Nedávno jsem si v recenzi na povedenou mlátičku Marvel Cosmic Invasion stěžoval, že je to sice skvělá záležitost, ale má nepříjemnou bolístku v podobě délky zhruba tři hodiny. To jsem ale ještě netušil, že se mi po pár dnech dostane do rukou hra, která je také povedená a opravdu si ji užijete, jenže než se pořádně rozkoukáte, přijde konec. Vyvstává tedy otázka, zda je v pořádku požadovat ne úplně lidovou cenu za zhruba hodinu zábavy.
 |
Častou obhajobou cen her je to, že za dvouhodinový film v kině zaplatíte klidně několik stovek, takže vysoké částky za hry, které trvají několikanásobně déle, dávají smysl. Ale kampaň No Fate se dá zvládnout za hodinu (o něco déle u vyšších obtížností). Je samozřejmě čistě na vás, jestli vám přijde zhruba 700 korun za digitální verzi (fyzická je ještě dražší) ospravedlnitelná. Je ale fér upozornit, že například na PlayStation Store byla v době psaní článku pro předplatitele PlayStation Plus 10% sleva.
Krátký, ale zábava zaručena
Volbu vám může velmi ulehčit to, zda jste oddaní fandové značky Terminátor, protože No Fate patří k nejlepším hrám inspirovaným touto tematikou vůbec. Dobře, konkurence není příliš velká, kvalitních „terminátořích“ her zas tak moc není. To ale nemění nic na skutečnosti, že jde o opravdu povedený kousek, kterému se podařilo skvěle zachytit atmosféru předlohy, konkrétně legendárního druhého dílu.
Proč je těžké natočit další film Terminátor?Duchovním otcem filmové série Terminátor je proslulý filmař James Cameron. Ten stojí za několika kultovními sci-fi projekty, které definovaly žánr. Dalšímu filmu Terminátor se nebrání, ale má s ním jeden problém. Jaký? Realitu. Co je tím myšleno? Podle něj žijeme ve vědecko-fantastickém světě, kdy nás dohnaly problémy, které byly v minulosti jen a pouze ve filmech a knihách ze sci-fi žánru. Nyní jsou podle jeho názoru skutečností. Cameron se obává, že nikdo nedokáže odhadnout, co se stane už za rok či dva. To je očividně v případě sci-fi filmů problém, protože se myšlenky z nich mohou stát realitou mnohem rychleji než v minulosti. Cameron se už nechal slyšet, že pracuje na něčem z universa Terminátora, ale neprozradil, o čem konkrétně je řeč. A pokud jde o nás, upřímně nečekáme, že se v dohledné době postaví za kameru případného dalšího filmu Terminátor jako režisér, spíš věříme tomu, že by se ujal maximálně produkce nebo role konzultanta. Má totiž rozděláno několik jiných časově náročných projektů (pokud uspěje v kinech třetí film Avatar, pravděpodobná jsou další pokračování. A také uvažuje o tom, že natočí film z období druhé světové války).  Edward Furlong a Arnold Schwarzenegger ve filmu Terminátor 2: Den zúčtování (1991)  Linda Hamiltonová a Edward Furlong ve filmu Terminátor 2: Den zúčtování (1991) |
Jsem si ale jistý, že hru si užijete i bez toho, že byste byli schopni pojmenovat všechny modely terminátorů a říct, jaká je nejoblíbenější zbraň Sarah Connorové, hra totiž sází na nostalgii. Je to milostný dopis fandům Terminátora, ale není to na úkor zábavnosti.
Je to 2D střílečka, která se neohání přehnaně komplikovanými herními mechanismy, chce být přímočarou jednoduchou akcí bez „zbytečností“. Jednoduchou je ovšem míněno ve smyslu toho, že není těžké se naučit ovládací prvky. Co se týče obtížnosti jako takové, situace je trochu jiná.
Terminator 2: No Fate
Jestli jste stejní pamětníci jako já, víte, že podobné hry v době své největší slávy často nebyly zrovna procházkou růžovým sadem. Vybavuji si například, že u některých dílů série Contra jsem měl chuť prohodit něco oknem.
Naštěstí je tu dobrá zpráva pro ty, kteří se nechtějí nervovat: hra obsahuje čtyři obtížnosti (nejvyšší není přístupná ihned). Už ta druhá může dát některým lidem zabrat, ale nejnižší je pravděpodobně snesitelná pro většinu lidí. Ty vyšší jsou pak dobrou volbou pro ty, kteří stojí o drsnější zážitek (například pokud přijdete o všechny životy, je nutné začít celou kampaň znovu).
Trochu jiný pohled na kultovní příběh
Sice údajně existují jedinci, kteří druhého Terminátora neviděli, což je ostudné, ale s ohledem na to, že jde o jeden z pilířů sci-fi žánru, se dá hádat, že většina lidí zhruba tuší, o čem příběh je. Hra se u filmu inspiruje, ale vysloveně otrocky ho nekopíruje. Občas se vydá vlastní cestou s tím, že ale nepošlapává předlohu, což je podle mého dobrý krok, protože i oddaní fandové předlohy si užijí pár momentů, které z filmu neznají.
Pokud jde o hlavní hrdiny, možná bude někdo zpočátku zklamán, že nejvíc času stráví v kůži Sarah Connorové a jejího syna Johna, zatímco za legendárního T-800 budete hrát jen chvíli. Ale ono to není špatné rozhodnutí. Poslední zmíněný je velmi rázná mašina, kterou není snadné zničit, ovládat dva lidské hrdiny vede k většímu napětí pramenícímu z jejich smrtelnosti.
Terminator 2: No Fate
Jak už bylo řečeno, hra obsahuje čtyři stupně obtížnosti, kdy v případě toho nejnižšího máte k dispozici nekonečné množství pokračování, nepřátel je méně, nejsou tak odolní, nástrahy nejsou tak devastující a úrovně obvykle nemají časový limit. Od druhého stupně ale už přituhuje.
K dispozici je kromě kampaně i arkádový mód, který odstraní další úlevy pro zážitek ještě víc evokující herní automaty. Plus je tu ještě několik jiných módů, v jednom například čelíte vlnám nepřátel, v dalším bossům a je tu i možnost užít si částečně alternativní příběhovou linku (několikrát během hry uděláte různá rozhodnutí, která ovlivní děj). Bez ohledu na výše zmíněné ale stejně asi herní doba nebude dechberoucí.
Arkádová klasika v tom nejlepším slova smyslu
Co se týče aktivit, bavíme se o víceméně standardní náplni her z „devadesátek“. Proháníte se po dvourozměrných úrovních, likvidujete nepřátele primárně s pomocí střelných zbraní, sbíráte různé předměty, které vám ulehčí situaci (lékárničky, dočasné vylepšení zbraní), a čas od času narazíte na nástrahy například v podobě plamenometů nebo laserů.
Typů protivníků není velké množství a obvykle nevyžadují vysloveně odlišnou taktiku. Jsou tu určité výjimky jako rival se štítem, ale obvykle se bavíme o tom, že se prostě a jednoduše vyhnete jejich střelám a ve vhodný okamžik vystřelíte vy. Nic zrovna originálního, ale díky svižnému tempu to nevadí.
Terminator 2: No Fate
Navíc, tvůrci z Bitmap Bureau se snažili náplň hry zpestřit, dočkáte se tak úrovně, kde nepoužíváte střelné zbraně, ale jen pěsti, honičky v autě nebo na motorce, případně mise, kde je nutné se skrývat, vyhýbat kamerám, páčit zámky a útočit na nepřátele ze zálohy.
Samozřejmě dojde i na střety s bossy, kdy už je nutná trošku vytříbenější strategie. Jistě, nebavíme se o extrémně komplexních soubojích, ale rozhodně si nevystačíte jen s bezhlavým střílením.
RECENZE: Zahrajte si jako kdysi. Mlátička Marvel Cosmic Invasion je skvělá |
Nebudu tvrdit, že některé úrovně nejsou mírně jednotvárné, ale stereotyp se obvykle nestačí dostavit s ohledem na to, že většina levelů trvá několik minut.
Design úrovní je obvykle příjemně nostalgický, na každém kroku je cítit, že tvůrci mají nastudovány podobně stylizované hry z „let dávno minulých“, kdy se nepracovalo s přehnanou rozmanitostí, ale spíš se zběsilým tempem, které vás nenechá vydechnout a neustále jste „vynervení“ z toho, že vám dojdou životy a objeví se nápis „Terminated“.
Pixelová krása
Nejen obsah, ale i forma je retro záležitostí. Nový Terminátor sází na vizuální vzhled ve stylu pixel art a někdo možná namítne, že už je to trošku okoukané. Ale upřímně, hodí se něco víc ke hře evokující devadesátá léta minulého století?
K tomu si ještě přidejte povedenou hudbu, která odkazuje na filmovou verzi, a je jasné, že tohle je parádní zážitek pro „pamětníky“. Těžko říct, nakolik to okouzlí mladší hráče, kteří dané období nezažili a vyrůstali na blockbusterových akčních hrách se stamilionovými rozpočty, hromadou zbraní a špičkovou grafikou, ale ti, kteří touží po oldschoolovém zážitku, budou určitě nadšení.
Terminator 2: No Fate
Ano, jsou tu určité nedotaženosti, drobnosti jako občasné problémy v menu, kdy mi samovolně přeskakovaly různé volby, aniž bych cokoli stiskl, nebo v určitých momentech kostrbaté ovládání analogovou páčkou (znáte to, místo seskoku do nižšího patra se postava sklouzne atd.), a samozřejmě jsem už peskoval hru kvůli délce kampaně. Ale ve finále jsem si tu zhruba hodinu opravdu užil, v oku se mi objevila nostalgická slza a hra je výtečnou poctou své předloze, takže jsem od obrazovky nakonec odcházel spokojen.
RECENZE: TMNT: Shredder's Revenge je nejlepší hra s Želvami Ninja všech dob |
