První oznámení historické RTS Rise of Nations příliš nadšení nebudila. Hra svým konceptem až příliš připomínala tehdy kralující Empire Earth a screenshoty rozhodně nedávaly najevo, že by grafika byla silnou stránkou hry. Despekt ve chvíli, kdy na redakčním stole přistála recenzní kopie, byl tedy jistě na místě. Ale zázraky se občas dějí. Někdy Bůh vyplýtvá své schopnosti na mrzáka, který se ze samé radosti pět minut poté nakazí neléčitelnou pohlavní chorobou, jindy sáhne po dobrém skutku většího kalibru a vnukne vývojářům dostatek geniálních myšlenek k vyrobení nenápadného, originálního a hratelného hitu. Jako Rise of Nations…
Rise of Nations by se daly ve zkratce popsat jako skvělý mix několika strategických klasik. Civilization, Empire Earth, Age of Empires, Total War, Warrior Kings – prvky ze všech těchto her zde tvoří perfektně namíchaný guláš. Ale podobnosti by asi nikomu nestačily, takže si pojďme popsat hru pěkně od píky.
Herní možnosti Rise of Nations jsou široké. Nezbytností je tutorial – ale ten tu ani není potřeba. S jednoduchou a elegantní in-game nápovědou je každý za pět minut ve hře jako doma,
což je vzhledem ke komplexnosti hry úžasné. Lepším začátkem je rychlý skirmish souboj, samostatný scénář, či dobyvatelská kampaň. První možnost je jasná, druhá nabízí řadu pěkných map s ne příliš různorodými úkoly – a třetí tvoří hlavní šibenici na čas, který osamělý hráč u Rise of Nations stráví. Kdo by se nechtěl chopit jednoho z osmnácti národů a provést ho více než tisíci lety historie podle svého nejlepšího vědomí a svědomí?
Kampaň ponejvíce připomíná dynamicky generované mise ve Warrior Kings: Battles smixované se strategickou částí z her série Total War. Odehrává se na mapě světa, která je rozdělena do několika desítek provincií. Každá z nich patří nějakému národu, některé jsou ze začátku neutrální a okupované barbarskými hordami, to se ale změní během prvních několika tahů. Charakterizovány jsou jednak svou silou (čím vyšší, tím těžší je pochopitelně je dobýt), jednak tím, zda poskytují zásoby armádě, speciální bonusové karty či suroviny, jednak tributem, kterým přispívají do pokladny a za který se provádějí všechny akce. Na začátku mají všechny národy bojující o světovládu pod svou kontrolou pouze provincii s hlavním městem a jednu armádu. V jednom tahu je pak možné provádět diplomatické techtle mechtle (koupit si cizí území, dohodnout mír či válku), zlepšovat obranu vlastních území, přesunovat armády v rámci své vlastní říše, kupovat si speciální karty s různými efekty pro bojovou část a také provést jeden útok na provincii nepřítele sousedící s polem, kde právě armáda stojí.
V klasické RTS části, o níž si ještě leccos řekneme v následujících odstavcích, se pak rozhodne o tom, zda je útok úspěšný či nikoliv a do akce se dají počítačoví protivníci.
Prostor pro delší zastavení v recenzi si bezesporu zaslouží počet a variabilita národů. Rise of Nations jich nabízí celkem osmnáct, přitom ale každý z nich má řadu vlastních výhod, nevýhod, speciálních jednotek a bonusových karet. Angličané mají ve starších obdobích skvělé lučištníky, později pěchotu a stíhačky, navíc mají bonusy k obchodu a rozšiřování hranic, Rusové mají skvělé těžké bojové jednotky v moderní době a nepřátele ničí strašlivá zima, která v jejich krajích panuje – a takhle by se dalo pokračovat dlouho. Vybalancovanost národů se těžko posuzuje a většinou se pozná až po několika týdnech hraní, v prvních multiplayerových zkouškách ale hra i v tomto obstála.
Podobně jako v sérii Age of Empires se i v Rise of Nations hráči setkávají s takzvanými divy světa. Ty je v kampani potřeba si pracně zasloužit, v multiplayeru je možné je v pokročilých fázích hry i budovat - je to ale pochopitelně náročné na suroviny i pracovní sílu. Navíc se o tom automaticky dozví všichni hráči, takže si na budovatele zasednou. Není divu, když s pomocí bodů za jejich úspěšnou stavbu lze celou hru vyhrát... Jaké že divy jsou k dispozici? |
Samotný boj ovlivňuje přímo několik faktorů. Každý národ může dostat posily, má-li v některém ze sousedních území vlastní další armádu. Dokonce se může povést, že má-li někdo o dvě armády více, získá území bez boje. Posily také obstarají některé divy světa (ty je možné za určitý tribut postavit a pak aktivovat v akční části). Dále je možné použít jednu z již několikrát zmíněných bonusových karet, které kupříkladu zrychlí produkci surovin, výrobu vesničanů, zlevní vývoj nebo nějakým způsobem penalizují nepřítele –
jejich počet i variabilita je obrovská. Vliv pak mají ještě i dříve získané speciální suroviny.
Na první pohled obsahují Rise of Nations v bojovém módu prakticky totéž, co všechny realtimové strategie – výstavbu základen, těžbu surovin, vývoj nových technologií, výrobu jednotek a dobývání pozic nepřítele. Ano, skutečně to tu všechno je, ale tvrdit, že tím pádem je RoN a Age of Empires prašť jak rozbij cirefník, by bylo značně krátkozraké.
Už "základny" jsou v Rise of Nations zpracovány dosti výjimečně. Jedná se totiž o města. Základem je samotná budova města, která vyrábí vesničany a umožňuje v určitém okruhu stavbu budov dalších. Mezi ně patří farmy, doly na kámen, dřevorubecké chaty a ropné vrty zajišťující čtyři hmotné suroviny (ke každé z nich lze přistavět zpracovatelský závod a vymyslet řadu zlepšení, které zrychlí a zefektivní těžbu), dále na peníze a obchod zaměřené tržiště, kde lze směňovat suroviny, ale hlavně vyrábět obchodníky a karavany. První jmenovaní mohou získat jednorázové bonusy z opuštěných trosek a dlouhodobé bonusy, usadí-li se na místě s unikátní surovinou (bizoní kůže, sůl, vinná réva apod.). Karavany pak slouží jako primární zdroj bohatství – první abstraktní suroviny – samovolně totiž cestují mezi městy a tvoří inteligentně obchodní stezky.
Druhou abstraktní surovinou jsou pak vědomosti.
K jejich získání slouží univerzity, kam je ještě potřeba umístit učence. Za vědomosti je pak možné vynalézat globální poznatky z oblasti vědy teoretické (zrychluje další vývoj a zvyšuje příjem vědomostí), vojenské (bonusy k boji a zvyšování populačního limitu), občanské (zvyšuje maximální počet měst a rozšiřuje hranice) a obchodní (zvyšuje profit z obchodu a maximální možnou rychlost produkce hmotných surovin). V každé misi kampaně je možné postoupit o jeden věk (ze středověku do věku střelného prachu, z něj zase do osvícenství a tak podobně) – ve skirmishi a multiplayeru toto standardně omezeno není a je jen na hráčích, jaká pravidla si předem nastaví.
Budovatelské začátky hry tak vypadají značně odlišně od tradičních RTS. Namísto rozšiřování jedné základny a rozesílání špiónů po mapě se hráč šíří a zabírá čím dál tím větší území, staví města a jeho hranice se utěšeně rozrůstají. A propos – hranice. Ty jsou v Rise of Nations výsadním prostorem a značně znesnadňují bojové akce. Na nepřátelském území totiž jednotky automaticky čas od času ztrácej část životů, takže rychlé rozvinutí na začátku a zabrání větší části mapy je nutností.
Ancient Age -
Starověk se počítá do roku 2000 př. Kr. a je to takový nenáročný a mírný začátek, který se hodí spíše jako tutoriál a ve skirmishi i multiplayeru se doporučuje ho přeskočit. |
Rozvoj vlastní říše je hezká věc. Díky nekonečným surovinám (lesy, hory ani ropné zdroje nejdou vytěžit) může probíhat dlouho předlouho, časem ale vždycky dojde na vojenské výrobny a bojové akce. Výroba a vylepšování jednotek probíhá klasickým stylem, s moderními dobami se otevírají nejen zlepšení stávajících (z kopiníků se stanou mušketýři a následně pěchota s kalašnikovy), ale i úplně nové jednotky. Rise of Nations obsahuje širokou škálu typů – je tu pěchota, střelecké jednotky, jezdectvo, lodě, letadla, dělostřelectvo, tanky i ultramoderní raketové zbraně. Variabilita je obrovská, navíc každý národ má ještě několik svých vlastních speciálních jednotek, které jsou vždy o trochu silnější než ostatní v téže kategorii.
Taktická práce s jednotkami je trochu omezená. Pěkná je funkce automatického řazení do formací, ty se ale stejně rozpadnou ve chvíli, kdy se jednotky pustí do bitevní vřavy. Se zkušenostmi se nepočítá, boje tak zpestřuje jen využití speciálních jednotek. Generálové pozitivně ovlivňují výkony svých svěřenců v boji, zajímaví jsou i špióni, kteří dovedou převést některé nepřátele na svou stranu či ukrást technologie, nebo novodobí průzkumníci ze speciálních jednotek, plníci jak funkci získávání informací, tak sabotážní a záškodnickou.
Dobývání nepřátelského území je věcí obtížnou.
Už byl zmíněn neblahý vliv hranic na životy jednotek, oproti tomu obránci mají řadu bonusů a budovy jsou v Rise of Nations opravdu silné a bez obléhacích strojů se prakticky nelze obejít. Na druhou stranu, aspoň není třeba u každého města ničit potupně všechny stavby, ale stačí se zaměřit na město samotné – klesnou-li jeho životy na nulu, je možné ho pěchotou zabrat a po určité době asimilovat a spolu s ním i všechny nevojenské okolní budovy.
Boje nejsou tak propracované a složité na taktiku jako třeba ve Warrior Kings – je to způsobeno absencí 3D terénu, který by měl výraznější vliv na boj, morálky, zkušeností a neschopností jednotek udržet formaci. Zjednodušení ale není vyloženě na vadu věci – hardcore stratégové by možná zesložitění uvítali, pro normálního hráče je ale Rise of Nations už tak komplexní až dost – je potřeba tvořit vyvážené útočné svazy a kombinovat jednotky, k čemuž krom prosté strategické nutnosti vede také fakt, že čím víc jednotek nebo budov stejného typu hráč vyrobí, tím dražší budou.
homepage - oficiální stránka hry, bohužel ne moc informačně bohatá |
Umělá inteligence vlastních jednotek i počítače je tak trochu rozpačitá. Opět – ve srovnání s Warrior Kings: Battles nic moc, přesto dokáže na vyšší obtížnosti počítač ve skirmishi potrápit. Problematické je spíše chování vlastních jednotek, které s radostí pronásledují špehy protivníka po celé mapě a bídně zhynou vprostřed území nepřítele. Stává se často, že jim hráč zadá útok na město –
a tento příkaz budou provádět i přesto, že do nich zatím seká polovina armády nepřítele a dělá z jejich katapultů dřevěnou fašírku. Další nedostatky a vady na kráse lze spatřovat v grafickém zpracování. Modely budov a obzvláště jednotek jsou vynikající a na nejbližší z několika úrovní zoomu roztomilé, okolní prostředí je ale značně spartánské a větší pestrost by mu neuškodila. Navíc je hra až příliš hardwarově náročná. Hudba je pěkná, ambientní, ale opakuje se a k dokonalosti soundtracku Age of Mythology má daleko.
Oproti tomu ovládání je perfektní a vzhledem k obrovskému množství klávesových zkratek i flexibilní a rychlé. Vše je přístupné na nejvýše dva kliky, jakmile pak přejdou do krve speciální klávesová komba, bude si i nejzarytější rýpal (pozdrav Michalu Rybkovi) připadat jako v bavlnce. Pěkné třeba je, že po označení jednotek klasickým obdélníkem se označí pouze vojenské a vesničané zůstanou v klidu u své práce, což umožňuje operovat s armádami i uprostřed zástavby, aniž by došlo k odeslání nebohých řemeslníků na bitevní jatka. Pochvalu si zaslouží i systém ukládání skupin do paměti, kdy je možné si vyjet intuitivní seznam, kde jsou popsány i typy jednotek v jednotlivých grupách. Je vidět, že hru dělal někdo, kdo žánru velmi dobře rozuměl a věděl, jaké problémy obvykle nastávají a jak se jim vyvarovat.
Rise of Nations je po všech stránkách skvěle zvládnutou,
originální a neuvěřitelně hratelnou realtimovou strategií, která je komplexní a přitom jednoduchá na pochopení i hraní. Nabízí obrovskou šíři, variabilitu a prakticky nekonečnou zábavu ve volně konfigurovatelném multiplayeru. Zkrátka a dobře: není sporu o tom, že svým pozadím bude aspoň po nějakou dobu letošní trůn strategických her právě tato hra Briana Reynoldse.
P. S.: Ty, kdo nevládnou úplně nejlépe jiným než rodným jazykem, určitě potěší informace, že se chystá česká verze s kompletně přeloženými texty, která by měla vyjít v polovině června, tedy s cca dvou až třítýdenním zpožděním proti verzi anglické.
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
| ||||||||||||||||||||||||||||||||||||
