Sid Meier's Pirates! - třikrát sláva géniovi

Svoboda, nespoutaná volnost, vítr ve vlasech, nůž mezi zuby a pistole připravená k výstřelu. Krásný je život piráta, kapitána v Karibiku 17. století. Hon za slavnými piráty a jejich poklady, ztracenými městy, vysokými hodnostmi a láskou. Stojí za to!

Sid Meier je génius. Opakuje se to pokaždé, když vydá novou hru – a on přesto pořád neustává a každým novým titulem, na němž se skví jeho jméno (jako známka dobré kvality), opět přesvědčuje, že to stále platí v míře nezkrácené. Novinkou, s níž vyráží na vánoční trh roku 2004, je na první pohled Popelka mezi bombastickými strategiemi a střílečkami, už na ten druhý ale hra, která Half-Lify, Bitvy o Středozem, Armies of Exigo i všechny ty v poslední době přemnožené válečné FPS strčí svou chytlavostí a návykovostí do kapsy. Není to masově propagovaná a epická pecka, jejíž jméno se na obálky herních časopisů píše palcovými titulky, ale „jen“ Sidova lekce z vrcholného umění game designu a tvorby atmosféry hutnější, než mlha nad Rákosníčkovým rybníkem. Sid Meier’s Pirates! ukazují, jak se dělá kvalitní remake staré klasiky, jak by měla vypadat hra z pirátského prostředí a zároveň, jak lze velmi efektivně mixovat herní žánry a sadu miniher, aniž by vznikl maglajz ve stylu Leisure Suit Larry: Magna Cum Laude.

" Sid Meier’s Pirates! ukazují, jak se dělá kvalitní remake staré klasiky, jak by měla vypadat hra z pirátského prostředí a zároveň, jak lze velmi efektivně mixovat herní žánry a sadu miniher. "

Podobně jako u originálních Pirates! z roku 1986 se ani tentokrát s hráčem na začátku nikdo nemaže. Absentují složité a zdlouhavé vysvětlovací tutoriály – proběhne rychlé intro, kde se hráč dozví, že jeho rodina byla zrazena, zpola vyvražděna, zpola unesena a on sám utekl, aby se vrátil jako mstitel, načež je novopečený kapitán vhozen do víru událostí v Karibiku éry první evropské kolonizace. A teď se, milý hráči, snaž, seč můžeš, aby tvé jméno znělo co nejdříve jako obávaná mantra zeměmi od Floridy po Yucatán. Pirates! jsou hrou nádherně otevřenou, přitom dovedně omezenou tak, aby všechny jednotlivé činnosti byly dostatečně intuitivní, snadné na pochopení – a hlavně, daly se zvládnout. A tak se tu najde celá řada prvků, které určitě poznají hráči titulů německého Ascaronu (Port Royale, Tortuga...); a není divu, neboť tyto tituly čerpaly inspiraci pro změnu z originálních Pirates!; ovšem celé to funguje podstatně lépe a hráči se ani na okamžik neztrácí ve statistikách, složitých obchodech, či managementu flotil.

" Základem a místem, kde pirátský kapitán stráví nejvíce času, je velká mapa karibské oblasti. Ta zahrnuje zhruba celý Mexický záliv, poloostrovy Yucatán a Florida, Bahamy, Kubu, Haiti a všechny významnější ostrůvky jako Trinidad a Tobago. "

Základem a místem, kde pirátský kapitán stráví nejvíce času, je velká mapa karibské oblasti. Ta zahrnuje zhruba celý Mexický záliv, poloostrovy Yucatán a Florida, Bahamy, Kubu, Haiti a všechny významnější ostrůvky jako Trinidad a Tobago atd. Na ní se nachází města – osady, přístavy, pevnosti, obchodní křižovatky různých rozměrů a účelu. V těch větších jsou guvernéři, menší jsou spravována starosty, každá ze čtyř významných evropských zemí (Španělsko, Anglie, Francie, Nizozemí) pak má své jedno koloniální město hlavní. Dále jsou tu přírodní útvary, útesy, mělčiny, na souši pak různé opuštěné chrámy, skalní gejzíry a podobné legrácky. V Karibiku panuje čílý ruch: Pirates! simulují obchodní pohyb mezi městy, a tak lze na moři potkat šalupy malých pašeráků, velké obchodní galéry, galeasy se zlatem putující do Evropy, válečné fregaty a tu a tam i nějakou tu významnou osobnost: proslulého piráta, či do příběhu zapadající charakter šlechtice. Důležité je nejen společenské postavení, ale i vlajka – státy si navzájem vyhlašují války a zase se usmiřují – a je dobré vždy vědět, kdo s kým zrovna peče a komu vyloupením té které lodi pirát prospěje.

Pirates! v originálu – živoucí historie

Původní Pirates! vyšli na konci 80. let minulého století, konkrétně na podzim 1987, a vydala je tehdy už slušně rozjetá společnost Sida Meiera, Microprose. Postupně spatřily světlo světa verze pro platformy PC, Apple II, NES, Atari ST, Commodore 64 a hlavně Amigu (která byla, jak to v té době bylo obvyklé, nejhezčí a nejlépe i zvučící). Námět byl pochopitelně jasný: hráč se stává pirátem, či spíše bukanýrem, v jednom ze šesti historických období kolonizace, vybírá si ze čtyřech národností (anglická, francouzská, nizozemská, španělská), čtyř úrovní obtížnosti a pěti speciálních dovedností-bonusů (lepší navigace, šerm atp.). Následně je vržen do Karibské oblasti s malou lodí a posádkou – snaže se o to, aby odešel do pomyslného důchodu s co největším obnosem peněz, titulů a ženou po boku. Ve hře je možná většina toho, co v dnes recenzovaném remaku: hráč se plaví po moři, bojuje s ostatními kapitány, plundruje města, zajímá slavné piráty, plní úkoly guvernérů atd. I přes dnes archaické grafické zpracování má hra stále vynikající atmosféru a bývá udávána vedle Civilizace jako jeden z nejzářnějších příkladů designérské geniality Sida Meiera.

Starání se o vlastní potřeby je významnou složkou hry. Do začátků dostává hráč jednu malou loď, v bojích však může obsadit a zabrat i výkonnější a větší kocábky protivníků. Ty je třeba pravidelně opravovat, vybavovat děly a upgradovat, významnější je ale lidský faktor. Každý koráb může unést určitý počet členů posádky, kterou hráč musí nejprve narekrutovat po přístavech a následně uspokojovat její potřeby. Piráti se chtějí bavit: nemají rádi dlouhé cesty na moři bez boje, chtějí získat peníze a po pár měsících zakotvit v přístavu, rozutéct se a užívat, vyžadují pravidelnou krmi a dovedou se v případě, že jim kapitán až příliš leze krkem, vzbouřit a zanechat jej na opuštěném ostrově.

Přístavy ovšem neslouží jako jednoúčelové zdroje lidské síly na palubu. Akcí, které lze v různých sídlech podnikat, je podstatně více. Nejomezenější jsou speciální městečka/kláštery a indiánské vesnice. Tam může kapitán získat nějaké zásoby, promluvit si s opatem, respektive náčelníkem, a případně ponouknout divochy k nějaké zbklé vojenské akci. Města některé z národností či pirátská sídliště už jsou živější. Základem je (jak ostatně průměrný Čech určitě dobře ví) hospoda. V krčmě lze nejen potkat pár otřískaných chlapů, kteří se rádi za příslib bakšiše nechají najmout do posádky, ale i děvky (které jsou krom pohlavních nemocí nositelkami i celé řady užitečných informací), slovo o aktuálním dění v Karibiku lze prohodit s barmanem a speciální kategorií je „tajemný cizinec v rohu“. Ten může buď nabídnout své zkušenosti s cenami a stavem města, jež v poslední době navštívil, nebo zkusí hráči prodat vybraný cenný předmět. Mohou to být artefakty související s questy (různé mapy či zprávy o tom, kde se nachází která klíčová postava), či speciální předměty vylepšující dovednosti hlavního hrdiny. Je jich hafo, kupříkladu může jít o sadu pistolí, kordů, navigační zařízení do lodi, hudební nástroje pro rozveselní posádky, či cené šperky, jimiž nepohrdnou krásné dámy.

Krom taverny lze v koloniích navštívit ještě lodního mistra a nechat si vylepšit či opravit flotilu (upgradů je opět celá řada od různých bednění až k pevnějším plachtám či přesnějším střelám), obchodníka se zbožím, či samotného guvernéra. Obchody je možné se živit, jsou ale zpracovány o poznání jednodušeji a přehledněji, než je tomu v již zmíněném Port Royale. Druhů zboží je jen pár a upřímně: Pirates! nabízejí zábavnější složky. Proti gustu ale žádný dišputát – a kdo se chce koupat ve zlatě po vzoru Strýčka Skrblíka, má k tomu všechny prostředky.

" Se ženami se to zde má následovně: je třeba je ohromit tancem, nákladnými dárky, souboji s ostatními ctiteli – a pokud je nějaký zlotřilý šlechtic unese, nezbývá, než vyrazit na jejich záchranu. "

Návštěvy guvernérů jsou lecčíms specifické. Tatík v pumpkách národní barvy obvykle pirátského kapitána přivítá, vyčíní mu za všechny potopené lodě vlastních barev (pokud je jich moc, musí hráč zaplatit určitý poplatek, chce-li se pokorně sklonit, pokud je jich ještě víc, není ani do města vpuštěn a přístavní baterie ihned zahajují palbu po jeho lodích), načež vyjmenuje jeho úspěchy (zabití piráti, pomoc v boji proti jinému národu...) a případně mu udělí jeden z osmi po sobě následujících titulů. Od guvernérů dále občas může přijít mise – doručení důležitého dokumentu (uzavření míru, vypovězení války...), ale hlavně: poštěstí-li se chudému pirátovi, otevřou se postranní dveře a do sálu vkráčí andělsky krásná dcérenka, do mořského vlka se zakouká a pozve jej na večerní bál, čímž mohou začít námluvy a romantická část Pirates! Se ženami se to zde má následovně: je třeba je ohromit tancem, nákladnými dárky, souboji s ostatními ctiteli – a pokud je nějaký zlotřilý šlechtic unese, nezbývá, než vyrazit na jejich záchranu. Odměnou je potom šťastná tvářička, něžný polibek a v případě opravdu velkého úspěchu oddání knězem před rozjásanými kolonisty v guvernérské zahradě (moc pěkné FMV video, mimochodem).

Klapku přes oko a šavli do zubů, aneb pirátská tématika ve hrách

Přestože Pirates! byli ve své době bezesporu geniální, oblíbenou a prodávanou hrou, nevyprodukovali přílišné množství klonů. Mezi nejznámější hry s pirátskou tématikou a podobným žánrovým zařazením patří kupříkladu Sea Legends z dílny Ocean Software, jenž nabídl zejména kvalitní grafický update, vynikající německá Gloriana (ta proslula nádhernými artworky, hratelnost už byla malinko slabší), akčnější Buccaneer či Cutthroats, původem ruské 3D RPGčko Sea Dogs a z poslední doby především jeho nepřímé pokračování založené na filmové licenci, v lecčems rozporuplní, ale rozhodně pozornosti hodní Piráti Karibiku. Více o těchto titulech, ale i hrách jako Monkey Island, Hook nebo Tropico 2 najdou zájemci v tomto tématickém článku.

Souboje a tanec budiž malým oslím můstkem, od nějž se tento odstavec odrazí k popisu prvních několika miniher. Pirates! se nejlépe dají popsat jako mnoho her v jedné, a tak specifickou složku tvoří bitvy lodí, šermířské souboje a již zmiňované společenské scény s partnerkami. Lodě se bijí systémem hodně podobným Tortuze – hráč na numerické klávesnici nastavuje plachty, vybírá ze tří typů dělových koulí a manévruje tak, aby loď oponenta znehybnil a následně se dostal na její palubu. V úvahu se přitom musí brát směr větru, jenž citelně ovlivňuje rychlost, a reliéf mořského dna plus přilehlé útesy, ostrovy nebo dokonce města. Hráč ovládá vždy jen jednu jedinou, vlajkovou loď, na straně protivníka jich může být i více, nedochází ale k až tak krutě nespravedlivým situacím, jako u Port Royale.

" Ve chvíli, kdy se lodě navzájem zaklesnou a piráti přeskáčou na palubu oběti, přepne se hra do docela jiného módu. Na palubě se proti sobě s meči postaví kapitáni, zatímco na pozadí probíhá boj mezi posádkami. "

Ve chvíli, kdy se lodě navzájem zaklesnou a piráti přeskáčou na palubu oběti, přepne se hra do docela jiného módu (tedy pokud se napadená loď chce ještě bránit – může se i rovnou vzdát a odevzdat své životy a zlato). Na palubě se proti sobě s meči postaví kapitáni, zatímco na pozadí probíhá boj mezi posádkami. Cílem hráče je pak porazit soupeře na hlavu dříve, než třebas i o mnoho početnější nepřátelé zmasakrují jeho muže. Klíčová je už první volba, která probíhá před soubojem samým: k mání je buď tenký kord, dlouhý meč nebo klasická pirátská šavle. Nejde jen o kosmetickou změnu: šavle je pomalá, ale dobře se s ní brání, kord je zase velmi rychlý. Následně se oponenti postaví do šermířského postavení a hráč na numerické klávesnici volí buď jeden ze tří druhů útoku (brutální seky na hlavu či na nohy, anebo prosté píchnutí vpřed na břicho) nebo adekvátní obranu. I když takto jednoduché (a takticky také nepříliš náročné, stačí pochopit, zda je důležitější rychlost nebo hrubá síla), jsou tyto souboje efektní a zábavné – postavy předvádějí různé vtipné efekty, autoři připravili řadu „zakončováků“ (jednou je pirát shozen do moře, jindy do ohně na palubě, načež se zděsí vlastního hořícího kabátu, potřetí ho sejme bedna s nákladem zavěšená na provaze...) – a pocit, který člověk má, když hlavní hrdina zdvihne ve vítězném gestu pěst a piráti zařvou svoje „HAR! HAR!“ se dá jen těžko popsat...

" Dobývání měst se řeší formou tahové strategie, kdy jednotlivé pirátské sbory tvoří jednotky na čtvercové mapě, jako stealth hra ve stylu Thiefa je zpracováno plížení městem, kde hráč není vítán. "

O poznání náročnější než boj je kupodivu (i když... vlastně logicky) tanec. Ten probíhá formou a la japonské automatovky – hráč musí sledovat pohyby roztomilé partnerky, která krom nakrucování se do rytmu ještě ukazuje, do jakého směru se má tanečník pohnout. K pohybům je využita celá numerická klávesnice – chodí se dopředu, dozadu, úkroky do stran, navíc tu jsou ještě levo a pravotočivé piruety. Zvládnout to dá pořádnou práci, kdo si chce ale získat srdce dámy, bude muset taneční martyrium podstoupit: stačí pár chyb a hned se slečinka ofrní a s nebohým odmítnutým dobrodruhem delší čas slůvka nepromluví.

Postupem času, když se hráč více ponoří do světa mocných šlechticů a silných mořeplavců, objeví celou řadu dalších principů a skrytých miniher. Kupříkladu dobývání měst se řeší formou tahové strategie, kdy jednotlivé pirátské sbory tvoří jednotky na čtvercové mapě, jako stealth hra ve stylu Thiefa je zpracováno plížení městem, kde hráč není vítán (častěji se to ale využívá ve chvíli, kdy je chycen do vězení a pokouší se z něj utéci), soubojů se lze dočkat nejen na moři, ale třeba i v hospodě s otravným kapitánem stráží, kapitolu samu pro sebe tvoří hon na slavné piráty a jejich poklady.

Sid Meier – největší celebrita herního průmyslu

Pro někoho to může být John Carmack, pro jiného Warren Spector, ale kdo jednou ochutnal jeho fantastické hry, těžko uzná za největší osobnost herního průmyslu někoho jiného, než právě Sida Meiera. Sid už dělá do her více než dvacet let – a chrlí jednu pecku za druhou. Jeho začátky v Microprose v polovině 80. let minulého století byly ještě nesmělé: kvalitní, ale neúspěšný Solo Flight, další simulátory jako Silent Service, NATO Commander nebo F-19 Stealth Fighter si získaly fanoušky, že by však měly zajistit autorovi nesmrtelnost nikdo rozhodně nečekal. V roce 1987 už ale přišel první zápis do historie: famózní Pirates!. Ještě na konci 80. let je následoval první díl vláčkového Railroad Tycoon, v roce 1991 pak spatřila světlo světa nejznámější a nejlepší Meierova hra: tahová strategie Civilization. Geniální koncept „projdi si se svým národem historii“ a chytře navržené herní mechanismy zužitkoval Sid později ještě ve druhém díle, vesmírné Alpha Centauri a zrecykloval v naprosto dokonalé Civilization 3 (a pozor – v současné době se šušká, že už chystá čtyřku!). Trochu stranou pak stojí žánrově podobná Colonization, jejíž herní styl je ale více soustředěn na těžbu a obchod. A nově založená Sidova firma Firaxis Games rozhodně nezahálí: ve spojení s jinou legendou, Willem Wrightem, vyprodukovali roztomilou strategii SimGolf – a nyní vydali fantastický remake vůbec první skutečně slavné hry týmu Microprose, Sid Meier’s Pirates! Přestože dnes už hry prodává jen Sidovo jméno, zatím ještě ani jednou jako záruka kvality nezklamalo – a nad tím nezbývá, než smeknout...

P. S.: Více o Sidovi a jeho hrách v našem obsáhlém profilu (první a druhý díl).

Co je z herních mechanismů ovšem rozhodně nejchytřejší, to je přístup k životu. Hlavní hrdina totiž stárne: měsíce a roky strávené na moři se podepisují na jeho vzhledu, reflexech, schopnostech velení atd. Může dokonce zemířt nebo se sám rozhodnout odstoupit – a je jen na hráči, co za produktivní čas jeho života stihne dokázat za velké skutky. V Pirates! funguje konkrétní ohodnocení pomocí bodů. Ty lze získat hromaděním bohatství (až 24 bodů za peníze v kapse a udělenou půdu v léno), titulů (celkem 32 za 4x8 šlechtických přizvisek udělených anglickými, španělskými, francouzskými a holandskými guvernéry), hledáním známých pokladů podle částí map a zabíjení slavných pirátů (těch je celkem devět a každý má svou skrytou truhlici zlata, čili 18 bodů), v romantické sféře života (celkem 10 bodů za úspěchy u vybrané šlechtické dcerky), za pomstu v intru zmíněnému padouchovi, jenž způsobil zkázu rodiny hlavního hrdiny (10 bodů za nalezení jeho úkrytu a zničení), nalezení čtyř unesených příbuzných (16 bodů) a konečně prozkoumání lokací čtyřech ztracených měst (stejná bodová dotace). Je vidět, že pro věčnou slávu toho může námořník v Pirates! udělat zatraceně hodně – a stihnout to během jednoho života je úkol opravdu nadlidský. Prakticky to nelze, což jen pomáhá už tak vysokému elementu znovuhratelnosti. Po dokončení prvního pokusu o titul nejslavnějšího muže, který kdy brázdil moře Nového světa, což trvá zhruba deset hodin čistého času, to strašně svádí k okamžitému započetí kariéry nové, protože „tentokrát už mi to vyjde a nezakopu se na půl roku v jednadvaceti do toho pitomýho vězení...“

" Hudba se skládá spíše z kratších tématických melodií, které si tu a tam člověk zabrouká, že by ale aspirovaly na ceny za soundtrack roku se určitě čekat nedá. "

Hodnocení audiovizuální stránky Sid Meier’s Pirates není třeba dlouze protahovat. Grafika nedosahuje technické úrovně pecek jako Battle for Middle-Earth nebo Armies of Exigo (o novém Half-Life nemluvě) ani zdaleka, nicméně drží si svébytný styl a jen málokdo si bude stěžovat na její nízkou kvalitu. Postavičky guvernérů, prostitutek, hospodských, mladých šlechtičen či krvelačných pirátů jsou krásně zkarikované, přehánějí a přehrávají – a je to dobré! O kráse šermířských soubojů už pár slov padlo, ještě zbývá vychválit krátké renderované filmečky, jimiž je hráč odměňován za nalezení pokladu, svatbu či jinou významnou událost. Naopak slabší je hra na moři a při lodních soubojích, taktéž artworky přístavů jsou hezčí u přímé konkurence Port Royale. Hudba se pak skládá spíše z kratších tématických melodií, které si tu a tam člověk zabrouká, že by ale aspirovaly na ceny za soundtrack roku se určitě čekat nedá. Pohodovou atmosféru ovšem doplňují dobře.

Verdikt: Sid Meier’s Pirates! jsou hrou, která strhne a totálně pohltí. Brány jednotlivě možná její části nejsou zrovna sofistikované, ale dohromady dávají geniální dílo. Jak už bylo řečeno na začátku: Sid Meier stále umí – a možná s věkem zraje. Zpracováním Piráti hitům podzimu a zimy nekonkurují, ale zábavností valnou většinu z nich předčí. Zkrátka a dobře, devadesát procent a razítko BW Hit není nic, než prostá nutnost. Poklona, pane Meiere!