Vítejte ve světě první FPS pro novou konzoli Wii, jejíž tvůrci ji označili jako ideální herní zařízení pro tento žánr. Ubisoft Paris měl tak teoreticky slibné šance k vytvoření opravdu prvotřídního titulu. Nyní tedy nastal čas se chopit wiimote a nunchaku a začít bojovat. Je totiž o co.
Šermování s mečem se pak provádí velmi zábavně mácháním wiimotem v daném směru.
Příběh začíná v Los Angeles, ale brzy se přesune do japonského Tokia. Více než japonskou tvorbu však připomíná příběh Red Steel klasické béčkové hongkongské akční filmy z konce devadesátých let. A to je správně, tento styl totiž hře sedí a perfektně
Úvod zastává roli klasického nenuceného tutoriálu, který je umně začleněn do samotné hry. Žádné hloupé skladiště či střelnice, kde budete muset absolvovat nudný trénink. Docela vtipně je řešená i kalibrace ovládání, kde vám vaše vyvolená ukazuje ve
velkém akváriu plující rybičky. Jak již bylo poznamenáno, tak romantická chvilka rychle pomine a vy se budete muset chopit zbraně. Ovládání je od základu šité na míru kombinaci wiimote a nunchaku. První jmenovaný slouží k rozhlížení a střelbě, zatímco druhý slouží k pohybu prostorem. Akce typu skok a skrčení jsou přitom umístěny na tlačítkách nunchaku. Nabíjení zbraní a otvírání se přitom provádí vertikálním zamáváním tímto přídavným ovladačem. Tato ovládací metoda chce chvilku na osvojení
(která v našem případě proběhla již během tutoriálu), ale brzy sedne do ruky, či spíše obou rukou, a nebudete s ní mít nejmenší problémy.
Hra je koncipovaná tak, že otočky o 180 stupňů nejsou časté a nikdy za celé hraní nebudete mít pocit, že vám při hraní jakákoliv funkce ovládání, známá z klasických gamepadů u ostatních konzolí, chybí. Tedy až na jednu výjimku. Tou jsou dlouhé pasáže, ve
kterých se víceméně nic neděje a vy jen tupě míříte wiimotem na obrazovku a očekáváte, kdy že se to opět začne něco dít. S trochou nadsázky by se tyto části daly označit za sledování filmu v televizi s permanentním držením dálkového ovladače v ruce. Najdou se však i situace, ve kterých sice máte cíle, ale díky designu úrovní jdete neustále dopředu a eliminace nepřátel tak připomíná trochu pouťovou střelnici. Celkový design levelů je totiž velmi nešťastně řešený. Úrovně sice obsahují spoustu rozbitelných předmětů, ale jsou neuvěřitelně lineární. Budete se tak řítit rovnou za nosem a zanechávat za sebou krvavou
spoušť.
Ve střihových sekvencích pak občas zaperlí nepřátelé nějakou tou vtipnou hláškou.
K jejímu vytvoření vám přijde vhod celkem obsáhlý zbrojní arzenál a (prosím fanfáry) katana, která se stane nedílnou součástí vašeho vybavení. Narazíte zde na klasiku žánru FPS: pistoli, lehký kulomet, těžký kulomet, UZI, brokovnice a tak dále. Katany
Šermování s mečem se pak provádí velmi zábavně mácháním wiimotem v daném směru. Díky ovládání jsou právě tyto boje nesmírně zábavné a patří k vrcholům hry. Sice u nich nemůžete hrát hru vleže, ale to nic nemění na jejich velké zábavnosti. Bohužel celkově ale není titul zdaleka tak hratelný, jak by mohl.
Když už jsme u nepřátel, tak neopomeňme zdůraznit jejich malou rozmanitost. Banda po zuby ozbrojených číšníků, tlupa automechaniků s kulomety a tak dále, až do nekonečna. Nudu ze střílení jednotvárných nepřátel nevynahradí ani šermování s dobře vypadajícími samuraji. Za co však nepřátele chválíme, je jejich dostatečně vyspělá umělá inteligence, kdy vám dokáží dostatečně zavařit. Nikdy nezůstávají dlouho na jednom místě a dokáží občas i překvapit nějakou tou léčkou. Bohužel však nemají k důmyslnějším taktikám díky fatálně lineárnímu designu úrovní příliš možností a nemohou tedy více předvést onu dobrou
AI.
|

Hodnotit grafickou stránku hry v počátcích existence konzole, je věc vždy ošemetná. U Wii to však platí dvojnásob. Grafika konzole, u které si Nintendo nedělalo hlavu s hardwarovým vybavením (teď nemáme na mysli originální ovládací metodu), se chtě nechtě musí posuzovat poněkud jiným měřítkem. Technické specifikace přístroje jsou však delší dobu známé a je jasné, že
výkon je zřetelně větší, než u 128-bitové generace. Proto tak můžeme s klidným srdcem říci, že Red Steel opravdu nevypadá
dobře. Naprosto ohyzdné textury, doplněné nic moc animací, nepůsobí zrovna dobře. Extrémně odpudivě pak působí zbraně, které vypadají, jako by je někdo vystřihl ne zrovna šikovně z papírových krabic. Jediné, co se nám z vizuální stránky na Red Steel líbilo, byly vcelku obstojné světelné efekty. Kdyby vyšla hra v nezměněné podobě, čistě bez Wii ovládání, kupříkladu na PS2, tak jsme si jisti, že by pohořela. Grafika i level design jsou totiž i na poměry druhé generace PlayStation dosti podprůměrné. Navíc se ve hře dočkáte nejednoho poklesu snímkovací frekvence. Zejména při pohybu více postav na obrazovce nebo při výbuších je pokles plynulosti framerateu znatelný. Co však můžeme chválit, je hudba. Ta je atmosférická a v mnoha situacích i velmi trefná. Zejména jedna J-Pop skladba na nás velmi dobře zapůsobila.
|
Red Steel | ||||||
| ||||||
| ||||||
| ||||||
|