Seal of Evil - Diablo kung pao

Kvalitních akčních RPG není vůbec mnoho, o to více potěší každý nový přírůstek do tohoto žánru. Seal of Evil rozhodně není špatný a má rozhodně co nabídnout. Například propracovaný příběh okořeněný čínskou mytologií. Více v recenzi!

Prohlásit, že je žánr akčních RPG v poslední době nějak protěžovaný, by bylo čirým bláznovstvím. Ostatně, od vydání velkého Diabla je tato odnož do té doby ryze hardcorových role-playing her trochu neprávem opomíjena. Na druhou stranu se nedá říci, že by se vývojáři nesnažili to nějak změnit, avšak většina z nich se s dobrou moc nepotázala, tudíž z tohoto odvětví pomalu, ale jistě vycouvávají. Nox, Darkstone či Dungeon Siege určitě nebyly špatnými hrami, ba právě naopak, ovšem nedokázaly se vyrovnat famózní diablovské hratelnosti. Minulý rok vyšlo povedené Sacred, které se královi přiblížilo ze všech nejvíce a také Blade and Sword, jež sice okouzlilo jednoho nejmenovaného českého recenzenta, ovšem podle ostatních šlo jen o trochu nadprůměrnou záležitost. Zaujalo však minimálně neotřelým prostředí, jež bylo zasazeno do staré Číny. Ze stejného tematického soudku pocházel před dvěma léty vydaný Prince of Qin od čínských autorů Object Software. Ti si následně střihli ještě strategii Dragon Throne, rovněž mocně čerpající z historie největší země na světě a rovněž největší komunistické bašty dneška. Vypadá to, že se v Objectu své milované domoviny nehodlají vzdát nebo jim to tamní režim ani nedovoluje, ale znovu vydávají rýží protkaný kousek.

Dějová omáčka je opět složená ze dvou vynikajících esencí. Historické reálie jsou s citem promíchány s vymyšlenými, až fantastickými prvky.

My však můžeme být jedině rádi, jelikož titulů zaobírajících se Čínou v jejím nejkrásnějším, starodávném období pořád není dostatek, jaký bychom si přáli a kluci z Objectu si, co se týče vyprávění kvalitního příběhu, udělali dobré jméno již s Prince of Qin, v němž jsme se dozvěděli opravdu zajímavé historické souvislosti, které vypovídaly o odlišné kultuře i mentalitě Číňanů a přesně to zvýšilo atraktivitu hry v evropských zemích, atmosféra byla totiž bezvadná. Na stejnou kartu sází i Seal of Evil, o jehož vývoji jsme neměli ani šajn, o to příjemněji jsme byli překvapeni. Dějová omáčka je opět složená ze dvou vynikajících esencí. Historické reálie jsou s citem promíchány s vymyšlenými, až fantastickými prvky, avšak od klasického fantasy je hra na hony vzdálená. Je velice příjemné dozvídat se prostřednictvím rozhovorů s četnými NPC postavami o poměrech v Číně nějakých dvě stě let před naším letopočtem.

Seal of Evil nás zavádí do období, kdy byla Čína rozpolcena na sedm menších celků, přičemž jeden z nich – Qin, vedený ne až tak černobílým zloduchem Ying Zhengem se rozhodl k sjednocování a samozřejmě, že ne mírumilovnou cestou. První na řadu přišla západní část provincie Baiyue, která to odnesla vyvražděním veškerého zdejšího obyvatelstva. Východní část se musela postavit k zdánlivě beznadějnému odporu. Vedl ji chytrý vojevůdce Lan Xiong a s pomocí čaroděje Chi Huana zaznamenal dílčí úspěchy, avšak za pár let oba umírají. Nikdo však neví, jak k tomu došlo. Naštěstí měl Xiong poněkud akčnější dcerušku Lan Wei, která vzala iniciativu do vlastních rukou a se svým boyfriendem a zvířecím válečníkem Liangem Hu se vydává hledat magické šutry, aby mohla oživit klíčové postavy probíhající války. Nakonec se z toho rozpoutá samozřejmě ještě mnohem obšírnější záležitost, která vám několik desítek hodin určitě zabere.

Jak už z výše uvedeného vyplývá, nebudeme ve stylu Diabla ovládat pouze jednu postavu, ale hned několik. Již na samotném začátku jsou k dispozici dva charaktery a postupem času přibudou další tři šikovné osobnosti v pravém slova smyslu. Na startu si s nimi nepočnete zhola nic, jelikož jejich povolání je pevně dané. Lan Wei je vůbec šikovná holka, a tak, ačkoliv je čarodějka tělem i duší rozesílající především mocná útočná kouzla, umí uštědřit i pár tvrdých ran. Však k podobné práci se více než kdo jiný hodí především válečník s bestiální tváří – Liang Hu, který se nebojí vtrhnout ani do početného klubka nepřátel. Pokud by však přeci jen vyfasoval nějaká nepříjemná zranění, není nic jednoduššího, než ho poslat k Yan Hongovi, což je klerik, na léčení. A vězte, že bolístky budete především v pozdějších fázích hry pofoukávat skutečně často. Krásná Cai Xin klame tělem – určitě byste si ji dokázali představit jako příjemnou mladou společnici s velkými kukadly, ale jen do té doby, než by vám vrazila dýku do zad. Nejde totiž o geishu, nýbrž o chladnokrevnou a lehkými kroky disponující vražedkyni. Fajnový frajer Gal Nie Paladin ovládající umění meče se skrývá v paladinovském brnění a čas od času se vytasí s nějakou tou skupinu podporující aurou.

Oproti síle či moudrosti si zde vylepšujete elementy čínské mytologie. Jde o kov, vodu, dřevo, oheň a zemi.

Velice zajímavý je vývoj postav. Na první pohled vypadá vše při starém – postavy jednoduše získávají zkušenosti a poskakují po úrovních, za což získávají experience bodíky, které je třeba rozdělit do jednotlivých vlastností. A právě zde nastává první změna oproti zavedeným konceptům. Oproti síle či moudrosti si zde vylepšujete elementy čínské mytologie. Jde o kov, vodu, dřevo, oheň a zemi. Důležité je vědět, že se tyto složky buď podporují nebo si naopak odporují, což snižuje jejich účinnost. Tak například oheň si rozumí se dřevem, ovšem s vodou už moc ne. Vzhledem k tomu, že elementy mají fatální vliv i na předměty, lépe řečeno možnost jejich používání, vyplatí se dbát na jejich alchymii a promyslet si vývoj každé postavy. Chytří hráči na tom vydělají, méně prozíraví přesně naopak. Každopádně tento systém musíme pochválit – přestože si zakládá na novém konceptu, funguje překvapivě dobře a promyšleně.

Příběh nabízí celkem velké množství všemožných questů, které jsou občas i slušně variabilní a neokoukané. Trochu však zamrzí jejich, mírně řečeno, obtížný management, jehož problém spočívá především v zónovém rozkouskování hry. Zón je poměrně hodně a pokud z jedné z nich vstoupíte do druhé s dosud nesplněným questem, můžete se s šancí na jeho úspěšné dokončení rozloučit, jelikož prostě zmizí. Mnozí se dozajista vyřádí při vytváření nebo vylepšování předmětů. Hra jich i tak nabízí dostatek, ovšem pokud budete chtít, tak si je můžete prostřednictvím speciálních esencí hezky opepřit. Jde o podobný systém jako v Diablu 2, kdy se snažíte nalézt unikátní artefakty, což vás žene neustále kupředu.

Seal of Evil je akční RPG a jako takové si zakládá na soubojích s četnými typy nepřátel , jež svými kreacemi mnohdy překvapí. Zdánlivě jde o kopii Diabla, kdy přiběhnete monstru, nakliknete ho jednou z postav a ta ho začne systematicky porcovat, ovšem tato představa vám vydrží jen do doby, než naleznete tlačítko pro pauzu. To se v úvodních zónách zdá být naprosto zbytečným, avšak jak se budete prokousávat dál a dál, začne výrazně přituhovat a ještě budete rádi, že s sebou máte hnedle pět rozdílných postav, jež se mohou povedeně podporovat a pro jejich koordinaci je občasné zastavení hry nutné. Zbývá jen dodat, že vlastního boje se mohou zúčastnit pouze tři postavy, zbylé dvě jen přihlížejí. Složení akční grupy si však nesmíte měnit při soubojích, ale jen a pouze mimo ně. Musíme přiznat, že kvalita bojů není kdovíjaká a mohly by být rozhodně provedeny záživnější formou, takhle jsou trochu rozvláčné, ovšem viděli jsme i horší, tudíž ty zdejší spadají do průměru. Umělá inteligence vlastních postav, když přímo ovládáte jen jednu z nich, není vůbec špatná, dokáží vás následovat a dokonce se o sebe v boji do jisté míry postarají. Horší to je s nepřáteli, kteří moc AI nepobrali, na druhou stranu jich je alespoň hodně a někteří jsou i docela silní.

Zdánlivě jde o kopii Diabla, kdy přiběhnete monstru, nakliknete ho jednou z postav a ta ho začne systematicky porcovat, ovšem tato představa vám vydrží jen do doby, než naleznete tlačítko pro pauzu.

Grafika se pořád drží zaběhnuté ptačí perspektivy a abychom byli upřímní, působí tak trochu archaicky, občas však překvapí hezky vytvořeným prostředím. Kvalita efektů je střídavá, ale povětšinou si z ní na zadek nesednete. Rovněž animace postav mohla být vyřešena lépe. Ani tak trochu nevýrazná hudba a monotónní zvuky nemají čím ohromit, ovšem o technickém zpracování Seal of Evil určitě není.

Verdikt: Mnohem důležitější je, že nenabízí vůbec špatnou hratelnost, ačkoliv souboji se kdovíjak chlubit nemůže, podpořenou velice kvalitním, i když občas možná trochu nepřehledným, příběhem a originálním rozvojem postav. Fandové akčních RPG a čínské mytologie touto hrou nemohou nic zkazit.