Rogue Warrior je průměrná střílečka na tři hodiny

Čekali jsme prvotřídní akci, namísto toho dorazila laciná střílečka, které ovšem zapomněli snížit cenu.

Rogue Warrior (PC)

Rogue Warrior vás vsadí do kůže Dicka Marcinka. Válečného veterána, o kterém jste pravděpodobně nikdy neslyšeli. Je prý hrozně drsný, a kromě toho že nejspíš zachránil celý svět (určitě několikrát), o tom neváhal ještě podat "sebekritické" vyjádření formou několika knižních črt, z nichž se v USA staly bestsellery.

Je to samozřejmě dobrák od kosti, což skrývá za svými neuvěřitelně drsnými a bohužel často hodně trapnými hláškami (a říká je hlasem Mickeyho Rourka) a brutálním zacházením s nepřáteli. Jenže vypadá... ehm, jak to říct... no prostě je to stará vousatá mánička a při pohledu na ní se vám vybaví všechny ty vtipy o Chucku Norrisovi. Ne, nečekejte nějakou identifikaci.

Když člověk hraje třeba takové Modern Warfare 2, říká si, že vytvořit opravdu dobrou střílečku nemůže být přeci vůbec složité. Vždyť je to jen hezky načančaná střelnice, nebo dokonce film, který vám akorát umožňuje mačkat spoušť.

S trochou ironie můžeme být rádi za hry, které nám ukáží, že vytvořit takovou hru vlastně vůbec jednoduché není, spíše naopak. Také proto je Modern Warfare 2 zatím jasným premiantem ve své škatulce. - číst recenzi Modern Warfare 2

A to už se přitom objevují lační konkurenti Třeba právě Rogue Warrior, poměrně dlouhou dobu vyvíjený titul, na němž se vystřídala dvě studia. Přičemž zkušený Rebellion ho po Zombie musel údajně zcela přepracovat.

To je hodně zajímavé, protože přepracování obvykle titul vylepší. A pokud tomu tak skutečně bylo, nechceme si po seznámení s aktuální verzí ani představovat, jak příšerně musela vypadat verze původní.

Nechceme si ani připustit, že vydavatel Bethesda s Rogue Warrior dosti dlouhou dobu zacházel jako s plnohodnotným produktem (ostatně za plnou cenu ho také prodává). Teprve tiché vydání dalo tušit, že něco asi není úplně v pořádku.

Popravdě, autoři by udělali mnohem lépe, kdyby nechali Marcinka Marcinkem a do hry ho necpali. Nakonec, příběh zase není tak dobrý (vlastně není dobrý vůbec) na to, aby musel být licencovaný (něco takového vymyslí každý scénáristický prvák). A samotný hrdina se dá považovat spíše za antihrdinu.

Marcinko zase jednou opráší své nejlepší příběhy, které jistě rád vypráví kamarádům po hospodách a vy nyní máte to štěstí, nebo spíše smůlu, že je můžete zažít na vlastní kůži. Vězte, že se postavíte nukleární hrozbě, na níž spolupracují Severokorejci s Rusy (hra se odehrává ještě za studené války).

Takový námět nakonec není vůbec špatný a jistým způsobem by mohlo jít o reflexi současného stavu věcí, jelikož svět se i dnes nervózně ošívá, když se Severokorejec pohybuje kolem raketového odpaliště.

Jenže potenciál aktuálně živé zápletky autoři vůbec nevyužili. Vlastně se dozvíte jen tolik, že ti šikmoocí a ti s drsným přízvukem jsou nepřátelé, mají bombu a vy se musíte vynasnažit, aby neudělala BUM.

Rogue Warrior je tak víceméně standardní akcí. Možná až příliš standardní, protože ač jsme hledali jak jsme hledali, žádné skutečné ozvláštnění jsme nenašli. Jistě, je to trochu něco jiného než Modern Warfare 2, a to především proto, že nepřátel není tolik a sem tam je nemusíte vykosit napřímo, ale hodí se, abyste je zlikvidovali hezky zezadu.

Nemusíte přitom být ani příliš potichu. Stačí, když vás žádný z protivníků nezahlédne, což vzhledem k jejich nevalnému počtu a jasným patrolám, není příliš velká výzva. Nicméně likvidace zezadu je možná největší předností hry. Marcinko má po ruce vždy nějakou pěknou animačku a občas využije i prostředí, například okna, k obzvlášť efektnímu odpravení.

Hra bohužel v hráčích vzbuzuje takovou laxnost, že se jen těžko budou opravdu snažit o tichý přístup. Pokusí se o to jednou, a když to nevyjde, nic se neděje, prostě čapnou kvér a zbytek nepřátel vystřílejí. Žádný problém, žádné sankce. Ze stealth elementu se jistě dalo vytěžit mnohem více.

Takhle jen zbytečně vychází na odiv nuznost akční složky, která nedokáže zaujmout absolutně ničím. V zásadě toho tvůrci možná až tolik nepokazili, a příručku "Jak vytvořit střílečku" četli zřejmě poctivě, jenže nulová přidaná hodnota, příliš zřetelná řemeslnost v negativním slova smyslu a z nějakého důvodu absentující atmosféra způsobují, že se prostě moc bavit nebudete.

Úrovně jsou striktně lineární a není možné v nich zabloudit. Trochu volněji se vám bude dýchat jen na občas se vyskytujících prostranstvích, kde se také podle zřejmého mustru odehrávají ty největší přestřelky.

Jistě ne náhodou je tu do očí bijící množství předmětů, za nimiž se může Dick Marcinko skrýt a střílet buď naslepo, což je úplně k ničemu, případně se vyklonit a zamířit, ale v tom případě to zase takřka stoprocentně schytá.

Nepřátelé totiž míří až nepříjemně přesně, obzvlášť hrajete-li aspoň na střední obtížnost. Umírat tak budete vcelku často. Nejde o nic tragického, objevíte se na nedalekém checkpointu.

Přitom umělá inteligence vojáků je docela tragická. Zjevně mají naordinováno, aby se okamžitě šli někam skrýt a tam pak vykukují do té doby, než se do nich strefíte. Docela mi vadilo, že prakticky vždy když vstoupíte do nějakých dveří, narazíte na čekající protivníky, kteří se buď už skrývají nebo okamžitě začínají pálit.

A teď to nejlepší. Rogue Warrior dohrajete za nějaké tři hodiny. Čtete správně. Ne že bych litoval dalších dobrodružství, která jsem mohl s Dickem prožít, ale kdyby už hra náhodou někoho bavila, nestačí se ani rozkoukat, a je tu konec. To jen dokazuje, že tahle hra asi nikdy neměla spatřit světlo světa. Multiplayer sestávající z deathmatche a týmové varianty téhož, se servery zejícími prázdnotou, to asi už moc nevyšperkuje.

Recenze zřejmě vyznívá až moc přísně. Tak na druhou misku vah dodejme, že se Rogue Warrior dá docela bez problémů hrát a třeba se i někomu zalíbí. Jenže v konkurenci dalších akcí a Modern Warfare 2 zvlášť působí jako hodně chudý příbuzný. Nechtěl bych být v kůži toho, kdo si tento tříhodinový průměr koupí.