RoboCop: Rogue City byl jedním z největších překvapení, která herní scéna v posledních letech zažila. Od pohledu neambiciózní střílečka s licencí pozapomenutého akčního hrdiny z osmdesátek ukázala, že i dnes existuje poptávka po přímočarých střílečkách, ve kterých stovky tupých nepřátel ochotně nabíhají před hráčova mířidla. Dva miliony prodaných kopií byl daleko větší úspěch, než v jaký mohlo vydavatelství Nacon dopředu vůbec doufat, a tak se nepřekvapivě pokouší úspěšný titul ještě trochu podojit v samostatně spustitelném přídavku Unfinished Bussiness. Tomu už sice chybí onen moment nečekaného překvapení, ale pobavit dokáže naštěstí stále spolehlivě.
Od původní hry je přídavek prakticky nerozeznatelný, a to po vizuální i herní stránce.
Se scénářem se tentokrát vývojáři příliš nemazali a v podstatě okopírovali děj z žánrově spřízněného filmu Dredd. I tady, jakožto svérázný vymahač zákona, vstupujete do gigantické mnohapatrové budovy zabydlené sociální spodinou a zločinci, kteří ze zdevastovaného Detroitu blízké budoucnosti touží ovládnout svět. Nebo možná nastolit fašismus, komunismus nebo zrušit stravenkový paušál, na tom nezáleží, po pravdě pár dnů po dohrání už vlastně netuším, proč jsem právě zlikvidoval hrubým odhadem tisíc pět set virtuálních mladých mužů v produktivním věku.
Na samém začátku se sice ještě dočkáme zajímavého zvratu, když při návratu na dobře známou policejní stanici najdeme všechny bývalé kolegy mrtvé, dál už však „vyprávění“ odsýpá po jednoznačně vyjetých kolejích. O příběh tu nikdy nešlo, ale je škoda, že se autoři nepokusili dobře vymyšlený dystopický svět, který paradoxně působí uvěřitelněji než v době, kdy byl vymyšlen, lépe prodat. Prakticky odpadly adventurní mezihry a místo bloumání po polootevřených lokalitách a řešení nepovinných questů, tu máme jen krátké hratelné flashbacky do minulosti.
Nepřátele se s efektním čvachtnutím rozprskávají po okolí. Mrtvoly rychle mizejí, ale nevadí, vždy si můžete rychle vytvořit nějaké nové.
Díky vylepšování schopností připomínal minule (a to zcela v souladu s předlohou) hlavní hrdina nezničitelný tank, kterému nepřátelé prakticky nemohou ublížit. Trochu proto zamrzí, že v datadisku začínáte bez jakéhokoliv vysvětlování zase od nuly, ale budiž, naštěstí netrvá dlouho a klíčové vlastnosti jako rychlou regeneraci, automatické míření nebo nekonečnou munici se zase rychle doučíte.
Výsledná akce je tak kvůli tomu v rámci žánru zcela unikátní. Těžkopádný RoboCop si může dovolit nakráčet rovnou doprostřed nepřátelské palby, protože se většina projektilů od něj beztak neškodné odrazí. Oproti původní hře ustoupily frustrující souboje s bossy. Ty sice částečně nahradili létající nebo sebevražední roboti, drtivou většinu nepřátel však stále obstarávají více či spíše méně obrnění lidští nepřátelé, kteří se po zásahu mnoha typy zbraní efektně rozprskávají po okolí. Co mě vyloženě mrzí, je, že mrtvoly po pár desítkách sekund nenápadně mizejí ze scény, takže se nikdy nebudete moci dostatečně pokochat výsledky svého brutálního řádění.
Největší slabinou datadisku je nudná výprava, prakticky neopustíte jeden veliký „panelák“.
Uznávám zní asi trochu úchylně, ale ono to k oné záměrně béčkové stylizaci jednoznačně patří. Jedinou novou zbraní je vzácný ledový kanon, kterým nesmírně efektně můžete pořešit větší shromáždění zločinců. Problém je, že při špatně zamířeném výstřelu zraňujete i sami sebe, a to poměrně hodně (hráno na třetí obtížnost ze čtyř), a tak stejně drtivou většinu hry strávíte s ikonickou pistolí Auto-9.
Co se poměrně očekávatelně nezměnilo vůbec, je grafika, která díky Unreal Enginu 5 dokáže vykouzlit působivě nasvícené lokace, jen aby výsledný dojem zkazili genericky vypadající a mizerně rozanimovaní panáci. Tady by to pro příště chtělo pořádně přidat, na druhou stranu během ostré akce stejně nebudete mít příliš času studovat tupé výrazy opakujících se nepřátel.
Abychom si to shrnuli, pro fanoušky jde o další nášup už dávno strávené zábavy, nic víc, nic míň. Obrazně řečeno, oproti původní hře nabízí datadisk o něco menší porci, víc knedlíků a méně masa, ale cena tomu odpovídá a omáčka je pořád stejně dobře vychucená, takže jestliže nemáte náladu experimentovat, neuděláte s Unfinished Business krok vedle.
