Rogue Trooper – modrá pomsta

Další kousek z komiksového světa 2000AD od ostřílených borců z Rebellion je konečně na světě a pokud chcete vědět, jak dopadl, nahlédněte do naší recenze. Pomstíte své padlé kamarády a odhalíte zrádce?

Další kousek z komiksového světa 2000AD od ostřílených borců z Rebellion je konečně na světě a pokud chcete vědět, jak dopadl, nahlédněte do naší recenze.

Když se vysloví Rebellion, každý správný hráč si jistě vybaví výtečnou hororovou akci Aliens vs Predator z roku 2000, u které si káknul do trenek snad každý. V nové hře od tohoto týmu se sice bát vůbec nebudeme, díky zasazení do komiksového světe 2000AD, ale to neznamená, že jde o něco špatného. Již dříve, konkrétně v roce 2003, vydala tato parta 3D akci Judge Dredd: Dredd vs Death, která sice nebyla žádný hratelnostní ani komerční trhák, ale své příznivce si našla a nyní vychází hra Rogue Trooper ze stejného universa, tentokrát jako 3rd person akce. Po jejím dohrání mohu říci, že je i celkem dobrá, ale popořadě.

Po objevení červích děr, díky kterým bylo možné cestovat z jedné strany galaxie na druhou prakticky okamžitě, se celá galaxie rozdělila na dvě části, ve které proti sobě neustále bojují Seveřané (Norts) a Jižané (Southers). Hlavním centrem všech útoků je toxická planeta Nová Země (Nu Earth), takže Jižané vytvořili armádu genetických klonů – G.I. (Genetic Infantry) s velkou výdrží a imunitou na nejrůznější jedy. Bohužel díky zradě ve vrchním velení Jižanů jsou všichni G.I. zmasakrování během výsadku v zóně Quartz… všichni až na jednoho. Poslední G.I., Rogue Trooper, tak pátrá po Nové Zemi po zrádci a v hlavě má pouze myšlenku na pomstu svých mrtvých kamarádů. Příběh tedy nepatří mezi kdovíjaké perly, ale nebojte se, nuda nehrozí.

Komando 4-in-1.

Rogue – Jediný přeživší masakru v zóně Quartz se vydává na svoji cestu za pomstou a odhalením proradného zrádce ve vlastních řadách. Právě jeho budete ovládat a jelikož by sám asi moc šancí neměl, pomáhají mu biočipy jeho tří padlých kolegů.


Gunner – První biočip je ve zbrani. Díky tomu získává Rogue lepší zaměřování a postupně se z obyčejného samopalu vyklube brokovnice, odstřelovačka, granátomet, protiletecký raketomet a paprskomet. Také lze použít jako automatický stacionární kulomet.


Helm – Druhý čip je zasazen do helmy, čímž získává Rogue radar a možnost hackovat, pokud ho umístíte na správné místo. Dokáže také vyvolat dočasný hologram na zmatení nepáítel nebo jim vyslat do vysílačky falešný signál a vlákat je do pasti.


Bagman – Poslední biočip je v batohu, díky čemuž lze vyrábět novou munici, lékárny a také malé miny. Každým vylepšním se navíc zvedne maximum výše zmíněných věcí, které můžete najednou nést.

Celou hru ale úplně sami přeci jen nebudete. Autoři poměrně mazaně vytvořili vaši společnost tím, že Rogue hned ze začátku vyjme tři inteligenční čipy ze svých padlých kolegů a jeden si nacpe do… zbraně (lepší zaměřování a později další módy střelby), druhý do batohu (možnost vyrábět střelivo, granáty a další užitečné věcičky) a třetí do helmy (získání radaru a možnost hackovat důležité terminály). „Čipy kamarádů“ sice nezní kdovíjak společensky, ale ve hře to vyřešeno tak, že kolegové na vás i na sebe navzájem neustále pokřikují nejrůznější sarkastické hlášky, což hru celkem oživuje a dává jí určitý spád, podobně jako Temné já v Prince of Persia: The Two Thrones.

Celkem originální prvek je výzkum a výroba nového vybavení a munice. Celou hru budete totiž z mrtvých vojáků a výjimečně i z celkem vzácných hromádek, sbírat tzv. „salvage“, což jsou prakticky součástky a suroviny potřebné právě k výrobě vybavení a k výzkumu. Munici totiž nikde nenajdete, tu si musíte sami vyrobit. Pokaždé, když vám budou docházet zásoby, stačí stisknout klávesu TAB a naklikat si, co vám chybí. Stejně tak je to s výzkumem nového vybavení. Pokud máte dostatek „Salvage“, není problém vyzkoumat nové typy granátů a zbraní, případně i vylepšení čipů svých kolegů. Samozřejmě ne všechno je k dispozici hned na začátku, ale odkrývá se postupně podle toho, jak daleko ve hře jste.

Neznámá planeta se vším všudy
Design misí je celkově velice povedený a díky správně vybrané barevné paletě dodává hře reálný nádech cizí planety. Navržení misí je sice striktně lineární, nedočkáte se žádné odbočky nebo více možností ke splnění aktuálního úkolu, ale od podobné střílečky se to ani moc neočekává. Několikrát za hru si užijete mezihru v podobě střelby z kanónu vznášedla, používání protileteckých děl nebo stacionárních kulometů, misi na jedoucím vlaku apod. Celkově tak neděláte stále to samé a hra se nezmění v nudný stereotyp, právě díky těmto oživujícím momentům.

Audiovisuální stránka mě celkem mile překvapila. Grafika je opravdu hezká a hlavně nenáročná, celý loading trvá pouze pár sekund a hra se nezaškube ani na vysoké detaily. Nepotřebujete ani žádný nadupaný stroj, vše zvládnou i horší sestavy. Modely vojáků jsou detailní, stejně jako ostatních objektů. Atmosféru umocňují i pěkně zpracované efekty, v čele s nádhernou oblohou. Pochválit musím rovněž profesionální namluvení a celkově zvukovou stránku hry.

Vady na kráse
Hlavním záporem celé hry je rozhodně nevyužitý potenciál. Hra nabízí nepřeberné možnosti, ale nikdy je nevyužijete. Kupříkladu možnost tichého pohybu a rychlé likvidace nepřítele zezadu jsem využil asi dvakrát za hru. Postavit zbraň na speciální podstavec s automatickou střelbou a obejití protivníků jsem využil jednou, když jsem tu možnost dostal poprvé a zkoušel jsem, jak je to účinné. Dále můžete vytvořit svůj hologram a zmást

Klady a zápory

Dobrá hratelnost
Audiovisuální stránka
Nenáročné na HW

Velice krátké
Nevyužitý potenciál
Pro někoho "jen" střílečka

protivníky, ale to jsem pro změnu nevyužil ani jednou. Takových možností hra nabízí ještě více, ale stejně to jde rychleji a pohodlněji vyřešit stisknutím spouště a postupem kupředu. Je škoda, že tvůrci nezapracovali trošku více a nevytvořili nějakou misi, ve které bychom tyto vychytávky museli použít, protože takhle je jejich přítomnost zcela zbytečná. Dále mě velice zamrzela délka hry, která je maximálně nějakých osm hodin a za dva klidné večery se už budete kochat pohledem na závěrečné titulky. Bohužel v dnešní době je to doba zcela normální, ach jo.

Verdikt: Rogue Trooper není špatná hra. Já se u ní skvěle bavil od začátku do konce, což ale bohužel nebylo nijak dlouho. Mezi její hlavní klady patří bezesporu hratelnost a její rychlý spád bez zbytečných hluchých míst, perfektně vyladěný a nenáročný engine a příjemné audiovisuální zpracování. Bohužel díky velice lineárnímu postupu a soustředění na nonstop akci zůstává spousta vychytávek bez využití a hra se tak posouvá do škatulky „bezduchá akce“. Škoda, mohlo to dopadnou lépe.