Neděle 26. ledna 2020, svátek má Zora
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Neděle 26. ledna 2020 Zora

RECENZE: Shenmue III plní jeden velký sen a pár malých

  0:01aktualizováno  0:01
Třetí díl výpravné ságy nepřináší prakticky žádné změny oproti téměř dvacet let starým předchůdcům. A samozřejmě i příběh začíná tam, kde ve druhém dílu skončil. Tedy v jeskyni poblíž zapadlé čínské vesnice.
75

Shenmue 3

Platforma: PC, PlayStation 4
Výrobce: YS Net

  • Příběh
  • Velmi pohodová hratelnost
  • Technicky zastaralá, leč vizuálně velmi atraktivní grafika
  • V podstatě naprosto stejné jako před 20 lety

Herní karta

Tak o jakých snech to tedy je v titulku řeč? Jeden z těch malých je můj: pokračovat v tom parádním příběhu a opět si užít tu zvláštní hratelnost, která se od ostatní produkce odlišovala už před dvaceti lety. A takových nás jistě pár bude. Při pohledu na úvodní prodeje této hry je nás ovšem bohužel skutečně jen nemnoho. A ten velký sen? To je sen hlavního tvůrce Yu Suzukiho dokončit dílo, na němž začal pracovat už tak dávno.

Fotogalerie

Od předchozí věty se pak odvíjí úplně vše. Pro dnešní generaci hráčů bohužel, pro nás letité harcovníky bohudík. Ta hra je totiž opravdu úplně stejná jako první dva díly. Shenmue III jsem měl na seznamu mezi těmi nejočekávanějšími hrami letošního roku, ale v některých momentech jsem si dokonce i sám říkal, že to mohli aspoň trošku posunout ke dnešním standardům. Tak například animace pohybů mohly být dnes jistě už plynulejší a třeba i dialogový systém by taky šlo udělat trošku propracovanější.

Ale zkrátka je potřeba k tomu přistupovat tak, že Yu Suzuki patří k těm největším personám videoherní historie, takže když řekne, že něco bude tak a tak, tak to tak zkrátka bude. Zároveň rozumím tomu, že chtěl, aby ta hra vypadala tak, jak měla vypadat už před mnoha lety, a nenechal si do toho kecat. Což je při dnešních poměrech v herním byznysu už samo o sobě nevídané.

Takže takto: pokud čekáte nějakou prudce inovativní věc, která vám odpálí dekel, jak říkají moji slovenští kamarádi, tak jste na špatné adrese. Shenmue III se ortodoxně drží principů nastolených před dvaceti lety, takže pokud vás nezaujaly nedávné remaky prvních dvou dílů, tak ten třetí to nezmění.

Bojovníky proti šovinismu, maskulinismu a vůbec upozorňujeme, že toto je jen...

Bojovníky proti šovinismu, maskulinismu a vůbec upozorňujeme, že toto je jen nevinný tréninkový sparring.

V této souvislosti je pak na místě poznámka, že pokud přece jen máte nutkání si Shenmue zkusit, pak silně doporučuji začít prvním dílem, protože ten příběh za to zkrátka stojí. Na začátku trojky si sice můžete přehrát filmeček, který vám předchozí události shrne, ale je to spíš jen takové připomenutí, kdovíjak komplexně vás do situace nevtáhne. Ostatně sám jsem u něj místy tápal. Pamatoval jsem si totiž obličeje, ale všechna ta čínská jména mi v tom místy dělala trošku hokej. Navíc je Shenmue jednou z mála značek, kde na sebe jednotlivé díly skutečně navazují.

A to v podstatě absolutně. Když první díl končil odjezdem lodi do Hongkongu, druhý začínal příjezdem této lodi do Hongkongu. Takže když druhý díl končil v jeskyni, tak asi dokážete odhadnout, kde začíná ten třetí.

Když tedy hlavní hrdina Ryo Hazuki a jeho nová kamarádka Shenhua vyjdou z jeskyně, je čas prozkoumat přilehlou vesnici Bailu. Tedy ono by se asi nikomu moc nechtělo prozkoumávat nějakou zapadlou čínskou dědinu, ale jednak se v jeskyni objevila nějaká další vodítka na Ryově cestě za nalezením vraha jeho otce a jednak se zároveň ztratil Shenhuin otec, který v té tajemné jeskyni pracoval jako kameník. Takže místo, aby vše začínalo být jasnější, tak se věci naopak o to více komplikují.

Ve vesnici se odehrává úvodní část, která je sice moc fajn, ale zároveň je to asi nejméně atraktivní lokace, kterými Ryo dosud prošel. Je to zkrátka vesnice. Brzy se však oba hrdinové vydají do města Niaowu, kde už je to jiná divočina. No dobře, je to divočina na poměry dvacet let staré hry. Městečko je totiž docela malé, přestože tedy Shenhua, která v životě nevytáhla paty z rodné vísky, je z něj celá paf.

V „sakristii“ buddhistického chrámu frčí hazard a šéfuje tam tomu kocour.

V „sakristii“ buddhistického chrámu frčí hazard a šéfuje tam tomu kocour.

Zároveň zde funguje jedna z mála divných věcí, nad kterými jsem kroutil hlavou i já coby fanoušek značky Shenmue. Ryo a Shenhua bydlí v hotelu u přístavu, což je na okraji města. Takže když ráno potřebujete jít na druhou stranu města, je to docela daleko. A když v těch končinách něco řešíte delší dobu, tak se docela nachodíte. Zajímalo by mě, jaký to má záměr a proč nemůže být hotel někde uprostřed.

Ale na druhou stranu je to úplně jedno. Shemue III se totiž vyznačuje naprosto pohodovou a klidnou hratelností, až se chce říct, že třeba u štípání dřeva si člověk snad až zarelaxuje. Hra opět pracuje s denním cyklem, takže ráno vstáváte a večer vás to pak samo takříkajíc hodí do pelechu, přestože byste rádi ještě něco zvládli, ale vůbec to nevadí. Však co, zítra je taky den. Osobně jsem si časem odladil takové osobní denní schéma, kdy jsem se ráno věnoval brigádám, abych si vydělal nějaké peníze, přes den jsem splnil jeden až dva úkoly a večery jsem využíval ke gamblingu, kdy jsem zkoušel vyhrát různé předměty do kolekcí.

U toho mě přece jen napadá aspoň jeden posun vpřed: peníze a jejich funkce. Zatímco v prvních dvou dílech byly peníze víceméně k ničemu, respektive nebyly kdovíjak potřeba, ve třetím dílu už je bez nich o něco hůře. Je tu totiž až překvapivě propojený systém sbírání předmětů a odměn. Když totiž nasbíráte kolekci konkrétních předmětů, můžete ji ve frcu vyměnit třeba za léčiva nebo manuály k bojovým technikám. Jenže ty předměty musíte buď najít, získat jako odměnu za vedlejší úkol, vyhrát nebo koupit. Přinejmenším k posledním dvěma činnostem pak peníze potřeba jsou. A nové bojové techniky se hodí i samy o sobě, nemluvě o tom, že jejich tréninkem si zvyšujete sílu a odolnost.

Hra se jmenuje podle tohoto stromu. Jeho význam v celém příběhu zůstává zatím...

Hra se jmenuje podle tohoto stromu. Jeho význam v celém příběhu zůstává zatím nejasný.

Jasně, nezkoušel jsem to projít jen po příběhové lajně a asi by to i šlo, ale tady ty „vedlejší“ činnosti jsou docela zábavné a všechno dohromady to funguje natolik dobře, že mě to k onomu koloběhu peněz a předmětů dost motivovalo. Snažil jsem se zkompletovat co nejvíc kolekcí a získat z toho co nejvíc dalších výhod.

S tím souvisí i zdejší variace na hidden object hry. Někdy musíte prohledat nějaký prostor, abyste našli předmět, který vás posune dál v příběhu. Ale pak můžete hledat ještě Chobu-chana. Je to taková typická japonská postavička, která vypadá jako něco mezi ptákem, pokémonem a knedlíkem a která je někde rafinovaně skryta v každém obchodě, restauraci nebo i v chrámech. Když někde Chobu-chana najdete, dostanete jakousi kartičku příslušného podniku, a když zkompletujete kolekci konkrétních kartiček, zase ji můžete za něco vyměnit. Ale než se mi to podařilo, chytlo mě to hledání natolik, že jsem toho kulatého joudu začal cíleně hledat ve všech budovách. Je to samozřejmě úplná blbost, ale přinejmenším v mém případě strašně návyková.

A když už je řeč o těch budovách, tak jsem si vzpomněl na další mírný pokrok v mezích zákona. Oproti předchozím dílům je jich volně přístupných více a navíc i ve víceméně libovolnou denní dobu. Zároveň je tu od každého typu více podniků, takže když si potřebujete koupit třeba svačinu, tak vždy najdete nějaký stánek relativně poblíž.

Je to jinak, než to vypadá! Toto je jen recepční na hotelu.

Je to jinak, než to vypadá! Toto je jen recepční na hotelu.

Ony svačiny jsou ovšem další věc, kterou jsem moc nepobral. Ryo má samozřejmě omezené zdraví, které zde však funguje spíše jako výdrž. Jde o to, že když celý den trajdá kdesi venku, ubývá mu energie, která se doplňuje tak, že něco sní. Ale jídlo se samozřejmě musí koupit, což úplně nepotěší, protože peníze raději utratíte za jiné kratochvíle. Jenže když energie klesne pod jistou mez, nemůže běhat, což ovšem vlastně není žádný problém. Vzhledem k naprosto pohodové hratelnosti totiž prostě ničemu nevadí, když chodíte pomalu. Tak holt chodíte pomalu. No co už. Ale zase to motivuje k tréninku, kterým se dá výdrž vytáhnout tak, že zvládnete celý den na jedno „nabití“. Občas je potřeba doplnit energii například před nějakým soubojem, ale to se dá řešit tak, že každé ráno na hotelu seberete pár jablek zdarma a uděláte si postupně zásobu. Takže tak jako tak mi tento aspekt připadá zbytečný.

Ale z tohoto úhlu pohledu by se těch zbytečných věcí dalo najít více, nicméně bez nich by to nebylo ono. Mám na mysli řadu různých vedlejších činností, které jsou ovšem docela zábavné. Nikdy by mě třeba nenapadlo, že dobrovolně strávím tolik času rubáním dřeva, které navíc probíhá tisknutím jednoho čudlíku. Ale měl jsem u toho neodbytné nutkání překonávat vlastní rekordy a zároveň se tím vydělají nějaké peníze. Jo, to je fajn. Stejně jako rybaření nebo pro Shenmue tak typická brigáda s vysokozdvižným vozíkem (pochopitelně má číslo 5). Vedle skvělého příběhu tu tak máme i spoustu „blbostí“ okolo, které zcela nenásilně prodlužují herní dobu.

A když už jsem zmínil to jednotlačítkové štípání polen, tak mě napadla ještě třetí věc, která mi moc nevoněla. Tedy ona by mi i voněla, ale moc mi nešla. Jistě, jsou to quick time eventy, u nichž mi přišlo, že jsou od posledně ještě rychlejší, ale třeba je to už věkem. Každopádně jestli se mi za celou hru podařilo něco napoprvé trefil pětkrát, tak je to možná i moc. Ale zase to není žádná nepřekonatelná hrůza. Zkrátka si zapamatujete, co se kdy mačká, a po několika opakováních to v pohodě nabušíte. Občas to může být i trochu otravné, ale je to vyváženo tím, že v rámci QTE dochází k různým vtipným scénkám, takže je nakonec vlastně fajn, když vidíte, co se stane při úspěchu i neúspěchu.

Výdrž se trénuje prostřednictvím minihry.

Výdrž se trénuje prostřednictvím minihry.

Vtipná je vlastně i celá hra, i když tedy v rozumné míře, takže opravdu se u toho člověk neválí celou dobu smíchy. Ale tu máte v recepci v hotelu příšernou babu s natáčkami, jinde si zase věštec postěžuje, že mu vyjde jedna věštba z deseti, a někde jinde vás noblesně setře malé čínské děcko. To je taky moc fajn. Nemluvě tedy o různých figurkách, které jsou srandovní už od pohledu.

Což mi připomíná, že zatímco v prvních dvou dílech šel Ryo pořád dál a potkával nové a nové lidi, ve třetím dílu se už pomalu začínají objevovat někteří staří známí. A tím tedy nemyslím toho malého plešatého skřeta, ten se nepočítá.

Takže abych to nějak shrnul: ano, Shenmue III vykazuje po všech stránkách znaky dvacet let staré hry. Ale ne, rozhodně to není žádný průšvih, naopak. Je to zkrátka trochu jiná hra, ale to byla už před těmi dvaceti lety. A v dnešní době všech těch Fortnitů, Overwatchů a jim podobných je to jedině dobře. A když se to tak vezme, tak pokud hledáte něco, co se soudobé produkci do značné míry vymyká, ale zároveň by to neměla být nějaká indie pozéřina, tak asi není nad čím váhat. Snad jen ještě jedno upozornění: není to úplně akční hra, je to spíše taková řekněme pokročilá adventura. A ne, nemá to multiplayer.

Taková věc se ovšem soudobými měřítky docela těžko hodnotí. Pro mě je to jasná přinejmenším osmička, ale zkuste tuto hru ukázat někomu, kdo je sotva tak starý jako samotná značka Shenmue. Kolik by tomu asi dal? Nevím. A je mi to vlastně naprosto jedno. Zajímají mě totiž úplně jiné otázky. Třeba kdy vyjde čtvrtý díl. A vyjde někdy vůbec? Osobně se upínám k naději, že v již poněkud modernizovanější podobě by se mohl objevit v první vlně her pro PlayStation 5. A když tedy nakonec vyjde, tak bude mít Ryo na tváři pořád tu náplast? Vždyť už to přece musí mít dávno zahojené.

Hodnocení hry

Redakce

75 %

Čtenáři

87 %

Vaše hodnocení

Doposud hodnotilo 52 čtenářů

  • Nejčtenější

Obyvatelé luxusní čtvrti spojili síly, aby ze sousedství vyhnali progamery

E-sportovní tým Houston Outlaws, který soutěží v prestižní lize hry Overwatch, si musí hledat nové tréninkové prostory....

Mladík zkolaboval během hraní, pomohla mu hráčka z druhého konce světa

Dvacetiletá Dia Lathorová z amerického Texasu si během partie v online střílečce povšimla, že má její týmový kolega...

Herní rok 2020? Bude to bomba, pojďte s námi věštit

Napište vaše tři herní predikce pro letošní rok. Může to být cokoliv, co se alespoň trochu týká her. V prosinci se pak...

Zahrajte si kultovní sérii Half-Life zdarma. Máte na to dva měsíce

V rámci propagace chystaného Half-Life: Alyx si na Steamu můžete po dobu dvou měsíců zahrát obě předchozí hry kultovní...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

OBRAZEM: Představujeme nejočekávanější strategické hry letošního roku

Virtuální stratégové budou mít v roce 2020 žně. Chystá se několik pokračování zavedených sérií, remaků, remasterů, ale...

Premium

Do dvou let se ukáže neudržitelnost elektroaut, říká bývalý šéf Škoda Auto

Vadili jsme hlavně značce Volkswagen, když jsme postavili Octavii proti Golfu, říká v rozhovoru pro LN Vratislav...

Premium

Parkování zadarmo díky fíglu. Stačí si připlatit za vlastní espézetku

Češi parkující v centru Prahy na takzvaných modrých zónách zkoušejí fígl, jak nezaplatit za parkovné svého auta ani...

Premium

Proč vyhraje vodík. Vynálezce Tůma má o budoucnosti automobilů jasno

Už před dvaceti lety se projel vodíkovým autem, kterým chtějí Japonci na letošní olympiádě v Tokiu propagovat...

  • Další z rubriky

RECENZE: Might and Magic X je úžasný návrat strojem času o 15 let zpět

Málokdo se dnes odváží vyrukovat s tak hardcore retro titulem, jakým je desáté Might and Magic. Vzpomínky ožívají.

RECENZE: Legenda z roku 1984 nepokračuje. Moderní Karateka je odpad

Původní Karateku naprogramoval v roce 1984 student univerzity Yale Jordan Mechner, který později přivedl na svět herní...

RECENZE: War Thunder je snem všech milovníků vzdušných bitev

War Thunder uspokojí více i méně náročné piloty. A nadchne technickým provedením.

RECENZE: Dex ukazuje budoucnost, v níž bez implantátů nemá cenu žít

Česká hra Dex zasazuje tradiční žánr do ne úplně tradičního prostředí. Mladá dívka s modrými vlasy zachraňuje svět před...

Najdete na iDNES.cz