RECENZE: Shadow of Mordor je dosud nejlepší hrou ze Středozemě

Pán prstenů je nesmírně silnou značkou. Po úspěchu filmů proto nikoho nepřekvapilo, když se skřeti a rohanští jezdci začali roztahovat i do virtuálních světů. Výsledné hry ovšem nebyly až na výjimky právě přesvědčivé. To se nyní konečně mění.

Šaman Goroth. To jméno mi nedá spát. Ta zjizvená, rozšklebená tlama mě pronásleduje pokaždé, když únavou přivřu oči. V uších mi pořád zvoní ten zlý, nakřáplý hlas, který se znovu a znovu ptá: „Tak co hraničáři, tobě to minule nestačilo?“

Přitom to všechno začalo jako obvykle – v zorném poli se mi objevil další orcký kapitán. Stačilo se na něj zaměřit, vylákat ho od početné posádky tvrze a tam si to s ním pěkně vyřídit jeden na jednoho. To, že má místo přilby rozšklebenou lebku velké šelmy, nebo to, že vládne dalekonosnou kuší, mě nezastrašilo.

Pokročilý model mordorského taxíku.

Lidští otroci se sami nezachrání

Koneckonců už jsem na lopatky složil větší drsňáky. A taky že ano – po krátkém boji skončil šaman Goroth v prachu cesty a já myslel, že už ho nikdy neuvidím. Zapomněl jsem na něj. Jenže pak jsem bojoval s jiným kapitánem a na pomoc mu přispěchal... ON! Sice už bez kostěné přilby a pokrytý jizvami, ale byl to on.

Posmíval se mi a já byl v takovém šoku, že mě Goroth zabil. Síla přízraku mě sice nenechala odejít na druhou stranu, ale skoro to vypadalo, že i Gorotha stráží nějaká mocná síla. Od té doby jsme se znovu střetli pětkrát. Třikrát jsem zemřel já, dvakrát on. Nedělám si iluze o tom, že bych se ho zbavil. Určitě se znovu objeví.

Štvát orky proti sobě ušetří spoustu práce

Orkové s modrou značkou už neposlouchají Saurona, ale Taliona s Celebrimborem.

Tento dlouhý úvod krásně popisuje mé zážitky z hraní a současně přibližuje nejsilnější přednost Middle-Earth: Shadow of Mordor. A to je Nemesis systém. Díky němu má každý hráč svou unikátní orckou hordu, s jinými kapitány a náčelníky, z nichž každý má jiné slabiny a silné stránky.

Každý ork je jiný

A i když většinu z nich v kůži Taliona pobijete a po deseti minutách už si nebudete ani pamatovat jejich jména, můžete zažít něco podobného jako já s Gorothem. A věřte, že pak budete ostatním hráčům vyprávět o tom, jak jste se toho tuhého bastarda snažili zabít a často jste to byli naopak vy, kdo tahal za kratší (a zkrvavený) konec.

Orci si rádi hrají s mrtvolami.

Krvavý střet se blíží

Příběh hry je už bohužel slabší – motiv pomsty je snad nejohranější ze všech a i když je tu ozvláštněn přítomností záhadného ducha, který odmítá nechat hlavního hrdinu zemřít, pořád je to jen pomsta za smrt manželky a syna. I přítomnost oblíbeného Gluma je tu naroubovaná na sílu a působí dojmem, že se jen autoři chtěli zavděčit fanouškům Středozemě.

To naštěstí vyvažuje parádní hratelnost notně podporovaná už zmíněným Nemesis systémem. Kromě hlavních příběhových misí, kterých je přesně dvacet, se totiž může Talion vesele věnovat vedlejším aktivitám, mezi které patří sbírání léčivých bylin, lov divoké zvěře nebo osvobozování lidských otroků z orckých pracek.

Jeden z vůdců orcké hordy.

Párty na orcký způsob.

Krom toho jsou po světě roztroušené desítky artefaktů a ložisek magické elfské měny, za kterou se dají nakupovat upgrady jako je víc šípů v přízračném toulci, větší výdrž hlavního hrdiny nebo možnost vypálit do zbraní runy, které arsenálu přidávají zajímavé pasivní bonusy.

Mapa světa

Zbraně má Talion k dispozici celkem tři: pro přímočaré rubání meč, pro boj na dálku přízračný luk a pro tichou likvidaci orckých hord dýku, která bývala ve šťastnějších dobách mečem Talionova syna. Každá zbraň reprezentuje jiný styl hraní a zároveň tři hlavní slabiny orckých velitelů.

Mečem, ohněm.... i dýkou

Zatímco někteří z nich snadno podlehnou ranám meče, na jiné platí šíp vypálený do hlavy nebo naopak tiché bodnutí mezi žebra. Když bojujete s řadovými orky nebo se slabšími kapitány, můžete bojové styly skoro libovolně kombinovat a nepřátele kuchat, střílet i potichu porcovat.

Mordor je napěchovaný starými artefakty.

Trpaslík-lovec Torvin

Ale jak velitelé orcké armády nabývají na síle, jsou stále odolnější a luk, dýka nebo meč jim nedokážou ublížit. A u těch nejsilnějších pak platí, že jsou imunní vůči dvěma z trojice zbraní. A to už pak není žádná sranda, zvlášť když se snažíte zlikvidovat silného kapitána, dotírá na vás deset jeho poskoků a další vám do zad střílejí šipky z kuše.

Shadow of Mordor je unikátní tím, že vaší smrtí hra nekončí. Prostě se po nějaké době objevíte na jedné z přízračných věží, které fungují jako záchytné body a cestovní stanice. Jenže čas mezitím běží dál a orkové nezahálejí. Někteří z kapitánů tak mohou v mezičase zemřít, jiní naopak povýšit. A odspodu hierarchie se na uvolněná místa tlačí další a další orkové.

Občas hra ukáže i úchvatná panorámata.

Bossovi zbývá pár chvil života.

Je to tak nikdy nekončící boj. Když hrajete opatrně a orcké velitele kosíte jednoho po druhém, po nějaké době už nemáte koho zabíjet. Pokud naopak hrajete neopatrně a často umíráte, orkové, kteří vás zabili, jsou stále silnější a zabít je je tak ještě těžší než napoprvé. Hlavně ze začátku, kdy máte omezený arsenál, je často lepší vzít roha než se snažit porazit tolik orků, že by zaplnili půlku Václaváku.

Na druhou stranu se vyplatí orcké velitele kosit, protože z nich padají runy na vylepšení luku, dýky nebo meče. A co se týká bojového systému, je to jakýsi hybrid mezi posledními hrami s Batmanem a sérií Assassin´s Creed. Talion tak vesele vykrývá nepřátelské útoky, zatímco sám rozdává rány.

Mordor není příjemné místo.

Talion nemá v arsenálu jen meč.

Když vytvoří dostatečně dlouhý řetěz útoků a protiútoků, může použít speciální úder. Tím je ze začátku jen krvavá poprava nebohého protivníka, posléze se repertoár pochopitelně rozroste o hořící šípy nebo plošný záblesk, který nepřátele kolem Taliona krátce omráčí a dezorientuje. Útoky se pochopitelně dají po nasbírání dostatečného množství zkušeností vylepšovat nebo kombinovat.

Ochoč si svého orka

Nezřízená legrace ovšem začne krátce před koncem kampaně, kdy Talion už nemusí oslabené orcké velitele zabíjet, ale může je díky přízraku v sobě ovládnout a pak poštvat proti ostatním orkům. Brzy jsem se přistihl, že se pokouším ovládnout pokud možno všechny a pak náčelníky na vrcholu orcké hierarchie nechat zabít jejich vlastními bodyguardy.

Ve hře se objeví i starý známý Glum.

Tohle jsou věže života, kde se po každé smrti znovu narodíte.

Pokud jde o grafické zpracování a plynulost hry, měly by se ostatní tituly od Shadow of Mordor učit. I když jsem hrál na PC, které se blíží spíš minimálním doporučeným požadavkům než těm optimálním, běžela hra plynule i v největších bitkách a vypadala prostě parádně, takže jsem po dlouhé době neměl nutkání hrabat se v pokročilých nastaveních a zkoušet, kde bych mohl vymáčknout pár procent výkonu navrch.

Ozvučení je rovněž bez chyby, za vypíchnutí stojí především orčtí velitelé, jejichž hlášky se ani po dvaceti hodinách hraní prakticky neopakují a díky Nemesis systému si přesně pamatují, jestli jste od nich při předchozím setkání zbaběle utekli nebo je naopak vyděsili tak, že to byli oni, kdo pelášil pryč.

Výborně zvládnuté je ovládání, které je také lepší než u 95 procent titulů vyvíjených souběžně na PC a konzole. Zatímco většina vývojářů si s myší a klávesnicí hlavu neláme a často jsou volby v menu nebo přímo ve hře opatřené jen tlačítky z gamepadu, v Monolithu vymysleli ovládací schéma, které je jasné a intuitivní.

Middle-Earth: Shadow of Mordor tak nezbývá doporučit nejen fandům knižního světa J. R. R. Tolkiena, ale všem milovníkům her s otevřeným světem. A Nemesis sytém zaručuje, že každé rozehrání je jiné. Co víc chtít?