Ridge Racer - na plný plyn

Dnes se na pulty evropských prodejen dostává PlayStation Portable, a není proto pro dnešní den příhodnější recenze, nežli hry, která je výkladní skříní tohoto nového handheldu.

U konzolí od Sony se jedná již víceméně o tradici. Při startu každé z nich je přítomen nový Ridge Racer a nejinak tomu samozřejmě je i v případě PSP. Tato závodní série od Namca má sice již roky své největší slávy za sebou, nicméně pro mnoho hráčů se stále jedná o maximální „srdcovku“, která definuje žánr arkádových závodů. Jistě, tato série se nemůže chlubit rozsáhlými možnostmi tuningu jako kupříkladu Need for Speed ani jízdou v hustém provozu, podobně jako Burnout, ale i přesto dokáže na dlouhé a dlouhé hodiny přikovat hráče před obrazovku, respektive nyní nejnověji k displeji PSP. A nikomu v zásadě ani nevadí, že se zde nesetká s licencovanými vozy a tratě jsou pouze variacemi téhož, co jsme mohli spatřit již v prvním dílu. Čím to bude? Asi tím, že ať již vezmete kterýkoliv díl Ridge Racera, vždy se hraje pekelně dobře.

Pokud někdo čekal, že tomu na PSP bude jinak, šeredně by se zmýlil. Zdejší Ridge Racer nejenže je tak dobrý jako kterýkoliv předchozí díl (včetně ne až tak úplně ideálně zvládnuté inkarnace pro NDS), ale je dokonce ještě lepší. Z celkového pohledu by se dalo říci, že se jedná o dosud nejlepší zjevení této série. Jak je to možné? Jednoduše tak, že tato hra vás dostane již na první pohled. Ano, většinou se snažíme nedbat na pozlátko grafické nablýskanosti a v případě dobrých her naopak nějaký ten grafický renonc velkoryse přehlédneme, ale v případě Ridge Racera pro PSP nelze o grafice mluvit jen tak pro pořádek na konci recenze. Grafika je prostě úžasná a bez sebemenších problémů smete cokoliv, co bylo zatím na jakémkoliv handheldu k vidění. Sice zde na některých místech najdeme poměrně jednoduché textury (pouze v některých tunelech), ale jedná se o jev velmi řídký, který je navíc hrubě zatlačen dozadu kvalitou ztvárnění všeho ostatního počínaje nádhernými širokými bouráky, přes mnohdy velmi působivá okolí tratí až k romantickým efektům odrážejícího se či zapadajícího Slunce. Zkrátka nádhera a skutečná pastva pro oči. Dokonce se při pátrání v paměti nebojíme říci, že nový RR je na pohled dokonce znatelně hezčí než Ridge Racer V, jenž stál u startu PS2.

Zklamáni ale budou ti, kdož by si chtěli nitro doplnit hned při startu pomocí několika smyků.

Herní náplň je vpravdě jednoduchá. Hlavní režim je rozdělen na slušnou řádku šampionátů, které sestávají z proměnlivého počtu závodů. V nich startujete vždy z posledního místa a do cíle musíte dojet tak abyste splnili požadavky daného závodu. V některých závodech vám tak k dalšímu postupu stačí dojet na čtvrté pozici, nevyhnete se ale samozřejmě ani případům, kdy se nepočítá nic jiného než vítězství. Dojde přirozeně i na duely s pouze jediným oponentem, což jsou povětšinou případy, kdy bojujete o odemknutí nových vozů. K dispozici máte víceméně pouze plyn, brzdu a nitro a s touto výbavou musíte zdolat řadu soupeřů, kteří jsou samozřejmě s postupem hrou čím dál tužší a nekompromisnější. V pozdějších závodech dokonce disponují neomezenou zásobou nitra, zatímco vy si ho musíte poctivě nastřádat. To de dělá klasicky tak, že musíte co nejvíce smykovat, což samo o sobě není nikterak zásadní problém, jelikož pokud chcete s ostatními držet krok, klasickým průjezdem zatáčkami se vám to nepovede. Zklamáni ale budou ti, kdož by si chtěli nitro doplnit hned při startu pomocí několika smyků. K tomu, aby se vám to podařilo je totiž nutné mít zároveň i dosti vysokou rychlost, takže na některých zakroucenějších tratích to chce již sestsakra umu a soustředění, abyste dokázali klikatými zatáčkami projíždět co nejrychleji. Za tímto účelem se pak hodí vybírat si vozy do závodů podle typu driftu, kterým zatáčkami projíždějí. Zpočátku bude stačit vybírat si taková vozítka, jejichž typ driftu vám ponejvíce sedí, ale časem se stejně budete muset naučit zvládat všechny typy.

Příjemné je, že se do výše zmíněného stavu dovednosti dříve nebo později určitě dostanete. Hra je totiž tak návyková, že vám nedovolí ji opustit, a tak budete závody, které vám nejdou zkoušet tak dlouho, dokud nebudete úspěšní. A že tedy některé z nich jsou už hodně fórové maso! Pokud jste si mysleli, že nic rychlejšího než Burnout nemůže existovat, RR na PSP zavdává minimálně důvod k pochybám. Místy je to totiž takový hukot, že absolutně nestíháte nic jiného než třeštit oči na displej a podvědomě se snažit reagovat na zatáčky a vyhýbat se soupeřům. To je umožněno samozřejmě v prvé řadě tím, že se auta na trati chovají dosti arkádově a do realismu mají stejně jako ve všech předchozích inkarnacích RR notně daleko. To je ale samozřejmě dobře, jelikož je jasné, že v opačném případě by nebylo možné prakticky zhola nic z výše napsaného.

Reiko Nagase je stejně mnohem hezčí než všechny ty licencované vyumělkované modelky.

Má ale nejnovější Ridge Racer vůbec nějaké zápory? Samozřejmě, že má. Jako první vás začne štvát hudba. Na zdejším soundtracku se totiž projevuje skutečnost, že Japonci mají velmi nestandardní hudební vkus. Vedle příjemných rychlých skladeb ať už kytarového či elektroniockého rázu vám tak k jízdě budou hrát i vyloženě tupé skladby, které se mnohdy omezují pouze na snahu o co nejvyšší frekvenci beatů či kdoví na co vlastně. Druhou výtku pak směřujeme ke koliznímu modelu vozů. Pokud spolu kolidují dvě auta, je to ještě v pohodě, funguje zde totiž princip absolutně pružného rázu, takže pokud zezadu ťuknete do pomalejšího soupeře, vaše rychlosti se vymění. Horší to ale je v případě, že kolidujete se svodidly. Váš vůz se v tu ránu začne naprosto nepřirozeně cukat podél nich a vy jen skřípete zuby, když se snažíte od svodidel za každou cenu dostat, což vás stojí jak čas, tak samozřejmě i rychlost. Od svodidel se prostě jen tak neodrazíte a věřte, že zejména ve vypjatějších závodech se o

Klady a zápory

Grafika
Rychlost
Návykovost
Něco nových tratí
Délka

Kolize aut se svodidly
některé hrůzostrašné songy

vás v takovémto případě mnohdy bude pokoušet infarkt. Idea je jasná, donutit hráče jezdit co nejčistěji, ale důsledek může slabší povahy možná i připravit o duševní zdraví :-).

To jsou ale pouze malé pihy na kráse této vynikající závodní hry, kterou lze bez jakýchkoli pochybností označit za výkladní skříň nové konzole. Vypadá skvěle, hraje se neméně skvěle, je návyková a vydrží příjemně dlouho. Nevíme, jak se to klukům z Namca daří, ale Ridge Racer je i v dnešní době vynikající arkádovou záležitostí a nepotřebuje ani tuning, ani veřejnou dopravu, dokonce ani módní rapový soundrtack či záštitu některé známé tváře. Ostatně, Reiko Nagase je stejně mnohem hezčí než všechny ty licencované vyumělkované modelky, o černošských rapperech ani nemluvě:-).

Souboj platforem

Zatímco dosud byl Ridge Racer symbolem launche nových konzolí od Sony, časy se mění. Nedávno Namco vydalo prohlášení, že šestý díl Ridge Racera bude na trhu přítomen i při startu nového Xboxu 360 a navíc tato série o sobě dala vědět i záhy poté, co se začalo prodávat Nintendo DS. Vyjdeme-li ale ze srovnání handheldových verzí, ukazuje se, že platformy od Sony značce Ridge Racer stále sedí nejlépe. Pokud pomineme i grafickou stránku věci, kdy z tohoto srovnání vychází zcela jasně vítězně PSP verze, které k tomu stačí zařadit sotva třetí rychlostní stupeň, pak zde stále máme samotnou hratelnost. A i zde se ukazuje, že Namco evidentně více kamarádí se Sony nežli s Nintendem. Na NDS se RR hraje dobře, ale není to tak úplně ono, hra totiž není až tak živelná jak by se slušelo a patřilo a do divokosti a návykovosti PSP verze zkrátka pořád sem tam něco chybí.

Ridge Racer

Výrobce/Distributor	Namco / Sony
Platforma	PlayStation Portable

Ukládání pozic:	ano
Multiplayer:	ano

Verdikt:

Závodních her je při launchi PSP hromada, ale nejlepší může být jen jedna.

Hodnocení:

90% (info)