Shaun White Skateboarding sází na ujetost, ale ta sama skvělou hru nedělá

Ďábel s prknem se přesunul ze sněhu na asfalt. A aby to mělo šťávu, přišel tentokrát s pár opravdu vypečenými nápady.

Shaun White Skateboarding

Shaun White Skateboarding je skateboardová hra, která se snaží prosadit mezi konkurencí hodně neotřelým rámcem, výjimečně nerealistickou jízdou a v neposlední řadě podporou 3D zobrazení.

Se zrzavým sympaťákem jsme zatím měli možnost řádit jen na sněhu, kde také skutečně dosáhl svých největších úspěchů. Do světa videoher se sice zlatým písmem nezapsal, ale ostuda to také nebyla. A vzhledem k tomu, že se skateboardem si též rozumí, není tato hra žádným překvapením.

Překvapením naopak je způsob, jakým se tvůrci snaží v poměrně ztuhlém žánru ukousnout svůj kus tržního koláče. Inovace skateboardových her mají z podstaty věci poměrně úzké mantinely. To si ale Ubisoft rozhodně nemyslí, takže nám servíruje vskutku lehce stravitelný pokrm.

Od úvodního filmečku je jasné, že titul neměl zrovna největší rozpočet, takže nakonec výstřední hra vabank docela dává smysl. Grafika se na čelo technologického pokroku dívá s uctivým odstupem, ale výsledek oči nemučí. Ba místy i mile překvapí. A navrch to pozvedají speciální efekty.

Nacházíme se v anti-utopickém velkoměstě Nová Harmonie, ovládaném zlotřilým Ministerstvem. Všechno je šedivé až černé a temnými ulicemi se potácejí šediví úředníci a obrýlené sekretářky. A Shaun White je zatčen, zbaven prkna a mizí v base, kde si pobude většinu hry. Proto se to po něm celé jmenuje.

Vy jste pak ten nebo ta, kteří ho mají osvobodit. A nejen jeho. Vaším úkolem je osvobodit celé město. To znamená vybarvit ji, přestavět a udělat z šedých mátoh cool týpky. A oním magickým nástrojem, který vám k tomu dopomůže, není pochopitelně nic jiného než vaše prkno na kolečkách.

Osvobození se tu mimochodem říká "ovlivnění" a k ovlivnění různých míst potřebujete různý stupeň umu. To je ošetřeno tak, že se vašimi povedenými triky nabíjí několikastupňový ukazatel a podle toho, kolik dílků máte nabito, tak silnou mocí ovlivňovat disponujete.

Zpočátku je to legrace. I minimální úsilí způsobuje v šedivém světě exploze barev, jimiž ožívá vše v širokém okruhu kolem vás. A kromě toho způsobujete i hmatatelnější změny. Propagandistické rekvizity se mění na stylovou výzdobu, ze země raší rampy a jiné skateparkové stavbičky. Naopak monstrózní budovy Ministerstva se mění například na malý krámek.

Jestliže ale zprvu stačilo poskočit, později potřebujete nabitější ukazatel a to může dát trochu práce. Není ale problém naučit se pár slušně hodnocených triků a ty pak na vhodném místě opakovat tak dlouho, dokud nemáte nabito. Pasivitou se však ukazatel opět vybíjí, takže to chce akci trochu promyslet.

K ovládání prkna využijete časem téměř všech prvků ovladače. Není to ale nic, u čeho byste si zlámali prsty. Výtka tak míří jen k některým momentům výuky. Sice se vám hezky zobrazí, jaká tlačítka na provedení triku potřebujete, ale to, že je k úspěchu musíte stisknout ve velmi specifický okamžik a s chirurgicky přesným odstupem, už musíte zjistit sami.

Přesto si na plynulost hry stěžovat nelze. Zato štědrá porce bizarností bude asi nad síly mnohých. Například už jsme v minulosti viděli grindování po kdečem, ale grindování po NIČEM je opravdu originální tvůrčí přínos. Máte zde opravdu možnost jezdit po vzduchu, přesněji: po mysteriózních kolejích a plochách, které se před vámi budují v prázdnotě.

Takže se třeba rozjedete, naskočíte na příslušně označené zábradlí a to se prodlouží až na střechu vedlejšího domu, či dokonce na vysoký jeřáb. Není výjimkou, že při jízdě vzduchem ještě několikrát zahnete. Obdobně jako koleje fungují i celé plochy a svou dráhu můžete dokonce za jízdy tvarovat analogovou páčkou.

Je to docela legrace, ale asi netřeba dodávat, že to se skateboardingem nemá moc společného. Mimochodem, můžete si zapnout ukazatel rovnováhy, ale udržet rovnováhu analogovou páčkou je tak snadné, že asi tuto pomůcku nevyužijete.

Když rezignujete na realismus a uvěřitelnou fyziku, jezdí se dobře. A když občas uvíznete někde, odkud se na prkně špatně vymotává, můžete vzít skateboard do ruky a přemístit se na příznivější pozici po svých. Pohyb po vlastních je ale tak toporný, že to budete brát až jako krajní možnost.

Aby to celé mělo trochu adrenalin, můžete i přijít o život, což je ztvárněno jak jinak než opět velmi originálně: rozsypete se na hromádku kuliček. Především se vám ale zcela vyprázdní ukazatel stupně vašich schopností, takže ho budete muset zase nabíjet od nuly.

Co ještě hrát se Shaunem

Možná nebude od věci připomenout si předchozí videohry, těžící z popularity zlatého olympijského medailisty.

V roce 2008 se na trhu objevil Shaun White Snowboarding. Prosvištěl PS2, PS3, PSP, NDS, PC, Xboxem 360 i konzolí Wii. Na Wii měl podtitul Road Trip a byl uzpůsoben pro hraní s balanční podložkou. Konverze pro Wii obsahovala vlastní příběhovou linku.

V roce 2009 pak následovala jen vzdáleně příbuzná verze pro iPhone a iPod s podtitulem Origins a rovněž exkluzivní pokračování série pro Wii s podtitulem World Stage.

Ze všech Shaun White her si získaly nejlepší renomé verze pro Wii, především díky autentičtějšímu zážitku s podložkou.

Titul dokonce předstírá charakter hry na hrdiny, ale v praxi prostě za své úspěchy získáváte zkušenostní body, za něž si lze nakoupit nové triky. Těch je na osm desítek, což by mělo stačit i náročným.

Město též nabízí hromadu nepovinných úkolů i obligátní zásobu pokladů na obtížně přístupných místech. Metropole je slušně navržená a dostatečně variabilní, aby vás ji nějakou dobu bavilo prolézat.

Ulice však nejsou volně prostupné, občas nás čeká nahrávací obrazovka. Protože jsme v totalitním státě, autoři nám čekání zpestřují stylovými plakáty. Jistá potíž je jen v tom, že ač jsou tyto i jiné prvky propagandy pohledně ztvárněné, celkový styl nesvobodné metropole je pro svou nejednotnost obtížně uvěřitelný.

Navzdory boji s totalitou je ale vše hozeno do legrace, postavy přehrávají jako klauni a hesla typu GRINDOVÁNÍ ŠKODÍ ZDRAVÍ prokazují atmosféře medvědí službu. Jistě, chápeme, že má jít o nadsázku, ale ve výsledku tu panuje ovzduší, jež není ani tísnivé, ani komediální, ani moderní, ani retro, ani jednoznačně nudné, ani vysloveně přitažlivé. A totéž lze říci o celé hře.

K dispozici je i multiplayer, jak pro dva hráče na rozdělené obrazovce, tak až pro osm po internetu. Můžete si zahrát i za temnou stranu síly a bránit těm hodným oživovat svými prkny svět. Potíž je jen v tom, že příliš mnoho borců ochotných si to rozdat on-line, po světě nebrouzdá.

Nad výsledkem ale nakonec rozhodně nelze zlomit hůl. Shaun White Skateboarding si své příznivce jistě najde. A možná se případnému pokračování podaří doladit zajímavé nápady až k nové harmonii.