Red Faction 2 - útok konzolového krále

  • 43
Král konzolových 3D FPS akcí konečně přichází i na PC a my vám v aktuální recenzi prozradíme, jak nás dokázal pobavit. Kromě toho předkládáme další názor psaný z úhlu pohledu hráče, který dohrál též konzolovou verzi. Jak to dopadlo?

Red Faction 2 Král konzolových 3D akcí (recenze PS2 – 85%) konečně přichází i na naše monitory a podle ohlášení tvůrců se máme nač těšit – slibují totiž tu samou hratelnost s tím, že hru ještě o něco vyšperkují. Příběh hry tradičně využívá temných vizí budoucnosti s diktátorem. Do koktejlu tradičního schématu přimíchejme fungující nano-technologii, která posloužila k vylepšení mnoha vojáků. Ti se stali mnohem bojeschopnější, nicméně jednoho dne si diktátor (vypadá jako Stalin) uvědomil, že pohrávat si s tak mocnou technologií by se mohlo nevyplatit a vyhlásil na všechny "vylepšené" vojáky hon. Hráč, jakožto odborník na výbušniny, se stává členem organizace Red Faction, která proti diktátorovi bojuje. Proč? Snadno, hráč sám patří mezi "vylepšené" vojáky. Příběh představuje nedílnou součást hry, během misí automaticky probíhá kontakt s velením či spolubojovníky, nechybí in-game scény a po zvlášť vypečené akci ani pěkňoučké renderované sekvence. Pokud se vám v tomto okamžiku vybaví Unreal 2, máte naprostou pravdu – schéma obou her je prakticky totožné. Akorát co se týče příběhu, zvratový okamžik Red Faction 2 nepřichází ke konci, ale zhruba uprostřed. Jinak princip jedné správné cesty bez bloudění, zhruba stejná délka hry, sci-fi námět, to vše zůstává totožné.

Začátek hry počítá s tím, co znají všichni konzoloví hráči – vytvořením profilu. Na ten se v žádném případě nevyplatí zapomenout, poněvadž neučiníte-li tak, hra vás normálně pustí dál, jenže nebudete moci ukládat pozici. Mise jsou pomyslně rozdrobeny na mnoho malých (návazných) fragmentů, přičemž ukládání pozice funguje tak, že vždy ukládá poslední otevřený fragment; samozřejmě na jeho počátku. Naštěstí úseky jsou tak akorát, čili opakováním hráč není nucen hrát znova dlouhé stejné úseky. Navíc patřičně houstne atmosféra, což je jenom dobře. Charakter misí se drží linie jedné cesty – hráč prakticky nemá šanci zabloudit a kromě několika odboček či propletenců (třeba v katakombách) existuje pouze jedna cesta vpřed. Již žádné bloudění. Během prvních několika přestřelek jsem chvilku dumal nad faktem, že něco není úplně takové, jak Red Faction 2 jsem z jiných FPS (first person shooter) her běžně zvyklý. Domníval jsem se, že jde o špatné dělení zásahů, avšak později se ukázalo, že to není pravda – zatímco do hrudníku vydrží oponenti při střelbě z průměrné zbraně pekelně dlouho, do hlavy umírají okamžitě. Hledal jsem dál... Nakonec přišlo zjištění, že umírací sekvence vojáků a střelba do nich má poněkud pozměněné priority než v jiných hrách a ve výsledku působí poněkud nepřirozeně. Klasicky jde o zvyk.

Kvalita misí paradoxně roste s každou úrovní. Zatímco rozjezd mi přišel obyčejný a chvílemi i nudný, zbytek hry už dokázal zabavit a často zprostředkovat i hutnou atmosféru v očekávaní toho, co teprve přijde, respektive může přijít. Hráč se může těšit na přestřelku v podzemce (takové intervaly bych si v reálu nechal líbit :-), vyhazování mostu do vzduchu, na řadu přijde i sniperská část hry a tuhé souboje s bossy. Tím to nekončí – mezi skvělá pozitiva jednoznačně patří mise, kdy hra automaticky ovládá vrtulník či tank, zatímco hráč se chopí ovládání Red Faction 2 těžkotonážních zbraní. Pominu-li pouze průměrnou misi s ovládáním ponorky, potěší mnohem zajímavější pochod s bojovým robotem (malý mech). Stačí nasednout a těžký kulomet v kombinaci s raketami si dokáže poradit úplně se vším. Během misí ale nebojujeme výhradně sami, čas od času nám pomáhá, většinou jeden, spolubojovník ze skupiny Red Faction – a opět specialista.

Dosti se hovořilo o Geo-Mod engine, jenž dovoluje ničit zdi a prakticky všechno deformovat. Ve skutečnosti se setkáme s tím, že si čas od času musíme probourat k tomu určenou zeď, která se opravdu po kouskách demoluje. Vypadá to naprosto efektně, zvlášť při přestřelce, kdy hráč mimoděk ničí k tomu určené sloupy. Prakticky skutečný zážitek z demolice mi poskytla pouze úroveň v baráku s několika patry, kde šly ničit podlahy. Jinak se Red Fation 2 víceméně omezuje na ničení zdí pouze nutných k průchodu. Velmi dobře vypadá fungující tlaková vlna v praxi, kdy zasažení vojáci odlétají stranou, to se povedlo. Z hlediska Red Faction 2 grafického zpracování tíhne RF2 k lehce comicsovému pojetí, které na jednu stranu vypadá skvěle, aby v jiných okamžicích zcela nepochopitelně pokulhávalo. Drobné zklamání mi připravila HW náročnost, poněvadž při hře v 1024x768 při 32 bitových barvách a maximálních detailech působí hra, na některých místech, poněkud neoptimalizovaně. Možná pokládáte 32 bit za zbytečný luxus, nicméně rozdíl během hry je poznat (porovnejte zrnění - první a poslední obrázek v tomto článku). Ano, Red Faction II je při vyšších detailech náročnější než třeba Unreal Tournament 2003.

Ve hře narazíme na pořádný arzenál zbraní, nicméně pokud člověk šetří municí a střílí nepřátele tam, kam má, nemusí se omezovat. První pistole jsem vůbec nepoužil, poněvadž už na začátku hráč vlastní útočnou pušku, která v kombinaci se zbraněmi na bázi raketometu postačí. Později sice, většinou po strážích úrovně, hráč získá jejich zbraně, ale příliš jsem je nevyužíval – všechny jsou vesměs slabší a ke změně oblíbené za jinou mě donutil teprve Red Faction 2 prázdný zásobník. Zajímavá vychytávka spočívá v držení dvou stejných zbraní v jedné ruce, což není nijak převratné, ale střelba z každé zbraně se ovládá zvlášť. Zajímavý nápad. Ve výbavě dále nalezneme brýle pro noční vidění, které jsem použil přesně v jedné misi; pokud jde o AI protivníků, jde o slušný průměr. Schovaní za rohem se snaží vykukovat, někteří utíkají z boje stranou, aby si to o zlomek sekundy později rozmysleli, což působí úsměvně. Za zmínku stojí pěkný dabing, na němž se, mimo jiné, podílel i Lance Henriksen (Frank Black v seriálu Millennium, Bishop ve Vetřelci...). Jistý potenciál skýtá hlavní menu hry s bonusy, možností přehrát si všechna viděná videa a podobně. Naopak hra více hráčů chybí, nicméně Red Faction 2 je jasnou singleplayer záležitostí. Alternativu skýtá Botmatch, kdy se v arénách a různých módech hráč utká s počítačem řízenými protivníky. Zde trochu pokulhává grafické ztvárnění map a celkové vyznění je spíše slabší. Délka hry odpovídá zhruba jednomu dni hraní, s dlouhými přestávkami vystačí na dva (subjektivně je RF2 kratší než Unreal 2). Na druhou stranu rád přiznávám, že po slabším rozjezdu jsem se během většiny misí bavil.

Petr Poláček - další názor
Red Faction 2 Zpráva o převodu původně konzolové sci-fi 3D FPS Red Faction II na PC nebyla žádným větším překvapením. Vždyť díl první na této platformě zaznamenal poměrně slušný úspěch. Mnohem větší překvapení však v řadách příznivců 3D akcí vyvolala zpráva o tom, že PC verze nebude obsahovat žádný multiplayer mód, respektive multiplayer mód hratelný proti živým soupeřům, buď přes LAN nebo Internet. Místo toho hra nabízí pouze poměrně nudný Bot-match, jehož nezáživnost spočívá především ve špatném designu map a průměrné inteligenci botů. Záchranou není ani 8 bonusových módů. Jenže multiplayer není to hlavní co Red Faction II nabízí. Již při vývoji PS2 verze byl hlavní důraz kladen na singleplayer část, což se projevuje hlavně v propracovaném designů jednotlivých levelů. Místnosti jsou navíc plné předmětů a překážek, za nimiž je možné hledat spásný úkryt před nepřátelskou palbou. Velmi příjemná je také možnost zničit, nebo alespoň poškodit, valnou většinu objektů ale i podlah, stěn a stropů, což je zásluha vhodně použitého GeoMod enginu druhé generace. Díky němu je například možné odstřelit soupeře stojícího v patře nad vámi i s celým betonovým nosníkem, přičemž na místě zůstane pouze drátěná výztuž původně zapuštěná do betonu. Podobné kousky je však možné provádět pouze s velmi silnými zbraněmi, pro něž se naštěstí náboje povalují téměř všude. Mezi další povedené prvky patří animace pohybu i smrti většiny postav a příznivcům sci-fi by se měla zamlouvat grafika celkově. Mezi jasně viditelné zápory singleplayeru patří jeho krátká hrací doba (7 hodin), neustálé obnovování nepřátel a špatně provedená konverze, kdy ne jistých místech dochází ke znatelnému zpomalení v jakémkoli rozlišení. To vše bráno pohledem člověka jenž hrál i PS2 verzi, která se mu líbila. Red Faction II není hra pro zkušené hráče. Ti ať zůstanou u UT 2003 a čekají na DOOM III. Red Faction II je hra pro ty, kterým záleží na atmosféře, poměrně dobře podaném příběhu, víceméně bezproblémovém průchodu hrou a nemají přílišný zájem o hraní multiplayeru. Pro ty bych si hodnocení PC verze dovolil zvednou až na...
Hodnocení: 80%

Red Faction 2
Minimum: CPU 600, 128 MB RAM
Optimum: CPU 1800, 512 MB RAM, GF 3
Multiplayer: ne
Další informace: screeny / trailer / patch / wallpapery / cheaty
Výrobce/distributor: Outrage Games / THQ
Distributor v ČR: n/a
Oficiální stránka: homepage
Verdikt: Slušná příběhová 3D akce
Hodnocení: 70%