Ačkoli se zdá, že remake známého dílu Sands of Time série The Prince of Persia je už dlouhé roky v nesnázích, a stejně tak ani není známo, že by Ubisoft snad vymýšlel i nějaký zbrusu nový titul z této série, aspoň nechává značku udržovat naživu menšími týmy autorů. Loni třeba vyšla naprosto famózní metroidvania The Lost Crown (naše recenze zde) a je velká škoda, že se Ubisoft rozhodl studio autorů zavřít. Je tu však ještě další projekt: The Rogue Prince of Persia, který nyní konečně opustil režim předběžného přístupu.
Za The Rogue Prince of Persia stojí studio Evil Empire, které budete znát především jako autory roguelike skákačky Dead Cells. Ti pro Ubisoft dostali přístup právě ke značce Prince of Persia a v podstatě vzali vše, co už fungovalo v Dead Cells, a vyrobili novou, ještě vybroušenější hru ze světa slavné skákačky. A byl to moc dobrý nápad.
Pokud jste někdy hráli Dead Cells, budete mít mnohem snazší se v The Rogue Prince of Persia zorientovat, obě hry se totiž hrají velice podobně. Levely mají podobnou strukturu, narazíte tu na podobné nepřátele, dokonce i systém vylepšování výbavy hlavního hrdiny je nepopiratelně inspirován tím z Dead Cells. Skoro by se až dalo říct, že jde o takové Dead Cells 2 v odlišném světě.
V pojetí Evil Empire tu máme docela očekávanou příběhovou zápletku. Princ z Persie padl v bitvě s Huny, jenže místo smrti na něj díky jeho kouzelnému talismanu čekalo probuzení v jeho stanu. Mezitím ale uplynulo několik dní a Hunové vydrancovali jeho rodné město a unesli rodinu a přátele. Princ se tedy vypraví na dobrodružství vše napravit, přičemž pokud je opět přemožen, díky kouzelnému talismanu se zase probudí ve svém stanu a může to zkusit znovu.
Je to v podstatě už trochu klišé žánru roguelike, ale nějak zkrátka autoři systém neustálého opakování série náhodně generovaných levelů obhájit musí. Na začátku hry se navíc nachází obligátní domovské stanové městečko (nazvané Oáza), kde si Princ může vylepšit schopnosti, odemknout nové zbraně a talismany a samozřejmě také klábosit s obyvateli, kterých zde společně s postupem hrou přibývá.
Hlavní motivací, vedle snahy dostat se v sérii po sobě jdoucích levelů co nejdál, je sběr „popela duší“ (soul cinders), což jsou stejně jako v Dead Cells body náhodně rozmístěné v levelech, případně jako odměna za poražené nepřátele. Soul cinders můžete mezi levely odesílat zpátky do Oázy, kde se uloží pro příští návštěvu, o ty neuložené ale v případě smrti přijdete. Dále jsou ve hře také obvyklé zlaťáky, za které nakupujete výbavu, ale pouze během průchodů levely.
Hra plyne celkem hezky, během úvodních pokusů vždy narazíte na nějaký nový střípek příběhu nebo osvobodíte novou klíčovou postavu, postupem času ale zjistíte, že je třeba se hlavně dostat co nejdál, jelikož úvodní levely začnou být čím dál tím prázdnější. Autoři se to snaží kompenzovat aspoň různými variantami levelů, kdy si třeba v úvodu můžete vybrat hned z několika cest, kudy se vydat, vše se však samozřejmě zase spojí v bodě, kde na vás čeká jeden z bossů.
Princ se samozřejmě rád ohání různými zbraněmi, a to jak na blízko, tak na dálku, stejně jako v Dead Cells máte tedy jednu na každou variantu, plus sadu medailonů, které pasivně zlepšují vaše schopnosti. The Rogue Prince of Persia je však o poznání dynamičtější díky parkourovému systému. Princ totiž umí vedle klasického skoku vpřed také běhat po zdech a přeskakovat nepřátele, což mu dává taktickou výhodu. Souboje tedy nejsou jen o statickém mlácení jeden do druhého, naopak musíte být neustále v pohybu.
Skákací výzvy ve hře jsou pak o to zajímavější, že Princ může běhání po zdech se skoky vpřed řetězit a dostat se tak na zdánlivě nedostupná místa. Nechybí ani šplhání po tyčích a provazech, či odrážení se od překážek. Alespoň v tomto ohledu je v The Rogue Prince of Persia daný jasný rozdíl oproti Dead Cells.
Hra mi subjektivně přišla na žánr roguelikes spíše lehčí, nicméně i tak mi jednotliví bossové dovedli dát pořádný výprask. I tady tedy budete muset trénovat a hlavně vylepšovat dovednostní stromy Prince, díky čemuž dostanete třeba větší počet životů, možnost se jednorázově zachránit před smrtí nebo extra zlaťáky.
Pochválit musím také grafiku hry, která je kompletně 2D, ale moc hezky malovaná a jen tak se neokouká. A díky tomu samozřejmě nebudete mít problém hru rozjet ani na slabších zařízeních. Já jsem The Rogue Prince of Persia hrál na PlayStationu 5 Pro, který si se hrou poradil levou zadní. Výborný je rovněž i herní soundtrack s celou řadou chytlavých hudebních podkresů jednotlivých levelů.
Ačkoliv je hra venku z předběžného přístupu, i tak mám ale pocit, že sem tam ještě není na 100 procent doladěná. Jednou se mi dokonce povedlo dostat se úplně mimo herní svět do nekonečného pádu prázdnotou a jindy se mi hra zase odmítala spustit nekonečnou smyčkou chybového hlášení. Snad ještě dorazí nějaké opravné aktualizace na tyto drobné bolístky.
Vzhledem k tomu, že jde o roguelike hru, je herní doba čistě na vašich schopnostech, ale také na štěstí na nalezené předměty, které vám mohou ulehčit i zkomplikovat jednotlivé pokusy. I tak ale můžete mít hotovo už za pár hodin, obzvlášť pokud už velice dobře znáte Dead Cells. The Rogue Prince of Persia je povedenou hrou, která ukazuje, že Ubisoft nemusí pořád dokola jen tlačit na velkolepé, graficky dechberoucí tituly s ohromnými světy, ale že občas stačí jen nechat nadšence udělat hru, kterou by sami chtěli hrát. Minimálně Princ z Persie z takového přístupu vytěžil maximum a pro fanoušky je to parádní záležitost.
