Arkádové závody Hot Wheels Unleashed byly milým překvapením. Na jedné straně poměrně přímočaré a nekomplikované herní mechanismy, na druhé pořádná porce zábavy.
I já jsem kouzlu této hry propadl, a to hlavně proto, že jsem v dětství miloval projekty ze série Micro Machines a Hot Wheels Unleashed mi je svým způsobem připomínaly. Nezklamal ani druhý díl, který se nezkoušel výrazně odklonit od fungujícího receptu, jen ho v určitých ohledech dopiloval.
Máme tu třetí hru, která není přímým, ale spíše volným pokračováním. Přichází totiž s jednou výraznou změnou: nabízí otevřený svět.
Přiznám se, že mě tato informace nejdříve trochu znervóznila. Zatímco některé závodní hry v otevřeném světě fungují skvěle, jiným prostě a jednoduše nesluší, a to z různých důvodů. Například proto, že neobsahují dost aktivit, aby se člověk zabavil, a po chvíli ho přestane naplňovat bezcílné prohánění se krajinou.
Veleúspěšné Hot WheelsHot Wheels patří k nejvýraznějším značkám hračkářské společnosti Mattel. Světu se tyhle modely autíček představily už v roce 1968 s tím, že neměly být jen na okrasu, ale cílem bylo, aby i dobře jezdila. Za desítky let své existence se z Hot Wheels stala kultovní značka, která často figuruje v přehledech nejprodávanějších hraček s tím, že se bavíme o prodejích ve výši stovek a stovek milionů dolarů za rok. A jen pro zajímavost: existuje soutěž, ve které lidé prezentují reálné upravené automobily, které mají šanci, že podle nich budou vytvořeny i modely. |
U některých projektů tak preferuji to, že se jde ze závodu do závodu bez zbytečného zdržování, takže jsem s určitým neklidem čekal na to, jak (ne)prospěje značce Hot Wheels otevřený svět.
Rovnou prozradím, že jí výrazněji neublížil. V Infinite Rush postupně navštívíte čtyři vizuálně odlišné ostrovy a budete na nich plnit hlavní mise, případně i vedlejší, abyste nakonec otestovali svůj závodní um s bossem známým jako Rush Master.
Pravdou je, že všechny ostrovy jsou vcelku kompaktní a dostat se z jedné strany na druhou zabere chvíli, takže nebudete mít čas se začít nudit. Co se týče aktivit, není jich extrémně velké množství, ale některé dovedou zabavit.
Je například možné sbírat bonusové předměty nebo závodit s takzvanými Daredevils, a pokud je porazíte, získáte jejich automobil. Rozmanitost a množství činností jsou dost omezené, ale jak jsem už zmínil, s ohledem na to, že jsou jednotlivé ostrovy malé, nebudete mít moc prostoru se nudou šťourat v nose.
Hezké, ale ztratilo to kouzlo
Každý ostrov vypadá dobře, to nepopírám, ale přiznám se, že mi chybí závodiště ze starších dvou her. Sedět za volantem autíček na běžných místech, která působila gigantickým dojmem, mělo své kouzlo. Tentokrát se závody odehrávají přímo na daných ostrovech, které nepůsobí stoprocentně realisticky, občas zahlédnete něco, co vám dá vědět, že jde o stavebnicové dráhy, ale nejednou skoro zapomenete na to, že se pohybujete v miniaturním světě.
To bylo něco, co odlišovalo Hot Wheels od konkurence, a teď o to značka částečně přišla. Což je, minimálně z mého pohledu, škoda a hra nepůsobí tak unikátním dojmem jako její předchůdci.
Možná vás zaskočí i to, že vyzvat bosse na každém ostrově zvládnete v rámci jednoho odpoledne. I když jsem splnil většinu vedlejších misí, trvalo mi jen pár hodin, než jsem dostal šanci porazit elitní protivníky.
Je fér poznamenat, že poté, co se vám to podaří, se zpřístupní další různé závody, tím pádem můžete s Infinite Rush strávit spoustu času. Upozorním vás i na to, že kampaň nemá zrovna rozvětvený příběh. Pokud toužíte po hře, která vás vtáhne do děje, budete asi zklamaní.
Nadšeni naopak budete, pokud vám záleží na kvantitě. Ve hře najdete více než sto padesát různých autíček, která jsou rozdělena do čtyř kategorií (Titans, Versatiles, Speeders a Drifters). A ano, rozdíly mezi nimi jsou patrné.
Například jsem zkoušel driftovací výzvu s autem typu Versatiles a bylo možné ji splnit, ale ve srovnání s tím, když jsem použil vozidlo z kategorie Drifters, to bylo výrazně náročnější.
Nepřekvapivě lze auta upravovat nejen vizuálně, ale také je možné vylepšit jejich vlastnosti. Mají několik slotů pro upgrady. Nečekejte hromadu možností, jak vyladit svého miláčka, ale některá vylepšení jsou přínosná.
Někdy je to o nervy
Je jasné, že Hot Wheels cílí na mladší hráče, takže většina věcí je ve srovnání s jinými arkádovými závody zjednodušena. Ale neznamená to, že se u Infinite Rush občas nezapotí i dospělí.
Pokud zvolíte některou z vyšších obtížností, je možné, že dostanete pořádně zabrat. Například určité mise pracující s časovým limitem umějí být o nervy. Ať už je řeč o těch, kdy musíte dojet na předem určený bod, než vyprší přidělený čas, nebo o doručení balíku. Tam je ještě jedna nepříjemnost: zatímco během jízdy po otevřeném světě a ve většině ostatních typů závodů je vaše auto nezničitelné, během doručovacích úkolů máte ukazatel života a sebemenší kolize (i s drobným předmětem) vede k tomu, že se jeho část vyčerpá. Někdy je to relativně stresující a několik závodů si možná zopakujete.
Kromě toho určité trasy obsahují i prvky, jako je tlama hada nebo basketbalový koš, které vás smetou ze závodiště, což často vede k tomu, že prohrajete.
Tuším, že mladší hráči se budou u hry dost vztekat a ano, přiznávám, že i já jsem měl občas chuť hodit ovladačem o zeď, ale jsem lakomec a nechtělo se mi kupovat nový.
Většinu času je ale Infinite Rush zábavnou záležitostí. Herní mechanismy jsou jednoduché, řízení není překombinované, sází se hlavně na vaši pozornost, šikovnost a reflexy, ne na nespočet různých ovládacích prvků.
Jde přesně o onen druh hry, který vytáhnete, když si chcete zahrát s kamarády, kteří videohrám moc nedají (ano, i takoví lidé existují) a nechcete jim vysvětlovat komplexní pravidla a prezentovat extrémně složité ovládání.
Ostatně, hra podporuje nejen online multiplayer (včetně crossplaye), ale i možnost závodit až ve čtyřech lidech u jedné obrazovky a jistě vás nepřekvapí, že tohle je sice chaotická, ale neskutečná legrace. Online závody nabízejí jen několik málo standardních módů, ale bohatě to stačí, abyste se vyřádili, pokud nemáte po ruce kamarády.
Pořád to funguje
Když už jsem zmínil chaos, ten někdy panuje i v kampani pro jednoho hráče. Trasy jsou často velmi pestrobarevné a jelikož se obvykle odehrávají v ulicích nebo v lokacích se spoustou předmětů, není vůbec obtížné vyjet z trasy nebo se vydat špatným směrem. Naštěstí vám mnohokrát zachrání pozadí naváděcí šipky. Ale ne vždy a ve chvílích, kdy záleží na každé vteřině, je nemilé, pokud do něčeho narazíte nebo špatně odbočíte.
Dobrou zprávou je, že i tentokrát je k dispozici editor závodišť, v němž se můžete do sytosti vyřádit a vytvářet trasy podle libosti. A samozřejmě své výtvory poté můžete prezentovat světu.
O obrazovém zpracování jsem už mluvil. Rychle se ještě zmíním o hudbě. Je to otázka vkusu a nemůžu říct, že by byla špatná, ale některé songy na mě působily trochu genericky. K podbarvení dění stačí, ale mnohé jiné závodní hry si dávají na kvalitním soundtracku hodně záležet, Infinite Rush v tomto ohledu vysloveně nepřekvapí.
Mohlo by to vypadat, že jsem si hru příliš neužil. To ale není přesné. Pobavil jsem se a pobavil jsem se dobře. Ano, některé mise byly trochu frustrující, ano, určité závody byly dost nepřehledné a ano, zklamalo mě, že se částečně vytratil onen pocit „miniaturnosti“, ale nic z toho hře výrazně neubralo na zábavnosti. Co se týče otevřeného světa, nemůžu říct, že by značce Hot Wheels vysloveně prospěl, ale minimálně jí výrazně nepodrazil nohy.




































