Red Faction Guerrilla: Když rebelie, tak na Marsu

Na Marsu vládne krutý režim, jakýkoliv odpor je marný. Čas diplomacie skončil, na řadu přichází hlas kulek a výbušnin.

Red Faction: Guerilla

Red Faction už tu s námi pár pátků je, poprvé se na rudé planetě bojovalo v roce 2001, podruhé o rok později a potřetí právě teď. A zatímco v Red Faction byl hlavním hrdinou Parker, ve druhém geneticky upravený Alias, tak tentokrát v Guerrille je to Alec Mason. A jak je v poslední době v módě, není to standardní hrdina ve stylu „dokonale vycvičený voják, který bez mrknutí oka sebere protivníkovi zbraň, zlomí mu vaz a ještě než dopadne na zem, tak mu stačí plivnout do obličeje“.

Alec Mason je stejně jako Parker z jedničky (mimochodem, třetí díl na něj bude odkazovat, stejně jako na pár dalších osob a situací z předchozích her) jen těžební pracovník. Přilétá na Mars v roce 2120 za svým bratrem kvůli práci. Ale planeta je pod nekompromisní nadvládou EDF (Earth Defence Force), což je organizace, která okamžitě potlačí jakýkoliv náznak odporu. A pokud není důkaz, že by ten či ona patřili k rebelům, nevadí, preventivně onu osobu odpraví, jen tak pro jistotu.

Nabídka zbraní není bohatá, ale jednotlivé kousky jsou natolik rozdílné, že jsou zajímavé všechny.

Alec se nehodlá do dané situace plést. Má své starosti, chce dodělat svou práci a ostatní ho nezajímá. Jenže EDF zabije jeho bratra a to je chyba, velká chyba. Čapne do ruky svůj nejoblíbenější pracovní nástroj – kladivo – a hurá do boje.

Guerrilla, na rozdíl od svých starších sourozenců, není střílečkou z pohledu první osoby, ale je na ni nahlíženo z pohledu osoby třetí. Nám se tato volba zdála jako krok správným směrem, na druhou stranu, jde o subjektivní záležitost a někomu by jistě více vyhovovalo, kdyby tvůrci z Volition zůstali u původního stylu. Ovšem ať tak nebo tak, tato změna hratelnosti neubližuje.

Red Faction Guerrilla se snaží být co nejméně lineární a nabízí otevřený svět. Mars je rozdělen na šest sekcí a vaším úkolem je pochopitelně vykopat EDF z každé z lokací. Všechny ale nejsou přístupné, musíte tedy nejprve splnit žádané mise v jedné, abyste mohli vstoupit do druhé.

Vaší prioritou je vyčistění daného místa od jednotek EDF a současně získaní podpory usedlíků. Toho dosáhnete tím, že budete plnit nepovinné mise, díky nimž se zavděčíte rebelantům a současně snížíte vliv EDF. Další možností jak zvýšit morálku obyvatel je, že budete ničit budovy patřící EDF. Ty méně důležité jsou viditelné pouze na minimapě a jsou označeny rudě, důležitější jsou ale ty viditelné i na velké mapě a jsou modré.

Po jednotlivých sekcích Marsu můžete bloudit a vyhledávat úkoly, pokud jste fanoušky průzkumu „naslepo“ nebo je tu možnost pro nás línější – zobrazit si mapu, vybrat si misi, která se vám zdá zajímavá, označit ji a je to. V tuto chvíli se na herní ploše objeví šipky, které vás navigují a možnost ztratit se je veškerá žádná.

Cílový bod samozřejmě můžete kdykoliv změnit a také se čas od času ozve hlášení, ve kterém se dozvíte, že máte například zlikvidovat nepřátelský konvoj, vysledovat kurýra s důležitými informacemi nebo pomoci rebelům v boji s vojáky. Výzvu můžete či nemusíte přijmout, nejde o povinné mise, ale jsou časově omezeny (jsou dostupné jen pár minut), na rozdíl od většiny příběhových i postranních.

Alec se může po Marsu pohybovat po svých, v případě potřeby může i sprintovat (ale v tu chvíli nemůže používat zbraně) nebo lze využít vozidel. Což je mnohem rychlejší a pohodlnější. A navíc, v pozdějších fázích hry už jsou vzdálenosti mezi jednotlivými úkoly mnohem větší a upřímně, Mars není zrovna místo, které by oplývalo výjimečnými scenériemi a červená skaliska po chvíli omrzí.

Pokud zatoužíte po nějakém dopravním prostředku (a že jich tu je, od džípů, přes náklaďáky až po tanky), není problém jej získat. Na základnách rebelů, kterých je po Marsu rozseto několik, vám klidně nějaké poskytnou za milý úsměv, pokud zastavíte některého z obyvatel na cestách, také vám bez reptání půjčí svého miláčka a jestliže budete chtít model vyvedený v módně vojenských barvách, stačí zlikvidovat posádku některého z dopravních prostředků EDF a je vaše.

Kamenem úrazu je ale stereotypnost okolního světa.

Rozdíly mezi jednotlivými kousky jsou nejen ve vzhledu, ale také v rychlosti, odolnosti a ve výbavě (nemyslíme tím voňavé stromečky a klimatizaci, ale přítomnost zbraně). Každé vozidlo má jinou výdrž, a jestliže je zničeno, umírá i Alec. Pokud se to stane (a to z jakékoliv příčiny), pak se znovu objeví na základně rebelů. Ta je v podstatě jpro vás o nejdůležitějším místem. Zdarma si tu můžete doplňovat střelivo nebo kupovat vylepšení.

Jediným platidlem jsou součástky, které zůstanou po zničených budovách nebo vozidlech. Za ně můžete získat lepší brnění, nové zbraně nebo jejich vylepšení a podobné upgrady. Ale nejsou dostupné jen proto, že na ně máte, uvolňují se až po splnění některých úkolů.

Nabídka zbraní není přehnaně bohatá, ale jednotlivé kousky jsou natolik rozdílné, že jsou zajímavé v podstatě všechny. Základní zbraní je kladivo, které u sebe musíte mít neustále, jako jedinou věc jej nelze vyměnit. Ale je to ku prospěchu věci, kladivo je velmi účinné na ničení budov, což se hodí především ve chvíli, kdy vám dojdou výbušniny. Ostatní tři pozice jsou volné a můžete si tam dát cokoliv podle chuti. Od pistole, kulometu, přes kousek, který vystřeluje energetické výboje, raketomet nebo vrhač disků.

Nesmírně důležitou součástí vašeho vybavení jsou výbušniny. Red Faction je totiž tradičně hodně orientovaný na ničení. Drtivá většina budov se dá rozprášit na kusy. Není to ovšem jen pro srandu marťanům, ale jak bylo řečeno, ze zničených budov vypadají součástky a spousta úkolů je založena na tom, že zboříte něco, co patří EDF. Navíc jde o velmi příjemnou vizuální záležitost. Přestřelky, kde po sobě „šijí“ dvě znepřátelené skupiny, vzduchem létají granáty a kolem vás se bortí budovy, mají něco do sebe.

Náplň misí není světoborná, ale snaha o variabilitu tu je. O ničení budov už byla řeč, ale budete také krást vozidla a utíkat s nimi z dosahu EDF, sledovat nájezdníky, přepadávat konvoje, osvobozovat zajaté rebely a tak dál. Většina je sice o střelbě a vybuchování všeho v dosahu, ale alespoň to pokaždé děláte z jiného důvodu.

Příběhové skoky v Red Faction

První Red Faction byl zasazen do roku 2075, kdy byl horník jménem Parker svědkem vraždy svého spolupracovníka strážcem korporace Ultor, která měla Mars "pod palcem". Rozhodl se nenechat to jen a tak a přidal se k odbojové organizaci známé jako Red Faction.

Druhý díl se odehrával o osm let později (2083), hlavním hrdinou byl geneticky upravený voják Alias, jenž původně pracoval pro Ultor (která se v té době spojila s EDF). Alias se ale rozhodne přidat na stranu rebelů z Red Faction.

A zatím poslední díl má opět nového hrdinu, Aleca, který se vydává na Mars v roce 2120, kdy je svědkem vraždy svého bratra, kterého zabila EDF. Rozhodne se pro odplatu a přidá se k Red Faction.

Obvykle si ale nevystačíte sami. EDF má velkou početní převahu, a tak je důležité budovat si dobré vztahy s obyvateli. Pokud se vám to daří, často se k vám přidají a bojují po vašem boku. A to je pomoc, kterou dozajista oceníte. Jestliže ale například zabijete nějakého z nich, tak se situace může vyhrotit a rebelové se klidně pustí do vás.

Občas se ale přihodí, že i s jejich výpomocí nebudete situaci zvládat. Jedinou možností je pak útěk. U minimapy je přítomný indikátor, který mění barvu od zelené k červené, podle toho, nakolik jste v „hledáčku“ EDF. Pokud se chcete vrátit na základnu rebelů, kde budete v bezpečí, pak to lze jedině v případě, že je ukazatel zelený.

Síla Red Faction Guerrilla spočívá hlavně v herní náplni, po technické stránce totiž celkově lehce pokulhává. Grafika není špatná, budovy jsou vyvedeny dobře, stejně tak jako animace výbuchů. Trošku hruběji působí modely postav, ale pořád je to slušný nadprůměr.

Kamenem úrazu je ale stereotypnost okolního světa. Mars je prostě jedna velká červená písčitá planeta, kde jsou jen skály. Nic, co by lahodilo vašemu oku, natož oběma. Na druhou stranu, nelze to přímo považovat za chybu tvůrců, Mars plný zelených lesů a křišťálových srudánek by asi působil poněkud nepatřičně.

Nevýrazná je i hudba a upřímně řečeno, dvě minuty po vypnutí konzole si asi nevzpomenete ani na jednu jedinou melodii, kterou byste si mohli pobrukovat. Nadabování je ale o poznání lepší, hlavní postava má správně drsňácký hlas, onen typický ubručený chraplák.

Multiplayer nabízí jak standardní módy ve stylu Deathmatch a Capture the Flag, tak i ty, které se soustředí na co největší způsobenou destrukci. Maximální počet hráčů pro online hraní by měl být 16.

Ale i přes drobné výhrady, můžeme ve výsledku zejména chválit. Red Faction Guerrilla se hodně snaží nebýt standardní střílečkou, která po dvou hodinách upadne do stereotypu a po čtyřech skončí. Herní doba se v závislosti na počtu plněných vedlejších misí šplhá nad dvacet hodin. I přes otevřený svět má hra rychlý spád a nenudí, přestřelky jsou vizuálně poutavé i zábavné.

Dobrá, příběh není zrovna z pera mistrovského scénáristy, grafika i vzhled světa mohly být lepší, ale na každé mrtvole a hře se dají najít mouchy, důležité je, jestli mají standardní velikost nebo jsou jako okřídlené krávy. A v tomto případě jsou to malé nevýrazné mušky, které rychle odeženete. Doporučujeme brát všemi deseti.