RECENZE: Kung-fu řežba Sifu se hraje skvěle i na Switchi

Poměrně náročná kung-fu akce Sifu se pár měsíců po svém debutu na počítačích a playstationech podívala také na Switch. Port se povedl a součástí je i nová nižší obtížnost, díky níž je hra výrazně přístupnější.

Sifu se inspiruje akčními filmy z osmdesátých let – vypráví klasický příběh o pomstě, v rámci níž se již dospělý hrdina nebo hrdinka vypraví zabít padouchy, kteří mu či jí v dětství způsobili trauma. Úrovně jsou navržené jako klasický koridor, nicméně díky opakovaným průchodům si lze odemknut různé zkratky či tajné místnosti. A i v rámci koridoru existují boční cestičky, díky nimž lze nepřátele trochu překvapit.

Tím nejzábavnějším na Sifu jsou ovšem vlastní kung-fu souboje. Kdo má rád akční béčka, v nichž údery v rychlém sledu střídají bloky za specifických zvuků nárazů, přijde si na své. Sifu je zkrátka jako jeden z těchto filmů, jen hlavního hrdinu ovládáte přímo vy. Ovládá se to skvěle a vypadá to skvěle. Postupně si lze trvale odemknou nové útoky či možnosti, takže máte pocit, že se zlepšujete. Ke hře navíc sedne zvolená stylizace, které podle situace mění barevnou paletu.

Velmi zajímavý je mechanismus stárnutí. Když hlavní hrdina zemře, není konec. Díky starobylému amuletu se opět postaví na nohy. Ale je to něco za něco. S každou smrtí zestárne. To mimo jiné znamená, že má silnější útoky, ale méně životů. Nakonec zemře, ovšem až jako stařec – samozřejmě jen za předpokladu, že se vám nepodaří dokončit hru.

V původní recenzi playstationové verze jsme hru s kolegou Honzou Srpem označili za roguelite. Naučit se reagovat na různé typy nepřátel a dostat se do rytmu chvilku trvá. Ale právě v tom je zábava, neustále se zlepšovat, vylepšovat svůj arzenál a prokousávat se dál. Switchová verze už ovšem obsahuje vylepšení, která se týkají i obtížnosti. Po novém tak lze zvolit i lehký režim a těžký pro ty, kterým by standardní obtížnost už nic neříká.

Na lehkou obtížnost hrdina stárne pomaleji, má víc životů a nepřátelé nepoužívají některá drsnější komba. Je tak mnohem snazší dostat se do rytmu a řekněme si to na rovinu, užít si hru. Původně jsme se obával, zda snížení obtížnosti neublíží zážitku, ale nestalo se tak. Hra je sice výrazně snazší, nicméně stále prověří vaše schopnosti, zejména u bossů a v situacích, kdy jste obklopeni hloučkem nepřátel.

Po technické stránce jsem spokojen. Z prvních videí jsem se obával, že grafický downgrade bude až moc velký, ale nestalo se tak. V handheldu hra vypadá dobře a příjemně mě překvapilo, jak hezky působí i na velké televizi při hře v doku.

V některých scénách se hra trochu zacuká, ale jinak drží 30 fps. Nebudu ovšem zastírat, že 60 fps na playstationu není znát – je. Na druhou stranu pokud máte jen Switch, je i tato verze v pohodě hratelná. Ovládání je precizní, s aplikováním komb přes joy-cony jsem neměl žádný problém. Jediná otravná věc je pekelně dlouhý startovní loading.

Abych to nějak zhodnotil: pokud vás z nějakého důvodu láká hrát Sifu na Switchi, nešlápnete vedle. I za cenu kompromisů je to dobrý port, jehož součástí je i dodatečný obsah v podobě volby obtížnosti.