RECENZE: Odboj proti nacistům v Through the Darkest of Times spíše nudí

Poměrně zajímavý koncept života odbojáře v nacistickém Německu v titulu Through the Darkest of Times je provázen dobře napsanými krátkými příběhy, které jsou však proloženy nudnou hratelností, volbami, na kterých nezáleží, i trochou politické agitky.

Boj proti nacistickému Německu není v herním průmyslu žádné nové téma. Využívají toho zejména akční hry jako série Wolfenstein, Sniper Elite či Call of Duty. Taktických simulátorů druhé světové války je pak nespočet. Through the Darkest of Times ovšem není tak přímo o fyzickém boji proti nacistům, jako je spíš průvodcem života povstalecké skupiny napříč dějinami nacistického Německa.

Fotogalerie

Zobrazit fotogalerii

Jak si lze povšimnout z obrázků ze hry, Through the Darkest of Times je indie počin malého německého studia Paintbucket Games. Jde o jejich prvotinu, což je bohužel znát i na některých chybách titulu, o kterých si více řekneme níže. Hra má jednoduchý, byť poutavý vizuální styl, který je ponurý a barevně nevýrazný, což jen podtrhuje atmosféru tehdejší doby. Celkově mi přišlo, že grafika hry by se hodila třeba do ilustrované naučné knihy pro mladší čtenáře. Každopádně jde o jednoduché 2D provedení, takže o nějakých nárocích na hardware asi není třeba mluvit.

Ujímáte se role hlavního člena odboje, který začíná ještě v době třicátých let, tedy před samotnou válkou. Hra vás provede celým vzestupem nacistů k moci, což ilustruje jak herními situacemi, tak třeba titulky novin, které vám pomáhají průběžně vnímat, co se právě děje. Through the Darkest of Times je herně rozděleno na dva styly, které se průběžně střídají: strategické plánování akcí vaší party odbojářů na mapě Berlína a situace či krátké příběhy vyprávěné ve stylu vizuální novely, kde jen vybíráte odpovědi v dialogu.

Druhý jmenovaný styl je to, co jde hře asi nejlépe. Ať už jde o krátké rozpravy se členy odboje nebo delší výpravné pasáže mezi tahy či jednotlivými kapitolami hry, umí být velice poutavě napsané. Na chvíli se tak ponoříte do role svědka hromadného pálení knih, bojkotu židovského obchodu či koncentračního tábora a skutečně z řádků textu i doprovodných ilustrací cítíte tíhu situace.

Bohužel to zároveň trochu kazí fakt, že si po sobě text autoři mockrát nepřečetli, a proto se dají nalézt nejenom překlepy, ale také celé špatně sestavené věty. Ve volbě dialogů pak zase převládá častý neduh známý ze spousty podobných her, a sice že vaše volby nemají valný dopad na průběh situace. Někdy hra rovnou nabízí možnosti, které jsou prakticky identické. Několikrát se nám pak stalo, že i když jsme narazili na dvě velice rozdílné odpovědi, hra stejně jednu (zpravidla tu špatnou) nasměruje tak, aby se z ní stala ta správná.

I přes to mne části ve stylu vizuální novely bavily o poznání víc než strategické plánování dalších kroků vaší party odbojářů. Celkem jich včetně vaší hlavní postavy ovládáte až pět, každý má celkem velkou sadu charakterových vlastností (politické příslušenství, náboženství, zaměstnaní a další) a schopností (síla, empatie, sečtělost, utajení a schopnost propagace). Na těch záleží v případě vyhodnocování, zda se vám daná akce povedla či nikoliv.

Různých příležitostí k narušení nacistických aktivit máte na mapě Berlína vždy celou řadu a pokrývají ty nejméně riskantní, jako jsou výběr příspěvků, nákupy či rozpravy a schůzky s různými osobami, až po extrémní, jako jsou sabotáž zahrnující podomácku vyráběné bomby, krádeže utajených spisů či ovládnutí rozhlasové stanice. Je asi celkem jasné, že čím těžší situace, tím potřebujete lepší členy odboje a ideálně co nejvíc naráz (na jednu akci lze poslat až tři zároveň), a ani tak nemáte úspěch jistý.

Ačkoliv se dá říci, že i ve skutečném životě hraje roli náhoda, veškeré akce, které ve hře provedete, jsou ve výsledku jen hod virtuální kostkou. Někdy se tak zkrátka stane, že i při té nejméně riskantní činnosti (třeba schůzka v parku s jiným členem) vás ihned zatknou a ještě vám daný člen ihned ve vězení zemře, zatímco třeba při velice nebezpečném vloupání do vojenského objektu vše hladce projde. Často mne tak doháněl pocit frustrace, že nic nejde efektivně plánovat dopředu, protože vás náhoda zkrátka občas podrazí a vy musíte jen spočítat ztráty a posunout se dál.

Hlavním ukazatelem vašeho úspěchu je morálka skupiny, počet podporovatelů a také počet peněz, které máte. Podporovatelé jsou přímo vázání na pravidelné příspěvky a čím víc jich máte, tím víc peněz každý tah získáte. Morálku je pak třeba důkladně hlídat, protože pokud se dostanete do mínusu, hra končí. Zaznamenal jsem ovšem i situaci, kdy se mi povedlo se z mínusové morálky nějakým zázrakem vyhrabat. Každopádně lze vždy načíst poslední checkpoint a vaše akce zkusit naplánovat jinak, nebo si zkrátka hodit znovu kostkami a doufat, že budete mít tentokrát větší štěstí. Technicky tak můžete každý tah vypínat a načítat dokola, dokud vám nevyjde ten správný výsledek, ale to už by opravdu nebyla žádná zábava.

No a nakonec je na celé hře znatelný politický podtext, který autoři hry tlačí možná až příliš okatě. Adolf Hitler označuje pomluvy ze zahraničí jako „fake news“, objevují se zde slogany jako „make germany great again“ nebo „drain the swamp“. Jestli je to trefné využití, anebo si autoři hry zkrátka nemohli pomoci dloubnout do jisté světové politiky, nechám na čtenáři.

Through the Darkest of Times je hra, která by se asi nejvíc hodila jako doplněk ke vzdělávání, ať už pro studenty, nebo zkrátka kohokoli, kdo se chce o nacistickém Německu něco přiučit. Hra skutečně detailně popisuje zásadní momenty této doby stejně jako celkovou náladu společnosti a i já popravdě odcházím s trochu lépe srovnanou představou. Zároveň bude ale pro mnohé stále se opakujícím plánováním akcí až ubíjející, příliš závislá na náhodě a také plná překlepů a herních mechanismů, které nemají žádný reálný význam.