RECENZE: Herní RoboCop je parádní pocta akční klasice z osmdesátek

RoboCop: Rogue City je po všech stránkách vynikající střílečkou, která naplno využívá svět více než 35 let staré filmové klasiky. Je nesmírně stylová, dlouhá a v rámci žánru přináší originální novinky.

Spolu s Terminátorem, Predátorem, Rambem a Komandem patří první RoboCop mezi hity, které počátkem devadesátých let nesměly chybět v žádné VHSkové sbírce fanoušků akčních filmů. Policejní kyborg vybavený mozkem zmrzačeného policisty Alexe Murpyho se stejně jako jeho komiksový kolega soudce Dredd při vymáhání práva neštítí použít násilí, a v korupcí a kriminalitou skrz naskrz prolezlém Detroitu na něj čekalo práce rovnou na celou trilogii.

Stejně jako ve filmu se RoboCop s kriminálníky nemaže, pokud se odmítají vzdát, čeká je kulka mezi oči.

Neprůstřelné kovové brnění dělá z RoboCopa ideálního hrdinu počítačové hry, je proto s podivem, že žádná pořádná vlastně nikdy nevznikla, pokud nepočítáme jeho krátkou hostovačku v Mortal Kombatu. Naposledy jsme si za něj mohli zahrát před dvaceti lety a to žádná sláva nebyla (viz naše recenze). Trvalo to, ale i on se nakonec důstojné adaptace přeci jen dočkal.

Hned úvodem musím vypíchnout, že polští vývojáři z Teyonu, kteří už dříve zpracovali Ramba a Terminátora, evidentně chovají předlohu v hluboké úctě (na rozdíl od tvůrců filmového remaku) a tak jí zůstali maximálně věrní. Hra si, stejně jako skvělý Alien: Isolation, ponechala svoji „retro sci-fi“ stylizaci, i když se tedy děj odehrává v budoucnosti, lidé zde stále používají obrovské CRT monitory, poslouchají disco a nosí směšné knírky. Děj je zasazen mezi druhý a třetí díl filmové série a využívá mnohé z jejich témat (droga Nuke, parťačka Anne), obsahuje ovšem vlastní dějovou linku, která je až překvapivě kvalitní.

Vše začíná přepadením televizního studia stanice Channel Nine teroristy, jak už je v tomto nelítostném světě zvykem, časem postupně odhalujete konspiraci vedoucí do nejvyšších pater politiky a byznysu.

Hra se maximálně drží předlohy, RoboCopa dokonce nadaboval jeho původní představitel Peter Weller.

Hra má velmi otevřenou strukturu a tak se na velkých mapách kromě hlavní dějové linky nabízí spoustu vedlejších misí a aktivit. Vedle menších úkolů jako pokutování dopravních přestupků nebo zatýkání sprejerů, budeme třeba i vyšetřovat vraždy nebo dělat zátah na dealery drog, nejde přitom o generické situace à la Ubisoft, ale každá mise má vlastní dějový oblouk.

Za jejich plnění získáváte zkušenosti, které můžete utrácet k nákupu vylepšení, už ve své počáteční fázi je však RoboCop téměř neporazitelný stroj na zabíjení. Mezi misemi se vracíte na policejní základnu, kde se snažíte pomáhat svým kolegům. Například sháníte podpisy na přání k narozeninám, případně vyklízíte skřínku po nešťastně padlém parťákovi.

Díky Unreal Enginu 5 vypadá hra místy skvěle, takovouto laťku si ovšem nedrží celou dobu.

Ano, v jádru jde o klasické výplňové „fetch questy,“ kdy jen chodíte z místa na místo, tyto nenásilné pasáže však mají zásadní dopad na atmosféru. Svým pojetím mi připomněli, a teď se prosím nesmějte, kultovní Deus Ex, protože vám také pomáhají vybudovat si hlubší vztah k vašim spolubojovníkům a nadřízeným.

Jádrem hry jsou ovšem přeci jen samotné přestřelky, kterým byla věnována obrovská péče. Zdejší způsob boje je dramaticky odlišný od většiny stříleček z pohledu hlavního hrdiny, v podstatě připomíná přesný opak toho, co známe z nových dílů Dooma. Zatímco tam je klíčem k úspěchu neustálý pohyb a přesná muška, RoboCop je pomalý a neohrabaný. Zato toho hodně vydrží, takže si zde můžete dovolit vpadnout do místnosti plné zloduchů a jednoho po druhém sestřelovat přesnými zásahy mezi oči. Hlavní hrdina sice není zcela imunní vůči nepřátelským střelám, ale ani na těžkou obtížnost jsem neměl větší problémy řešit každou situaci přímočaře. Tedy přesně tak, jako filmový předobraz.

Asistence při zaměřování je prvek hratelnsoti, „headshoty“ se zde rozhodně nešetří.

Nejpoužívanější zbraní je samozřejmě ikonická pistole Auto-9, po zabitých nepřátelích můžete sbírat jejich arzenál, takže si zastřílíte i s brokovnicí, odstřelovací puškou nebo třeba těžkým kulometem. Kromě toho můžete ještě po nepřátelích vrhat některé objekty, což vytváří vskutku působivé situace. Například sestřelíte gangstera z motorky a tu poté hodíte směrem k jeho kolegům, kde vybuchne.

Bohužel, takto napsané to působí lépe, než tomu ve skutečnosti je. I když hra využívá moderní Unreal Engine 5 a nevláčí břímě u nohy v podobě předchozí generace konzolí, výsledek není tak působivý, jak bychom si představovali. Když se kolem nic neděje, dokáže hra vykouzlit působivě nasvícené scény, ale pohyby a animace postav nesnesou srovnání s dnešní špičkou.

Příběh hry je zasazený mezi druhý a třetí díl filmové trilogie a není vůbec špatný.

Některé modely jsou vyloženě odbyté, nepřátelé se opakují a třeba takové výbuchy by zasloužily kompletně přepracovat. Vůbec technický stav má k ideálu daleko, občas se propadne rychlost snímkování, občas se mrtvoly nepřátel prolnou se zdí, jindy probleskne textura nebo postavy mluví se zavřenou pusou, což ovšem není nic, co by se nedalo dodatečně opravit formou dodatečných záplat.. Nutno zmínit, že hra ani jednou nespadla.

Robocop je nečekaný hit, který byste si ani v takto našlapané fázi herního roku neměli nechat ujít. Naprosto dokonale využívá všechny přednosti své filmové předlohy a dokáže je přetavit v moderní a zábavnou videohru, která si zachovává vlastní výraz. Není přitom jen o bezmyšlenkovité akci, ale nabízí i adventurní nadstavbu, díky níž v jeho světě můžete strávit hodně přes dvacet hodin. Skvělá práce a my už se nemůžeme dočkat oznámení, na kterou osmdesátkovou legendu se Teyon vrhnou příště.