Rollercoaster Tycoon 3 - skvělý lunapark

Chcete vědět, jak se povedlo pokračování jednoho z nejlepších tycoonů všech dob? Hraje se pořád tak dobře, i když už je vyvedené v technicky dokonalém 3D? Všechny otázky vám obšírně zodpovíme v recenzi.

Rollercoaster Tycoon patří jednoznačně mezi nejlepší hry svého žánru a směle se dá přiřadit ke klenotům celé herní scény. Právě on v roce 1999 milionovými prodeji způsobil renesanci tycoonů, která se sice s postupem času zvrtla v naprosté zahlcení trhu příšernými braky, jež si lidé kupovali jen kvůli tomu, že měly v názvu ono kouzelné slůvko. Popravdě, ani druhý díl Rollercoaster Tycoona (dále jen RCT) a poměrně velké množství jeho datadisků nás z důvodů nevelkých změn kdovíjak nenadchlo a právě on symbolizoval i opětovný úpadek tycoonů. Dnes po nich zase neštěkne ani pes, tudíž bylo třeba znovu všechno nastartovat a pokusy tu máme hned dva. Chris Sawyer se vzdal prací na svém dítku RCT a nedávno vydal pokračování dalšího svého kultovního díla. Locomotion, přestože vyloženě nepropadlo, však Transport Tycoona podle většiny recenzentů nepřekonává, tudíž zbývá již jen třetí pokračování RCT, které Sawyer po pečlivé rozvaze svěřil do pozlacených rukou Davida Brabena. Kdo hádá, že je to ten muž, co stojí za vznikem nesmrtelné Elite, je na správné stopě.

Frontier Developments

Společnost Frontier Developments byla založena roku 1994, ovšem nejslavnější projekty, které s ní pojí jméno Davida Brabena, byly vytvořeny ještě před tímto datem. Ještě na univerzitě napsal Braben společně s parťákem Ianem Bellem hru Elite, která je mnohými dodnes považována za jednu z nejlepších a nejpřelomovějších her všech dob. Na své konto si také připsala množství prvenství – například to byla první 3D hra na domácích počítačích a premiéru si v ní odbylo i ukládání pozic. Hry Zarch a Virus byly vytvořeny na konci osmdesátých let. Ač dnes nejsou příliš známé, ve své době rozhodně uspěly a získaly množství ocenění. Následovalo vydání pokračování Elite, které se jmenovalo Frontier a opět se zarylo hodně hluboko do hráčských srdcí. Velmi kvalitní bylo i další pokračování ságy nazvané First Encounters, které dosud celou sérii uzavírá. Braben se totiž nepohodl s Bellem a na dlouhou dobu nastalo tvůrčí ticho, které si Braben společně s týmem Frontier vyplnil vynikajícím titulem V2000, který vyšel v roce 1998 a byl oceněn mnoha kritiky. Pokračování této hry – Infestation si již takové ovace nezískalo a až doteď šlo o poslední projekt Frontieru. Fanoušky Elite jistě navnadím tak trochu veřejným tajemstvím – na Elite IV se totiž údajně již pracuje.

Hra nás , jak je jejím dobrým zvykem, staví do role svrchovaného majitele zábavního parku, o nějž je třeba s maximálním nasazením pečovat, tedy pokud to chcete někam dotáhnout a neskončit jako poslední dobou spousta herních firem – v červených číslech a bankrotem. Tedy v mínusu zpočátku budete poměrně často, jelikož pro efektní rozjetí vašeho podniku je třeba a dokonce je to i příhodné, si půjčit peníze od banky. Ostatně čím více toho hned zkraje rozjedete, tím rychleji začnete vydělávat skutečně velké peníze a návštěvníci se jen pohrnou. To nastane samozřejmě jen v ideálním případě, kdy máte dobře rozjetý výzkum, poněvadž na startu můžete postavit tak možná nějaké ty houpačky, ale o propracovaných horských drahách si necháte jen zdát. Do výzkumu jsou sice tentokrát v relaci s jinými položkami věnovány hodně směšné částky (je možné je samozřejmě zvýšit, ale nad určitou hranicí to stejně nemá valný efekt), ale děje se za ně poměrně hodně. Navíc si ještě určíte poměr, v jakém mají být ta která odvětví upřednostňována.

Chris Sawyer

Přestože jméno Chrise Sawyera není možná tak známé jako například to Petera Molyneauxe či Johna Carmacka, dokázal toho tento Skot dost možná ještě více, než tyto veřejně glorifikované osoby herního businessu. Začínal na osmibitech, kdy pomáhal svému kamarádovi s hrami jako Virus či právě s portací Elite na PC. Jeho zřejmě prvním větším úspěchem se v roce 1995 stal Transport Tycoon s naprosto návykovou hratelností. Jistě byste i dnes našli spoustu fanatiků, kteří tuto modlu uchovávají na svém harddisku ještě dnes a čas od času se k ní rádi vrací. Jistě stojí za zmínku, že tento titul vytvořil zcela sám, bez jakékoliv pomoci, což ostatně platí i o Rollercoaster Tycoon, který z něj udělal pohádkového boháče, jelikož se prodával skutečně jako po másle. Vedle toho, že dělal konzultanta u RCT 3, vytvořil nedávno i pokračování TT nazvané Locomotion. Slávu předchůdce se mu však překonat nepodařilo, přesto však nejde o žádnou prohru. Jsme velice zvědaví na to, čeho se z rukou tohoto génia dočkáme příště.

Další podmínkou je efektně i efektivně pracující personál, o který je třeba se dobře starat, aby se za vyplacené peníze jen prachsprostě neválel. Inspektora parku dostanete hned od počátku a jde o jakousi novou fiktivní figurku, jíž ve hře neuvidíte, ale která plní roli pomocníka v tom, že na požádání prozradí, kdo z podřízených pilně pracuje a kdo se opřen o lopatu fláká. Čtyři klasické sorty pracantů – čističi, technici, baviči i sekuriťáci mají sice svojí AI, která je má vést k samostatné práci, jíž tak zhruba v polovině případů i vykonávají, ovšem o optimální situaci se zrovna mluvit nedá. Především u uklízečů byste si měli dát tu práci s nastavením obchůzek, protože špína se v neudržovaných částech parku kupí neuvěřitelně rychle. Nejenže jsou pak návštěvníci pozvracenými stezkami znechuceni, ale k přeplněným odpadkovým košům se slétává hmyz a dokonce i ptáci, kteří dále škodí. Intenzivně uklízet se vyplatí především u atrakcí, kde se tak nějak předpokládá, že je žaludky mnohých nešťastníků nezkousnou. Musíte počítat i s tím, že lidi jsou odjakživa prasata a místo aby popošli pár metrů, tak papír od právě zakoupeného jídla pohodí bez ladu a skladu na zem. V případě, že se rozbije některá z drah, můžete několika málo kliky přivolat instalatéra, aby poruchu odstranil. Mnohem lepší ovšem je, když u každé atrakce nastavíte periodu, po níž má být kontrolována. V takovém případě, zvláště ve velkých parcích, ale musíte mít opravdu hodně pracantů. Baviče není od věci stavět do větších front, z nichž mají lidé strach a nechce se jim je vystát.

Musíte počítat i s tím, že lidi jsou odjakživa prasata a místo aby popošli pár metrů, tak papír od právě zakoupeného jídla pohodí bez ladu a skladu na zem.

Je samozřejmě třeba se starat o blaho návštěvníků. Hodně jejich pocitů můžete vyčíst ze samotných obličejů, ale pro podrobnější statistiky je třeba na ně kliknout. Pak se dozvíte opravdu vše, co potřebujete a můžete tak přizpůsobit park většinovým potřebám lidiček. Herní interface se od minulých dílů poměrně razantně přeměnil. Zda k lepšímu či horšímu, těžko říct, spíš bych řekl, že je pořád stejně přehledný, samozřejmě pokud již víte kam kliknout. Jestliže jste předchozí díly nehráli, asi nebudete zpočátku vědět, k čemu všechny ty nabídky jsou, ovšem postupně se je všechny bez problémů naučíte.

Coaster Cam

Jednou z největších novinek, bez níž by se hra sice lehce obešla, ale s níž je také mnohem kvalitnější, není nic jiného něž Coaster Cam. Tato serepetička vás, zjednodušeně řečeno, posadí do jakékoliv atrakce ve vašem parku a ukáže vám, jaké pocity v lidech vyvolává. Přepnete se prostě do pohledu první osoby a z vlastních očí sjíždíte například pracně vybudovanou horskou dráhu, což je obzvláštní slast, když vidíte, jaký skvost vaše zlaté ručičky vybudovaly. Coastar Cam má velice jednoduché rozhraní a na sedadlo jakékoliv atrakce se propracujete několika kliky. Pak se můžete ještě rozhlížet, přepínat kamery či přeskakovat z vozíku do vozíku. Atmosféru dokreslují spolucestující, kteří řvou jak na lesy a mnohdy se také (ne)pěkně tváří. Obdoba Coaster Camu byla zpracována již v Theme Park World a sklidila zde veliký úspěch a nejinak tomu bude zřejmě i u RCT 3, protože hra umí skutečně dobře nasimulovat rychlost a pokud by na vás ještě působily různé fyzikální síly, jako v reálu, byla by iluze úplně dokonalá.

V RCT 3 je hned několik herních možností. Jako první bych každému doporučil projet si velice obsáhlý tutorial. Nemalý čas, který jeho průchodu věnujete se vám ve hře posléze vrátí, protože nebudete již muset řešit detaily, jichž je mimochodem spousta, jak se dělá tohle a jak zase tamto. Každý tréninkový krok je sice obšírně komentován a pokud budete chtít číst skutečně všechno, asi se za chvíli skutečně začnete nudit, ale aspoň můžete myslet na lepší chvilky, které záhy přijdou ruku v ruce s kampaní. Ta čítá osmnáct scénářů, což je o něco méně, než v předchůdcích, na druhou stranu se mi však zdají notně propracovanější. Tak například co se týče obtížnosti – tu si nijak nevolíte, ale přistupujete k ní zcela volně. Na začátku scénáře vám hra zadá, co je třeba udělat pro dosažení toho kterého statutu. Pro dokončení úrovně na nejnižší obtížnost, což pro otevření dalších misí bohatě stačí, musíte například přilákat 400 lidí do určitého časového období. Na druhý stupeň je to už o dvě stě více. A pro třetí budete lákat celých 800 potenciálních návštěvníků. Volba je tak jen na vás a můžete ji provést za chodu. V případě, že vám vše půjde pěkně od ruky a park vám přiroste k srdci, není nic lepšího, než pokořovat vyšší cíle.

Ty naštěstí nejsou pokaždé stejné a dá se tak dokonce mluvit o příjemné variabilitě, a to již co do právě zpracovávaného parku. Občas dostanete na oko solidně rozpracovaný areál, který se však až po uši topí v dluzích a navíc mu ne zrovna ideálně funguje infrastruktura, takže se vše rozbíjí. Na vás tak je uvést věci do pořádku, začít vydělávat a splatit půjčku. Jindy jste zase vrženi v podstatě na zelenou louku a je jen na vás, co si počnete. Parky se občas hned od počátku liší typově. Někdy jde spíše o „kolotočový“ a turistický druh, kde se prochází zamilované páry či rodinky s dětmi a občas hupsnou na nějakou tu odlehčenou atrakci. Jindy jde zase o férový hardcore styl s obřími horskými dráhami a jim podobnými dryáky. Nastíněné formy se ve většině případů rozhodně vyplatí držet. Úkolů je v jednotlivých scénářích většinou více a ještě narazíte například na nutnost vybudování nějakých extra drahých atrakcí, zvýšení celkové hodnoty parku atd. Menší zajímavostí budiž občasná návštěva vašeho parku některou ze známých osobností. Jména sice nemají pravá, ovšem z překroucenin bezpečně poznáte o koho jde. Tyto celebrity však nemají jen za úkol pobavit, ale pokud se jim váš park líbí, ovlivní to hodně i řadové návštěvníky. V zásadě jde o nejlepší formu reklamy, kterou si jinak musíte draze platit. Na druhou stranu, jestliže VIPčka spokojena nejsou, máte velký problém, který je třeba co nejrychleji vyřešit. Obecně potřebují všechny scénáře svůj čas a za něj se dají dohrát s prstem v nose.

Pokud si myslíte, že po dokončení kampaně, které samo o sobě pěkných pár hodin zabere, nemá RCT 3 již co nabídnout, jste na velkém omylu. Dalo by se dokonce říci, že ta pravá zábava teprve začíná! A to v SandBox modu, tedy absolutně volné hře, která není ničím omezená, ani financemi. Zde si tak můžete dělat, co se vám zlíbí a věřte, že někteří jedinci zde vydrží desítky, možná rovnou i stovky hodin, protože Rollercoaster Tycoon 3 je hrou neuvěřitelně návykovou a neustále nutí k novému zvelebování vašeho parku. A až ho dovedete k dokonalosti, pustíte si nové prostředí a budete svůj sen formovat zcela jinou cestou. Nechybí ani editor scénářů, o něž se pak můžete podělit s přáteli. Smysl však tak trochu postrádá editor drah, který je v podstatě přítomný i za samotného hraní.

V Sandbox modu si tak můžete dělat, co se vám zlíbí a věřte, že někteří jedinci zde vydrží desítky, možná rovnou i stovky hodin, protože Rollercoaster Tycoon 3 je hrou neuvěřitelně návykovou a neustále nutí k novému zvelebování vašeho parku.

A jde také o jednu z nejlepších věcí, které dokáží zabavit na hodně dlouhou dobu, byť je třeba si na ovládací rozhraní ve 3D nějakou tu chvíli zvykat. Typů atrakcí je opravdu velká spousta a z nich si ještě můžete vybírat již nadesignované, jichž je ještě mnohonásobně více. Každý druh má svoji vlastní složku a právě do ní si ukládáte vlastní dráhu, tedy pokud za to stojí, jelikož nepříliš povedených pokusů budete mít na kontě asi taky spoustu. O to větší radost pak ale máte z opravdu povedeného skvostu. Při stavbě máte skutečně velkou volnost a i když je výstavba občas trochu kostrbatá, za chvíli se v tom množství jak elementárních, tak i podstatně složitějších, součástek vyznáte. Asi si trochu zazápasíte s kamerou, zvláště pak při složitějších kreacích, kdy ji budete všelijak natáčet, abyste viděli tu kterou rovinu, ale to je prostě daň za pěkné zpracování. Jestliže ozkoušíte funkci automatického dokončení trati, jistě mi dáte za pravdu, že nejde o nic zázračného. Byla by to pěkná pomůcka, kdyby například dokázala dostavět dráhu v předchozím duchu, ale většinou se nezmůže na víc, než obyčejné rovné spojení a i jeho vypočítávání trvá mnohdy pěkně dlouho. Jaká je však odměna, když už se vám po lopotném snažení povede postavit úchvatná dráha? No přeci Coaster Cam, o níž se více dočtete v infoboxu.

Abyste dokázali postavit slušně navštěvovaný park, je třeba mu vštěpit nějaký jednotný styl – například divokého západu, sci-fi či středověku. Nevyplatí se však tyto míchat, nepěkné kombinace více odpuzují, než co jiného. Velký důraz je ve hře kladen i na ohňostroje. Ty si můžete sestavit z mnoha rozličných součástek, jimž jde navíc nastavit čas výbuchu. Ve hře se střídá den a noc, sice trochu častěji, než by možná bylo zdrávo, ale především na tmavém pozadí vypadají ohňostroje skvěle. Příjemným zpestřením jsou jakési simulátory zděšení či katastrof. Ve vodě jde například o žraloka, kterého postavíte u nějaké vodní dráhy, nastavíte mu spínač a on se po jeho překročení vozítkem na atrakci spustí, čímž v lidech vyvolá zděšení. Podobně si lze hrát třeba s T-Rexem nebo s těžební věží, která efektně vybouchne.

Zatímco z větší dálky vypadá vše na výbornou, se zoomem již vyplynou na povrch menší nedostatky, především v oblasti modelů lidí, jejichž polygony se dají spočítat na jednom prstu jedné ruky.

Grafika se, jak jste si z okolních obrázků jistě všimli, přesunula do 3D prostoru a rozhodně tím neztratila onu kouzelnost předchozích dílů, s jejichž 2D izometrickou grafikou by hra dnes již nejspíš neobstála. S naprosto volnou kamerou si můžete dělat úplně všechno a stupeň přiblížení i oddálení je až neuvěřitelný. Zatímco z větší dálky vypadá vše na výbornou, se zoomem již vyplynou na povrch menší nedostatky, především v oblasti modelů lidí, jejichž polygony se dají spočítat na jednom prstu jedné ruky. Je to však logické – lidí jsou v parku stovky, ve světlejších chvílích i tisíce a kdyby je všechny měly naše počítače vykreslovat ve vysokých detailech, asi by se hodně moc zapotily. Stejně většinu času budeme kroužit hodně vysoko nad parkem, takže není třeba se kdovíjak zlobit, zvláště, když nám do rytmu hraje tak pěkná hudba a všechno moc hezky zvučí.

Rollercoaster Tycoon 3 je tak jasnou sázkou na jistotu pro všechny, kdož holdují budovatelským strategiím a naprostou povinností pro fanoušky této série. Koncepčně nepřináší mnoho nového, což ani nikdo nečekal, přesto je však vylepšená po všech možných stránkách, z nichž ta na první pohled nejpatrnější je grafická. 3D se k tomuto tématu prostě hodí, o čemž vás jistě přesvědčí nejen Coaster Cam. Ač to tak na první pohled nemusí vypadat, skrývají se v této hře týdny a měsíce skvělé zábavy. Rozhodně tedy berte, zvlášť když je RCT 3 dost pravděpodobně posledním ze série.