Resident Evil je jedna z nejlepších sérií videoher vůbec a společně s konkurenčním Silent Hillem (recenze remaku dvojky a spin-offu Silent Hill F) také jedna ze dvou nejlepších herních hororových ság z mainstreamových vod. Každý nový řadový díl je vyhlížen s velkým očekáváním. Nejinak tomu bylo u devítky s dramatickým podtitulem Requiem.
 |
Prakticky vše odhalené od jejího oznámení mě nabíjelo optimismem. Skeptický jsem byl akorát k obsazení nováčka Grace Ashcroftové do role jedné z hlavních postav. Svůj postoj jsem si ale vysvětlil tím, že se vnitřně zlobím na Capcom za to, že jejím rodokmenem odkazuje na spin-offy. Resident Evil Outbreak a jeho pokračování s podtitulem File #2 si v Česku nebylo a není snadné zahrát (viz fotorámeček). Moje pochyby se ale ukázaly jako liché. Grace je vítaným nováčkem a její lidskost je tak civilní, jak jen hráči potřebují.
Že bude štramák a ikonický hrdina Leon S. Kennedy další hratelnou postavou, bylo veřejným tajemstvím. Ostatně prakticky vše, co vynesl ven nechvalně proslulý leaker Dusk Golem, se ukázalo jako pravdivé. Jestli on sám nepracuje v Capcomu, tak nevíme kde.
Devátý řadový Resident Evil se snaží hráče zaujmout hned na dvou frontách. Tou první je hororové pojetí ve stylu původních dílů, když se chopíte role Grace. Slečna Ashcroftová je mladá a dobrosrdečná, ale i bázlivá, i přesto, že pracuje u FBI jako zpravodajská analytička.
Od svého šéfa najednou dostává hodně osobní úkol: vydat se do opuštěného hotelu Wrenwood, kde byla nalezena další oběť nepolapeného sériového vraha. Na tom by ještě nebylo asi nic tak zvláštního, kdyby Wrenwood zároveň nebyl místem, kde byla před osmi lety přímo před jejíma očima zavražděna její matka Alyssa, když vyšetřovala něco s kódovým označením Elpis.
Sanatorium je jedno z nejděsivějších míst z série
O co jde, samozřejmě nedá spát ani samotné Grace. Postupem času zjistí, že klíčem ke zjištění původu Elpisu je ona sama. Vyšetřování ve Wrenwoodu, jehož prostory slouží perfektně pro úvod hry, nedopadá tak, jak by si přála, a sletem událostí se následně ocitá v sanatoriu Rhodes Hill. A v tu chvíli se rozjíždí ten pravý a nefalšovaný Resident Evil, jaký jeho fanoušci milují a ocení.
Sanatorium je totiž jednou z nejlepších lokací v celé sérii, které si nezadá ani se Spencerovým sídlem v Arklayských horách z prvního dílu. Rezidenci z jedničky sice nic nenahradí, ale tentokrát jsme kvalitou hodně blízko. Léčebna je několikapatrová, rozlehlá a s krásně dobovou architekturou. Naleznete v ní pokoje pacientů, operační sály, rozsáhlé haly, dlouhé chodby, kanceláře, ale i obrovský sklep a spoustu dalších lokací čekajících na exploraci. Grace není žádná ostřílená bojovnice. Ve skutečnosti se bojí každou chvíli.
Raná dobrodružství Alyssy Ashcroftové na PlayStation 2 Resident Evil Outbreak Protagonistka Requiem Grace je dcerou investigativní žurnalistky Alyssy Ashcroftové, jedné z hlavních hrdinek dvojice videoher Resident Evil Outbreak. Jejich „problémem“ je, že jde o retro online multiplayerové tituly. První díl byl navíc o síťovou hru více hráčů v Evropě ošizen. Online ho šlo spustit pouze v Japonsku a USA. Jediná možnost, jak si tedy hru u nás zahrát, byla a je s AI spoluhráči. V těchto spin-offech totiž ve více hráčích, z nichž každý zastává roli hrdiny s vlastními schopnostmi, plníte různé scénáře odehrávající se v Raccoon City. Problémem je, že umělá inteligence je v obou hrách naprosto otřesná. Druhý díl už měl podporu online hry i na starém kontinentu, ale ruku na srdce: Kdo tu měl tehdy PS2 připojenou k internetu? Kvůli nutnosti vlastnit síťový adaptér a dalším technickým obstrukcím šlo o výsadu jedinců. Takže i File #2 tu hrálo 99 % lidí offline. A byla to bída. Nepochybuji o tom, že jsou obě hry na síti dobré, ale s postavami ovládanými AI rozhodně ne. Potvrzuje to i naše dobová recenze prvního dílu. Moc dobře si však vzpomínám, jak i u nás příznivci konzolí od Sony vynášeli Outbreaky do nebes. A to i přesto, že je ani nedohráli. Vím to, protože jsem tehdy pracoval v jednom pražském gameshopu. Jejich tehdejší českou popularitu si tedy vysvětluji hladem po kvalitních Resident Evil titulech, který způsobila dobová exkluzivita řadových dílů pro konkurenční Gamecube. Ale přesto všechno se i dnes najdou nadšenci, kteří tyto hry paří dodnes. Ti, kterým nevadí warez, hrají přes emulátor na PC japonské verze s anglickým překladem. To je něco tak neoficiálního a obstrukcí plného, že bych se do toho nikdy nepustil. A ještě komplikovanějším způsobem lze prý hrát na japonské PS2. Snad nás tedy čekají remastery nebo remaky těchto her. Vypadá to ale spíš na zbožné přání. |
A to dokonce tak, že naříká a skuhrá. Je to taková třasořitka, že se jí třesou ruce a zamířit na někoho nebo něco není pro ni zrovna dvakrát jednoduché. Ale to vše je součástí hratelnosti, která je v roli Grace nefalšovaným hororem do morku kostí. Resident Evil: Requiem dokázal vyděsit i mě, otrlého čtyřicetiletého hráče, který má za sebou kromě bezpočtu předchozích dílů a konkurenčních Silent Hillů také Outlast, který dodnes považuji za nejděsivější horor všech dob. Přesto všechno jsem měl z Requiem bobky.
Podařilo se mu totiž to, co málokterému pokračování legendy jménem Resident Evil – replikovat děs a hrůzu z prostředí prvního dílu. Sanatorium je sice lékařským zařízením, ale zároveň letitou budovou s osobitou architekturou. Navíc máme tentokrát co do činění s o poznání chytřejšími zombiemi než kdy předtím. A myslíme tím opravdu zombie, ne parazity Las Plagas, známé z ve Španělsku se odehrávajícího Resident Evilu 4 a v Africe umístěného Resident Evilu 5.
Zombie si pamatují život před smrtí
Tentokrát se hlásí o slovo původní T-Virus ve zmutované podobě, která, laicky řečeno, extrahuje z infikovaných vzpomínek. Zombie se dokonce zmůžou na pár slov a vykonávají aktivity, které jim byly během života blízké. Hnijící uklízečka se tak okamžitě vrhne na vytírání krvavé kaluže, kterou stvoříte popravou jiné zombie. Operní zpěvačka bude i po infikování zpívat a nutno říct, že z plných plic.
Sice nenarazíte na spoustu takových zombie, ale i pár pěvkyň vám zavaří. Jakmile u vás zblízka zazpívají, pravděpodobně je s vámi amen poté, co vykrvácíte z očí. Fuj a hnůj! Takový kuchař zase rád kuchtí. Po brutální proměně samozřejmě lidské maso. To všechno je vzorec chování, který jsme nastínili v našem článku o až nesmyslně dobrém prequelu Evil Has Always Had a Name v podobě hraného kraťasu s Maikou Monroeovou.
Novodobá scream queen a hororová ikona známá z moderních hororů jako Neutečeš (It Follows – doporučujeme) a Sekáč (Longlegs – ani moc ne) nám odhalila, co nás čeká právě v devátém řadovém díle. Ta největší hrůza, která nás mohla zastihnout po smrti, jsme my sami. To, co jsme zažili. To, co nás hnalo jít kupředu kvůli těm, které jsme milovali, proč jsme ráno vstávali do 24/7 procesu, proč jsme se nechali šikanovat, abychom se uživili…
Nový druh zombie mě skutečně děsil. Nejstrašidelnější bylo, když se mi jedna z nich, která se mě snažila pozřít, začala omlouvat zmučeným hlasem. Brrr. Grace navíc čeká podobné martyrium jako Leona a Claire Redfieldovou v Resident Evil 2 a Jill Valentinovou v Resident Evil 3. Nelítostně ji pronásleduje obří monstrum. Upřímně se těším, až padne embargo na recenzi a dozvím se, jak vývojáři tento megahnus nazvali.
Se zmutovaným hnusem v zádech
Jde o obří zmutovanou ženu cenící zuby s deformovanýma a vyboulenýma očima. Utrhla se doslova ze řetězů, takže kudy chodí, tudy cinká. Funguje to nejenom jako varování, ale také to pořádně nahání hrůzu. Při hraní za Grace se nezřídka kdy dostaví nutnost plížit se a schovávat. Stealth hraje totiž v Requiem větší roli než v jakémkoli předcházejícím díle. A i když nejsem příznivcem tohoto stylu hratelnosti, plížení se do hry vskutku velmi hodí. Stejně jako craftování neboli výroba předmětů.
Grace se nakonec dostane i k injekcím, které dokážou udělat ze zombie krvavou kaši. Šikne se to, protože už jednou zlikvidované zombie se ještě znovu mohou přihlásit o slovo. A to dokonce i když přijdou o hlavu. Tzv. Blister Heads (puchýřové hlavy) jsou o poznání nechutnější variací na Crimson Heads z remaku původní hry a my jsme ze všech těch hrůz, které vám provedou, nadšeni.
Po zmínce o craftování se sluší dodat, že management omezeného inventáře nechybí a je stejně o nervy jako v minulosti. Kolikrát jsem se vracel do bedny, abych mohl odložit aktuálně nepotřebný předmět, následně se vrátil tam, odkud jsem odběhl, a sebral klíčovou věc pro postup hrou dál. Řešení hlavolamů v roli Grace nechybí a na chvilku zábavně zaměstnají vaší šedou kůru mozkovou.
Ty, kterým bude postaven Leon, za hádanky ani považovat nelze. Jde obvykle o sebrání klíče nebo karty k zamčeným dveřím. Zato u Grace vás nemine ani prohlížení a zkoumání předmětů v inventáři. Stylovka! Pokud jste vyrostli a dospěli u série Resident Evil jako já, budete nadšeni z volitelného návratu klasického ukládání skrz psací stroje. Při prvním spuštění dostanete na výběr lehkou obtížnost pro začátečníky a standardní obtížnost s automatickým ukládáním. Druhou možnost je ale možné spustit i v klasické podobě.
Ukládání na psací stroje
Abyste si mohli hru za Grace uložit, potřebujete nejdřív nalézt (nebo později i vytvořit) pásku do psacího stroje a samotný psací stroj k uložení hry. Lehce opojen ideou, že jsem zkušený Resi fanda, kterého nic nerozhází, i pár pivy, jsem byl velmi rychle vyveden z omylu. Z arogance mě vyvedla nečekaná smrt po půl hodině hraní a nutnost vše znovu nedobrovolně opakovat. A takovýchto situací nastalo při mém hraní hned několik.
Když jsem hrál Requiem poprvé, napočítal jsem, že jsem u hry strávil necelých třicet hodin. Po dohrání se mi však zobrazil čistý herní čas třináct a půl hodiny. To je rozdíl, že? Chtěl bych dodat, že jsem se při hraní opravdu loudal, střílel figurky mývalů a sbíral všechno, co se dalo. Requiem přitom není hra, kterou byste hráli stále dokola, ale opakované hraní se rozhodně vyplatí. Role protagonistů se při hraní mění sama podle toho, kam hrdiny zavede příběh.
Když vyšel Resident Evil 7: Biohazard, spousta hráčů i fanoušků série prskala nad změnou pohledu kamery z třetí do první osoby. Následující osmý díl Resident Evil: Village byl sice opět snímán pohledem z první osoby, ale později dostal pohled z kamery třetí osoby s příchodem Gold Edition. Člověk nemusí být herní vývojář, aby mu došlo, že fandové preferují Resident Evil, v němž vidí hrdiny.
U Requiem si můžete vybrat formu kamery podle vlastních preferencí, přičemž Capcom doporučuje pro Grace kameru z první a pro Leona z třetí osoby. Osobně jsem odehrál celou hru z třetí osoby. Rytmický pohyb pozadí blonďaté agentky FBI mě ve světě zombií a monster uklidňoval. A zatímco je hraní za Grace opravdovým hororem, jakmile se chopíte role Leona, jde o čistokrevnou akci. Často tak frenetickou, že bohužel někdy připomíná víc Resident Evil 6 než fanoušky zbožňovanou čtyřku.
Když se u nás chlapi poperou
Součástí jsou proslulé Leonovy otočky, kterými kosí zombie jako zdrogovaný baleťák. Nově má ve výbavě sekyru, která se časem otupí a je jí proto potřeba pravidelně brousit. Naštěstí máte brousek vždy po ruce. Zmutovaní nepřátelé navíc nosí vlastní sekyry a kopí, které je možné jim sebrat a hodit po nich. Půjčit si můžete na chvíli dokonce i motorovou pilu, vrum vrum. To všechno k bohatému arzenálu zbraní čítající všechny možné i nemožné kousky včetně epického revolveru Requiem.
Leona čeká také vysokooktanová sekvence, o níž však prozradit víc nesmím. Stejně jako nemohu prozradit, jakým všem nemrtvým a mutantům se postavíte. Zombie jsou fenomenální, stejně jako někteří další tvorové. Nad čím však smutním, jsou bossové. Ne že by jich bylo málo, to ne, ale souboje s nimi jsou až na výjimky (hnus pronásledující Grace) tuctové, nenápadité a někdy až komicky hloupé (finále).
Příběh není špatný, i když nejde o nic intelektuálního, ale mám k němu výhrady v zájmu nováčků. Osobně jsem všechna odhalení pobral, ale někdo, kdo sérii nezná nebo ji zná jenom okrajově, z toho mít moc rozum nebude. Tuto situaci si dokážu představit hned u několika scén. „Wow, to je někdo, koho vůbec neznám!“ Nejde o to, že byste nepochopili, co se ve hře děje nebo kdo je zlý a hodný, ale tohle nejsou jenom odkazy pro fandy. Znát první a druhý díl je k pochopení všech nuancí Requiem klíčové.
Za mě jako pravověrného fandu je to dobře, ale příležitostní hráči z toho radost mít nebudou. V druhé části hry se až příliš tlačí na nostalgii. Přišlo mi to až zbytečné. Zvlášť v porovnání s první polovinou hry, kdy se hraje víc za Grace. Jen pro kontext dodám, že Leon je moje nejoblíbenější postava z celé série, jehož účes se mi konečně po dvaceti letech snažení podařilo aspoň napodobit.
Hnusná nádhera
Jeho hlášky jsou ale stále super a Requiem je tak hrou, která dokáže vyděsit, pobavit i rozplakat. Ale o tom až za chvilku. Co se technické stránky týče, je devátý Resi přímo fenomenální. RE Engine jede na plné obrátky. Jde bezpochyby o nejhezčí hru, která ho využívá. Samotné modely postav jsou tak detailní a plné polygonů, že by nebyl problém v takovéto kvalitě zhlédnout celý film. Jejich mimika a znázorněné emoce jsou nový level kvality. Vyzdvihnout musím vlasy postav a jejich pohyb.
V Capcomu si dali záležet na detailech, což se neprojevuje jenom na kapkách, které stékají po povrchu. Jsou vidět třeba i jednotlivé náboje při nabíjení revolveru nebo kousance po útocích zombie. Těm můžete vystřelit i bulvu, která bude viset z očního důlku. Nechutností je ve hře habaděj. Requiem rozhodně není pro slabé povahy a čajíčky. Sám jsem hrál na PS5 Pro v 4K rozlišení při 60 FPS (VRR) a byla to nádhera. Zejména odlesky vypadaly neskutečně realisticky díky ray tracingu.
Grafická lahůdka na PCHru jsme souběžně testovali také na PC, kde si užijete nejmodernějších grafických prvků s grafickou kartou od Nvidie. Ty zahrnují ray tracing technologii Path Tracing, DLSS 4 včetně Multi Frame Generation a Ray Reconstruction. Resident Evil Requiem hodnotíme jako velice dobře optimalizovanou hru, která navíc umí využít dostupné technologie na maximum.   Na testovací sestavě s procesorem Ryzen 7 9700X, grafickou kartou Nvidia RTX 5070 Ti a 32 GB rychlé DDR5 paměti jsme při rozlišení 1440p, vysokých detailech, zapnutém Path Tracingu a DLSS na stupeň Quality sledovali FPS okolo 60, což není špatný výsledek. Výkon ovšem výrazně zlepší právě Multi Frame Generation u DLSS 4. Zapnutím této funkce jsme se dostali na naprosto parádních 180 – 220 FPS. Na kvalitě obrazu přitom dopočítávání snímků obrazu téměř není poznat, vyjma drobných grafických artefaktů například při prudších pohybech okolo vlasů hlavní hrdinky. Podrobnější analýzu výkonu na stolním PC a srovnání s nadupaným herním notebookem vám přineseme již brzy. |
Bombastická je i podpora ovladače DualSense s haptickou odezvou. Ucítíte každou kapku, která vám spadne z nebe při dešti na tělo. Nejděsivější však byla resuscitace, při níž hráč cítí každé stlačení hrudníku a dýchání z úst do úst. U této scény, o níž víc říct nemohu, jsem se rozplakal jako malé dítě.
Resident Evil Requiem je hrou, která se zavděčí milovníkům hororu a fanouškům celé série především. Právě pro ně je totiž tato hra dělaná. Děj v sanatoriu musí ocenit každý milovník hororů. Je škoda, že jakmile se dění přesune do zlikvidovaného Raccoon City, stane se ze hry až příliš nostalgická horská dráha. O tom, co se stane ve městě mývalů, vám už nemohu prozradit zhola nic, ani kdybych chtěl. Pokud jste milovníci série, nic vám nebrání naběhnout v pátek do obchodu a Resident Evil Requiem si užít, jak se sluší a patří. Pokud jste v sérii nováčky, určitě si zahrajte nejdříve původní trilogii. A je už čistě na vás, zda si zahrajete originály nebo remaky.
