Scarlet Deer Inn je už dlouhé roky považován za jeden z těch opravdu zajímavých českých herních projektů. Hra se totiž už v roce 2023 stala virálním hitem sociálních sítí. „Ahoj, dělám hru, ve které mají všechny postavy vyšívané animace,“ napsala tehdy autorka Eva Navrátilová na svůj soukromý účet a připojila jedenáctisekundové video s ukázkou ze hry. Ta rázem obdržela přes 200 tisíc lajků a přes 25 milionů zobrazení. Sdílely ji i takové legendy herního průmyslu jako Jordan Mechner nebo Josh Sawyer.
Za hrou Scarlet Deer Inn stojí studio Attu Games, které znáte jako autory metroidvanie Feudal Alloy z roku 2019. Jde především o manžele Navrátilovi, kteří jsou jádrem týmu, ovšem ke hře si pozvali pomoc, jako například fantasy folkovou kapelu Strigoň, která má na starost herní soundtrack s tradičními hudebními nástroji. Ten je mimochodem jednou ze silných stránek tohoto počinu.
Scarlet Deer Inn každopádně už od prvopočátků stavěl na originálním přístupu k herní animaci. Ta je totiž složena z ručně vyšívaných obrazců. Hra už na první pohled působí velice osobitě a rozhodně se nedá jí upřít to, že se autoři opravdu snažili, abyste si jejich novinku s žádnou jinou hrou nespletli.
Animace vás už na první pohled o své vyšívanosti přesvědčí, nicméně je to něco, čím se budete kochat hlavně prvních pár minut hry. A nakonec vás možná napadne, zda by se vyšívaný ráz hry nedal vyrobit i pomocí nějakého šikovného grafického filtru. Teď samozřejmě nechci shazovat úsilí autorů, naopak jim patří plný respekt, že do něčeho takového šli.
Hra vypráví příběh Elišky, majitelky vesnického hostince, a jejích dvou malých dětí. Zkraje skoro působí jako historická hra, něco jako český Pentiment, nicméně příběh nabere už v úvodu docela nečekaně temný zvrat. Děti někdo unesl do katakomb pod vesnicí a Eliška je musí zachránit. Pozorní hráči v příběhu Scarlet Deer Inn najdou i motivy z Erbenovy Kytice.
Ačkoli se může zprvu zdát, že jde o běžnou adventuru, ve výsledku je Scarlet Deer Inn spíš plošinovkou s prvky akce a puzzlů. Eliška sice nejprve jen chodí po vesnici a rozmlouvá se sousedy, ale v katakombách už umí i skákat, a dokonce zasazovat údery svou pochodní. Nečekejte sice propracované souboje, mlácení je zde spíš na rozbíjení překážek a sem tam na zahnání otravných červů, ale i tak je to něco, co jsem vlastně od hry vůbec nečekal.
Jádro hratelnosti je vedle onoho obyčejného chození po vesnici především v nošení zapálené pochodně v katakombách a hlídání, aby nevyhasla. Jinak vás totiž rychle sežerou nestvůry ve tmě. To se projevuje neustálým úprkem vpřed za dalším košem s uhlíky nebo vyhaslou pochodní, jejímž zapálením aktivujete pomyslný záchytný bod, kam na vás nestvůry nemohou.
Je to herní prvek, který však autoři možná až příliš nadužívají. To samé se dá říct také o běhacích sekvencích, kdy Eliška musí závodit s utíkajícím skřítkem. Jde o další repetitivní prvek, který je navíc podtržený faktem, že veškeré podobné sekvence je třeba zvládnout na jeden pokus, každá chyba vás totiž trestá návratem na začátek.
Herní mapa sice není moc velká, nicméně i tak se vám nejspíš často povede se na ní ztratit, protože veškeré úkoly jsou pojaté pravým „retro stylem“, kdy si zkrátka všechno musíte najít sami, protože ve hře neexistuje žádná mapa ani seznam úkolů. Tedy ne že by jich ve hře bylo přehnaně hodně. Horší je to pak ještě v katakombách, kde se v některých momentech dá opravdu pekelně zabloudit. Zde je nutné se soustředit na cestu a dělat si mentální mapu, kde už jste byli a kudy musíte jít dál.
Připomínku mám i k obtížnosti hry, která se většinu času pohybuje mezi „walking simulatorem“ a běžnou skákačkou; na konci hry na vás však čeká jeden moment, který mě nechal zavzpomínat si i na některé pasáže z her, jako je třeba Hollow Knight nebo Ori. A to možná některé hráče, kteří nevyhledávají výzvy, může trochu překvapit.
Hra mi zabrala asi třia půl hodiny, což je tak akorát dlouhá doba na to, aby se některé repetitivní prvky nestaly vyloženě otravnými a příběh nebylo nutné zbytečně natahovat.
I přes několik připomínek se nedá říct, že bych se Scarlet Deer Inn byl nespokojený. Naopak jsem si hru celkem užil, oceňují především atmosféru slovanské pohádky, různé vesnické stereotypy (upovídaná stará sousedka, nezbedné děti apod.) a celkově takový ten domácí, familiární humor. Grafika hry je parádní, hudba jakbysmet a příběh se rovněž dá označit jako povedený. A za vyšívání modelů ve hře Attu Games patří ohromné uznání.
