Finské studio Housemarque už má za sebou opravdu hromadu zkušeností s akčními hrami. Výrazněji se do herní historie zapsalo až poté, co se zařadilo do skupiny studií PlayStationu a začalo produkovat exkluzivní tituly. Prvním byl Returnal z roku 2021, na který si jistě pamatují hráči na PlayStationu 5 jako na jednu z prvních exkluzivit v nabídce této konzole. Právě tady nastavili autoři směr, kterého se drží i u novinky Saros, na které pracovali celých pět let od vydání Returnalu.
Základní stavební kámen Saros je úplně stejný jako u Returnalu. Jde o akční roguelike, ve kterém se na mimozemské planetě probojováváte v sérii za sebe náhodně poskládaných lokací jednotlivými levely a snažíte se dostat co nejdál, přičemž každá smrt vás pošle zpátky na začátek a herní mapy se vygenerují znovu v odlišné podobě.
Pokud jste tedy hráli Returnal, bude vám Saros působit hodně povědomě. A to nemyslím jen onu roguelike mechaniku a sci-fi prostředí, ale celkově hratelnost, která opět hodně trénuje vaše reflexy, když neustále kličkujete mezi střelami nepřátel, sbíráte náhodně rozmístěné zbraně a modifikátory vašich vlastností a spousta pokusů končí u pekelně těžkých bossů, kteří mají často mnoho různých fází.
Zároveň musím ale připustit, že v mnoha ohledech autoři ustoupili v nárocích na hráčské dovednosti a nehází vám už tolik klacků pod nohy jako v Returnalu. Je tu třeba nová mechanika, která vám pomůže blokovat střely nepřátel, nebo je dokonce i vracet zpět jejich směrem. Daleko víc zbraní teď umí mířit i za vás, hrdina má „ultimátní schopnost“ (jako postavy z online her), která dává ohromné poškození, a co je hlavní, je tu spousta možností, jak si hlavního hrdinu permanentně vylepšit, a dokonce i úprava herní obtížnosti.
Ve hře ze zabitých robotů a příšer vypadává měna, kterou už sice nemůžete utrácet mimo vaši základnu, ale pak ji všechnu můžete v klidu spotřebovat na vylepšení jednoho ze tří hlavních atributů (Resilience, Command a Drive), které vám pak ve hře zlepšují životy, útok a generují víc odměn. Každý pokus může být tedy o něco lehčí, pokud vždy tu a tam nakoupíte pár bodů k základním vlastnostem navíc.
A pak je tu i úprava obtížnosti, která je však vždy stylem „něco za něco“. Funguje to jednoduchým systémem protiváhy, například pokud chcete, aby váš hrdina vydržel víc zásahů (dva body na misce vah doleva), musíte si aktivovat třeba postih v podobě většího procenta peněz (tři body v misce vah doprava), které vám hra po neúspěšném pokusu sebere. Zmíněné body musíte pak balancovat v limitu okolo středu ukazatele, viz obrázek níže.
Hru si můžete cíleně i udělat těžší s tím, že odměny jsou pak o to lepší, nebo naopak se nechat pořádně trestat na kvalitě získaných předmětů a peněz na úkor toho, že hlavní hrdina bude mít sílu a životy jako na pomyslném jednoduchém stupni obtížnosti.
Pokud vám přišel Returnal až frustrující, pak věřte, že Saros si jde nastavit na obtížnost přesně takovou, jaká vám vyhovuje. Což se mi osobně líbilo, s Returnalem jsem před lety právě co do obtížnosti hodně narazil, kdežto Saros má něco pro všechny hráče.
Herní prostředí mi navíc přišla o něco rozmanitější než u Returnalu, navíc zde s novinkou v podobě aktivace „zatmění slunce“, což je vždy bod na mapě, který přidá na obtížnosti nepřátel a nabídne lepší odměny k nalezení. Někdy se můžete tomuto bodu vyhnout a pokračovat bez jeho aktivace, jenže dřív nebo později vás k tomu hra stejně donutí, především proto, že vám v cestě stojí bariéra, kterou strhnete právě oním zatměním slunce.
I nepřátel bylo pocitově víc než v Returnalu a v kombinaci s rozmanitou nabídkou zbraní (pušky, brokovnice, vrhače disků a další) a jejich alternativních verzí jsem se prakticky nikdy nenudil. Hra za sebe vyskládá hned devět různých úrovní, mnoho zajímavých bossů a minibossů a sem tam i nějakou tu hádanku, kterou musíte řešit buď rychlostí a obratnost, nebo přesnou střelbou.
Potud je Saros opravdu skvělá hra, která mi oproti Returnalu sedla o dost víc. Tedy až na jeden, poměrně zásadní aspekt: příběh. V něm má Returnal se svým až přehnaně kryptickým stylem vyprávění stále navrch, zatímco u Saros mám pocit, že se autoři vydali trochu nesprávným směrem.
V Saros sledujete osud vesmírného kolonisty Arjuna, který dorazil na planetu Carcosa s cílem zjistit, co se stalo se zdejší kolonií, se kterou lidstvo ztratilo spojení. Housemarque tentokrát vyměnilo kryptické náznaky za víc přímočaré vyprávění. Máte tu dokonce základnu, ve které můžete promlouvat se zbytkem členů vaší výpravy, případně s hlavním palubním počítačem.
Hlavní problém příběhu vidím v tom, že tu chybí nějaké zásadnější zvraty, respektive takové, na kterých by vám záleželo nebo by vás šokovaly. Točí se totiž jednak okolo přeživších členů vaší i předchozích posádek, mezi kterými však v podstatě nenajdete jedinou zajímavou nebo jinak poutavou postavu.
Upřímně mě vlastně celý element herní základny vůbec nebavil, což je celkem překvapivá věc, jelikož jinak příležitosti si mezi akčními pasážemi oddychnout vítám. Ani náhodou nečekejte takovou parádu, jako je vaše vesmírná loď v Mass Effectu nebo kemp v Red Dead Redemption 2, Saros je v tomto ohledu vyloženě slabý. Oproti tomu mi vlastně bylo i milejší se v Returnalu probudit vždy rovnou na startu levelu a vyrazit do boje.
A tak když jsem se v Saros dostal až k závěrečným titulkům, což mi zabralo zhruba 15 hodin, byl jsem opravdu nadšený z hratelnosti, která mě ani na moment nepřestala bavit, stejně tak ze skvělé a detailní grafiky různých lokalit cizí planety. Ovšem po stránce příběhu zbylo jen jakési prázdno, že ve mně nevyvolal prakticky žádné emoce a na herních postavách mi vlastně skoro nezáleželo. A skoro jsem si až posteskl nad tím, že kdyby hra dávkovala děj stejně jako Returnal, tedy víc v náznacích, případně krátkých odbočkách při cestě herním světem, bylo by to tak lepší.
Zbývá už jen dodat, že jsem Saros hrál na PlayStationu 5 Pro, kde se hra hýbala naprosto plynule a obraz byl krásně detailní. Nezaznamenal jsem žádné technické chyby, v tomto ohledu je zkrátka jasně poznat, že jde o ryzí exkluzivitu, kterou autoři ladili pouze na dvě varianty konzole PlayStation 5.
Saros je tak ve výsledku povedená akce, u které uděláte dobře, pokud u příběhu spíš „vypnete“ a budete se soustředit na to, o co zde jde především, tedy opravdu vyladěnou hru v náhodně generovaných prostředích se spoustou možností, jak se s nepřáteli vypořádat, a ještě víc možnostmi stylu boje a vylepšovaní hlavního hrdiny. Pak Saros může být jeden z vašich hlavních herních zážitků roku. Co do kvality scénáře se ale jistě najdou vhodnější adepti.
