Asi by se na úvod slušelo vychválit do nebes designéra Briana Reynoldse a vyjmenovat něco málo z ocenění, která si získala jeho prvotina v týmu Big Huge Games pod microsoftí taktovkou, historická RTS Rise of Nations. Bylo by to však zbytečné mlácení prázdné slámy – stejně jako opakování faktů o strhující hratelnosti, inovativních a zábavných herních mechanismech a perfektním multiplayeru, kterým si podmanila statisíce fanoušků. Zamotávání do recenzentských klišé nemají starší čtenáři a fetišisté z řad Andrejovského kultu v lásce, z čehož jako nejvhodnější varianta pro následující řádky vyplývá rychlý skok na podrobný popis novinek, s nimiž Thrones & Patriots přicházejí, a jejich dopadu na hratelnost.̈
|
Při popisu přídavků je třeba začít u čtyř rozsáhlých nových kampaní. Ty jsou, podobně jako v případě datadisku k Civilization 3, zaměřeny dějinně úžeji než kampaň původní, jež se snažila obsáhnout období od starověku až po jednadvacáté století. První z nich sleduje dobyvatelské řádění válečného génia starověku, Alexandra Velikého, jenž vytvořil obrovskou říši na Balkánském poloostrově a Středním východě (že se po jeho smrti rozdrobila a rozpadla je jedním z mnoha příkladů totální funkčnosti zákona schválnosti aneb zparchantělosti přírody). Podobně invazně a destrukčně laděná je i kampaň následující, v níž se hráč stává zprvu generálem, později císařem v nejslavnějším (byť krátkém) období Francie: období Napoleonských válek. Povede se virtuálnímu Bonapartovi vyhnout se chybám reálného předchůdce a nenechat své jednotky zmrznout a zmasakrovat v Rusku? To už je otázka.
T&P přinášejí řadu nových národů, nové kampaně a mise, kartičky a zázraky, ba dokonce i něco málo bonusů do jádra herního systému.
Další kampaň je určena spíše zámořskému publiku. Z pochopitelných důvodů není téma osidlování Ameriky v našich krajích tak oblíbené a za srdce beroucí, jako za velkou louží. Výrazně větší ohlas zřejmě sklidí kampaň ze čtveřice nových zdaleka nejpropracovanější, nejzáživnější a nejnáročnější: studená válka. V ní je možné obratným manévrováním na světovém poli posílit pozici Ameriky a zničit Sovětský svaz a socialistický blok (a mimojiné též kupříkladu vyhrát válku ve Vietnamu), či se naopak přidat na stranu stalinské diktatury a sjednotit svět pod rudou krutovládou. Tato kampaň představuje výrazné obohacení hry na globální mapě, kde je možné kreditů využívat k nákupu jaderných zbraní, či širším diplomatickým účelům, než bylo doposud zvykem. I oponenti jsou už chytřejší a agresivnější, což nutí k obezřetnému zvažování jednotlivých kroků.
|
Spolu s kampaněmi přichází celkem šestice nových národů, která se přidává k již existujícím osmnácti. Jsou to Američané, Holanďané, Peršané, Indové a indiánské kmeny Lakotů a Irokézů. První dva jmenované národy jsou zaměřeny na obrannou strategii a rozvoj, Američané mají silnou technologii, Holanďané vynikají v obchodu (přesto jsou ve fanouškovských fórech slyšet hlasy, že právě oni jsou jedním z nejslabších národů vůbec). Peršané a Indové jsou orientováni útočněji a stavitelsky, indiánské kmeny pak vyhoví milovníkům stealth stylu boje a hit and run taktik. Samozřejmostí jsou nové speciální jednotky, poprvé se ve hře například objevují váleční sloni, přibyly i tři nové divy světa.
Výrazný ohlas zřejmě sklidí kampaň ze čtveřice nových zdaleka nejpropracovanější, nejzáživnější a nejnáročnější: studená válka.
Aby přidané hodnoty nebylo málo a marketingoví pracovníci měli čím plnit bodové seznamy v PR materiálech a na krabicích, bylo do hry implementováno ještě několik systémů mírně ovlivňujících již fungující herní mechanismy. Že má hlavní designer Brian Reynolds kořeny v klasické Civilizaci, dokáže hned první z nich – budova senátu a díky ní přístupné různé typy vlády. Rozdíly jsou méně výrazné než u jmenované tahovky, nicméně vhodnou volbou mezi demokracií, komunismem či feudálním zřízením lze získat dodatečné bonusy k určitým odvětvím ekonomiky, vojenství či obchodu. Novinkou jsou též jednotky Patriotů – silných vojevůdců, speciálních jednotek, jež ovlivňují situaci na bojišti. Jejich využití se projeví ale hlavně při střetech většího než lokálního významu, a takových většinou příliš nebývá.
|
T&P je prakticky dokonalý datadisk, jenž však mohl být i přese všechno ještě mnohem lepší. Zůstaly některé chyby: umělá inteligence stále ještě nevyužívá zdaleka všechny možnosti, jež herní systém poskytuje (i když porazit ji na nejvyšší z obtížností už není žádná brnkačka). Mírného pokroku jistě mohla doznat i vizuální stránka globální mapy (proti izometrické grafice bojové části nelze namítat zhola nic: je roztomilá a přehledná). A ovládání vzhledem k posílení variability možností klade opět o něco větší důraz na učení klávesových zkratek, neboť bez nich není možné zejména ve tvrdé multiplayerové konkurenci obstát: různých výrob, upgradů, stavění a vynalézání je nutné obstarat tolik, že to pouhým klikáním myši jednoduše nejde zvládnout.
Autorům se podařilo všechny změny integrovat do hry naprosto nenásilně, dokonce tak, že si některých z nich lze snadno nevšimnout a vzít je jako samozřejmost.
Verdikt: I přes výtky v minulém odstavci je ale na závěr nutné dodat, že se Brian Reynolds a jeho chlapci opět vytáhli. Thrones & Patriots dělají už tak vynikající hru ještě lepší a i přes vysokou cenu jsou skutečně dobrou investicí.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
