i u Silent Hillu f. I u nich si můžete zvolit mezi dvěma výše zvolenými obtížnostmi, přičemž těžká potrápí zhruba od poloviny vaše mozkové závity pořádně. Rébusy mají většinou logický základ a v notýsku se vždy objeví nějaká ta nápověda. Ale nejednou jsme si zanadávali, že nevíme jak dál, nebudeme lhát. Hlavolamy však mají být výzvou.
Silent Hill f dohrajete za necelých dvacet hodin čistého herního času. To je ale mnohem déle, když připočtete umírání a nepodařené pokusy o poražení bossů. Vskutku slušná životnost. Opakované hraní se však vyplatí, jelikož je zde možnost nové hry +, tedy znovurozehrání s již získanými schopnostmi. Konců, jak už to tak u série bývá, je tu několik.
Horor plný emocí
V Silent Hillu hrála vždy hlavní roli i hudba. Dvorní skladatel série Akira Yamaoka se vrátil, ale nestojí za všemi hudebními motivy, které při hraní uslyšíte. I přesto je herní muzika parádní, atmosférická a bude vám z ní běhat mráz po zádech.
Silent Hill f
A to nejdůležitější je, že Silent Hill f děsí, což je u hororu to zásadní. Jsou tu jak lekačky, tak atmosférou, hudbou i pomalu se na obrazovce odhalující hnus a gradující, všudypřítomný strach. Je nám jasné, že spousta hráčů bude rozporovat, že to není pravý soulslike, protože tu není ohýnek u táboráku a další. Nám tento druh soubojů v tomto druhu hororu úplně nesedl, ale přesto jsme si hraní užili, trápili se i radovali. Báli se i nadávali. Je to prostě horor, který vyvolává emoce.
