Před sedmi lety se autoři ve finském studiu Remedy pokusili trochu pozměnit recepturu svých tajemných, až lehce děsivých her typu Alan Wake a s hrou Control nabídli mnohem větší porci akce. Ano, pořád tu byly shodné znaky: kreativní formy vyprávění, hororu a stylu, který známe z hlavy Sama Lakea, ústřední postavy v Remedy, ale zabalené do akčního balení střílečky se speciálními schopnostmi a akrobacií. A hráče to bavilo.
O něco později navíc v Remedy oficiálně propojili světy Control a Alan Wake, a začali tak budovat jakési multiverzum titulů. Nejprve se přímo Alan Wake objevil v jednom z datadisků na Control a následně zase datatdisk ke hře Alan Wake 2 obsahoval menší budovu patřící tajemnému Federal Bureau of Control (FBC). To už bylo v podstatě takové lákání na druhý Control, který je nyní tady.
Control Resonant mění hlavního hrdinu, místo (nedobrovolné) ředitelky FBC Jesse (herečka Courtney Hope) nastupuje její bratr Dylan (herec Sean Durrie). Příběh sice respektuje prodlevu mezi oběma hrami a i zde tedy uplynulo sedm let, hry na sebe ale i tak přímo navazují. V první hře Jesse našla a zachránila svého bratra ze spárů mysteriózních stvoření z jiné dimenze (The Hiss), jenže se jí nepodařilo je vyhnat z Dylanovy hlavy. To se nakonec děje až v úvodu Control Resonant, kdy Dylana „uzdraví“ až tajemný kov, který mění tvar na přání majitele. Ten samý, který modifikoval zbraň Jesse, se nyní ocitá v rukou Dylana, avšak chová se úplně jinak.
Zatímco Jesse měla pistoli, která se uměla na přání proměnit v samopal, bazuku nebo odstřelovací pušku v rukou Dylana dostala úplně nové zaměření. Hlavní hrdina ji pojmenoval The Aberrant a tentokrát se mění podle potřeby na jednu z mnoha forem zbraní na blízko. Dylan tak díky tomu může máchat dvěma krátkými meči, kosou, ohromným kladivem, vrtákem, sekyrou a několika dalšími formami.
Nově vyzbrojený Dylan si s (téměř) čistou myslí nechal narůst vlasy a vousy, a když se konečně probudil do reálného světa, vedle nové zbraně zjistil, že hrozba The Hiss se vyvalila ven z ústředí FBC ven do ulic New Yorku. Tam se střetla s úplně novými formami stvoření pojmenovaných jako Resonants.
Manhattan je kvůli nim odstřižen od okolního světa a jeho ulice vypadají úplně jinak: vedou někdy rovně, někdy vzhůru, budovy americké metropole někde změnily tvar, jinde jsou vzhůru nohama. No a do toho všeho Jesse zmizela a z Dylanovy nové zbraně se nyní ozývají hlasy The Board, tedy nadpřirozených bytostí, které ještě donedávna pomáhaly s chodem FBC. Problémů, kterým nyní Dylan čelí, je zkrátka opravdu hodně.
Hra se každopádně přizpůsobila novému pojetí akce, takže v divně transformovaných ulicích velkoměsta nyní Dylan může naplno rozvinout své parautilitariánské schopnosti a vedle levitace a dvojitým skokům se třeba přitahovat ke vzdáleným předmětům, chodit po zdech nebo celkově měnit gravitaci daného místa. Hra tak stejně jako pořádnou porci akce nabídne místy i obstojně těžké skákací pasáže, kde třeba musíte i počítat s proměnami gravitace.
Jádro hry je však stále v soubojích, Control Resonant je subjektivně ještě akčnější záležitostí než první hra. Zatímco Jesse likvidovala hrozby z dálky, Dylan musí většinou přiběhnout přímo mezi nestvůry, jednu propíchnout vrtákem, další vykopnout do vzduchu a tam jí zasadit několik tvrdých ran kladivem a během toho ještě vytrhnout z nejbližší zdi několik kusů betonu a vrhnout je po dalších, co jej zrovna ohrožují z jiného směru. Bojů je tu opravdu dost, ulice New Yorku se doslova hemží nepřáteli.
Z mého pohledu hra vlastně začne až příliš intenzivně, co se bojových pasáží týče. Úvodní hodina, která vás má nalákat, je super, zakončená stylovým bossem, jenže pak najednou dostanete přístup k otevřenému světu a zjistíte, že se po vás hlavně chce čistit ulice od příšer a sem tam si vyslechnout nějakou tu průpovídku z vysílačky od speciální agentky Zoe, která má Dylana na starost. Přišlo mi, že po onom parádním úvodu najednou dalších pár hodin může být příběhově docela vleklých, než se zase hra pořádně rozjede. To však říkám proto, aby vás tato část hry neodradila, jakmile se totiž zaryje pod kůži, je to opravdu parádní jízda.
Klíč tkví především v tom, abyste si rychle našli bojový styl, který vám vyhovuje a nebáli se zbraně střídat, hra vám totiž v úvodu dá na výběr jednu ze tří primárních a jednu ze tří sekundárních forem The Aberrant a zbytek zase zamkne do chvíle, než nasbíráte patřičné předměty k jejich odemčení. Já si třeba vybral jako úvodní kombinaci mečů a vrtáku a hra mne vlastně začala o dost víc bavit až v momentě, kdy jsem meče vyměnil za kladivo či sekyru, zkrátka mi jejich typ boje sedl víc.
Vedle toho má pak Dylan také k dispozici další bojové schopnosti jako například zmíněné házení kusů betonu, zapalovaní zbraní nebo třeba drtivý úder do země. I v tomto případě vám dá hra na výběr a pokud se napoprvé netrefíte do té, co vám padne nejlépe, na odemčení alternativ si pak musíte počkat.
Stejně jako první Control má i Resonant otevřený svět, který se ovšem odemyká postupně podle sesbíraných zaměstnaneckých karet stupňů oprávnění přístupu. Dylan se tak zprvu na spoustu míst nedostane. I tak však můžete vedle hlavní linky, která někdy obsahuje vícero různých úkolů, plnit i celou řadu vedlejších. Ty vám vedle rozšíření příběhu skrze staré známé postavy z jedničky (určitě se zastavte za Langstonem, který opět hlídá paranormální předměty) a materiálových odměn mohou odemknout i třeba nové obleky pro Dylana.
Právě onen svět je další zajímavou novinkou Resonantu. Zatímco první díl byl oslavou brutalistické architektury, Resonant se více zaměřuje na pokřivení venkovního světa ulic Manhattanu, často s akčními pasážemi s mixem halucinogenních výjevů, fraktálové grafiky, kontrastních barev a surrealismu. Je to ikonický prvek tvorby od Remedy, který fanoušci jistě opět velice ocení.
Trochu bych oddělil od sebe styl a grafiku hry. Ačkoliv je Control Resonant extrémně stylový a graficky vyspělý, pořád se nemohu stejně jako u první hry zbavit dojmu, že autorům moc nejdou obličeje a celkově animace vedlejších postav. Arish má pořád zvláštně velkou hlavu, Emily Pope stále divnou robotí mimiku... on je to asi z části i umělecký záměr, ale někdy to působí přinejmenším zvláštně. Dylan s Jesse jsou přitom vymodelováni a virtuálně rozpohybováni skvěle.
Hru jsem testoval rovnou na dvou zařízeních, PC a PlayStationu 5 Pro. Dojmy pro recenzi vzešly z PS5 Pro verze, kde jsou tři grafické režimy a všechny využívají dokreslování rozlišení skrze technologii PSSR. Režim výkonu cílí na 60 snímků za sekundu při rozlišení 2160p, zatímco režim kvality nabídne 30 FPS při 2160 p a navíc zapne ray-tracing. Majitelé televizoru či monitoru s podporou 120 Hz mohou zvolit vyvážený režim, který cílí na 40 FPS při 2160p rozlišení přidává ray-tracing.
Hrál jsem právě ve vyváženém režimu s kompatibilní televizí a hra se v něm hýbe překvapivě plynule i s ray-tracingem. Nezaznamenal jsem vlastně ani žádné technické chyby či pády, hry působí na konzoli velice dobře optimalizovaně. Trochu jiný příběh je to na PC, kde už se vám bude hodit opravdu výkonný hardware, plynulost se však dá zvýšit triky od Nvidie, pokud máte novější grafickou kartu této značky. Hra mi na PC i jednou během akce zamrzla a spadla na plochu. Podrobné dojmy z grafických nastavení na PC nabídnu v sobotním článku.
Control Resonant mne ve výsledku opravdu potěšil, byť není bez chyb. Vedle pomalejšího rozjezdu, co se příběhu týče, mne třeba místy až rozčilovala opravdu nepřehledná herní mapa, kvůli které jsem v pokroucených ulicích New Yorku bloudil víc, než je zdrávo. Hra umí být navíc v úvodu celkem těžká, především bude fakt trvat, než některé nepřátele umlátíte. Místy to bude celkem dřina. Naštěstí máte v případě potřeby asistenční režim, který zastupuje uživatelsky nastavitelnou míru obtížnosti hry.
Na hru vám bude stačit cca 30 hodin, a to včetně plnění spousty vedlejších úkolů. Control Resonant je zcela určitě povinností pro fanoušky finského studia Remedy: náramně stylová hra, která uspokojí potřeby jak hráčů vyhledávající akci a mystický styl tohoto světa, tak i virtuální průzkumníky a fanoušky složitých lore her. Příznivci akčních her by neměli váhat, tady zažijí něco, co možná ještě neviděli.
