RECENZE: Sherlocka Holmese nezastaví ani kult Cthulhu, ani válka na Ukrajině

Navzdory válce nepřestalo ukrajinské studio Frogwares dělat hry. Chystaný Sherlock Holmes: Procitnutí je sice „jen“ remakem šestnáct let starého originálu, díky obrovskému množství inovací ovšem působí jako moderní hra. A navíc je k dispozici v češtině.

Ukrajinští vývojáři ze studia Frogwares svojí sérii o slavném detektivovi Sherlocku Holmesovi opečovávají už více než dvacet let. I když dnes adventury nejsou zrovna tím nejpopulárnějším žánrem, dokázali se adaptovat na aktuální trendy a jejich hry tak působí moderně. Z rozváženého detektiva sice udělali sebevědomého hejska, který se nestydí ani řešit některé problémy pistolí nebo pěstmi, to nejdůležitější, tedy řešení zamotaných případů, ale naštěstí vydrželo dodnes.

Tento díl je daleko temnější a zlověstnější, než je v sérii zvykem.

Minulý díl z roku 2022 byl velmi ambiciozní a dokonce nabídl i otevřený svět (viz naše recenze), dnes recenzované Procitntí (Awakening) je však mnohem skromnější. Jde totiž „jen“ o remake šestnáct staré hry, ve které se slavný detektiv spolu se nerozlučným asistentem Watsonem vydává po stopách temného kultu Cthulhu známého z knih hororového spisovatele H.P. Lovecrafta (viz naše původní recenze).

Vydávání remaků a remasterů starších her už nám po pravdě tak trochu leze krkem a vnímáme ho jako důkaz nedostatku kreativity, v tomto případě je ovšem situace jiná. Jednak proto, že jde o remake pěkně od podlahy, který s originálem sdílí jen základní rámec příběhu, jednak vzhledem k okolnostem, ve kterých vývojáři museli pracovat.

Klíčem k úspěchu je správné propojení důkazů, tentokrát bohužel nemůžete dojít ke špatným závěrům.

Své dílo totiž prezentují jako zdvižený prostředníček ruským okupantům, vzkaz, že jejich hrdý národ se nikdy nevzdá a tak část financí z prodeje půjde na podporu vojáků bojujících na Ukrajině. Tento kontext jednoduše nejde ignorovat, protože narážky na probíhající válku najdeme i přímo ve hře. Až na úvodní sdělení, které se zobrazí po každém spuštění hry, jsou ovšem odkazy spíše umírněné. Svojí postavu tak například můžete obléct do tradičního ukrajinského kroje, najdeme zde i pár vtípků na osud potopeného křižníku Moskva.

Navštívíte několik odlišných prostředí, sanatorium psychicky nemocných ve Švýcarsku by utáhlo i samostatnou hru.

Zatímco originální hra se ovládala z pohledu vlastních očí, tentokrát na ní nahlížíme jako na tradiční 3rd person akci. Na samotné hratelnosti se naštěstí nic nezměnilo, klíčem k úspěchu je opět pečlivé ohledání každého místa činu a následné propojování důkazů tak, abychom dospěli k jednoznačným závěrům. Hra je ovšem daleko jednodušší než byl poslední díl, nenabízí totiž možnost obvinit nesprávného pachatele. Jediná možnost potenciálního „zákysu“ je v tom, že něco přehlédnete, což je je za mě škoda. I když jsem během hraní odemkl platinovou trofej, nedočkal jsem se nikdy zprostředkování kýženého pocitu, že to já jsem ten geniální detektiv.

Na druhou stranu příběh hezky odsýpá a ve chvílích, kdy graduje, vás nic nezdržuje. Hádanek je několik druhů, nejzábavnějšími jsou rekonstrukce časového sledu předchozích událostí, na které narazíte opakovaně. Nováčci si musí zvyknout na zvláštní mechaniku, kdy je nutné mít konkrétní důkaz v inventáři ještě dodatečně „aktivovaný,“ jinak se hlavní postava chová, jakoby o něm nevěděla. Například otázku si tedy musíte připravit ještě před rozhovorem, klíčový důkaz pak může být neaktivní, i když se něj přímo díváte.

O vyložený horor nejde, do smíchu vám ale také nebude.

Příběh začíná poměrně nenápadně pátráním po ztraceném sluhovi, velmi rychle ale nabere zlověstný podtext. Z londýnských ulic se tak postupně dostanete do švýcarského sanatoria pro duševně choré, nebo louisianských bažin, ve kterých se skrývá krvelačná sekta. Několikrát klasicky lovecraftovsky navštívíte i jiné dimenze, kde autoři nebyli svázáni důrazem na realističnost. Nemůžu ale říct, že se jim to vyloženě povedlo a třeba takové pobíhání po neviditelných chodnících je poměrně solidní opruz.

Grafika je slušná, byť poněkud nevyrovnaná, nejlépe vypadá ve špatně osvětlených koridorech. Oproti tomu koketování s otevřeným světem je podle mého samoúčelné a nijak celou hru výrazněji neposouvá. Hrál jsem bez jediného škobrtnutí na PS5, technickou stránku si pochvaloval ale i kolega na PC. Za speciální vypíchnutí pak stojí i lokalizace do češtiny, o kterou se opět postaral adventurní guru Petr Ticháček.

Celkově jsme tak velmi spokojení, Procitnutí je chytrá a netuctová zábava, byť tedy v přímém srovnání s posledním dílem trochu ztrácí. Kromě přílišné jednoduchosti, která ovšem může někomu naopak vyhovovat, vlastně není pořádně co vytknout.

Pohled na PC verzi Honzy Kouby

Arthur Conan Doyle potkává H.P. Lovecrafta. Na první pohled se to může zdát jako nezvyklá kombinace,není to však poprvé, kdy se tyto světy střetávají. V češtině například ve sbírce povídek Stíny nad Baker Street (2003). Literární tradice sahá až do roku 1981. Lovecraftova próza je často vyprávěna formou detektivního vyšetřování, hlavní hrdina nečelí hrůzám přímo, ale jen skrze náznaky a výpovědi nesouvisle drmolících svědků. Svědků, kteří měli to „štěstí“ nasát hrozivou pravdu o podstatě světa z první ruky.

Pokud jste hráli originál z roku 2007, budete mít povědomý pocit. Jsou tu ale i velké změny. Holmes už není škrobený panák, ale sympaťák a trochu blázen, který používá injekční stříkačky od morfia jako připínáčky na své vyšetřovací tabuli. Knižní Sherlock má víc psychických poruch než typické osazenstvo arkhamského sanatoria. I vztah s Watsonem doznal změn. John není Holmesovým nástrojem pro třídění myšlenek, ale plnohodnotný parťák. Viditelně se strachuje o Holmesovo duševní zdraví, zatímco bezmocně sleduje, jak se Sherlockova racionální mysl nezadržitelně drolí a propadá do spirály šílenství. A atmosféra? Ta je skvělá. Remake je takový, jaký měl být originál – nepostrádá děsivé vize, neeuklidovskou geometrii a strach z neznáma. Přidává na bezprostředním hororu. Palec nahoru pak dávám za finále plné sebereflexe autorů, kteří si dělají jemnými náznaky srandu z neuspokojivého závěru originálu.

Titul skvěle funguje po scenáristické stránce, po té herní krapet skřípe. Hraje se dobře, ale hraní spíš připomíná interaktivní film. Autoři roubují klasickou adventuru na svůj unikátní systém vyšetřování a z té adventurní části moc nezbylo. Systém vyšetřování, který je součástí každého moderního dílu, mě baví, ale původně obtížnou adventuru zbytečně zjednodušuje. Na pročítání stohů textů při hledání stop bylo cosi kouzelného a vtahujícího, nyní je podobná situace řešena jen vyhledáním podle klíčových slov v archivu. Jelikož se autoři v hlavním příběhu příliš drží předlohy, chybí i mnoho prvků hratelnosti moderních dílů.

Kde si Frogwares zaslouží velkou pochvalu, je optimalizace a technický stav. Na PC šlape hra jako švýcarské hodinky.Jede plynule i na starší mašině s nastavením na ultra a vypadá věru dobře.Za průchod hrou jsem nenarazil na jediný bug, což je také příjemná zpráva.

Frogwares přeji zářnou budoucnost plnou zábavných, i když ne úplně dokonalých titulů. Připomínají mi svým zápalem Infogrames. Zpracované látce rozumí lépe než kdy dřív. Vůbec bych se nezlobil, kdyby si autoři chtěli častěji odskočit z 221b Baker Street do Arkhamu.Ba naopak, vím, že dílo mistra hororu bude v dobrých a schopných rukou, stejně jako odkaz Sherlocka Holmese. Jen by to příště chtělo mnohem pestřejší hratelnost.

Hodnocení: 70 %