RECENZE: Mladý Sherlock dělá spoustu věcí špatně, ale nejde ho nemilovat

Nová hra od dlouholetých specialistů na hry o Sherlocku Holmesovi přináší oproti předchozím dílům spoustu novinek. Většina z nich je ovšem spíš k horšímu. To ovšem nic nemění na tom, že jde o jednu z nejlepších detektivek, jaké jsme si v posledních letech mohli zahrát.

Ukrajinští Frogwares se na hry o Sherlocku Holmesovi specializují už víc než dvacet let. Nejslavnějšího detektiva literárního světa už v minulosti poslali například proti lovecraftovským příšerám (naše recenze) nebo Jacku Rozparovači (naše recenze), vždy k němu však přistupovali s úctou a na rozdíl třeba od filmové série s Robertem Downeym Jr. zachovávali jeho image britského gentlemana.

Otevřený svět sice vypadá zajímavě, ve skutečnosti je však spíš na škodu.

To už ovšem v novém díle neplatí. Prosté řešení zapeklitých zločinů už zřejmě na dnešní dobu není dost cool, takže klasickou lineární detektivku „obohatili“ o pobíhání po otevřeném světě a akční souboje. Obě tyto novinky přitom dopadly zcela tragicky a nepřináší roky prověřenému konceptu žádnou přidanou hodnotu. Naopak, zcela zbytečně ředí jinak skvěle vymyšlené detektivní případy, které jsou naštěstí stále tím nejdůležitějším.

Tentokrát se vracíme do Sherlockova mládí, kdy se osobnost geniálního vyšetřovatele teprve formovala. Z tohoto důvodu musíme oželet věrného asistenta Watsona, místo něj tu ovšem dostaneme imaginárního kamaráda Jona, jehož role je prakticky totožná.

Příběh se odehrává na fiktivním ostrově Cordoba ležícím na rozhraní Evropy a Asie, kam se Sherlock po letech vrací navštívit hrob své zesnulé matky. Kromě odhalování střípků rodinné historie je překvapivě jedním z hlavních témat scénáře i politika. 

Díky skvělé lokalizaci si hru snadno užije každý.

Pnutí mezi britskými kolonizátory a muslimským obyvatelstvem je zjevnou paralelou k dnešnímu světu a je podané poměrně syrovou a neidealizovanou formou. Autoři si tím ukousli veliké sousto, když řeší témata jako rasismus, střet kultur nebo postavení žen ve společnosti, nebezpečnými vodami se jim však naštěstí daří proplouvat se ctí. Hře to dodává nečekanou hloubku, na druhou stranu pokud toužíte jen si odpočinout u pořádné detektivky a nemáte už náladu nahlížet například na problematiku politických uprchlíků ze všech možných úhlů pohledu, raději se hře vyhněte.

Ostatně morální nejednoznačnost je jedním ze stavebních kamenů hratelnosti. Po vyřešení každého z případů se totiž musíte stát i soudcem a je jen na vás, jak s označeným pachatelem naložíte. Jde o opravdu složitá dilemata, která naplno prověří vaši schopnost empatie. Spíš než správnou variantu se totiž snažíte najít menší zlo. S překvapením jsem se například přistihl, že pouštím na svobodu usvědčeného vraha jen proto, abych ulehčil život blízkým oběti.

Akční pasáže jsou vyloženě trapné, naštěstí se dají vypnout.

Zatímco souzení je věcí názoru, samotné vyšetřování je ryze exaktní vědou, ve které se musíte rozhodovat jen na základě důkazů. Ty nabývají mnoha forem, ať už jde o fyzické předměty nasbírané během ohledávání míst činu, nebo různá tvrzení získaná výslechy, plížením v převlecích či vědeckou analýzou. Kromě samotné práce v terénu vás čeká i náročné vyhledávání ve spisech a propojování informací pomocí tzv. myšlenkového paláce, což je i díky povedené české lokalizaci nesmírně zábavné.

Hra vás nepustí dál, dokud nenajdete všechny klíčové důkazy. Jakým způsobem je ovšem interpretujete, je už jen na vás. Série špatných rozhodnutí vás dokonce může svést i k tomu, že označíte nesprávného pachatele, a co hůř, ani se o tom nedozvíte. Málokterý z obviněných se totiž pod tíhou důkazů přizná, takže ve vás nejspíš do samotného konce bude hlodat červíček pochyb, zda-li jste někde neudělali chybu. Celkem tu máme pět „hlavních“ případů nezbytných pro posun děje, kromě toho ale i řadu menších nepovinných, které se dají dokončit zhruba do jedné hodiny.

Bohužel spoustu z této doby budete trávit pobíháním po městě a blouděním. Nutnost najít klíčové lokace jen na základě slovního popisu je sice zpočátku zajímavá, když už ovšem budete podesáté běhat po vzájemně snadno zaměnitelných uličkách a hledat ty správné dveře, které ještě nedávno nebyly aktivní, radost vás přejde. Kromě několika geografických zajímavostí a obchůdků, v nichž si můžete zakoupit ryze estetické vylepšení vašeho hrdiny a jeho sídla, ovšem v této části žádný zajímavý obsah navíc nečekejte. Co hůř, 3D zpracování celého města je poměrně náročné na hardware a tak se tato nijak extra vypadající hra hýbala na PS5 hůř než například o několik úrovní lépe vypadající Ratchet & Clank.

Vítané oživení měly nejspíš přinést souboje, jejichž zpracování je ovšem tristní. Odehrávají se v uzavřených arénách, odkud na vás postupně vybíhají nepřátelé, které můžete buď jednoduše zastřelit, nebo složitým způsobem omráčit. Ve výsledku na tom ovšem příliš nezáleží. Jediné pozitivní, co o tomto „zpestření“ říct, je, že všechny souboje lze naštěstí v menu hry vypnout. Což platí i o veškerých nápovědách, bez nichž se ovšem nejspíš velice rychle zaseknete.

Sherlock Holmes Chapter One je hra, která mate tělem. Zpočátku působí jako budgetový titul, do kterého tvůrci bez přemýšlení naházeli aktuálně oblíbené mechaniky odjinud, ani jednu přitom nezkopírovali pořádně. Pod nepříliš lákavou slupkou se ovšem skrývá v tom nejlepším smyslu tradiční a poctivá detektivka. Nezbývá než doufat, že u kapitoly jedna nezůstane.