Sherlock Holmes: Případ stříbrné náušnice

Píše se rok 1897 a Londýnu hrozí ekonomická krize. Situaci může zachránit jedině proslulý Sherlock Holmes, který se po dvou letech vrací na monitory našich počítačů. Myslíte, že úspěšně?

Není na světě příznivce detektivek, který by neznal hvězdu románů Arthura Conana Doyla. Jde samozřejmě o fenomenálního detektiva Sherlocka Holmese, který díky svým všestranným schopnostem vyřešil řadu komplikovaných případů, z nichž některé jsou v pravdě legendární. Proto se Sherlock Holmes i jeho neméně slavný společník Doktor Watson dostali se svými případy již mnohokrát mimo svět a knih a okouzlili tak i publikum, kterému knihy nic neříkají. Kromě filmů a TV seriálů se Holmes objevil v divadlech, muzikálech, rozhlasových hrách a v posledních 20 letech se několikrát stal hlavní postavou několika her.

Mezi ty nejslavnější patří tituly od společnosti Electronic Arts z konce minulého století. Jde o tituly The Lost Files of Sherlock Holmes: The Case of the Serrated Scalpel z roku 1993 a The Lost Files of Sherlock Holmes: The Case of the Rose Tattoo z roku 1996, přičemž druhá jmenovaná je obecně pokládána za nejlepší Holmesovku vůbec. Pak následovala dlouhá odmlka, kterou až v roce 2002 přerušil ukrajinský tvůrčí tým Frogwares se svoji first person adventurou Sherlock Holmes: The Mystery of the Mummy. Nešlo sice o špičkový produkt, ale také to nebyl úplný propadák. Proto se mnoho fanoušků těšilo na to, jak tvůrci z týmu Frogwares naloží s holmesovkým tématem při svém druhém pokusu nazvaném The Adventures of Sherlock Holmes: The Case of the Silver Earring.

Na první pohled je zřejmé, že tvůrci pochopili všechny výhody third person pohledu, a proto jej vyměnili za first person perspektivu z The Mystery of Mummy. Udělali samozřejmě dobře. Není nad to mít možnost na vlastní oči sledovat Holmese a Watsona při práci se všemi jejich gesty, pohledy a vzájemnou interakcí vůbec. Ta byla při použití first person perspektivy dosti omezená a hra tudíž postrádala tu správnou atmosféru. Něco podobného však v případě Stříbrné náušnice ani na okamžik nehrozí. Pokud se tvůrcům opravdu něco povedlo, tak je to navození té správné atmosféry, která čiší z knih a těch několika málo skutečně povedených filmů.

Sir Arthur Conan Doyle

Arthur Conan Doyle se narodil 22. května 1859 ve skotském Edinburghu jako čtvrté dítě v rodině chudého kreslíře a ilustrátora. Své mládí strávil v přísně vedené jezuitské internátní škole, kde jeho bujná představivost mnoho prostoru nedostávala a naplno se rozvinula až při návštěvě svého strýce v Londýně. Část svých školních let strávil Doyle v Rakouském Feldkirchu a v Paříži, kde se dostal k hororovému dílu Edgara Allana Poea. Svoji první povídku publikoval Doyle už jako student lékařské fakulty v Edinburghu v magazínu Chambers Journal. Byla to však nadlouho poslední publikovaná povídka. I přestože svá díla nadále rozesílal do všemožných novin a časopisu, nikde mu je neotiskli. Až v roce 1882, kdy časopis Cronhill otiskl povídku Mary Celeste, kterou Doyle napsal během pobytu na parníku plujícím do Nigérie. Krátce nato si Doyle založil soukromou lékařskou praxi, která mu však příliš nevynášela. Začal tedy psát a vytvořil si postavu detektiva Sherrirforda Holmese a jeho přítele Ormonda Sackera, z nichž se později stali Sherlock Holmes a John. H. Watson. První povídka byla nazvána Studie v Šarlatové, Doyle za ni dostal 24 liber a byla otištěna v roce 1887. Až o rok později vydána knižně zrovna v době, kdy v Londýně řádil slavný vrah Jack Rozparovač. Doyle se pak nadále věnoval své lékařské praxi a psaní historických románů, které však nikdy nebyly úspěšné jako jeho detektivky. Doylovi se v té době příliš nedařilo. Vše se změnilo až poté, co začal publikovat příběhy Sherlocka Holmese v časopise The Strand Magazine. Holmes a psaní detektivek se však Doylovi časem přejedlo a nechal Sherlocka dokonce zemřít. Na nátlak fanoušků jej však postupně znovu oživil, naposledy v románu Údolí strachu z roku 1915. Arthur Conan Doyle zemřel 7. července roku 1930 ve věku 71 let. Za svůj život napsal mimo jiné 56 povídek a 4 romány, ve kterých vystupuje detektiv Holmes.

Bez diskusí největší vliv na výbornou atmosféru má výborný dabing všech zúčastněných postav. Holmesem počínaje a poněkud směšně trapným inspektorem Lestradem konče. Zkrátka a dobře - pokud ve hře některá z postav otevře ústa, není třeba automaticky tlumit zvuk, jak je to často nutné v případě jiných adventur z poslední doby. Případ Stříbrné náušnice je také jeden z mála titulů, který je nejlepší hrát bez titulků. V naší republice je to sice silně limitováno znalostí angličtiny, respektive archaické angličtiny. Pokud však tuto úžasně krásnou řeč někdo ovládá, neměl by s vypnutím titulků váhat. Možná bude žasnout nad tím, jak filmově pak hra bude působit.

"Trio Holmes - Watson - Lestrade vytváří ty nejlepší scény, které při kvalitě vizuálního zpracování skutečně připomínají film více než počítačovou hru."

Svůj podíl na tom má rovněž vizuální zpracování. A to jak zpracování lokací, tak i postav, přičemž k herním lokacím není možné mít prakticky žádné připomínky, zatímco postavy by ještě nějaké drobné úpravy snesly. Celkově však lze grafickou stránku hry označit za vynikající. Jednoznačně jde o jednu z nejlepších částí hry. Grafika i zvuky totiž velkou měrou pozitivně ovlivňují onu výše zmiňovanou skvělou atmosféru, kterou mnozí doposud poznali pouze z originálních knih A. C. Doyla.

Dalším silným bodem hry jsou jednotlivé postavy, respektive jejich povahové rysy. Víceméně všechny postavy jsou v tomto ohledu přesně takové, jaké je známe z knih. Nad všechny samozřejmě vyčnívá Sherlock Holmes, který díky svým schopnostem často působí až arogantně. A přesně takový má být. Jeho protějškem je vyšetřující inspektor Scottland Yardu Lestrade, který nedostatek jakýchkoli vlastností potřebných pro detektiva v jeho postavení nahrazuje neustálým vymýšlením někdy až úsměvných hypotéz. Přesně tak, jak ho znají čtenáři po celém světě, pak vystupuje sympatický spolupracovník pana Holmese, Dr. Watson, který mu sice zdánlivě dělá sluhu, ale ve skutečnosti vždy jedná na základě vlastního pečlivého uvážení a povětšinou správných dedukcí. Trio těchto postav ve hře vytváří ty nejlepší scény, které při kvalitě visuálního zpracování skutečně připomínají film více než počítačovou hru. Během vyšetřování se však hráč prostřednictvím Holmese i Watsona setká s celou řadou jiných postav. Žádná z nich samozřejmě nedosahuje propracovanosti Holmesova či Watsonova charakteru, ale všechny od prvního do posledního plní svoji roli v dobře napsaném příběhu na jedničku.

"Pixelhuntingu už hráči i recenzenti řekli dávno jasné NE a je s podivem, že se sami tvůrci tohoto nefér prvku křečovitě drží."

Hudba je prvkem, který bývá ve hrách často dosti opomíjena. A je velká škoda, že si na to spousta hráčů tak nějak zvykla a mnohdy si při hraní pouští svoji vlastní muziku. V případě nového dobrodružství Sherlocka Holmese to však nebude nutné. Tvůrci si zřejmě uvědomili jak důležitou roli hudba ve hře hraje, zejména co se tvorby atmosféry a napínavých momentů týče, a dali si na jejím výběru záležet. Hudební doprovod zahrnuje celou řadu slavných klasických melodií od známých autorů včetně Dvořáka. Je třeba říci, že je každá skladba vázána k určité lokaci a při delším pobytu se neustále dokolečka opakuje, ale vzhledem k délce skladeb to není zas až tak velký problém. Většina hráčů si toho všimne stejně až ve chvíli, kdy lidově řečeno zakysnou a budou se bezmocně potulovat lokacemi a hledat každou zapomenutou stopu.

Zmínkou o zákysu se řeč pomalu stočila na podstatu samotné hry, což je klasická point and click adventurní činnost. A výrazem klasická je míněno se všemi pozitivy i negativy tohoto žánru. Všechno pěkně popořadě. Je třeba zmínit, že si tvůrci dobře poradili s rozdělením částí, kde hráč ovládá Watsona a kde Sherlocka. Zatímco náplní Holmesova vyšetřování je především skutečná detektivní práce jako je sbírání stop, všímání si nepatrných detailů, řešení puzzlů a výslechy těch nejdůležitějších osob, tak na Watsona zbývá ta na první pohled méně zábavná činnost. Watson musí většinou vyslechnout svědky z davu a obstarat všechno, co Holmesovi moc nevodní. A pravděpodobně nebude vonět ani hráčům. Sherlockovy kapitoly jsou zkrátka mnohem zábavnější a mnohem více „detektivní“. Vzhledem k tomu, že to tak má být, nelze nevyrovnanost herní náplně jednotlivých částí považovat za chybu. Těch je totiž v hře už tak docela slušné množství. A i když se až na některé skutečně nepříjemné výjimky nejedná o chyby fatálního charakteru, dokáží hraní řádně znepříjemnit.

První chybou, která má však do značné míry co dočinění s podstatou vlastní detektivní činnosti, je zcela prostý pixel hunting. Holmes a často i Watson musí během vyšetřování posbírat celou řadu naprosto mrňavých a snadno přehlédnutelných předmětů. Často jsou to předměty tak malé, že si jich nevšimne ani oko navýsost pozorného hráče, který prohledává obrazovky místečko po místečku. Jde sice o detektivní adventuru, kde je přítomnost malých předmětů vcelku pochopitelná, ale i tak to mohli nějak vyřešit. Pixelhuntingu už hráči i recenzenti řekli dávno jasné NE. A je s podivem, že se sami tvůrci tohoto nefér prvku křečovitě drží. Snad se jednou dočkáme období, kdy vyjde pět slušných adventur v řadě, kde bude nutnost hledat mrňavé předměty nějakým způsobem eliminována.

S hledáním předmětů minimalistických rozměrů souvisí do značné míry nepřesné ovládání. Není to až tak hrozné, jak to může znít, ale občas se stane, že kurzor nereaguje tak, jak má. Jinými slovy - kurzor nereaguje, i když jím hráč přejede po správném místě. Pokud to hráč nezkouší vícekrát, je na zákys zaděláno. Špatně reagující kurzor o sobě dává vědět i při normálním pohybu lokacemi, kdy se občas velmi špatně hledají místa, kudy se opouští lokace. Není-li hráč stresován časovým limitem, tak zlobící kurzor až tak velký problém nepředstavuje. Ve hře jsou však hned dva úseky, kdy je hráč pod tlakem neúprosného časového limitu a každé špatné či opožděné kliknutí jej stojí život a nutí použít menu Load Game. Nutno říci, že jde o dva nejotravnější momenty celé hry, které se bohužel musely podepsat na celkovém hodnocení. I když pouze částečně.

V jedné scéně se Sherlock Holmes musí proplížit za zády stráží a uniknout zraku psa, což se zdá takřka nemožné. Onen pes má totiž vpravdě rentgenový pohled a pokud hráč nesleduje přesně danou trasu, nemá šanci na úspěch. Druhý nanejvýše otravný moment je časově limitovaný průchod malým přírodním parkovým bludištěm. Zde se zase naplno projeví nepřesně reagující kurzor, který často selže těsně před dosažením východu. Tyto dvě části jsou samy o sobě natolik frustrující, že je až s podivem, jak mohly projít QA procesem před vydáním hry. Problémy mohou nastat i při řešení několika klasických puzzlů, které jsou ve hře k dispozici. Je to však dosti individuální. Ke kvalitě puzzlů jinak není vážnějších připomínek. V detektivní adventuře je podobný prvek vítaným osvěžením jinak poměrně neměnného vyšetřování.

Druhá strana mince (Petr Ticháček) + ukázky z CZ betaverze

Dnešní otázka za tisícovku zní: zaslouží si členové týmu Frogwares za počítačové zpracování dobrodružství Sherlocka Holmese absolutorium? Někteří nepochybně ano. Smekám svůj pomyslný slaměný klobouk před scénáristou, který vystřihl příběh kvalitativně zcela srovnatelný s romány A.C.Doyla. A na dálku též uznale kynu týmu grafiků, kteří dokonale vystihli atmosféru Londýna z konce 19. století. Na druhou stranu mám ale sto chutí zlámat hůl nad nepoučitelností programátorů a game-designérů, kterým se již podruhé podařilo naše zážitky z hraní částečně degradovat. Ponechám nyní stranou otázku, proč chyby s kurzorem a navigací postavy, které předchozímu projektu Frogwares „Cesta do středu Země“ vyčítal absolutně každý recenzent, zůstaly až na pár drobných úprav zachovány. Mnohem pozoruhodnější je, že v obou hrách je jinak příjemně vyvážená hratelnost decimována dvěma až třemi „úlety“, při nichž zábava přechází v nekončící frustraci. V Cestě do středu Země byla její příčinou nedostatečná nápověda ke dvěma extrémně obtížným hádankám, zde se pro změnu tvůrci – jak bývá poslední dobou nešťastným zvykem – rozhodli „fádní“ adventurní postupy „oživit“ akčnějšími vložkami. Nad tím, jak to dopadlo, se jistě nemusím zdlouhavě rozepisovat. Když se mi po DVOU HODINÁCH snažení konečně podařilo projít přes malý dvorek hlídaný nočním strážcem a dvěma psy, přemýšlel jsem o koupi půl kila Semtexu a letenky na Ukrajinu. Krátce nato jsem obdobně dlouhý čas strávil v časově limitovaném lesním bludišti, což mě dopálilo natolik, že jsem onen Semtex skutečně koupil. Bohužel ho měli jen v tekutém stavu. Přesto však musím uznat, že oproti předchozí holmesovce „Mystery of the Mummy“ udělali Frogwares obrovský krok kupředu. Vytvořili hru, která zcela věrně koresponduje s dílem sira Doyla, která má výtečnou atmosféru a která v neposlední řadě též skvěle vypadá. Králem mezi počítačovými holmesovkami nicméně stále zůstává osm let starý Případ vytetované růže, jež svého zbrusu nového konkurenta přebíjí v jediné, ale o to důležitější věci – ve skutečně bezchybné hratelnosti.
Hodnocení: 78%

Hra je rozdělena do celkově pěti kapitol, přičemž každá z nich je zakončena kvizem, který je jakýmsi testem toho, zda-li hráč ke svým závěrům dospěl díky vyšetřování, nebo pouze náhodou. Musím uznat, že je tento nápad vcelku originální a pokud by jej tvůrci zpracovali přesně dle původního záměru, bylo by to vítané zpestření a jakási odměna za dokončení každé kapitoly. Místo odměny se však koná menší peklo. Hráč musí odpovědět ano či ne na sérii poměrně nejednoznačných otázek a navíc svoji odpověď doložit důkazem. Problémem těchto kvízů je právě ona nejednoznačnost otázek, která zapříčiňuje nejistotu při odpovědích. Častokrát se navíc stane, že k dané otázce a odpovědi pasuje více důkazů. Pokud si však hráč vybere špatnou odpověď, nebo předloží nesprávný důkaz, všechny správné odpovědi se mažou a celý kvíz se jede znovu od začátku. Je velká škoda, že zrovna tak důležitý prvek tvůrci nedotáhli až do konce a nutí hráče spoléhat spíše na náhodu a ne na vlastní poznatky ze hry.

I přes celou řadu chyb a připomínek je však Případ stříbrné náušnice adventurou hodnou patřičné pozornosti. Ani občas nepřesné ovládání a několik vyloženě frustrujících momentů totiž nemůže překrýt skvělé technické zpracování výborně naspaný a hlavně originální příběh plný zvratů i nečekaných momentů, a také celkově velmi slušnou hratelnost. Již dlouho se na trhu neobjevila adventura postavená na populární předloze, která by tak povedeným způsobem dokázala původní materiál rozvinout do nových rovin a přitom zachovat stěžejní prvky.

Verdikt: Pro příznivce adventur zde není co řešit. Koupí tohoto titulu nemohou šlápnout vedle. Během hraní si přinejmenším dvakrát pořádně od plic uleví, ale jinak se budou skvěle bavit. Pro ty, co neumějí anglicky, je navíc třeba dodat, že hra vyjde s českými titulky a tak jim neunikne ani jedna nitka dosti zamotaného a především skvělého detektivního příběhu. A o ten jde až na prvním místě.